Generální ředitelství Vojenských lesů a statků se rozhodlo uspořádat přehlídku význačných trofejí ze zvěře ulovené v honitbách VLS, z nichž pochází každoročně mnoho trofejí oceněných na celostátních výstavách některou z medailí. Pro tuto přehlídku nabídla své prostory Střední lesnická škola v Hranicích na Moravě, v níž se podobné okresní přehlídky už po několik let konají tradičně. Vlastní přehlídka byla pro veřejnost otevřena 26. a 27. března 2011.
Předcházelo jí ale nezbytné hodnocení silných trofejí, tentokrát mezinárodní hodnotitelskou komisí CIC, jejíž posuzování je následně považováno za konečné. V této komisi pracující tentokrát od 22. do 24. 3. 2011 musí být zastoupeni minimálně tři experti CIC – tentokrát to byli Ing. K. Maierhofer z Rakouska, Prof. Dr. Ing. R. Dziedzič z Polska a Doc. Ing. J. Feuereisel, Ph.D. z České republiky. V širší hodnotitelské komisi nás ovšem pracovalo více, především zástupci jednotlivých divizí VLS, kteří na přehlídku dovezli trofeje z jejich honiteb. Uvádím je již bez akademických titulů, jejichž jsou nositeli: J. Jeniš, M. Tesař, M. Frnoch, R. Palánek, L. Vodovan, J. Kocourek a T. Klevar. Hodnocení byli dále přítomni zástupci některých dalších honiteb, kteří také přivezli ke konečnému hodnocení několik silných trofejí ulovených v jejich honitbách. Ti využili této výjimečné příležitosti také proto, že trofeje musí být hodnoceny po uplynutí nejméně 3 měsíců od jejich ulovení. Dříve (v tzv. čerstvém stavu) mívají totiž vyšší hmotnost, ale vyšší jsou před vyschnutím i obvody, šířky či dokonce délky.
Výsledkem hodnocení bylo oceněno na některou z medailí 70 trofejí jelenů, 8 trofejí jelenů sika, 14 trofejí daňků, 12 trofejí muflonů, 5 trofejí kňourů a 1 trofej (lebka) lišky.
Z 18 jeleních trofejí oceněných na stříbrnou (bohužel nikoliv na zlatou) medaili jich bylo 15 uloveno ve volných honitbách, především (12 trofejí) tradičně na lipnické Libavě na rozhraní okresů Olomouc a Přerov odkud dlouhodobě pochází nejvíce našich medailových trofejí jelenů. I proto také převzali zástupci této honitby na valném shromáždění CIC prestižní cenu Edmonda Blanca. Tři trofeje pocházely z oborního chovu – tentokrát z nedávno založené, ale nepochybně perspektivní obory Židlov na Mimoňsku. Nejsilnější trofej jelena z volnosti byla oceněna na 207,95 b. CIC a jelena ulovil v době jelení říje J. Červenka. Další jeleni ulovení ve volnosti pocházeli tři z honiteb Hradiště (okres Karovy Vary) a jeden z honitby Ralsko (okres Česká Lípa). Trofej z nejsilnějšího židlovského oborního jelena měla 198,92 b. CIC a úspěšným lovcem byl S. Slavíček. Neuvedené trofeje byly ohodnoceny na medaili bronzovou.
Z 8 trofejí jelenů sika japonských byly dvě trofeje oceněny na medaili zlatou a zbývajících 6 na medaili stříbrnou. Všechny trofeje pocházejí z volného chovu siků v honitbě Hradiště na okrese Karlovy Vary a nejsilnější byla oceněna na 262,50 b. CIC. Tohoto siku ulovil M. Šír. Při posuzování těchto trofejí se opět komise shodla, že metoda jejich hodnocení pouze na základě jejich pravidelnosti neodpovídá tradicím známým u trofejí našich jelenů, srnců či daňků, neboť vynechává body za vzhled či za hmotnost trofeje, což mnohé trofeje nepochybně poškozuje.
