Na loňském výročním setkání Klubu autorů v Orlických horách jsme měli možnost mezi sebou uvítat jako váženého hosta Ing. Petra Šilara, v té době radního Pardubického kraje. Velmi nás všechny potěšil zájmem o myslivost, pochlubil se dokonce i absolvovanou zkouškou z myslivosti. Než stačilo dojít na slibovaný rozhovor, tak se Ing. Petr Šilar stal v říjnu loňského roku senátorem za Pardubický kraj, kandidoval za KDU-ČSL a je mimo jiné členem výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu a předsedou Komise Senátu pro rozvoj venkova. Místo na krajský úřad do Pardubic jsem tedy s diktafonem vyrazil na Malou Stranu do sídla Senátu.
Mezi členy Senátu najdeme celou řadu profesí a zájmů. Jak byste tedy představil vy sám sebe?
Na svých webových stránkách píšu, že jsem venkovanem a venkovanem v politice, takže se snažím celou dobu, co dělám politiku, to znamená nejprve starostu v malém městě Letohradě, pak krajského radního v Pardubicích, který měl na starost zemědělství, venkov a životní prostředí, a nyní v Senátu, preferovat program, na základě něhož jsem byl jsem nakonec taky zvolen - program starosti o venkov, zemědělce a všechny aktivity, které s venkovem souvisejí. Mezi ně neoddělitelně patří i myslivost. Jsem z vesnice, vystudoval jsem zemědělskou školu, myslím, že venkovu a problémům lidí žijících na venkově rozumím.
A myslivost se ve vás vzala kde? Neměl jste třeba kořeny v rodině či příbuzných?
K myslivosti jsem se poprvé dostal přes kamaráda mého spolužáka, který byl vášnivý sokolník, už ve škole jsem s ním sháněl zvěř pro jeho jestřába a puštíka. Doslova jsem byl očarovaný tou nádherou zvláštní formy myslivosti. Na škole jsem si ale ještě zkoušky z myslivosti neudělal. Ke zkouškám mě přivedl poměrně nedávno můj velký kamarád Pavel Chalupa, dnes jednatel OMS Ústí nad Orlicí, to on mě přivedl do lesa, ukázal mi zvěř. Jednou jsem dostal jako dárek publikaci Encyklopedie myslivosti, kde byla nevyplněná přihláška ke zkouškám. Takže jsem podepsal, nastoupil do kurzu, celý rok jsem chodil na přednášky a střelby, na stará kolena jsem se donutil učit nové věci. Vloni jsem zkoušky udělal a jsem za to moc rád. Ale lovec ze mě asi nikdy nebude, spíš chodím do lesa s dalekohledem, s krmením, je nádherné zažít si svítání nebo západ slunce v lese, potkat zvěř, vstřebat do sebe tu atmosféru.
Bydlím v Horní Čermné, chodím k místním myslivcům, chodím na střelby, kynologické akce, ale řádným členem mysliveckého sdružení nejsem. Chodím také pravidelně, pokud čas dovolí, do honitby pod Suchým vrchem, tam to mám taky moc rád.
Nikdy jsem v rodině myslivce neměl, soused byl myslivec, spolužák měl otce myslivce, dodnes si pamatuji, že měl vycpaného včelojeda. Ale jinak jsem myslivecké kořeny v rodině opravdu neměl, otec snad občas šel s místními myslivci na hon jako honec.
Vím ale, že nejen kvůli zkouškám o myslivcích a myslivosti víte moc, můžete se podívat na myslivce z pohledu vysoce postaveného politika? Jaká je podle vás úloha a postavení myslivců?
Myslivci patří jednoznačně do kategorie hospodářů. Život na vesnici je důležitý v tom pohledu, že by se o pole, louky a lesy měli starat zodpovědní hospodáři. Nemám rád ony pseudoochanářské aktivity, kdy někteří chodí a tvrdí, že chrání přírodu, ale o přírodě nic nevědí, ale hlavně nemají žádnou zodpovědnost. A ti pak chodí z města radit ven hospodářům, jak se mají o přírodu starat. Já myslivce považuji stejně tak jako dobré lesníky a dobré zemědělce za dobré hospodáře, ale s podmínkou, že musí být vzdělaní, musí mnoho vědět o svém oboru, musí být pracovití. Je to totiž velká starost, není to jen nějaký koníček, je to životní styl. Je to asi i jakýsi životní názor, jak se chovat k přírodě.
Na myslivce se často ale nadává, nejsou zrovna v oblibě
Myslivcům kazí dobré jméno pár chtivých lovců, a je to obrovská škoda, protože pak podle nich nás všechny soudí veřejnost. Já proto velmi striktně rozlišuji myslivce a lovce a s myslivci jsem velký kamarád. Však jsem taky odmítnul mého známého, který mě hned, jakmile jsem udělal zkoušky, pozval k sobě domů, chlubil se jen trofejemi a nabízel mi možnost jít hned lovit.
