Před nedávnou dobou jsem byl osloven zástupci společnosti ARIGA s.r.o., zda bych se neujal posouzení a recenze svítilen FENIX, které tato společnost nabízí na našem trhu a které jsou určené kromě jiného také pro výkon myslivosti. Jelikož se necítím povolaným k provádění jakýchkoliv technických testů, dohodli jsme se, že celkové hodnocení podřídím především běžné myslivecké praxi, tedy úkonům, potřebám a situacím, které by mohly potkat řadového myslivce během pobytu a práce v honitbě. Protože nabídka je u dané značky opravdu pestrá, nechal jsem si dodat takový typ zboží, který je společností doporučován jako nejvhodnější právě pro potřeby myslivosti.
K vyzkoušení mi byla zapůjčena taktická LED svítilna Fenix TK15 Premium R5. Podle údajů výrobce se jedná o svítilnu se špičkovým světelným tokem až 337 lumenů a udávaným dosvitem 215 metrů. Pro napájení využívá dvě 3V lithiové baterie typu CR123A nebo jeden vysokokapacitní akumulátor, který mi byl rovněž zapůjčen i s doporučeným typem nabíječky. Rozměry svítilny jsou 14,5 cm na délku, 3,4 cm je průměr hlavy a 2,5 cm průměr těla vyrobeného z leteckého tvrzeného hliníku. Hmotnost svítilny bez baterií je pouhých 152 gramů a optická soustava využívá podle údajů výrobce čirou, tvrzenou skleněnou čočku s antireflexním povrchem. Svítilna je opatřena vypínačem s funkcí okamžitého zapnutí/vypnutí umístěným na zadním konci svítilny.
Ke svítilně je možné doobjednat celou škálu příslušenství, která její použití zajímavě rozšiřují nebo alespoň ve specifických situacích zlepšují celkový komfort. Pro potřeby testu jsem si dovolil vybrat to, které se mi osobně zdálo užitečné. V každém případě není výčet níže popsaných součástí příslušenství konečný a je jen na případném spotřebiteli, pro která další se sám rozhodne. Jako použitelné se mi jevily zejména různé držáky, příslušenství upravující výstup světelného zdroje a pouzdra. Poněkud mne již dopředu mrzelo, že právě uvedený typ svítilny není možné kombinovat s hlavovým popruhem, se kterým lze jiné typy svítilen použít namísto „čelovky“. Stejně tak se mi jako zajímavé jevilo jinde dostupné náhradní zkrácené tělo, které činí celé provedení kompaktnějším. Hlavový popruh by se mi osobně jevil jako více než šikovný pro potřeby dosledů, ošetření ulovené zvěře a drobné úpravy výstroje během nočních hodin, zkrácené tělo pro pohotovostní nošení svítilny, při krátkodobém pobytu v přírodě, při kempování nebo pro použití v automobilu.
Ze standardních dílů příslušenství dodávaných přímo se svítilnou stojí za zmínku opaskové pouzdro, šňůrka na zápěstí, odnímatelná klipsa pro nošení volně na opasku nebo pro zaháknutí za lem kapsy a taktický kroužek pro držení jednou rukou tzv. „doutníkovou technikou“. Klipsa, kroužek i šňůrka jdou snadno sejmout a neomezují použití svítilny bez těchto doplňků. Sympatická je i skutečnost, že jako součást dodávky nalezne zákazník navíc náhradní o-kroužky (zajišťují vodotěsnost svítilny) a náhradní pryžovou krytku vypínače.
Vlastní testování jsem prováděl během jednoho měsíce při běžném provozu myslivosti v lesní honitbě. S ohledem na předpokládané požadavky jsem hodnocení rozdělil do několika kroků.
