Největší zvon Zikmund, který se první říjnovou sobotu před desátou dopoledne rozezněl na věži Svatovítské katedrály, signalizoval, že se zde děje cosi mimořádného. Vždyť tento 16 tun těžký obr se rozeznívá pouze o hlavních svátcích. Zanedlouho se na třetím nádvoří Pražského Hradu objevil průvod členů a rytířů Řádu sv. Huberta. Zamířil do zaplněné katedrály, v jejíchž gotických klenbách se nesly tóny lesních rohů. Zahajovací mše 18. Svatohubertských slavností v Praze mohla začít.
Bohoslužbu sloužil pražský arcibiskup Dominik Duka, na jehož mitře i ornátu byli k vidění netradiční ornamenty dubových ratolestí. Při kázání navázal primas katolické církve na biblická čtení o kráse stvoření jako cesty k poznání jejího stvořitele:
Krása, která nás obklopuje. Krása přírody, kterou Vy mnozí denně procházíte. Krása, která hovoří, která ale také klade otázky – jak je to všechno možné? Ale krása přírody je také určována řádem, je dána přírodními zákonitostmi. Kde není řád, tam nastává chaos. Lidé mají mnohdy pocit, že náboženství je především soupis morálních předpisů, které říkají, co člověk smí a nesmí. Ale Bible hovoří jinou řečí. Kniha moudrosti (součást Starého zákona – pozn. redakce) nás žádá o to, abychom měli otevřené oči. Když jdete do lesa, určitě se často zadíváte do korun stromů. Ale zkuste pohlédnout nahoru i zde. Copak Vám klenba katedrály nepřipomíná onu klenbu, kterou vytváří velikáni naší přírody, našeho lesa – stromy, ať už jehličnaté nebo listnaté? Všichni pociťujeme, že jak v lese, tak i zde v chrámu jsme v prostoru vznešenosti a krásy, které uvnitř nás způsobují jakési zvláštní rozpoložení. A když k tomu připočítáme ještě potřebné ticho, pak dostáváme prostor ke konečnému zamyšlení.
Arcibiskup Duka doplnil, že krása přírody nás inspiruje, abychom přemýšleli o tom, kdo ji stvořil a v čem je její podstata. Vyzdvihl i odkaz zakladatele Řádu sv. Huberta Františka hraběte Antonína Šporka, který se nespokojil jen s nabytým majetkem a politickým vlivem, ale snažil se také ve svém okolí podporovat krásu, vznešenost a duchovní hodnoty. V arcibiskupově promluvě nechybělo ani poděkování myslivcům za jejich práci a ideály:
Chtěl bych Vám poděkovat za Vaši citlivou práci. Ale ještě za jedno Vám chci poděkovat. Za to, co opravdu všichni potřebujeme – a to je radost z práce, kterou konáte a vědomí cti práce, protože se ke své profesi hlásíte. To symbolizuje i řádové odění, to vyjadřuje myslivecká uniforma. My dnes žijeme ve světě, který jakoby se styděl za práci. Mnozí se domnívají, že práce už nepatří k tomu, kdo se vyšvihl nahoru. Myslí si, že elitu národa mohou tvořit Ti, kteří se budou pouze bavit a ukazovat. Přitom právě Vy víte, že tohle absolutně nestačí.
Primas katolické církve zmínil i nezastupitelnost úlohy, kterou myslivci v řádu přírody zaujímají a duchovní přesah, který v jejich poslání vnímá:
Hrabě Špork pochopil, že lov není drancování lesa a přírody, ale že je to součást potřebné regulace, ke které přistupuje člověk jako jediná inteligentní bytost, kterou na Zemi známe... Ve vašem snažení je obsaženo i to, co my i celá společnost tolik potřebujeme. Potřebujeme znovu objevit smysluplnost naší práce, smysluplnost našeho života, radost z našeho života a radost z naší práce... Znovuobjevení nezastupitelného místa člověka uprostřed přírody je tak jedním z Vašich velkých bohatství. Ale je to pro Vás i určitá výzva, abyste svým přístupem obohacovali celou společnost.
Arcibiskup upozornil také na skutečnost, že v důsledku ponížení a pošlapání obrazu člověka ve 20. století se objevila řada mylných názorů, které považují člověka za největší nebezpečí pro přírodu:
Vznikla falešná představa, že každý krok, který v přírodě člověk učiní je nepřijatelný, nepatřičný, že vlastně největším nepřítelem celého stvoření je člověk. To můžeme číst v mnoha programech a různých textech. Ale já bych Vás chtěl na tomto místě poprosit o spolupráci. Tak jako bojujete o zachování mnoha živočišných a rostlinných druhů, vezměte vážně také péči o druh, který se nazývá Homo sapiens sapiens!
Na závěr arcibiskupovy promluvy zaznělo, že není náhodou, že čeština má stejný kořen slov myslivec a myslet. To podle něho předurčuje i jejich úlohu a poslání:
Kéž je Vaše mysl otevřená kráse a skutečnosti Boha. Kéž je Vaše mysl otevřená hlubšímu pochopení otázky, kdo je člověk. Svatý Hubert, ať Vám pomáhá!
Tak zněly závěrečné věty kázání pražského arcibiskupa při svatohubertské mši v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha první říjnovou sobotu.