Časopis Myslivost

 

Do koncertu zbývá 6 dní. Ráno zadáváme do výroby posledních 60 lístků na balkóny do zelené zóny, které jsme původně vůbec nechtěli nabízet, protože je v těch místech omezen výhled, ale pro velký a nekončící zájem veřejnosti, na které se vstupenky nedostaly, jsme přikročili i k této krajní variantě. Ve 21.30 se scházejí někteří protagonisté koncertu v Rudolfinu k poslednímu společnému nácviku před koncertem. Primáška z dětského souboru Notičky Kristýna Kolářová měla letět na koncert do Nepálu. Česko zaplavuje sníh, a tak se odlet odložil na úterý. Ze stejného důvodu na večerní zkoušku nedorazila děvčata ze souboru Canzonetta z Domažlic. Někteří trubači zabloudili v rozlehlých prostorách pražského Rudolfina, ale nakonec jsme se všichni přítomní, včetně Pavlíny Filipovské, sešli na přeslavných prknech Dvořákovy síně. Ženský sbor zastupovaly dvě studentky z Prahy. Nacvičili jsme nástupy, osahali si nezvyklý prostor, bloudili jsme ve spletitých chodbách. Hlediště je obrovské. To že naplníme?!

 

Do koncertu zbývá 5 dní. Pro posluchače vyprodaného Rudolfina připravujeme malé překvapení v podobě dárkové tašky, všech 1300 kusů polepujeme samolepkou České myslivecké vánoce. Přestalo sněžit a tak vyrážíme do Plané nad Lužnicí pro hotové, dva měsíce objednané Plánské perníky do cukrárny Rej. Celkem 1300 perníkových vánočních stromečků bude dárkem všem divákům od pořadatelů. Měly být hotové již v pátek, ale bez ohledu na správnou objednávku se podařilo vyrobit jen 1000 ks, protože si nás spojili s jinou zakázkou, kterých bylo 1000 ks, tak jsme nikam nejeli. Ovšem v pátek ještě nesněžilo. Škoda. Ráno přijel známý z Plané do firmy pro dětskou zbraň a povídá: Kdybych to věděl, tak bych vám ušetřil cestu a perníky jsem dovezl, byla to hrozná cesta, jel jsem čtyři hodiny. Nedalo se nic dělat, museli jsme to zvládnout sami. Ostatní partneři koncertu také věnovali drobné dárky a reklamní předměty pro posluchače i účinkující, postupně se vršily hromady připravené na rozdělení do jednotlivých tašek. S redakcí Myslivosti a se členy Loveckého tria si vyměňujeme přečtené a upravené texty do tištěného programy, odsouhlasujeme řazení stran a obrázků.

 

Do koncertu zbývají 4 dny. Konečně odchází do tiskárny program koncertu k tisku. Na hájovně v Roblíně vyzvedáváme vánoční stromek. Všech 1300 perníčků polepujeme samolepkami s vánočním přáním organizátorů. Z grafického studia volají, že mají hotové dva reklamní stojany, měly být tři. Po několika e-mailech a telefonických rozhovorech jsme se dohodli a v pátek budou všechny kusy k vyzvednutí. Zelené sponzorské tašky se postupně plní a zaplavují sklad i kanceláře. Pracuje na nich celá rodina a několik dalších přátel. Stále volají zájemci o vstupenky. Noví, ale i ti, co si je již zakoupili, ale je stihli už ztratit. Hledáme řešení.

 

Do koncertu zbývají 3 dny. Zástupce International Gurman Club s.r.o., provozovatele restaurace Stará myslivna na Konopišti přiváží navečer 16 druhů pohlednic do dárkových tašek. Bohužel nesložené, a tak se musí všech téměř 20 000 kusů pohlednic poskládat do sady a přepáskovat, opět noční akce. Stále volají zájemci, že by chtěli koupit lístky na koncert. Jelikož je vyloučeno, že by lístky došly poštou, posíláme zbylé lístky do prodejny Myslivosti v Jungmannově ulici, koupit lístky je možno až do sobotního poledne.

