Vývoj početních stavů zaječí zvěře v České republice je dlouhodobě neuspokojivý. Snižování početních stavů této zvěře v Evropě spadá do 60. let 20. století. V současnosti je loven jen zlomek zvěře, která se na výřadech nacházela v 70. letech. V grafu jsou zobrazena data z myslivecké statistiky v rozmezí let 1966 – 2009. Pokud srovnáme lovecky velmi úspěšný rok 1973 a loveckou sezónu 2009, docházíme k zjištění, že počet ulovené zvěře poklesl o přibližně 93 %.
Výčet faktorů, které negativně ovlivňují tuto zvěř, je již poměrně známý (predace, antropogenní vlivy, klima, atd.). Tento příspěvek je zaměřen na zjištění věkové struktury zaječí populace na základě stanovení hmotnosti očních čoček. Znalost věkové struktury může, v kombinaci s analýzou negativních faktorů, sloužit k prognóze dopadu vlivu těchto faktorů na početní stavy zajíce polního.
Jednou ze spolehlivých, přesných a v praxi upotřebitelných metod, kterou lze zjistit věk zaječí zvěře, je určení váhy vysušených očních čoček. Odběr vzorků se uskutečnil po ukončení honu, kdy byla jednotlivcům odebrána oční bulva, která byla umístěna do zkumavky s 10% roztokem formaldehydu. Takto zakonzervovaný vzorek byl ve fixačním roztoku ponechán po dobu 7 dní. Po uplynutí této doby byly z bulev vyjmuty oční čočky, které byly následně sušeny po dobu 24 hodin. Následovalo vážení na analytických vahách. Na základě získaných výsledků byli zajíci rozděleni na „tohoroční“ a „starší“, přičemž kritériem pro tuto kategorizaci byla hodnota váhy oční bulvy ve výši 270 g (což odpovídá věku cca 10 měsíců). Začlenění do jednotlivých věkových skupin vychází z práce rakouských autorů (Suchentrunk et al., 1991), kteří jednotlivé kategorie vytvořili na základě vah čoček zajíců, jejichž věk jim byl přesně znám.
V rámci této publikace bylo zpracováno 1200 očních čoček zajíce polního. Vzorky byly odebírány na honech v letech 2008 (n = 484), 2009 (n = 237) a 2010 (n = 299). Lokality odběru se nachází v oblasti střední a jižní Moravy a v honitbě Měšice-Veleň, severně od Prahy (okres Praha-východ).
Věková struktura populace
Vysušené čočky byly rozděleny do skupin po 5 g intervalech. Z grafu, který zachycuje procentuální zastoupení váhového průměru čoček v letech 2008-2010, je patrné bimodální rozdělení. To od sebe dělí zajíce tohoroční a starší. Jak je při pohledu na graf patrno, minimum mezi těmito dvěma křivkami odpovídá hranici stanovené pro rozlišení těchto dvou věkových kategorií, tj. 270 g. Dělící interval je označen červeně s četností výskytu pod 1 % z celého sledovaného souboru.
Mezi výsledky z jednotlivých let nejsou statisticky významné rozdíly. Při pohledu na Obr. 3 je patrný rozdíl mezi rokem 2009 a lety 2008 a 2010, který spočívá ve vyšším výskytu čoček o váze 235 g a čoček ve váhovém rozpětí 350-360 g. Podíl jejich výskytu představuje méně než 5-6 % z celkového počtu v letech 2008-2010. Nejvyšší podíl ve skupině tohoročních zajíců mají čočky o váze 220-245 g (22 %), což odpovídá věku cca 7 měsíců. U starších jedinců spadá nejvíce čoček do kategorie 315-355 g, což odpovídá 20 % celkové distribuce a tito zajíci jsou dle Suchentrunka (1991) přibližného stáří 1,5 roku.
Ve sledovaných letech mělo zastoupení tohoročních zajíců vzrůstající tendenci, a to 37 % v roce 2008, přes 49 % v roce 2009, až po 53 % v roce 2010. Průměrně spadalo 44 % zajíců ulovených na podzimních honech v letech 2008-2010 do kategorie tohoročních a 56 % do kategorie starších. Podíl mladých zajíců lze přes to, že roky 2008-2010 byly spíše podprůměrné, označit za přijatelný. Hell a Slamečka (1999) uvádí, že podíl tohoročních zajíců by měl na podzim činit alespoň 50 %. Jen tak je možné zachovat přirozenou schopnost obnovování populace.
