Časopis Myslivost

Dnes se už asi nedozvíme, zda zakladatelé Memoriálu Karla Podhajského předpokládali, že se jejich poděkování velké osobnosti české kynologie stane tak tradiční a prestižní záležitostí, jakou v současnosti je. Jen pro připomenutí. První ročník se konal v roce 1932. Původně to byly náročnější zkoušky, které byly pořádány s pravidelným dvouletým rozestupem. Od roku 1947 je memoriál akcí každoroční a také akcí, na kterou se hodně lidí těší a o které se mezi přáteli lovecké kynologie obecně a ohařů zvlášť dlouho mluví.

V pořadí už 73. ročník se konal od 30. září do 2. října 2011 v Mladé Boleslavi. Charakterizovalo jej pro toto období nezvyklé horko, středně silná a občas bloudící korona a rozdílné výkony psů.

Zahájení se tentokrát konalo na hřišti. Pro některé lidi to bylo zklamání, protože očekávali přece jen slavnostnější prostředí, pro jiné to byla vítaná změna, od které si slibovali rychlejší odjezd do honiteb. Na zahájení nechyběly významné osobnosti z Českomoravské myslivecké jednoty, Českomoravské kynologické unie a z Ministerstva zemědělství. Slavnostní proslovy a nezbytně nutné organizační informace poslouchalo u březových špalků třináct ohařů a vůdců z České republiky a sedm ze Slovenska. Memoriál začínal, nervozita byla přímo hmatatelná a vítěz velkou neznámou.

Za auty s označením les, malé pole, voda a velké pole se řadili vůdci se psy. Korona se dělila na ty, kdo doprovázeli některého ze startujících a ty, kteří se jen přijeli podívat. Většina diváků směřovala k ohrádce. Je přitažlivá, je tam šance něco vidět a pokud některý pes má problémy, tak přijde ke slovu i trocha adrenalinu, který k podobnému klání určitě patří. Pokud někdo očekával senzaci v podobě selhání favorita, byl na ohrádce zklamán. Psi pracovali v souladu se zkušebním řádem a nejčastější známkou byla „čtyřka“.

V porovnání s terénem, v kterém probíhaly před měsícem na Memoriálu Richarda Knolla lesní práce, byl mladoboleslavský les příjemným a nenáročným prostředím. Nekonaly se krkolomné srázy ani barvu přetínající potok. Podrost nebyl neúměrně hustý a prostředí pro práci spíše poklidné. Přesto byl les místem, v kterém memoriál nedobrovolně ukončilo několik psů. Zdá se, že opakujícím se problémem jsou vlečky a některým psům nepřálo štěstí na barvě. Čestné ocenění za nejlepší práci v lese si odnesl německý krátkosrstý ohař Ador Liškův liol vedený Tomášem Krutinou. Temperamentní a náruživý hnědák, na kterého je radost se dívat, předvedl krásnou práci hlasiče a jako jeden z mála prošel lesem se samými čtyřkami.

Velké pole bylo z hlediska korony nepříliš zajímavé, protože vzdálenosti byly veliké a ani s dalekohledem toho nebylo moc vidět. Je zbytečné opakovat, že problémem současných zkoušek a memoriálů bývá zvěř. Na 73. Memoriálu Karla Podhajského bylo dost zajíců, trochu horší to bylo se zvěří pernatou. Štěstí měli vůdci, kteří si vylosovali nižší startovní čísla a na velké pole nastupovali v sobotu. Naopak smůlu měli ti, kdo šli na hledání v neděli odpoledne. Termín hledání má v tomto případě širší význam. Poslední skupina nachodila hodně kilometrů a všichni si oddychli, když v podvečerních hodinách jejich trápení ukončilo hejno koroptví. Vzhledem k tomu, že ve skupině byli i psi se šancí na výborné umístění, nevědělo se opravdu do posledního okamžiku, kdo memoriál vyhraje. Větší množství zvěře by asi usnadnilo práci rozhodčím a psům umožnilo, aby ukázali, co umí. Pravdou je, že hodně zvěře může být pro psa lovce velkým problémem a pravdou také je, že horko bylo takové, že každý rozumný tvor včetně bažantů se snažil někde ukrýt.

Malé pole bylo dobře přehledné, ale občas na něm psi naráželi na koroptve, což není při dohledávce nebo vlečce milá situace.