1. Velikost, nošení
Svítilna není s ohledem na deklarovaný výkon žádný obr, spíše na první pohled sympatický a kompaktní výrobek se zajímavým designem i precizní povrchovou úpravou. Díky zdrsněnému plášti se snadno drží v ruce i za mokra. Ovládací tlačítka fungují plynule a spolehlivě. Nošení svítilny je vzhledem k rozměrům možné jak v hlubší a prostornější kapse kalhot (při použití výše zmíněné klipsy), tak v kapse kabátu. Z mého pohledu je ovšem ideálnější použití standardního opaskového pouzdra, které zejména na širším opasku dobře drží a při umístění na boku nepřekáží při pohybu ani při nasedání do auta. Osobně jsem z těla baterky poměrně brzy odšrouboval právě klipsu (s ní se baterka hůře zasouvá do pouzdra) i výše zmíněný taktický kroužek. Ten je sice zajímavý při držení v jedné ruce (a ještě více při položení svítilny na šikmou plochu – např. přední kapotu auta, kdy zabraňuje koulení a pádu), nicméně jeho výstupky opět poněkud překáží při nošení svítilny.
Obávám se také, že méně odolný textilní materiál standardního pouzdra se bude delším nošením poněkud „vymačkávat“, stejně jako se pohybem a třením o svrchní oděv opotřebuje suchý zip, kterým je pouzdro uzavřeno.
2. Světelný výkon
Jedná se o nejvíce subjektivní část hodnocení. Každý z nás má jiné představy, jiné zkušenosti a jiné požadavky. Mne osobně nejvíce zajímalo, jak v praxi vypadá slibovaný dosvit 215 metrů i výrobcem udávaná výdrž baterií.
Svítilna disponuje pěti světelnými výkony (režimy). První čtyři poskytují různou intenzitu světla. Výrobce je v originále označuje jako nízký (5 lumenů, udávaná výdrž zdroje 142 hodin), střední (47 lumenů, 23 h), vysoký (143 lumenů, 6,5 hod) a turbo (337 lumenů, 1,75 h). Pátým režimem je režim zábleskový (strobe). Režimy se přepínají při zapnuté svítilně cyklicky jednoduchým stiskem zvláštního tlačítka umístěného na boku svítilny poblíž její hlavy, tedy vpředu před úchopovou zónou. Toto umístění zaručuje dobrou obsluhu a zároveň zabraňuje nechtěnému přepínání intenzity svitu. Sympatické je i to, že si svítilna „pamatuje“ naposledy aktivovaný režim a obnovuje ho automaticky po každém vypnutí a opětovném zapnutí.
K testu výdrže jsem použil dodaný dobíjecí akumulátor SolarForce 18650. Jeho úplné nabití trvalo asi 8 hodin. V režimu turbo pak dokázal udržet svítilnu v chodu přes 1,5 hodiny. Poté následovala další hodina svitu v režimu vysoké svítivosti. Po ní přišel během několika málo minut v režimu středním pád na stupeň nejnižší. V tomto stavu však svítilna fungovala dalších 7,5 hodiny! Během nejvyššího výkonu jsem průběžně kontroloval také zahřátí hlavice svítilny. Po celou dobu nebyl problém na přední části udržet ruku.
Pro hodnocení výkonu jsem použil jako figuranta syna oblečeného do mysliveckého, tedy vesměs zeleného, nenápadného oblečení. Test jsem provedl za tmy na klasickém lesním průseku mezi dvěma vzrostlými smrkovými porosty. Na 50 metrů byly na osvětleném cíli prostým okem dobře patrné jednotlivé části oblečení a výstroje i hrubší detaily obličeje (obočí, oči, rty). Ve vzdálenosti 100 metrů byla postava stále dobře vidět, ale nebylo již možné odlišit detaily ani obličej či ruce od oděvu. Na 150 metrů se postava jeví jako šedá šmouha, nicméně je stále naprosto jasně vidět. Ve 200 metrech se z postavy stává nenápadný, snadno přehlédnutelný stín, výraznější pouze v případě pohybu. Problémem zde ale je již od stometrové vzdálenosti odraz velmi intenzivního světla od okolních kmenů stromů, který pozorovatele v podstatě oslňuje. Ve volném terénu je situace výrazně lepší. Například volné solitérní listnaté stromy jsou i na 200 m poměrně dobře osvětlené a je možno odlišit kmen od silnějších větví. Ve farmovém chovu jsem testoval svítivost na skupince daňků, kdy je ve vzdálenosti 100 metrů možné opět prostým okem dobře odlišit velikost zvěře (daněk, daněla, daňče) i rozpoznat mladého daňka od holé zvěře podle trofeje, pochopitelně bez viditelnosti detailů.