Takže myslivci si zaslouží vážnost a respekt ostatních…
Myslivci mají velkou společenskou úlohu, vždyť oni dávají na vesnici lidi dohromady. A navíc to dělají dobrovolně, zadarmo, vytvářejí si dobré společenství a bez myslivců se na správné vesnici společenský život neobejde. Jsou mnohdy jedni z posledních, kteří ještě dokáží pro vesnici a život v ní udělat něco zadarmo a z přesvědčení. Proto se snažím myslivce co nejvíc podporovat.
Necítíte, že je škoda, že myslivci klesli na úroveň „pouhé“ spolkovém organizace?
Myslivost je podle mne i jakýsi životní názor, jak se chovat k přírodě. Myslivci by neměli být pouhým spolkem, ale musí pro svoji obhajobu taky něco udělat. Není možné kritizovat na honu nebo s chlapama v hospodě, myslivci se musí zapojit do dění na všech úrovních, správně prezentovat svoje názory a představy. Jít do obecních zastupitelstev, prosazovat svoje názory, odtud ovlivňovat dění ve prospěch myslivosti, získávat si tak vážnost a respekt. Stejné je to ale třeba na sněmech myslivců. Jak je možné, že tam nepřijde ani třetina členů? Kritizují, ale nejenže nepřijdou, ale ani nechtějí pracovat ve volených orgánech, nejsou schopni se domluvit na kandidátech. Brblají na členské příspěvky, pojištění, ale aby vstoupili do jednání, vnesli nějaký názor a šli se svojí kůží na trh, to ne! Tak ať pak nekritizují!
Často slýchávám odpor k organizování se v Českomoravské myslivecké jednotě, je mnoho myslivců, kteří mají lovecký lístek, ale nejsou členy žádné myslivecké organizace. Jak toto vnímáte vy?
Člověk by měl vždy někam patřit, neměl by být samostatným ostrovem, v myslivosti zvlášť. Proto mi vadí určitá nejednotnost, ČMMJ by měla být hrdou stavovskou organizací. Bohužel se myslivci sdružují i v jiných malých organizacích, místo aby táhli za jeden provaz, tak se zájmy jen tříští, trumfují se, kdo je lepší, soupeří mezi sebou lobbistické skupiny. Doplatí na to vždy ale jen myslivci samotní. To mi opravdu hodně vadí. Každý kdo má uniformu, tak musí někam patřit, musí respektovat skupinu, musí se podle toho chovat. A zde by měla právě jednotná myslivecká organizace určovat pravidla chování a činění, opečovávat tradice a etiku, starat se o novinky a vzdělávání členů, oslovovat mládež, spolupracovat s jinými subjekty a zastupovat jednotně myslivce. Ale není to jen o té celostátní úrovni. Vždyť si vemte i příklad okresu, odkud pocházím, pravidelně se dělají pro myslivce přednášky, školení, myslivci se vzdělávají třeba o nových nemocech zvěře a prostě se s nimi neustále pracuje. Na jiných okresech vyberou členské příspěvky a víc se nestarají. Když se podíváte kolem sebe, tak vidíte, že se podmínky mění, mění se zemědělská výroba, druhy krmiv, přicházejí nové druhy a nemoci zvěře, mění se populační struktura, změnily se názory v mnoha ohledech na péči o zvěř. Ale mnozí starší myslivci se nevzdělávají, stále lpí na poznatcích, které získali před léty, prosazují mnohokrát již přežité názor. Ono to totiž není jen o výchově mladých, ale i o celoživotním vzdělávání všech myslivců. Ano, základní principy stále platí, ale mnoho se mění. A sledování změn by měla iniciovat právě stavovská a hrdá myslivecká organizace.
Zmínil jste mladé myslivce, jak by se měli více získávat do řad myslivců?
Jednoznačnou prioritou myslivců musí být výchova svých nástupců, forem a metod je mnoho. Na úrovni kraje jsem třeba vždy podporoval ekologickou výchovu, ale to není jen třídění odpadů, jak to mnohdy podávají dětem učitelé ve školách, to je o celém fungování člověka v přírodě, právě na myslivosti se dá ukázat nejvíc o zapojení člověka do péče o přírodu. Proto jsem vždy podporoval třeba dětskou soutěž o Zlatou srnčí trofej, tam děti získávají celou škálu potřebných poznatků o přírodě. Mladí se dají ale také přitáhnout k myslivosti třeba přes kynologii.
Měl jste možnost v uplynulém období pomoci myslivcům z úrovně krajského úřadu, jistě vám prošla rukama celá řada návrhů. Jaké projekty jste v minulosti podporoval?
Z titulu funkce krajského radního jsem podporoval mnoho mysliveckých akcí na úrovni kraje. Rád jsem vždy podpořil kynologické a sokolnické akce. Velmi rád jsem inicioval změnu rozpočtu kraje, aby se našly finanční prostředky na medikované krmivo, ročně jsme dávali pro celý kraj dotaci přes 300 tisíc korun. Stejně tak jsem slyšel žehrání na to, že mnoho zvěře hyne na silnicích, proto když se objevil projekt na ochranu silnic pomocí odrazek a pachových repelentů, okamžitě jsem začal jednat. Myslivci mi vytipovali místa nejčastějších střetů a já jsem pomohl zajistit prostředky. Bylo těžké to prosadit, koupili jsme z krajských peněz odrazky a dojednali aplikaci. Následně jsme přispívali i na pachové přípravky, které jsou levnější a asi i účinnější.
