O loveckých zbraních vyráběných ve zbrojovce Brno Rifles, dceřiné společnosti České zbrojovky Uherský Brod, jsem na stránkách Myslivosti psal již několikrát. Řadu čtenářů Myslivosti však zajímají praktické poznatky s brněnskými puškami z lovu. Rád všem vycházím vstříc rozhovorem se zkušeným myslivcem Janem Lefkým z Čerčína u Bučovic na jižní Moravě, který se mi nedávno ozval. Má bohaté myslivecké zkušenosti s kulobrokovou kozlicí BO 802. S ohledem na jeho myslivecké poznatky, střelecké zkušenosti a činnost spisovatelskou, přináším zároveň jeho medailonek. Čtenáři ho budou nejspíše znát jako autora povídek.
„Ja su Honza“, řekl mi, podávaje ruku a symbolickou štamprličku, když jsem koncem ledna, kolem poledního dorazil do Čerčína. Spatřiv otázku v mých očích, hned přátelsky dodal. „Tykej mi, mně tykají i dvacetiletí.“ Usmál jsem, pohladil jeho vesele poštěkávajícího hrubosrstého jezevčíka Breta, a připil na zdraví a na seznámení. Střílet jsme se nechystali a venku mráz zahnal rtuť teploměru k minus dvaceti, takže kapka domácí, na zahřátí, přišla po dlouhé cestě vhod.
Honzo, říkal jsi, že máš lovecké zkušenosti s kulobrokovou kozlicí Brno BO 802. Čtenáře budou jistě zajímat i tvé poznatky s ostatními zbraněmi.
Měl jsem několik zbraní od různých výrobců. Třicet let jsem lovil brokovým bajkalem, jednuškou ráže 12, měl jsem hamerlesku dvojku taky ráže 12/12 od zbrojovky Sauer ze Suhlu, troják Merkel ráže 12/12/7x65 R a kulovnici ZKK 601 ráže 243 Win a taky kulobrok ČZ 584 ráže 12x70/7x65 R. Po deseti letech, jsem je průběžně vyměnil za kulobrokovou kozlici ráže ČZ 584 ráže 12x70/243 Winchester, vyrobenou v České zbrojovce v Uherském Brodě. Taky jsem měl malorážky. Asi čtyři roky jsem lovil kulovnicí ráže 7x64. Celá léta jsem toužil po pušce ráže 6,5x57 R, protože s ní lovili všichni horští myslivci. V 70. a 80. letech minulého století u nás novou nešlo sehnat, nikdo mi ji nechtěl vyrobit a po staré pušce jsem netoužil. Hodně zvěře jsem ulovil s puškami ráže 243 Winchester. Dvěstěčtyřicettrojkou jsem lovil i muflony, což bylo pro mnohé kolegy nepochopitelné. Až po letech, na podzim roku 2007, se mi konečně podařilo sehnat kulobrokovou kozlici Brno BO 802, s horní hlavní na brokový náboj ráže 12/76 a spodní hlavní na vysněný náboj ráže 6,5x57 R. Od té doby s ní velice úspěšně lovím.
Vzpomeneš si kolik máš ulovené zvěře s BO 802?
Přesně to nevím. Dohromady asi 30 kusů srnčí, vysoké a černé. Kromě toho spoustu další škodné, včetně nejméně patnácti lišek. Kulí jsem ulovil laň na 220 – 230 kroků a na více než 150 m jsem zasáhl divočáka. Broková hlaveň má fantastické krytí. Lišku jsem ulovil broky na 60 – 65 kroků. Brno BO 802 je vynikající, přesná a ve všech podmínkách spolehlivá zbraň, se skvělou ergonomií pažby a perfektní stabilitou. Po výstřelu můžu okamžitě pálit druhou ránu.
Máš brněnku nějak upravenou a používáš zaměřovací dalekohled?
Žádné úpravy nebyly potřeba. Ani spouště jsem nenechal upravit. Jsou výborně naladěny už z továrny, takže ani nemusím používat napínáček. Mám namontovaný zaměřovač Meopta Artemis 3 – 12 x 50.
Konstruktéra Ing. Michala Koutného i ostatní lidi v Brno Rifles jistě tvá slova potěší. Přesto mi nedá, abych se nezeptal: Změnil bys něco na BO 802?
Vadí mi duté předpažbí. Při možném pohybu ruky po předpažbí, během zamíření, vzniká podivný dutý zvuk, který zvěř zradí. Zvuk vzniká i když máš rukavice a zvěř ho slyší. Předpažbí je slabé místo jinak výborné pušky. Trochu výhrady mám k její vyšší hmotnosti. Ale protože jsem bývalý nástrojař, s ohledem na technologii na sériové výroby chápu nutnost některých konstrukčních řešení, které zapříčiňují větší hmotnost zbraně.
Hovořil jsi o kuloroku ČZ 584 ráže 12x70/243 Winchester. Kam se poděl?