3. Odolnost
Domnívám se, že nejběžnějším problémem, na který můžeme v praxi narazit je náhodný pád z výšky maximálně „po ramena“, tedy při vyklouznutí z kapsy nebo z ruky. Svítilnu jsem proto nechal (vždy dvakrát) dopadnout do přírodního terénu (okraj lesní cesty), následně na štěrk a na asfalt. Mimo plán se mi podařilo svítilnu upustit i na šikmý betonový nájezd před garáží, po kterém se po pádu asi dva metry kutálela. Uvedené namáhání se nijak neprojevilo na funkčnosti jednotlivých prvků. Jediným výsledkem bylo několik skutečně drobných šrámů, vesměs na hranách svítilny. Odolnost slibovaná výrobcem (pád z výšky do 1,5 metru) se tedy v rámci běžných, byť simulovaných podmínek, osvědčila.
Druhým faktorem, který se může v terénu objevit, je kontakt s vodou. Podle manuálu by měla být svítilna testována do hloubky 2 metry. Kontakt s vodou, kterému bude muset běžně odolat, je podle mého názoru vzdušná vlhkost, déšť a případné krátkodobé ponoření v případě pádu do potoka, louže apod. Svítilnu jsem proto položil přímo na prudký déšť, kde jsem ji ponechal po dobu 30 minut. Navíc jsem ji po pádových testech opral v kuchyňském dřezu proudem vlažné vody. Ponořením jsem ji testoval po dobu dvakrát pět minut v kbelíku. Ani v jednom případě se po vnějším osušení svítilny a její následné demontáži neobjevil žádný náznak vlhkosti na vnitřních dílech, skle apod., ani nedošlo k orosení čočky z vnitřní strany.
Poměrně značnou zátěž představuje pro výdrž svítilen extrémní mráz. Z tohoto důvodu jsem uložil svítilnu do mrazáku s teplotou -23 st. C na dvě hodiny. Po vyjmutí nebyl sice akumulátor schopen dodat napětí pro stupeň turbo, ale ostatní stupně fungovaly bez problémů. Stav se sám upravil po deseti minutách v pokojové teplotě. Pro případ extrémních podmínek doporučuje výrobce originální (nedobíjecí) baterie, které by měly uvedený problém bez problémů pokrýt.
4. Příslušenství
Z přiloženého příslušenství mne zajímala zejména různá pouzdra a držáky pro používání svítilny. Jako první jsem vyzkoušel „klik pouzdro“ na opasek. Tento nápad se mi jeví jako velmi zdařilý, protože umožňuje svítilnu nastavit v rozsahu 360 stupňů tak, jak uživatel potřebuje. Při troše šikovnosti si můžeme při volných rukou přisvítit na cestu, na vyvrhování zvěře nebo na jakoukoliv práci, a to včetně prostoru nad úrovní ramen. Klipsa pro zavěšení počítá se širším opaskem a měli bychom s ním proto počítat také my, aby bylo zavěšení co nejpevnější. Do tohoto pouzdra lze navíc svítilnu zasunout včetně taktické matky, což výrazně zlepší upevnění. Jedinou nevýhodou je u této pomůcky fakt, že zasunutí znepřístupní boční přepínač intenzity osvětlení.
