Zaměřovací dalekohledy Meopta jsou spolu se zaměřovači Zeiss ZF 4 a ZF 6 asi to nejběžnější, s čím se na kulovnicích v českých honitbách můžeme setkat. Ještě předrevoluční, věkovité Meopta Lovec 4 najdete na „zetkách“, „galaškách“, „šestistovkách“, ale i na výrazně mladších kulovnicích řad CZ 537 a 550. O kombinovaných zbraní to platí také. A slouží s neskutečnou vytrvalostí.
Porevoluční produkce zaměřovačů řady Artemis se vyznačuje stejnou odolností. Meopta se jako výrobce vypracovala ze slušného, ale přece jenom lokálního výrobce (do téhle polohy spadla za léta totalitního režimu) do pozice optických přístrojů hodně vysoké střední třídy a navázala tak na vysoké renomé z let před druhou světovou válkou. Průběžně roste sortiment firmou nabízených jak binokulárů (triedrů), tak zaměřovacích dalekohledů.
Nedávný průzkum názorů na podobu ideální kulovnice mezi českou mysliveckou veřejností ukázal, že preference jde obecně k optikám s velkými objektivy o průměru 50 mm a k velkým zvětšením. Z průzkumu ale také vyplynulo, že existuje nezanedbatelná skupina uživatelů, kteří by dali přednost něčemu s menším zvětšením i rozměry, s průměrem objektivu kolem 40 mm. Tady měla Meopta ve své vlajkové řadě Meostar mezeru, kterou zacelila letošní novinka Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD. Měl jsem možnost díky laskavosti výrobce seznámit se s jedním z prvních sériových kusů této řady a podrobit ho základnímu testování.
Nový Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD má zvětšení 1,5 – 6x, objektiv má nominální průměr 42 mm a písmena RD v typovém označení znamenají, že záměrný obrazec je možno přisvítit červeným světlem. Základním konstrukčním materiálem zaměřovacího dalekohledu je hliníková slitina, tubus má vnější průměr 30 mm. Záměrný obrazec je v druhé rovině zobrazení, tj. jeho velikost se nemění se změnou zvětšení (je tzv. „na oku“).
Čočky jsou skleněné, opatřené vícenásobnými antireflexními vrstvami, vnitřní prostor zaměřovacího dalekohledu je chráněn před zamlžením náplní netečného plynu (asi dusíku).
Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD má záměrný obrazec označovaný ve firemních materiálech jako 4C, tj. tvořený třemi silnými trámky a dvěma zkříženými tenkými nitěmi. Záměrný obrazec byl ostrý, čistý a výrazný. Zorné pole odpovídá loveckému určení. Při zvětšení 1,5x je na vzdálenosti 100 metrů asi 21 metrů – máte tedy dost prostoru pro střelbu i na rychle běžící cíl, navíc malé zvětšení umožňuje pohodlně i střelbu s oběma očima otevřenýma. Při maximálním zvětšení 6x je zorné pole asi 7 metrů. Přesně a úhlově je to 11,9°, respektive 3,9°.
Čočka objektivu je poměrně hluboko utopená v tubusu – přesah je plných 26 mm. Tohle sice zvětšilo celkovou délku zaměřovače, ale současně to do jisté míry chrání čočku před nečistotami a kapkami deště a také brání nežádoucím odleskům světla.
Na vnitřní straně objektivu je závit M46x0,75, určený pro instalaci barevného filtru nebo sluneční clony. Obě pomůcky vřele doporučuji, zejména barevný filtr (já osobně preferuji žlutý), koupit se dá například v lepších obchodech s fotografickými potřebami. Filtr nejenom pomáhá opticky, ale také chrání čočku objektivu a její drahé antireflexní vrstvy před nečistotami a mechanickým poškozením.
Veškeré ovládací prvky s výjimkou ostření okuláru jsou soustředěny do střední části tubusu. Zde se nacházejí celkem tři věžičky. Horní a pravá (z pohledu střelce) mají průměr 26 mm a skrývají točítka svislého a vodorovného seřizování zaměřovače. Levá věžička má průměr 28 mm a řídí se jím bodové osvícení středu záměrného obrazce. Pod vnější čepičkou levé věžičky se nachází prostor pro baterii CR 2354, otáčením celé věžičky se seřizuje jas. Jas umožňuje seřízení v celkem sedmi úrovních, od sotva znatelného žhnutí určeného pro nejtemnější noc až po oslnivě výraznou záři, která doslova „trčí“ z obrazu i při plném slunečním světle jasného letního dne. Z uživatelského hlediska je příjemné, že jednotlivé stupně jasu jsou odděleny polohou „vypnuto“. Ve spojení s polohou spínače ve střední části zaměřovače je to velice pohotové uspořádání, i pokud šetříte baterie a máte záměrný bod zhasnutý, stačí pootočení věžičky o jednu jedinou polohu a bod svítí. Bez ohledu na smysl, kterým věžičkou pootočíte, jas záměrného bodu nebude dál než o jeden stupeň od posledně nastaveného. Nemusíte projíždět celou stupnici. Současně se levá ruka jen minimálně vzdaluje od běžné střelecké polohy na předpažbí.