Podporoval jste taky třeba ozeleňování krajiny, biopásy a biokoridory?
Samozřejmě jsem se snažil cestu najít, pomáhal jsem získávat třeba i sazenice stromů. Ale dneska je největší problém, na který narážíme v ozeleňování krajiny, vlastnictví pozemků. Místa pro výsadbu se těžko shání. Navíc dneska jsou zemědělci pod obrovským tlakem, dostávají sice dotace, ale pozemky jsou sledovány družicí, a proto zemědělci využívají každý kousek půdy, jinak by neměli nárok na dotace. Bohužel celé zemědělství je pod tlakem Evropské unie, naše vláda se nechová k zemědělství dostatečně vstřícně. K tomu dneska 80 % zemědělců hospodaří ne na své, ale pronajaté půdě. Půda se bohužel stava pouhým výrobním prostředkem, vytratil se onen tradiční vztah sedláka k vlastní půdě. Ale myslím si, že je třeba hlavně jednat a vyjednávat, zemědělci dostávají dotace mimo jiné i na utváření rázu krajiny, mohlo by nám pomoci i to, že se připravují protierozní opatření. Musíme se bránit širokopásmovým plodinám jako je hlavně kukuřice, v protierozních programech se musí rozčlenit velké lány na menší celky, zde je možnost znovuobnovení mezí a remízků. Myslivci ale k tomu musí přistoupit aktivně a vstřícně. Mnoho programů určených prioritně pro zemědělství se dá využít i pro myslivost, je třeba jen přemýšlet. Například právě v oněch protierozních opatřeních lze vytvořit takové uskupení dřevin a keřů, vybrat takové plodonosné druhy, že splní původní protierozní úlohu, ale pomohou i zvěři. Ideální je, když ve vedení zemědělské společnosti sedí místní myslivci, to se jedná úplně jinak. Myslivci si ale nemohou prosazovat svoje zájmy sobecky, musí chápat souvislosti, respektovat že nejsou v krajině sami, spolupracovat i s ostatními subjekty a skupinami fungujícími v krajině. Aktivně je třeba přistoupit i k řešení škod.
Znáte poměry krajského uspořádání, myslivci se stále sdružují ale po okresech. Měli by se myslivci slučovat v rámci krajů?
Kraj je velká jednotka, v rámci kraje musí kooperovat okresní myslivecké spolky. Každý okres má svoje specifika, ale zároveň mají okresy v kraji plno věcí společných. Společně by měly okresy jednat s krajským úřadem, na spolupráci se pozná úroveň a aktivita vedení okresního mysliveckého spolku. Každý okres musí nabídnout něco svým členům, ale hlavně vytvářet dlouhodobé vztahy a vazby na okresní i na krajské úrovni. Přes kraje totiž půjde do budoucna většina dotací. Ale pozor, nemělo by to být tak, aby se na dotace čekalo, aby se dala dotace a pak se teprve začalo něco dít. Naopak – dotace by měla podpořit již běžící programy a činnosti myslivců, jestli někde něco kladného dělá, pak ho má dotace podpořit. Je chybou si myslet, že dotace vše spasí.
Jste politik, máte v rukou zákony, dovolte mi proto na závěr zvídavou otázku. Jak osobně vidíte možnost otevření zákona o myslivosti?
Myslím si, že někdo v Parlamentu stejně zákon otevře, taková je asi realita, a já jsem připraven učinit vše proto, aby se zákon utvářel pro potřeby myslivců, a ne pro potřeby zájmových lobbistických skupin. Určitě nejsem pro omezení výměry honiteb, naopak by měly být plochy větší. Realita je ale taky taková, že jakmile se otevře zákon, otevřou se brány i protimysliveckým a ekologickým aktivitám. I to bychom měli při případném otevírání zákona zvažovat. Je třeba postupovat velmi obezřetně.
Mezi myslivci se momentálně šíří strach, že s koncem nájemních smluv končí honitby, že přijdou o možnost vykonávat právo myslivosti.
Myslivost jako taková určitě nekončí, nekončí ani honitby, končí jen období nájemních smluv, jestli něco či někdo končí, pak ať jsou to ti nezodpovědní myslivci, kteří nám všem dělají ostudu. A tady se právě ukáže zodpovědnost myslivců a snaha či umění jednat. Myslivci se musí do jednání zapojit, nemohou se chovat bez ohledu na jiné, když budou přehlížet zájmy majitelů a uživatelů pozemků, těžko se mohou domluvit. Musí vstoupit do korektních jednání, musí respektovat zájmy ostatních, angažovat se třeba i v místních samosprávách, ukázat, že chtějí být i nadále zodpovědnými hospodáři v honitbě. Pak si myslím, že i přes určité majetkové a jiné změny mohou i nadále v honitbě hospodařit v dalším nájemním období.
S díky za rozhovor!
Připravil Ing. Jiří KASINA