Uherskobrodský kulobrok jsem měl od sedmdesátých let a moc rád na něj vzpomínám. Teď ho má moje kamarádka, výborná střelkyně a skvělá myslivkyně. Neznamená to, že jsem na zbraně z České zbrojovky zanevřel. Právě naopak. Pět let mám výbornou uherskobrodskou brokovou kozlici ČZ 581 ráže 12/12x70. Koupil jsem ji starší, v jedné brněnské prodejně. Byla jako nová a jsem z ní nadšený. Výborně mi sedí. Když s ní přijedu na závody v okolí, končím do třetího místa (výroba kozlic ČZ 581, 582, 583, 584, 585 a 586 byla v České zbrojovce ukončena na konci 20. století; pozn autora). Teď mám v České zbrojovce objednanou v kulovnici CZ 550 ráže 8x57 IS. Ve zbrojovce vyhověli mému přání a speciálně pro mě udělali polopažbenou kulovnici s hlavní dlouhou pouze 520 mm. Už se na ni těším. Zbraně z České zbrojovky ani moje Brno BO 802 mě nikdy nezklamaly, jsem s nimi velmi spokojený a nedám na ně dopustit.
Řeknu ti jedno své moudro. Se zbraněmi je to jako s ženskými. Čím více máš žen, tím jsi horší milenec. Čim více máš zbraní, tím horší jsi střelec. Když máš jednu ženu, oba víte, co je komu příjemné a dokážete si vyhovět, aby vám spolu bylo dobře. Kdysi jsem měl v trezoru sedm loveckých pušek. Teď mám dvě, těším se na třetí a jsem úplně spokojený.
Zatím jsme nehovořili jaké používáš náboje.
V ráži 6,5 x 57 R, používám tři druhy střeliva: RWS se střelou Kugelspitz o hmotnosti 8,2 g, na srnčí a škodnou zvěř. Na jelení a na černou zvěř se mi osvědčuje náboj RWS s úžasnou střelou o hmotnosti 9,1 g, která zastaví všechno. Ulovil jsem s ní kňoura vážícího 170 kg a zvěř většinou zůstává v ohni. Velký kňour ušel 15 kroků. Na naháňku používám náboje Blaser se střelou o hmotnosti 8,2 g. Je to skvělé střelivo s tvrdou střelu, která není citlivá na překážku, má výborné balistické vlastnosti. Samozřejmě, musíš trefit. Dále mám spoustu ulovených lišek a další škodné.
Lovíš taky s náboji Sellier & Bellot?
S vlašimskými náboji mám velmi špatné zkušennosti. S jejich přesností jsem spokojen, ale střela při průletu zvěří svléká plášť a olověné jádro se tříští. Střely zahraničních nábojů, které používám, podobné neřesti nemají.
Tvé názory a zkušenosti stojí za zamyšlení. V telefonu jsi mně řekl, že hodně trénuješ. Prozradíš nějaké podrobnosti?
Střelbu trénuji, kdykoli je to možné. Využívám každou příležitost ke střelbě na asfaltové holuby, což je výborný trénink. Občas jdu na střelnici s kulobrokerm, s malorážkou i se svou malou malorážovou pistolí margolínou. Tréninkem získávám klid a jistotu, a na lovu nemám třesavku, protože mám natrénováno. I když se rozhodnu nestřílet, uvidím-li na lovu zvěř, cvičně nahodím pušku do ramene a táhnu se zvěří. Každý trénink je dobrý.
Několikrát za týden trénuji na sucho doma. Sednu si s vybitou puškou a zvolím si očima libovolný bod v obýváku. Zbraň mám na klíně. Zavřu oči a namířím na bod, který jsem si zapamatoval. Když oči otevřu, musí zbraň mířit na určený bod. Tak trénuji několikrát týdně.
Na podporu střelby a střeleckého tréninku je dobrý i stolní tenis. Hodně často chodím na vycházky se psem a chodím krmit zvěř. Po operaci srdce, v roce 2008, kdy mi v brněnské nemocnici U Svaté Anny dělali pětinásobný bypas, více cvičím, dělám kliky a snažím se udržovat v kondici. Teď už je mi fajn a po kopcích běhám jako mladík, ale před operací jsem měl problémy, způsobené špatnou diagnózou mé ošetřující lékařky. Tvrdila, že mé problémy mají původ v páteři. Nakonec jsem si nechal udělat vyšetření právě v nemocnici U Svaté Anny a pak to šlo ráz na ráz. Doktor mi řekl, že musím okamžitě na operaci. Měl jsem namále. Doslova mě vytáhli hrobníkovi z lopaty.
Se svými návyky můžeš jít příkladem. Neznám mnoho myslivců, kteří by trénovali střelbu jako ty. Jak dlouho střílíš?