Dalším šikovným držákem, je držák pro upevnění svítilny na řídítka kola. Upevnění se provádí pomocí rukou utažitelných šroubků, což značně usnadňuje operativnost při manipulaci. Výškovou stavitelnost zajišťuje dolní díl montáže, který se protáčí na řídítkách, stranová stavitelnost je umožněna vestavěným klikacím kloubem. Jediná drobná připomínka se týká právě kloubu, protože poskytnutá montáž měla drobnou stranovou vůli. Zajímalo mne proto, zda bude montáž svítilny schopna zachovat osu světelného kužele i v případě jízdy po nerovnostech, v terénu apod. Test potvrdil, že i po ujetí asi 5 kilometrů středně těžkým terénem se osa od původního nastavení neodchýlila s výjimkou výše zmíněné vůle. Při upevňování držáku na řídítka si nicméně musíme s umístěním poněkud vyhrát, protože masivnějšímu provedení překáží páčky a lanka. U některých typů řídítek nebudeme pravděpodobně schopni dosáhnout požadovaného výškového úhlu nasměrování kužele přímo před přední kolo a musíme zvolit jiný typ držáku.
Jako zajímavé příslušenství vidím lucernový nástavec, který se připevní jednoduchým nasunutím na přední prstenec svítilny. Přes aluminiový kužel umístěný uvnitř nástavce ve směru „proti diodě“ dochází k rozptylu světla směrem proti zdroji. Zavěsíme-li si tedy svítilnu za kroužek v horní části kloboučku nástavce, získáme nečekaně výkonnou lampičku, která nám svítí směrem dolů „na ruce“ a navíc neoslňuje oči. Jedná se o naprosto ideální pomůcku pro ty, kteří se hodně času pohybují v přírodě. Při svitu lampičky (již od středního stupně svítivosti) se dá bez problémů číst nebo provádět drobné opravy. Jedinou vadu nástavce spatřuji v nepříliš profesionálním provedení připojení ke svítilně. Jednoduché přítlačné klapky držící nástavec na obvodu hlavice svítilny jsou slabé a při častějším používání se s největší pravděpodobností ulomí.
Podobnou funkci a použití má také difusér, který má vzhled prostého, popředu protaženého kužele z mléčného plastu. Světelný výstup poskytuje ve směru asi dva metry kupředu a do stran dostatečný. Bohužel, při práci přímo „pod baterkou“ poněkud svítí do očí a lehce oslňuje. Přesto si dovedu představit jeho použití například při vyvrhování zvěře. Otázkou ovšem zůstává, kdo a jak by se s tímto nástavcem opatroval během každodenního pobytu v honitbě.
Svítilnu na zbraň při lovu?
Na samotný závěr jsem si s dovolením ponechal nejvíce „ožehavá“ příslušenství, která umožňují připojení svítilen Fenix na lovecké zbraně. Vím, že tímto vstupuji na tenký led a že zhodnocení uvedeného zboží vyvolá zajisté vlnu kritiky. Prosím však na tomto místě čtenáře, aby se nejdříve bez emocí zamysleli také nad níže uvedenými řádky. Kdyby se i přesto kritik dané záležitosti našel, prosím, aby veškeré výhrady směřoval toliko mým směrem a nikoliv k redakci Myslivosti. Uvedená pasáž byla do článku přidána na moje výslovné přání. Dobře si také uvědomuji, že použití osvětlení je uvedeno mezi zakázanými způsoby lovu ve smyslu platné legislativy. Nicméně pro to, že si dovolím na stránkách mysliveckého časopisu hodnotit uvedená zařízení (nikoliv propagovat a upozorňuji, že při testu jsem s jejich pomocí nelovil), mám několik osobních argumentů.