Ano, umím si představit ještě dokonalejší uspořádání: na vrcholu věžičky by byl hlavní tlakový vypínač, jaký se dnes instaluje na některé „lepší“ elektrické svítilny, který by stačilo palcem levé ruky jednoduše stisknout (bez změny její polohy) a bod by se rozzářil přesně posledním nastaveným jasem. Opakovaným (třeba i dlouhodobějším) stisknutím by se osvětlení zase vypnulo. Ale tomuhle uspořádání se snad všichni výrobci zaměřovacích dalekohledů vyhýbají. Možná je tu nějaká technická komplikace, nevím.
V každém případě mi umístění osvitové jednotky ve střední části zaměřovače připadá jako uživatelsky přívětivější než umístění na horní části okuláru, se kterým se také můžeme u některých zaměřovačů setkat. A ve spojení s polohami jasu oddělenými polohami „vypnuto“ se uspořádání Meostaru opravdu hodně blíží mé představě ideálu. To je ale můj subjektivní názor, který nemusí čtenář sdílet. Milé je, že na dně dutiny pro baterii je vyraženo její označení a polarita instalace. Tady se opravdu neztratí a nemusíte nic nikde hledat.
S baterií doporučenou vysokokapacitní baterií CR 2354 od Panasonicu záměrný bod při pokojové teplotě svítil maximálním jasem od 16. 8. 2011 do 16. 9. 2011, tj. 744 hodin. A svítil dál, ale já jsem test u časových důvodů ukončil. V průběhu těch 31 dnů jsem asi po 3 - 4 dnech zaregistroval pocitově první pokles jasu – bod již nesvítil oslnivě, ale jenom jasně. Přesto byl jasně zřetelný a výrazný i za plného letního poledního slunce. Další pokles jasu jsem si uvědomil kolem 15. dne testu, kdy záměrný bod přestal být jasný, ale začal být v denním světle matný. Stále byl ale ještě zřetelný i za plného poledního slunce. Přibližně 25. - 26. den jsem zjistil, že rozsvícení záměrného bodu již není za plného poledního slunce zřetelné, rozsvícení se objevilo až s nastupujícím šerem.
Tento výsledek mě zaskočil, protože životnost baterie zhruba desetinásobně překročila firmou udanou hodnotu 80 hodin. Když jsem se pídil po příčině, dostal jsem z Meopty informaci, že Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD je první zaměřovací dalekohled z Meopty, který využívá k osvitu záměrného bodu namísto rozptylu světla odraz světla. Odraz je energeticky mnohem účinnější, stačí výrazně slabší zdroj světla a baterie vydrží déle. Baterie CR 2354 se sice špatně shání, ale o to větší má kapacitu. Pokud byste zrovna nemohli sehnat honem baterii CR 2354, pak ji můžete bez újmy na zaměřovači nahradit baterií CR 2032. Ta je k sehnání výrazně lépe, ale poskytne vám pouze 60 hodin (nebo 600 hodin – mám podezření, že do firemního materiálu se vloudil šotek, který z údajů o životnosti obou baterií „spolkl jednu nulu“) nominální životnosti. Ať použijete tu či onu baterii, při normálním používání by vám měla spolehlivě vydržet jednu celou sezónu. A pokud si zapamatujete, že jednou ročně, třeba „před srncema pod májkou“, musíte vyměnit baterii, jste bez problémů. Postupný pokles jasu vítám, je to indikace, že je načase vyměnit baterii. Když nevidím rozsvícený záměrný bod v poledne, je v baterii pořád ještě víc než dost energie, aby mi umožnila s jistotou jeden nebo dva večerní či jitřní lovy a za dobrých světelných podmínek se bez přisvícení snadno obejdu, nitě osnovy jsou dost zřetelné i na členitém pozadí, například na hustém hloží.