Nadmíru příjemné prostředí vybrali pořadatelé pro práci vodní. Romantický rybník s dobrým přístupem do vody a rákosí, které sice začínalo kopřivami, ale pokud se pes dostal trochu dále, bylo slušně průchozí, byly místem, na kterém se koroně velmi líbilo. Vodní discipliny ovlivnily u několika psů výsledné pořadí. Dobrým příkladem je německý krátkosrstý ohař Fin z Bachlu, kterého do II.ceny posunula „dvojka“ z ochoty k práci na hluboké vodě. To je disciplina, o které se vedou velké diskuze.

Jsou lidé, kteří zastávají názor, že to je věc naprosto zbytečná a že by měla ze Zkušebního řádu vypadnout. Jiní naopak tvrdí, že v praxi je třeba psa navigovat a posílat tam, kam zapadla zvěř a že se tedy jedná o disciplinu důležitou. Vodní práce na 73. Memoriálu Karla Podhajského byly příčinou, pro kterou nebylo navrženo čekatelství mezinárodního šampionátu práce CACIT. To je podmíněno kontaktem se živou kachnou a vítězný pes měl smůlu a v rákosí na ni nenarazil.

Sbor rozhodčích pracoval pod vedením Václava Koldinského. Vrchní rozhodčí dostal delegaci poměrně pozdě a jak sám řekl, byla to pro něj velká čest, ale kdyby si mohl vybrat, raději by posuzoval. Sbor rozhodčích bylo možné označit jako mezinárodní. Přijeli pánové ze Slovenska v čele s ing.Jozefem Jursou, který patří mezi přísné a oceňované rozhodčí. Posuzoval Dieter Wohlert z Německa, kterého jsem mohli vidět hodnotit exteriér psů na Speciální výstavě německých krátkosrstých ohařů v Humpolci. Memoriál se panu rozhodčímu líbil, trochu ale litoval, že viděl jen vodní práci. S výkony psů byl velmi spokojen a zvláště oceňoval drátosrsté ohaře. Následně byl trochu překvapený, když se mu vysvětlilo, že žádný příslušník tohoto plemene na memoriálu neběžel a že to, co chválí, je naše národní plemeno český fousek.

Na seznamu rozhodčích posuzujících 73. Memoriálu Karla Podhajského se objevila nová jména. Za všechny je možné jmenovat Lubora Libicha, který byl jedním z rozhodčích na vodě a také Ing. Lenku Fialovou, která byla v lese na vlečkách. Pokud je mně známo, je to první dáma, která na Memoriálu Karla Podhajského posuzovala. Časy se prostě mění. Ještě nedávnou jsme si nedovedli představit, že by na tak vrcholné akci byla mezi vůdci žena, dnes už to bereme jako samozřejmost a něžné pohlaví mělo tentokrát zástupkyni i mezi rozhodčími.

Potěšitelné je, že v průběhu memoriálu nebyl podán žádný protest a že práce rozhodčích nebyla ze strany vůdců ani korony kritizována. Možná si někde někdo povzdechl, že by mohli být přísnější, jiní naopak oceňovali, že „nesekají hlavy“ a se „neseberealizují“ v počtu vyhozených psů.

V souvislosti s rozhodčími se otevřela otázka, která leckoho asi překvapí. Posuzovat na tak prestižní akci, jako je Memoriál Karla Podhajského, je určitě velká čest. Otázkou je, zda to je funkce čestná. Řeč je tedy o penězích a otázka zní: „Mají rozhodčí nárok na nějaké finanční vyrovnání?” Zkušební řád to řeší celkem jednoznačně. Jsou ale lidé, kteří si myslí, že něco jiného jsou obyčejné zkoušky a něco memoriál, na kterém by se nemělo vyplácet vůbec nic, dokonce ani cestovné. Bylo by velmi smutné, pokud bychom se přehnaně řečeno dostali do situace, kdy by o tom, který rozhodčí bude posuzovat, nerozhodovaly jeho odborné znalosti a psychické a fyzické schopnosti, ale to, zda na to finančně má. Jiná věc je, a to se týká i posuzování exteriéru, pokud se rozhodčí sám o sobě rozhodne finančních nároků vzdát.