První z nich spočívá ve skutečnosti, že na mnoha územních obvodech pověřených obcí je na základě jednoduché žádosti a zdůvodnění běžně povolováno použití zařízení k osvětlení cíle za účelem tlumení stavů černé zvěře. Je tedy pouze v kompetenci státní správy, zda tuto výjimku udělí či nikoli. A je-li podobná výjimka bez větších obstrukcí na našem území možná, nevidím důvod, proč bych se o podobném typu zařízení nemohl veřejně zmínit.
Druhým důvodem je skutečnost, že svítilny a montáže pro jejich upevnění na loveckou zbraň jsou na trhu již dlouho (a koneckonců šikovné české ruce dokáží podobnou věc v nejrůznějších provedeních vykouzlit doslova „na koleně“). V dnešní době stačí pouze zadat odpovídající pojem do internetového vyhledavače, čímž obdržíme desítky odkazů na zboží i jeho prodejce. I zde tedy není důvod pro to, abychom se tvářili, že se jedná o nepřekročitelné tabu. Kdo chce svítilnu používat, už ji dávno má a podobný článek pro něj zajisté nebude návodem k zahájení jakékoliv nekalé činnosti.
Za třetí se osmělím přece jen zmínit o několika souvisejících aspektech hovořících podle mého názoru pro osvětlování cíle. Ať se nám to líbí nebo ne, stojíme v mnoha honitbách na prahu obrovských ekonomických problémů, na kterých se může podepsat právě černá zvěř. Desítky a mnohde už i stovky kusů koncentrované na malé ploše páchají škody, které se mohou z pohledu spolkové „společné a nerozdílné ruky“ vyšplhat pro některé z nás do astronomických hodnot a mohou přivodit faktický zánik mnoha mysliveckých sdružení. Využijme proto právě tam, kde je to nezbytné, veškeré humánní, i když možná poněkud diskutabilní, metody lovu černé zvěře. Kdo zná a loví černou zvěř, dobře ví, že její stavy tím nezdecimuje. Při její učenlivosti a inteligenci si dovolím zapochybovat, že si nechá bachyně za pomoci svítilny odstřelit více než dvě selata z vrhu. A jestli někdo uloví napoprvé právě bachyni? Pak to není o svítilnách, ale o morální úrovni myslivce.
Stejným způsobem si dovolím okomentovat i případné polemiky ohledně nelegálního lovu jiných druhů zvěře. Jak jsem řekl, pytlák již svítilnu má a nečeká na tyto řádky. Slušný myslivec se pak k ráně na srnce nebo jelena při umělém světle nesníží. S dovolením malé přirovnání - již skoro patnáct let vlastním zbraň ráže .222Rem. Lovil jsem s ní již před současným legislativním omezením a ulovil jsem s ní jelena i divočáky. Jelena ovšem na 20 metrů a prasata o maximální hmotnosti 40 kg do 50 metrů. I když jsem z pohledu legislativy mohl, nikdy jsem si na těžší zvěř, na větší vzdálenost, stejně jako do zarostlé paseky, s touto „kuličkou“ nedovolil vystřelit. Protože jsem soudný a snad i trochu slušný. Nyní přece neodložím vynikající zbraň jen proto, že s ní kromě srnce nesmím náhle vystřelit na žádnou spárkatou zvěř. Prostě to ze slušnosti neudělám, i když se s ní setkávám a musím ji nechat odejít. A se svítilnou vidím tento problém naprosto stejně.
Na závěr pak opravdu poslední poznámka. Zamysleme se prosím i nad skutečností, kolik neštěstí by se při lovu černé zvěře nemuselo stát, kdyby si horlivý lovec jen krátce „bliknul“ světlem směrem k cíli. A kolik kusů poraněné černé zvěře by nepadlo po nezměrném utrpení nedohledáno v případě, že bychom věděli, zda míříme na komoru nebo jen „doprostřed“ neostré tmavé „koule“ pohybující se na téměř stejně tmavém pozadí.
