Ivan Kusnjer studoval Akademii múzických umění v Praze. Absolvoval kurzy v Sieně a v Římě. Působil na operních scénách v Ostravě a Brně a od roku 1982 je sólistou opery Národního divadla. Třikrát získal cenu Thálie a v roce 2000 mu byla udělena Cena Gustava Mahlera.
Za svůj život ztvárnil více než tři desítky operních rolí. V letošní sezóně hraje v představeních Aida, La traviata, Tosca, Její pastorkyňa, Rusalka či Prodaná nevěsta. Jeho hlas zněl v koncertních síních v Evropě, Asii i Americe. Z nejznámějších jmenujme milánskou La Scalu, newyorskou Carnegie Hall, Opéra Comique v Paříži, vídeňskou a berlínskou Staatsoper, islandskou Operu Reykjavík, Hongkong či Tel Aviv. Založil nadační fond Fatum pro podporu rodin předčasně zemřelých hudebních umělců.
Snad mi pan Kusnjer odpustí moje pocity, které jsem měla před rozhovorem s ním, ale očekávala jsem člověka, který je spíše příležitostným lovcem, bez větších znalostí přírody. Domnívala jsem se, že tak vytížený umělec přece nemůže mít čas poznávat přírodu kolem sebe. Navíc je operním pěvcem, má tedy zcela odlišné zaměření. Opak byl však pravdou. Na schůzku do Kavárny Slavia přišel velmi milý pán, pro kterého je příroda největším odpočinkem, který rád přírodu pozoruje a poznává a využije každé volné chvíle, zejména na své chalupě na Toužimsku, aby se do přírody dostal a také se o ni staral.
Byl někdo z Vaší rodiny myslivcem, nebo jste začal myslivost vykonávat až během života?
Myslivost v naší rodině dělal můj dědeček, kterého jsem ovšem nepoznal, protože zemřel před mým narozením. To byla jediná myslivost, která se u nás tradovala. A poté to byli všechno takoví malí „pytláci“, kteří ovšem nechytali do ok, ale spíš chytali ryby. Takže jako kluci chodili na pstruhy a chytali je do ruky, což je nejhezčí rybařina. Myslivost jako takovou jsem začal dělat před 25 lety, na prahu sametové revoluce.
Chodíte rád na společné lovy? Nebo raději sám na čekanou?
Nejraději chodím na šoulačky. Bohužel u mě je největším problémem myslivosti čas. Já mám čas jen o prázdninách, kdy divadla nehrají. Přibližně od 1. července do 20. srpna. Já nejsem v žádné myslivecké organizaci aktivně, pouze „papírově“, nicméně v mnoha mysliveckých sdruženích mám známé, takže si zavoláme a jdeme si sednout. Na naháňky nechodím, protože ty většinou probíhají na podzim a v zimě a pro mě je to spojeno s nebezpečím nastydnutí. Povolání, které dělám, vyžaduje, aby o sebe člověk pečoval. Nemůžu si dovolit přijít o hlas nebo si něco zlámat. Navíc po jedné zkušenosti jsem naháňky zavrhl. To bylo asi před 20 lety, kdy jsem byl na naháňce, a o fous mě minuly broky. Takže radši si vyjdu na šoulačku s dalekohledem, vezmu si sedačku a hůl a nic mě nehoní.
Nejraději mám, když mám známé ve dvou honitbách, které spolu sousedí, protože mohu jít hodně daleko. Někdy to praktikuji tak, že mě žena odveze na kraj jednoho revíru a já pěšky přejdu dva revíry a žena si mě za pět šest hodin vyzvedne.
Nejlepší doba je, když se loví holubi. Neříkám, že jsem moc úspěšný, ale přibližně na 15 ran střelím 2 nebo 3 holuby. Strašně rád bych šel také na sluky.
Já se velice rád procházím kolem řek, lesem, sednu si, kde chci, zůstanu tam, jak dlouho chci, a zase se vydám dál. A vidím moře věcí, ani nemusím střílet.
Máte svoji oblíbenou zvěř (ve smyslu, jakou zvěř rád pozorujete)?
Dravce a sovy, ty sice nepatří mezi zvěř, ale velice rád je pozoruji. Nedávno jsem pozoroval jestřába, jak honí veverku, honil ji mezi stromy, až ji chytil. Na římse u mě na chalupě sedává sova. Moc rád se dívám, když loví. Ze zvěře rád pozoruji srnčí i lišky.
Využil jste někdy možnosti lovit v zahraničí, když hodně cestujete?
Ne, nevyužil, i když jsem byl zván. Ale já, když mám prázdniny, tak jsem raději v Čechách. Lákali mě i do Kanady, ale pro mě jsou velmi zdlouhavé procesy s vyřizováním povolení. A já nejsem takový, že bych si musel za každou cenu zítra střelit medvěda a pozítří šestnácteráka. To mě netěší. Pro mě je největším zájmem příroda a lov je až sekundární.
Máte nějaký myslivecký zážitek, ke kterému se v myšlenkách rád vracíte?