Ve vybraných lokalitách (Viničné Šumice - Koválovice, Žabčice - Unkovice, Hoštěrádky – Rešov, Měšice – Veleň, Němčice nad Hanou) byly v rozmezí let 2008 – 2010 sledovány počty ulovených zajíců na výřadech (viz Obr. 4).
V lokalitách Hoštěrádky – Rešov, Měšice – Veleň došlo k poklesu počtu ulovených jedinců, v honitbách Viničné Šumice – Koválovice, Žabčice – Unkovice se výše úlovků prakticky nezměnila, v Němčicích nad Hanou došlo k nárůstu zajíců na výřadu. Průměrně došlo k poklesu z 30 kusů/100 ha na 23 kusů/100 ha, tedy o 23 %. Procento mladých zajíců vzrostlo z 37 % na 52 %. Z toho je patrný rozpor mezi sestupnou tendencí v počtu ulovených zajíců a procentuálním zastoupení mladých jedinců na výřadu.
Vitalita mláďat
Metoda vážení vysušených čoček umožňuje nejen rozlišení ulovených zajíců na „tohoroční“ a „starší“, ale lze pomocí ní velmi přesně (zejména v prvním roce života) určit, v kterém měsíci se jednotliví jedinci narodili. Tato data znázorňuje Obr. 5. Z něj je patrné, že se většina mladých zajíců narodila v měsících květnu a červnu (přibližně 45 % všech narozených zajíců). Identické údaje uvádí i Hell a Slamečka (1999), kteří měsíce květen a červen, na základě 10letého pozorování, označují za dobu nejvyššího přírůstku mláďat zajíce polního. Velmi malé procento na výřadu zaujímají zajíci z jarních a podzimních měsíců.
Černě je v Obr. 5 vyznačen relativní potenciál, který mají zaječky k reprodukci v jednotlivých měsících (vyjádřený jako procento z celkového ročního produkčního potenciálu). Hodnoty reprodukčního potenciálu jsou relativní (jejich součet za celý rok činí 100 %); to platí i pro údaje o podílu mláďat narozených v daném měsíci. Relativní potenciál byl vypočten jako součin počtu zárodků v děloze, který byl nalezen u pitvaných zaječek a procenta březích samic v daném měsíci. Z obrázku je patrné, že zejména v měsících únoru a březnu a srpnu až září dochází k poklesu zjištěných dat pod křivku relativního potenciálu zaječek mít v daném měsíci mláďata. V těchto měsících dochází k nižšímu přežívání mladých zajíců. To může být zapříčiněno zejména predací (Spittler, 2008, uvádí až 100 % ztráty u mladých zajíců díky krkavcovitým a dravcům), stavu biotopu, zemědělské činnosti apod.)
Z výsledků získaných v letech 2008-2010 lze vyvodit následující závěry:
Zastoupení tohoročních zajíců na výřadech v daných letech bylo v kontrastu k celkovým početním stavům zaječí zvěře. To znamená, že přesto, že se početnost dané populace výrazně snižuje, má relativně dostatečný potenciál k další existenci. Z toho vyplývá zásadní vliv celkové mortality populace na její kolísání.
Na základě výsledků bylo zjištěno, že nejvíce mláďat, která přežijí do podzimních a zimních měsíců, se rodí v květnu a červnu. Tyto výsledky se kryjí s maximem křivky reprodukčního potenciálu zaječek. Poměrně málo mláďat na výřadu bylo narozeno v pozdně letních a podzimních měsících, přestože potenciálně má být počet mláďat narozených v těchto měsících poměrně vysoký. Důvod tohoto faktu lze přičíst zejména stavu biotopu zajíce, který v těchto měsících prodělává, díky zemědělské činnosti, radikální přeměnu na kultní step.
Ing. Jarmila Matoušková, Mendelova univerzita v Brně
Ing. Martin Ernst, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně
doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc., CzechGlobe – centrum pro výzkum globální změny klimatu
doc. Ing. Jaroslav Slamečka CSc., Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra
Literatura je k dispozici u autorů.
Práce byla podpořena výzkumným záměrem LDF č. MSM6215648902.