Doufám, že výše uvedené poznámky budou správně pochopeny jako otevřený úvod k problematice montáží pro svítilny Fenix. Ty jsou provedeny v několika variantách pro různé typy zbraní i puškohledů.
První z montáží slouží k upevnění svítilny přímo na hlaveň polopažbené kulovnice. Tento typ jsem odložil ihned poté, co jsem zjistil, že vyžaduje pevné spojení horní objímky s hlavní pomocí šroubků. K podobnému řešení nemám s dovolením důvěru, hlaveň zbraně by měla z principu zůstat volná.
Poměrně univerzálním řešením je klešťová montáž skládající se ze dvou plastových ramen spojených uprostřed jediným šroubem, určená pro umístění svítilny na tělo puškohledu (stejně ale může při troše šikovnosti posloužit pro připojení na předpažbí celopažbené kulovnice). Toto řešení je velmi pohotové pro nošení i sestavení v terénu, má ale jednu drobnou vadu. Při pohybu zbraně a nedůsledném dotažení dochází někdy k „setřesení“ celé soustavy a ta se kolem osy tubusu otočí a sklopí dolů, tzv. „až na doraz“. Delší provedení montáže (asi 10 cm) navíc posouvá osu světelného kužele mimo záměrnou. U delších hlavní také dochází k odlesku hlavně a mířidel, které v optice oslňují.
Jako lepší řešení se mi proto jeví dvoudílná montáž. Jeden její díl je tvořen napevno šroubovatelnou objímkou umísťující na horní nebo boční stranu tubusu puškohledu krátkou taktickou lištu. Na samotnou svítilnu se opět napevno nainstaluje protilehlý díl, který zapadá do lišty. Bohužel, po jeho připojení, které vyžaduje nářadí, se nám svítilna již nevejde do dodávaných pouzder. Při umístění lišty na puškohled si musíme navíc opět chvíli „pohrát“ a najít optimální řešení vzhledem k typu puškohledu i rozměrům svítilny. Zpočátku jsem měl poněkud obavu, zda nebude světelný kužel příliš zastíněn větším průměrem objektivu. Tento problém ale rozhodně není z hlediska použití zásadním a navíc nám stín objektivu zacloní lesknoucí se hlaveň. Spojení puškohledu se svítilnou je velmi pevné a absolutně nebrání ani běžnému nošení na zbrani při šoulačce.
Osobně bych pak trvale volil poslední typ na pohled jednoduché montáže sestávající z plastové objímky na tělo puškohledu a kleštiny z tvrzené gumy, do které se z boku svítilna jednoduše zatlačí. Objímka je opatřena šroubkem utažitelným rukou a je tedy možné s montáží operovat i přímo v terénu. Stejně tak lze ale montáž ponechat na puškohledu během nošení nebo ji použít na řídítka kola.
Velmi precizní provedení má i vzdálený spínač pro rychlé rozsvícení svítilny při současném držení zbraně. Stisk kontaktu je možný velmi snadno jedním prstem a svítilna reaguje okamžitě. Při porovnání s některými konkurenčními produkty nám neunikne ani další „vychytávka“ – přídatný „klikací“ vypínač, který umožňuje rozsvítit svítilnu klasickým způsobem i při připojeném dálkovém spínači.
Mám-li na závěr shrnout svoje měsíční zkušenosti se svítilnou Fenix, převládají určitě v celé šíři testovaných záležitostí pozitivní dojmy. Je to výrobek praktický, odolný, s dostatečným výkonem i výdrží, navíc za střední cenu. Bohaté příslušenství pak určitě uspokojí téměř všechny naše požadavky a představy. Drobné připomínky nejsou určitě nijak zásadního významu a neovlivňují celkovou funkčnost zařízení. Kdybych se měl nyní vybavovat novou taktickou svítilnou, byla by Fenix určitě jednou z prioritních variant řešení.
Mgr. Josef DRMOTA