Připravuje se novela veterinárního zákona, který se týká i myslivců.
Vzhledem k nedávno zjištěným případům onemocnění trichinelózy (svalovcem) u divokých prasat v Pardubickém kraji (Dolní Dobrouč) je nutné upozornit na vysokou důležitost vyšetřování ulovené vnímavé zvěře na přítomnost tohoto i pro člověka smrtelně nebezpečného parazita. Nejenom proto v připravované novele veterinárního zákona zůstává i nadále zásadní a velmi důležitá povinnost vyšetřit ulovenou volně žijící zvěř vnímavou k nákaze svalovcem, kterou se rozumí zejména zvěř černá.
V návaznosti na předpisy Evropské unie zůstává povinnost vyšetřit všechnu ulovenou volně žijící zvěř, která je potenciálně nakazitelná svalovcem a je „uváděna do oběhu“, tím se rozumí ta, která je prodána do tzv. „výkupu“ – do zařízení pro nakládání se zvěřinou. V tomto zařízení funguje státní veterinární dozor a úředním veterinárním lékařem jsou ulovené kusy vždy vyšetřeny v rámci úřední veterinární prohlídky trávicí metodou.
Národní legislativa – konkrétně veterinární zákon – ale ukládá povinnost vyšetřit také ulovenou volně žijící zvěř vnímavou ke svalovci, kterou si lovec ponechává pro osobní spotřebu, nebo ji hodlá prodat jako produkt prvovýroby konečnému spotřebiteli, či do místní maloobchodní prodejny. Toto vyšetření je možné nechat provést buď v některém státním veterinárním ústavu, nebo v jiné, např. soukromé, laboratoři, které však musí být vydáno povolení krajskou veterinární správou pro tento druh vyšetřování. Vzhledem k tomu, že jsou státní veterinární ústavy někdy pro lovce příliš vzdáleny, existují i tzv. sběrná místa vzorků, kam může lovec přinést vzorek, vyplnit žádanku a vzorek je pak svoznou linkou dovezen do příslušné laboratoře (seznam míst je zveřejněn na webu www.svscr.cz).
Za vnímavou zvěř jsou považováni všichni masožravci a všežravci (tedy z volně žijící např. medvěd, liška, divoké prase či jezevec). Riziko výskytu trichinelózy je logicky vyšší u volně žijící zvěře, neboť součástí jejich jídelníčku jsou i drobní hlodavci, kteří jsou mezihostiteli a rezervoárem svalovce.
Realita vyšetření ulovené černé zvěře ale není zrovna povzbudivá a myslivci mají ještě co dohánět! Stačí porovnat dva údaje – na jedné straně počet ulovených kusů černé zvěře, a na druhé straně počet vyšetřených kusů. Do laboratoří se dostane na vyšetření něco kolem 80 % ulovených kusů. Kde je těch zbývajících 20 %? Jestliže se podle poslední statistiky ulovilo nějakých 120 000 kusů černé zvěře, jednoduchým propočtem zjistíme, že zbývá 24 000 nevyšetřených kusů, tedy potenciálně nebezpečných zdrojů svalovce! Je to riziko zapomětlivosti, pohodlnosti a nebo dokonce ingnorace předpisů a zákonů? Uvědomme si, že přece neohrožujeme jen sami sebe, ale také svoji rodinu, známé či všechny ty, kteří se takto k nevyšetřené zvěřině dostanou!
A věřte, že výše napsané není jen strašení. Je třeba velmi poctivě a důsledně dávat vzorky z ulovené zvěře k vyšetření. Vzhledem k tomu, že onemocnění u lidí se vyskytuje, jako varující mohu uvést, že v roce 2008 bylo hlášeno 670 případů nakažených lidí svalovcem v různých zemích Evropy, které většinou skončily smrtí. Nepodceňujme tedy povinné kontroly, jsou v zájmu našeho zdraví a života!
Zvěřina je ale také produktem, který má velký potenciál se stát v kvalitním a bezvadném stavu prostředkem pro pozitivní vnímání myslivců a myslivosti. Zvěřinu totiž můžeme nabídnout ke spotřebě jakožto regionální, dieteticky zdravou a ekologicky získávanou surovinu, která se hodí i do moderní kuchyně. Proto se osobně intenzivně snažím podpořit projekt „Česká zvěřina“, kde mimo jiné chci prosazovat zkrácení a zjednodušení cesty ulovené zvěřiny „z honitby na stůl“, a to i přímým prodejem do restauračních zařízení. Jedná se nejen o zlepšení kvality dodávané zvěřiny zkrácením času s eliminací překupníků, ale současně zvýšení ekonomického přínosu pro vás všechny, kteří zvěřinu ve formě ulovené zvěře produkujete.
Napomáhá k tomu i systém prohlížitelů zvěřiny, ve kterém by se ještě více mohla angažovat naše největší myslivecká organizace. Společně s dalšími subjekty v oboru je třeba dosáhnout stavu, kdy bude proškolen co největší počet myslivců a stalo se realitou, že v každé honitbě budou minimálně dva vyškolení erudovaní myslivci – prohlížitelé.
Uvedené však závisí na vysoké odpovědnosti a stanovení spolehlivých kontrolních mechanismů zdravotního stavu ulovené zvěře, které musí být legislativně stanoveny tak, aby tímto způsobem byla dodávaná zvěřina jen a pouze zdravá, veterinárně a hygienicky nezávadná a její spotřebitelé nebyli potenciálně zdravotně ohrožováni.
A na závěr ještě jedna dobrá zpráva z oblasti legislativy – v projednávané novele trestního zákoníku dojde k návratu k původnímu znění podstaty trestného činu pytláctví. Dnes platný trestní zákoník používá v této skutkové podstatě sloveso „uloví“ v dokonavém slovesném vidu, což umožňuje trestní postih pachatele až poté, co dojde k ulovení zvěře. Praxe ukazuje, že takto koncipovaný trestní postih je nedostatečný, neboť nepředstavuje dostatečnou hrozbu pro pachatele takové činnosti a neodráží skutečnou společenskou škodlivost neoprávněného lovu zvěře či ryb stanovené hodnoty. Proto se do zákona opět uvede vid nedokonavý, tedy postižitelný bude i ten, kdo neoprávněně „loví“.
Ing. Jiří PAPEŽ