V neděli 5.prosince jsme prožili společně veliký svátek. Po prvé ve svých novodobých dějinách byla česká lovecká hudba postavena na roveň hudbě klasické a navíc na nejprestižnějším českém koncertním pódiu. V Rudolfinu, v Domě umělců, proběhly České myslivecké vánoce. Jedním z pilířů koncertu bylo vystoupení trubačů z Klubu trubačů ČMMJ na varhanní empoře, nazvané Na společném lovu. Co všechno předcházelo těmto deseti minutám společného mysliveckého troubení?
Myšlenka koncertu vznikla již před mnoha lety, ale konkrétní podoba jednotlivých vystoupení se rodila od minulých vánoc. Skladby byly vybrány hlavním tvůrcem programu JUDr. Petrem Vackem. Jelikož se jednalo o Dykovo Desatero ve vícehlasé úpravě, nestáli jsme před problémem naučit se novinky, ale secvičit dokonale skladby, které jsou každodenním trubačovým chlebem, sjednotit souhru hudebníků a vtisknout jejich hře naší interpretační představu. Trubačů bylo celkem osmdesát a navíc ze všech koutů naší republiky od Chebu až po Beskydy.
Bylo tedy především třeba vyřešit organizaci společných zkoušek. Podmínkou účasti na vystoupení totiž bylo absolvování jedné z mnoha nácvikových zkoušek plus účast na generální zkoušce všech účinkujících v den koncertu.
Také jsme věděli, že trubači nebudou zápasit se skladbami samotnými, ale především s nezvykem účasti na takto velké akci. Nikdo z nich nehrál do té doby v sále, kde je 1200 míst pro posluchače a kde běžně hrají nejlepší světoví hudebníci, kde se koná Pražské jaro a je sídlo České filharmonie, v sále, kde byl dvakrát zvolen prezidentem Tomáš Garique Masaryk. Pro trubače bylo také velmi těžké zachovat si odstup od děje na pódiu, aby „nezaspali“ a věděli, kdy a co mají hrát.
Společné nácvikové zkoušky byly tři: v Řevnicích (odtud pochází dětský folklorní soubor Notičky, který s námi spoluúčinkoval), v Trutnově v rámci čtvrtletního semináře pro SLŠ a noční zkouška v Rudolfinu, kde se prakticky procvičil scénář. Trubačská škola J. Selementa v Českých Budějovicích zajistila v rámci své vlastní výuky pod vedením našeho skvělého kolegy, stálého lektora všech našich seminářů a svého ředitele Mgr. Roberta Tauera nácvik programu pro jihočeské trubače, kteří neměli z pracovních důvodů možnost přijet na žádnou společnou zkoušku. Trubačská škola A. Dyka v Potštátě pak pod vedením své ředitelky Jany Kozubíkové, která je skvělou trubačkou a naší kolegyní – lektorkou na LKT v Chlumu u Třeboně, totéž zajistila pro námi oslovené trubače ze svého okolí. Spojené části souborů OMS Přerov a Holešovští trubači absolvovaly internetovou zkoušku pod mým vedením. Zkoušek určených na nácvik koncertu bylo tedy dohromady dostatečné množství a každý trubač přijel do Prahy v den koncertu výborně připraven a dokonale seznámen se svými úkoly.
V neděli velmi brzy ráno, nebo spíše někteří v noci ze soboty na neděli, vyrazili trubači do Prahy. Měli jsme totiž v 8 hodin sraz a v 8.30 začínala společná generální zkouška. Vzhledem ke vzdálenosti a cestovním podmínkám, které na silnicích ten den panovaly, to bylo od všech opravdu obdivuhodné, když přijeli včas a v dobré náladě. Sotva se stačili rozkoukat a navzájem pozdravit, začala generálka, na které jsme vše podrobně několikrát přehráli. Přípravu na Přestávku, kdy nejprve Petr Mlnařík sám zahrál „Pozor!“ a pak Jaroslav Novák totéž zazpíval, jsme „vypilovali“ a na koncertě jsem obdivoval ledový klid, s jakým oba přátelé naplnili Rudolfinum svými tóny. Blok „Na společném lovu“ se stal nádhernou ukázkou dovednosti českých mysliveckých trubačů.
Z profesionálního hlediska musím vyzdvihnout především měkkost zvuku, dokonalou společnou souhru, výborné ladění a především nadšení, které ze všech sálalo. Každý trubač, který hrál na varhanní empoře, musel našemu společnému vystoupení věnovat obrovské množství práce a času. Jsem nesmírně poctěný ochotou a zápalem českých mysliveckých trubačů pro naší společnou radost a lásku. Věřím, že ikony České lovecké hudby – Václav Svída, Petr Rohlík, Ondřej Anton, Antonín Dyk a Josef Selement - sledovaly z nebe naše vystoupení a byly dojaté stejně jako všichni účinkující a posluchači.