 

Do koncertu zbývají 2 dny. Všichni skládají tašky a pohlednice. Jsou povolány rezervy, abychom naplnili tašky včas. Na přípravě se podílí 10 lidí. Z tiskárny vyzvedáváme programy, reklamní panely ke vstupu s uvedením partnerů a jeden s názvem koncertu na podium. Večer v šest hodin jsou tašky naplněny. Milenka Kolářová se učí první housle na Zajíčka, společnou písničku s Loveckým triem. Primáška se vrací z Nepálu přes Dillí a Moskvu. Nikdo neví, zda to stihne.

 

Do koncertu zbývá 1 den. V 11. hodin přilétá na letiště do Ruzyně Kristýnka.  Odpoledne skládáme veškerý materiál do nákladního auta. Jsou toho zhruba 2 tuny. Se spolupracovníky probíráme organizační plán příštího dne. V soukromém květinářství v Mělníku vyzvedl šéfredaktor časopisu Myslivost speciální kytice pro Lovecké trio, vedoucí Notiček, vedoucí Canzonetty a Pavlínu Filipovskou. Sedm kytic plní až po střechu Octavii, po cestě nesmí zmrznout. V poledne vyzvedáváme poslední neprodané lístky z prodejny Myslivosti, lidé ale ještě volají, kde lístky sehnat. Večer připravujeme visačky pro pořadatele a tvoříme náhradní vstupenky pro účastníky z celé republiky, kteří již dorazili do Prahy k příbuzným, či známým na přespání před koncertem, ale zjistili, že si lístky zapomněli doma v Klatovech nebo v Bruntále, přece se již nebudou vracet. Našli jsme řešení.

 

Den D. Ráno v 7. hodin vyjíždíme z Dobřichovic do Prahy. Je poměrně pěkné mrazivé ráno. Ve všenorském kopci probleskují ranní červánky a najednou z levé strany před autem přeběhla tlupa sedmi divočáků, která se ponořila do svahu na pravé straně silnice. Červánky do růžova zbarvený sníh se rozvířil na všechny strany a pak divočáci zmizeli v houští. V duchu jsem si pomyslel, že nám dává sv. Hubert znamení, že vše dobře dopadne. Prahou jsme projeli bez kolon. Dorazila také všechna děvčata Canzonetty a snad i všechny děti Notiček jsou tu. Redakce časopisu Myslivost vyzvedla u firmy Dorty do domu překvapení pro oslavence z Loveckého tria, speciální velikánský dort s marcipánovou hornou. Od rána instaloval Tomáš Kirschner, člen Loveckého tria, ozvučení ve Dvořákově síni. Ve vrátnici na nás čekali studenti České zemědělské univerzity a účastníci Letního kurzu trubačů z Chlumu u Třeboně, kteří neváhali přiložit ruku k dílu a pro všechny posluchače i účinkující nanosili a rozdávali dárkové tašky a programy, za což jim patří poděkování. Stejně tak partnerům akce. Ministerstvu zemědělství, Vojenským lesům a statkům, s.p., Sellier & Bellot, a.s., Lázním Berta a Aurora s.r.o. z Třeboně, pojišťovně Halali a Country rádiu. Na recepci dáváme už doopravdy poslední volné lístky těm, kteří volali na poslední chvíli, jsou k vyzvednutí na jméno, Diana Šeplavá funguje do začátku koncertu jako prodejna a výdejna vstupenek. V zákulisí schováváme sedm velkých kytic, domlouváme, kde, kdy a komu kdo kytice předá. Na starost to má šéfredaktor. Schovává také v zákulisí překvapení – gratulační dort. On, tedy dort, i kytice transport přežily.

Sál se plní lidmi, okolí Rudolfina je zelené, na schodech vítají návštěvníky trubači. U šaten to vypadá jak před naháňkou, jen naopak, ze zeleného terénního se lidé převlékají a přezouvají do společenského. Debaty svědčí o tom, že mnozí ujeli strastiplnou cestu zavátými zmrzlými silnicemi. Přátelství a očekávání ale vše překonává. V zákulisí mezitím vrcholí nervozita, uspějeme?