 

Na 73. Memoriálu Karla Podhajského startovalo čtrnáct německých krátkosrstých ohařů, čtyři čeští fousci a po jednom zástupci měla plemena pointer a německý dlouhosrstý ohař. Memoriál úspěšně dokončilo osm německých krátkosrstých ohařů a tři čeští fousci. Pět psů běželo v I. ceně a vždy po třech psech v ceně II. a III. Tři psi byli odvoláni a šest psů neuspělo. Bodové hodnocení nebylo nijak závratně vysoké a i vítězný pes obdržel dvakrát známu dvě. Rozhodčí označovali práci psů zvláště na velkém poli za průměrnou. Z českých psů uspělo asi 50 %. Toto číslo možná trochu ochladí nadšení pro kvalifikaci. Po Memoriálu Richarda Knolla zaznívaly hlasy tvrdící, jak jarní kvalifikace nutí vůdce se psy pracovat po celou sezónu a jak kladný dopad to má. Na Memoriálu Karla Podhajského to vypadalo jinak. Někteří psi se zdáli být přetažení a vypadali že si říkají: „Jsem unavený, nechce se mně dělat, ale musím“. Možná i tady platí, že se nic nemá přehánět a že každému vyhovuje něco jiného. Jsou psi, jejichž výkon s počtem zkoušek a soutěží stoupá a jsou psi, kteří stejně jako vrcholoví sportovci potřebují svoji formu načasovat. Na horších výsledcích psů se určitě podílelo i počasí, které více odpovídalo vrcholícímu létu než přelomu září a října.

 

Vítězem 73. memoriálu Karla Podhajského se stal německý krátkosrstý ohař Eron od Blavy vedený Vlastimilem Polakovičem. Obdržel titul Všestranný vítěz 2011, I. cenu, 473 bodů a čekatelství českého šampionátu práce CACT. Dvojice přijela ze Slovenska. Pes předvedl stabilní vyrovnaný výkon a vůdce byl velmi kultivovaný a skromný. Když jsme se v průběhu memoriálu ptali zda ví, jaké má šance na umístění, odpověděl, že pro něj je důležitá účast a že body nepočítá. V závěrečném slově hovořil o tom, jak se k nám přijel učit. Pravdou ale je, že by se leckdo měl učit od něj, protože na svém kontě má už například vítězství Memoriálu Kolomana Slimáka a mezi začátečníky určitě nepatří.

Bouřlivým potleskem ocenila korona i kolegové soutěžící Ottu Banáse, který s Britem zo Šurianského Kopca obsadil druhé místo. Pes získal I. c, 472 bodů, r.CACT a ocenění za nejlepší polní práci. Pan Banás, který v prosinci oslaví 84 narozeniny, svojí kondicí, smyslem pro humor a odbornými znalostmi „strčí do kapsy“ většinu mladších vůdců. První místo mu tentokrát uteklo o jeden bod.

I třetí místo patřilo slovenským kolegům. Obsadil je Basty zo Šurianského Kopca vedený Otto Banásem mladším. Dvojice obdržela ocenění za nejlepší vodní práci.

První český pes se umístil na místě čtvrtém. Slovo český má v tomto případě i další význam, protože se jednalo o fenku českého fouska Almu z Lovčických tarasů vedenou Ing. Jaroslavem Novotným. Fenka si odnesla I. cenu, 460 bodů a CACT. Alma patří z hlediska výkonu mezi nejlepší představitelky plemene a Ing. Novotný je nejúspěšnějším letošním vůdcem v klubu českých fousků.

Výborně uspěla i Asta z Lovčických tarasů, vedená Jaroslavem Novotným starším.

To, že fousci na 73. Memoriálu Karla Podhajského bodovali a že se jejich pracovní kvalita zvedá, dokazuje i šesté místo Harda ze Širmáníku vedeného Zbyňkem Hasmandou. Temperamentní pes získal mezi konkurenty nejvyšší počet bodů (478 b.) a o vítězství jej připravila dvojka z chování po výstřelu. O tom, že se Memoriálu zúčastní, se vůdce dozvěděl 30. září v poledních hodinách a start mu, jako náhradníkovi, umožnil polský vůdce, který se na poslední chvíli omluvil.

 

Pokud se někdo nad výsledky 73. Memoriálu Karla Podhajského zamyslí a prostuduje jména psů a vůdců zjistí, že ve třech případech startovali čtyřnozí sourozenci a slušně uspěli a že by se dalo říci, že se prosazuje i rodinná tradice. Dokazuje to umístění Banásů a Novotných. Memoriál byl velkým úspěchem slovenské kynologie. Možná teď umlknou hlasy, které v posledních letech kritizovaly výkon slovenských psů a vůdců a zpochybňovaly jejich účast na memoriálu.

37. Memoriál Karla Podhajského skončil až v deset hodin večer. Vůdci i prořídlá korona se rozjížděli domů a pořadatele, pro které memoriál vyhlášením výsledků nekončí, ještě čekala další práce. V propozicích různých akcí bývají uvedeni funkcionáři a čestní hosté. Možná by stálo za to někdy zveřejnit jména řadových pořadatelů, členů kynologických komisí a sdružení, bez kterých by žádný memoriál nebyl a kterým je třeba za odvedenou práci opakovaně děkovat.