Už před vojnou jsem závodně střílel z malorážky ve Svazarmu. Na vojně jsem byl úspěšný ve střeleckém družstvu. Střílel jsem s Sa 58 a velkorážovou terčovnicí. Měl jsem kvalifikaci odstřelovače. Sloužil jsem u paragánů jako průzkumník hloubkového průzkumu a získal odbornost výsadkář první třídy.
Teď už chápu, proč ke střelbě přistupuješ svým způsobem, snad můžu říci, s velkou odpovědností. Zvyky ze sportovní střelby ti zůstaly i po letech. Samozřejmě mě zajímá, jak dlouho jsi myslivec a jestli máš myslivce v rodině?
V rodině jsme myslivce neměli, ale od dětství mě to táhlo do přírody. Aktivní myslivec jsem od 7. března 1970. Zkoušky jsem dělal u pana profesora Hromase, který předsedal zkušební komisi. Dostal jsem se do skupiny, jíž učili lektoři, kteří byli profesory na lesnické škole a šéfoval jim právě pan profesor Hromas.
Myslivec jsem už čtyřicet let. V honitbě jsem minimálně pět dnů v týdnu, v každém ročním období a za každého počasí. Stavím seníky a v zimě je objíždím na lyžích. Jsem náruživý houbař. V okolí Bučovic roste spousta hub. Rád fotím, mám mnoho fotografií přírody. Stále používám klasickou Minoltu na kinofilm. Okolo Bučovic je krásná krajina s nádherným Ždánským lesem. Jednou jsem viděl divočáka, jak ryje. Vytáhl jsem foťák a vyfotil jsem si ho. Prase nic, rylo dál. Schoval jsem foťák, sáhl po pušce, odjistil a měl jsem další úlovek.
Když mám večer čas, nekoukám na televizi, raději si sednu v kuchyni ke stolu a píšu. Napsal jsem řadu článků o myslivosti a příběhů do místních novin a množství mysliveckých povídek. Něco málo vyšlo v Myslivosti a nějaké články vyšly v Hubertlovu, s nímž však už nespolupracuji a zanevřel jsem na něj.
Osobně se znám s mysliveckým spisovatelem Zdeňkem Kunertem a mám všechny jeho knihy podepsané. Naposled mě potěšil, když mi poslal svou poslední knihu s věnováním. Mám spoustu výborných přátel v zeleném a rád se s nimi setkávám.
Prozradíš něco o svém životě mimo myslivost?
Narodil jsem se v roce 1947 a pocházím z Nesovic. Jsem vyučený nástrojař ve Zbrojovce Brno a tam jsem taky pracoval. Pak jsem vystřídal několik zaměstnání. Po roce 1989 jsem pracoval na parních turbínách ve firmě Ekol Brno, jako montér, u nás i v zahraničí. Třicet let jsem bydlel v Bučovicích, teď žiji 10 let v Čerčíně, 3 km od Bučovic. Mám dvě velké děti, syna a dceru. Už mají své rodiny. Mám dvě vnučky a vnuka. Rád a dobře vařím. Dva a dvacet let jsem dělal zabíjačky. Zabíjel jsem prasata, ovce, krávy a naučil jsem se perfektně znát a rušit zvěř. Někdy jsem dělal až sedmdesát zabíjaček za sezónu. Ale přitom jsem měl málo času na myslivost. Zabíjačky mě naučil pan řezník Michalčík, protože jsem měl vztah k myslivosti a zvěři. Dnes dělám jen pár zabíjaček pro kamarády. Chci mít čas na myslivost. Moje paní je výborná a vyhlášená bylinkářka, a dělá skvělé bylinkové čaje. Některé bylinky si pěstuje, jiné sbíráme v lesích.
Jsi výborný střelec. Vymámím z tebe tajemství nebo radu, jak dobře zasahovat?
Střílím a trefuji. Občas taky minu...
Bohyně Diana i svatý Hubert mi asi přejí. Ať mě na honu postaví třeba na asfaltovou silnici, vždy ke mně zvěř přijde. Tak střílím...
Do lesa s sebou vždy nosím hůlku, obdobu horské hůlky (bergstocku). Klasickou, rovnou hůlku, z lísky nebo bezinky. Když jdu v porostu, nemusím klekat, střílím vstoje a pušku opírám o hůlku, takže mi nepřekáží porost ve výhledu. Za tři, čtyři vteřiny mám pušku opřenou, můžu v klidu zamířit a vystřelit.
Máš nějaké myslivecké touhy?
Mám lovecké sny a touhy, ale jsem pověrčivý, tak o nich nechci mluvit. Místo toho prozradím svou mysliveckou modlitbu: Dopřej nám bože, na přímluvu Svatého Huberta, dostatek zvěře v našich honitbách a s pomocí Diany potřebné štěstí při lovu. To si říkám každý den, když jdu do honitby...
Děkuji za krásná slova a přeji, ať tě v lesích a dalším životě provází štěstí...
Text Pavel KLOZÍK, snímky autor a archív Jana Lefkého