Pět minut po jedenácté koncert začíná, program běží skoro dvě hodiny. Kdo neviděl a neslyšel, těžko uvěří, kdo v sále byl, ten jen těžko skrýval slzy dojetí a ohromení. Nezapomenutelné! To že všechny dokáží trubači?! Velebné tóny a noblesa se snoubí s dětskou hravostí a rozverností Notiček, nádheru podtrhuje majestátnost Canzonetty, na varhanní empoře se v plném lesku předvede osmdesát trubačů z celé republiky a doslova fascinuje diváky. K tomu svojí preciznost, vytříbenost a vrcholné umění přidává šest členů Loveckého tria a vše podtrhuje veskrze lidským, osobním a hlavně citově hřejivým slovem Pavlína Filipovská. Do posledních míst zaplněný sál chvílemi nedýchá, chvílemi slzí dojetím, jindy se radostně usmívá nad hravostí dětí a koulovačkou mezi pódiem a diváky, chvilkami doslova soucítí s pocity Pavlíny, která se dojetím neudrží a otevírá všem části svého nitra. Vrcholem pak budiž světová premiéra přeslavné Purpury za doprovodu loveckých rohů a Canzonetty, závěrečnou část koled pak už zpívá doslova celý sál. Velké kytice Loveckému triu, Pavlíně Filipovské i uměleckým vedoucím. Koncert byla ale také oslava 30 let Loveckého tria, tedy překvapení v podobě dortu a přání dojetím nalomeným hlasem šéfredaktora. Závěrečný společně zpívaný přídavek a pak už jen dlouhotrvající bouřlivý a hlavně zasloužený potlesk. Nádhera, ohromení, hrdost, štěstí a uspokojení z toho, že se vše povedlo.

V zákulisí marně hledáme členy Loveckého tria na slíbený rozhovor pro televizi, každý sám si našel svůj soukromý koutek a musel jít bezprostřední zážitek takříkajíc vydýchat. Zatímco se v Kubelíkově sále v prvním patře scházejí pozvaní zástupci hlavních sponzorů a organizátorů na malé poděkování a raut, u šaten se loučí davy návštěvníků, sdělují si úžas a dojmy z koncertu a odcházejí do vymrzlé bílé předvánoční Prahy doprovázeni zvukem loveckých rohů na schodišti Rudolfina. Mnozí si jdou zažít nádherný zážitek k vánočnímu stromu na Staroměstské náměstí, a nebo při procházce na nábřeží s pohledem na Hradčany. V Kubelíkově sále se shromáždili všichni pozvaní, oficiálně se děkuje všem, kteří se zasloužili o podporu a zdar koncertu, Pavlína dostává na památku obraz s kyticí, Notičky předvedou dvě ukázky country hudby, naporcuje a sní se jak velký dort pro oslavence, tak se ochutnají zvěřinové pochoutky i teplá kýta z divočáka. Díky, povedlo se, to je ta správná cesta propagace myslivců, příští rok zase tady! Nashledanou a šťastnou cestu domů.

K úspěchu tohoto koncertu přispělo nejen 150 účinkujících, ale další desítky lidí, kteří v zákulisí zajišťovali organizaci koncertu, plno bezejmenných nenapsaných v programu, bez kterých by ale vyznění celé akce nebylo takové. Kdo se koncertu zúčastnil, tomu nemusíme vyprávět, jak úžasnou atmosféru koncert měl. Kdo nebyl, může jen litovat, jsou premiéry, které se zopakovat již nikdy nedají, zbude jen pár fotek, záznam videa, svědectví a dojmy jiných, ale to rozhodující si odnesli všichni přítomní v sami sobě a byl to ten nejhezčí vánoční dárek.

S těmi, kteří jsou naladěni na stejnou strunu, se rádi sejdeme za rok na stejném místě, v podobném čase a spolu s Pavlínkou a ostatními účinkujícími si za doprovodu lesních rohů zanotujeme Purpuru v neděli 11. prosince 2011 na koncertě České myslivecké vánoce.