(Pan Kusnjer se v myšlenkách vrátil k zážitku, na který moc rád nevzpomíná) Jednou jsem střelil daňka na krk a ten daněk ušel ještě asi 400 m. To mě překvapilo, že tak těžce zraněné zvíře ušlo takovou vzdálenost. Já se raději dívám na živou přírodu, smrt nemám rád.
Vím o Vás, že jste také rybář...
Ano, mám pstruhovou celorepublikovou povolenku. Za rok sice chytím dva pstruhy a jednoho kapra, takže kdybych to chtěl přepočítat na cenu povolenky, tak by ty ryby musely být zlacené, ale ono nejde o tu cenu. Prut si vozím v autě pořád. Takže, když jedu na Moravu, do západních nebo severních Čech a je tam pstruhová voda a vím, kam jít, a mám čas třeba 4 hodiny, tak se jdu projít nebo si někam sednu. Jednou už se mi stalo, že jsem se spletl a lovil jsem na zakázané vodě, ale to se hold stane. Výhodou je, že rybářský prut není střelná zbraň, takže se o něj nemusím tak bát.
Na jaký úlovek jste nejvíce pyšný, ať už rybářský, nebo myslivecký?
Já jsem nedávno střelil srnce a hospodář mě chtěl s tím srncem vyfotit, ale to já nemám rád. To je můj osobní pocit. Nestřelil jsem toho tolik – střelil jsem několik srnců, daňka, divočáka, sele. Já, když jdu na posed, než něco vyčekám, to je pro mě šílená doba. Já hraju, jezdím, zkouším, takže většina úlovků je pro mě velká náhoda.
Raději se o zvěř starám. Hajný v oblasti, kde mám chalupu, mi postavil krmelec, který je na mém pozemku. Já si tam krmím, suším seno, dávám jablka, kukuřici, obilí.
Říkal jste mi, že máte pejska...
Ano, mám patnáctiletého zlatého kokršpaněla, který je ale bohužel skoro slepý a hluchý, a teď mu zkoušíme léčbu, protože má pozitivní rakovinový nález. Je to člen rodiny, kamarád, nikdy se netoulal, byl hodný, veselý, věrný a bohužel je to teď na hranici, jestli ještě čekat, že se uzdraví, nebo nečekat.
A dělal jste s ním zkoušky?
Ne, nedělal. V podstatě ho vychovávala moje dcera. Uměl základní povely. Ale zase byl hlavním problémem čas. Psímu kamarádovi se musíte věnovat každý den. Chodit s ním do přírody, cepovat ho, trvat na tom, co po něm chcete. Ale vůbec pro něj neplatilo, jak se někdy říká, že jsou kokři hloupí.
V Rusalce hrajete roli hajného. Mělo vliv na výběr této role, že se aktivně věnujete myslivosti?
Ano, hraji hajného, ale v Národním divadle je teď pojetí trochu jiné, nemám ani pušku. Když jsem hrál hajného ve Státní opeře, tak jsem byl pravý hajný, měl jsem myslivecké oblečení i pušku. To, že jsem myslivec, nemělo na výběr role žádný vliv.
Setkal jste se někdy se současnou loveckou hudbou, byl jste třeba na svatohubertské mši?
Já pravidelně absolvuji každý rok myslivecký ples, kde jsou myslivečtí trubači, kteří hrají fanfáry. Na větších honech jsem se setkal s trubači, kteří ohlašovali začátek a konec honu, atd. Jednou jsem natáčel na zámku Dobříš myslivecké popěvky, písně z archivu Šporků, doprovázené loveckými rohy, ale to už je dávno...
Líbí se vám tato tradice?
Určitě, je pěkné, když je myslivost i každý jiný obor doprovázen tradicí, ale bohužel na tradice není již většinou čas. Lidé moc spěchají, nejsou schopni se na chvilku zastavit.
Dřív byl lov a myslivost výsadou, dnes je názor veřejnosti na myslivce často špatný. Čím si myslíte, že to je?
Za prvé, lidé, kteří mají prostředky, si zaplatí zkoušky a potom střílí, co je napadne. Za druhé, problémy s alkoholem při lovu. Někdy, když to pozoruji, je moc dobře, že se před hony dělají dechové zkoušky. Často se také během oslav ztratí dvě tři kulovnice. Když se podíváte zpětně, tak malérů se zbraněmi bylo dost. Také, když sedím na posedu, tak nestřílím, dokud přesně nevím, co tam je, nestřílím někam, kam nevidím, a když už nevidím, tak slezu z posedu a jdu pryč. Také si myslím, že dnešní technika zvěři moc nenahrává, když máte dalekohledy na noční vidění atd. Je to o etice každého myslivce. Někdy také mají lidé lovecké zbraně a já bych jim nedal do ruky ani vzduchovku.
Chystáte se někam v létě?
Podívejte se na můj diář (ukazuje mi diář velikosti A4 nabitý na rok dopředu). Mně by vyhovovalo, kdybych si vzal stan pro dva a se ženou se vydal jen tak na procházku lesem.
Děkujeme a přejeme hodně krásných zážitků v přírodě!