Ze 14 trofejí daňků jich 13 pocházelo z oborních chovů a pouze jediná byla z daňka uloveného ve volnosti v honitbě SLŠ Hranice. Tato trofej dosáhla na „zlato“, byla oceněna na 184,24 b. CIC a daňka ulovil P. Kuchyňka. V oborách bylo uloveno 10 daňků oceněných na medaili zlatou, dva na medaili stříbrnou a jeden na medaili bronzovou. Nejsilnější trofej daňka měla 200,43 b. CIC a ulovil ho J. Grosser v oboře Jelenice na okrese Opava. Z téže obory pocházela i další „zlatá“ daňčí trofej zatímco ostatní medailové trofeje daňků pocházely z obory Velký Dub na okrese Česká Lípa.
Z 12 posuzovaných trofejí muflonů jich 6 pocházelo z oborních chovů. Nejsilnější byla ohodnocena vysoko na 244,10 b. CIC, byla ulovena v honitbě Termanec Lesního závodu Źidlochovice na okrese Brno-venkov. Tohoto muflona ulovil J. Eberhardt. Ze zbývajících pěti medailových muflonů byly 4 trofeje oceněny na medaili zlatou a jedna na medaili stříbrnou. Všechny pocházely z obory Velký Dub na okrese Česká Lípa. Zbývajících 6 mufloních trofejí oceněných na zlaté medaile pocházelo z volných honiteb Libavá (2 trofeje), Lipník, Březina, Vetrkovice a Hradiště odkud byla i nejsilnější trofej muflona z volnosti: 219,05 b. CIC a muflona ulovil K. Valta.
Ze čtyřech hodnocených „zlatých“ zbraní kňourů byl jeden uloven v proslulé oboře Sedlice na okrese Strakonice, ale tyto zbraně zato dosáhly na vysoké ocenění 132,05 b. CIC. Lovcem byl V. Blaščák. Zbývající 3 kňouři byli uloveni ve volnosti v honitbách ŠLP Křtiny (129,25 b. CIC – lovec: P. Tlapák) a další 2 opět z honitby Libavá.
Konečně „bronzová“ lebka lišky z honitby ŠLP Křtiny byla oceněna na 24,37 b. CIC.
S organizací hodnocení a následné přehlídky trofejí byla vyslovena ode všech účastníků maximální spokojenost umocněná i tím, že pořadatelé (VLS) kromě bezchybné organizace nechali pro všechny lovce zhotovit velice vkusné diplomy, které si mohou pouze zarámovat a pověsit vedle trofeje doma či v pracovně na nepřehlédnutelné místo. Současně nechali vyrobit pro všechny lovce význačných (medailových) trofejí neméně vkusné a nápaditě zhotovené medaile, které budou vedle trofeje trvalou upomínkou na nezapomenutelné lovecké zážitky. Také tímto vkusným (i když ne právě laciným) způsobem je možno využívat chovatelských přehlídek sloužících nejen pro poučení myslivců, ale i nemyslivecké veřejnosti.
Z regionálních či pravidelně pořádaných okresních chovatelských přehlídek je totiž zřejmé, že otázka kvality trofejí zvěře je odvislá především od ponechání dobře založené zvěře do určitého věku, aby mohla dozrát, což je zřejmé především u šelem a u kňourů. Nepochybná je také spojitost s genetickými vlohami zvěře a s kvalitou jejího životního prostředí (s úživností, krytem a klidem) v honitbách, se zdravotním stavem zvěře a samozřejmě zásadní vliv má také chovatelské snažení myslivců, v jejichž honitbách zvěř žije.
Na takových přehlídkách se totiž opět ukazuje, že jen těžko lze očekávat kvalitní trofeje u zvěře chované v malých honitbách s nezbytně velkými délkami hranic. Výjimkou jsou samozřejmě obory, v nichž o zvěř pečují zkušení oborníci, kteří mají dokonce o jednotlivých kusech mnohaleté nezbytné a potřebné znalosti. Takové zkušenosti musíme do budoucna vyžadovat nejen u oborníků, nýbrž i u myslivců chovajících zvěř ve volných honitbách. Takové vědomosti a zkušenosti získáváme časem sice automaticky všichni, pokud však jsme ovšem sto chování zvěře a zvěř samu soustavně pozorovat a vyvozovat z toho potřebné chovatelské závěry. To nezávisí pouze od stáří či mnohaleté praxe myslivců, ale také od jejich zájmu přebírat vědomosti od myslivců ostatních, což se týká především a zejména myslivců mladých, ale nejenom jich…