Stavění vodorovné i svislé polohy záměrného obrazce má krok ¼ palce na 100 yardů, tj. asi 7 mm na 100 metrů. Každý krok se projeví jemným cvaknutím. Stavítka se ovládají holou rukou. Přístup k stavěcím kolečkům chrání šroubovací čepičky, identické pro obě věžičky. Na čele stavítek je bílou barvou nanesena stupnice, celkem 66 kroků na jedno plné otočení stavítka. Jedna poloha stavítka je namísto čárky označena trojúhelníčkem. Přiznám se, že bych osobně přivítal, kdyby třeba každá pátá nebo desátá čárka byla delší – usnadnilo by to odpočítávání „cvaknutí“ při nastřelování zbraně. Takhle je to docela protivný chaos, zejména když omylem zaberete víc, než jste chtěli a přemýšlíte – přeskočilo stavítko dvakrát nebo třikrát? Tohle je připomínka padesátníka, který si začíná být bolestně vědom skutečnosti, že zrak se s přibývajícími léty začíná horšit. Mladí tenhle problém možná vůbec nepociťují. Nastřelování zbraně také není něco, co bych dělal každý den na posedu dvakrát, takže věnec poněkud nepřehledných čárek lovecké praxi nijak nevadí. Pokud by se ovšem jednalo o můj vlastní zaměřovač, asi bych si pomohl označením vybraných čárek třeba lihovým fixem. Rozsah stavění je díky 30mm tubusu poměrně úctyhodných 291 cm svisle a 287 cm vodorovně (v obou případech je to o trochu víc než 6 plných otáček stavítka). Tenhle rozsah neznamená, že můžete rezignovat na kvalitu montáže. U všech optických přístrojů platí, že ideální je, pokud jsou používány běžně ve středu jejich seřizovacího rozsahu. Ale v nouzi to pomoci může.
Optickou kvalitu jsem porovnával se svým binokulárem Leupold 6 x 32. Za dobrých světelných podmínek byly oba optické přístroje plně porovnatelné, zaměřovací dalekohled i porovnávací Leupold nevykazovaly okem patrné soudkové nebo polštářkové zkreslení obrazu, obraz je ostrý a jasný v celé ploše zorného pole. Barevné podání je věrné a barevné lemování na kontrastních částech obrazu jsem také nezjistil. Zaměřovač držel krok s dalekohledem i s nastupujícím šerem, a to jsem do binokuláru koukal oběma očima (které logicky vidí víc a lépe). Při použití s jedním okem to vycházelo o asi 15 - 20 minut lépe ve prospěch zaměřovače. Tady se asi negativně projevil menší průměr výstupní pupily binokuláru. Každopádně se jedná o velmi dobré vysvědčení pro zaměřovač Meostar, zejména pro kvalitu jeho antireflexních vrstev a optické soustavy vůbec.
Základní seznámení s dalekohledem tedy máme za sebou, pojďme se podívat, co si všechno nechá líbit. Napřed nechal jsem zaměřovací dalekohled ležet hodinu na přímém sluníčku, aby se pořádně ohřál a zvětšily se případné vůle. Pak jsem si ho pověsil do sprchového koutu a osprchoval se. Následně jsem otřel čočky a vnější povrch a dalekohled strčil do chladničky, kde jsem ho nechal 30 minut v teplotě kolem +5 °C. Pokud by uvnitř byla nějaká vlhkost, spolehlivě by začala kondenzovat. Nestalo se tak, ostatně bych se fakt hodně divil, kdyby se některý z dnes vyrobených zaměřovačů opravdu zarosil. Po vytažení z ledničky byl obraz čirý, ničím nezkalený. Žádná vlhkost do vnitřku nepronikla a neutrální plyn, kterým je podle výrobce vnitřní plyn dalekohledu naplněn, je skutečně suchý.
Pak jsem zaměřovač vzal a dal jsem ho do mrazničky s teplotou -20° Celsia. Zde si pobyl asi 2 hodiny, aby mráz měl dostatek času plně prostoupit celým zaměřovačem. Po vyjmutí bylo možné ovládat rozsvěcení záměrného bodu, síly poněkud narostly, ruka v pletené rukavici možná měla tendenci proklouznout, ale holou rukou se seřízení jasu dalo docela dobře zvládnout. Ostření na okuláru zatuhlo výrazněji, ale stále bylo ovladatelné. Zmrazení se projevilo také mírným zatuhnutím stavěcího prstence zvětšení. Šlo jím otáčet, vše fungovalo, ale síly potřebné ke změně zvětšení byly výrazně vyšší než u zaměřovače pokojové teploty. Po několika pootočeních se prstenec poněkud rozhýbal, ale pořád kladl vyšší odpor než při teplotách nad nulou. Tohle všechno jsou projevy tuhnoucího maziva v mechanických částech zaměřovače a teplotní roztažitelnosti kovů, fyziku nelze jen tak jednoduše ošálit a s těmito jevy se v nějaké míře setkáte u všech zaměřovačů. Aspoň podle mé zkušenosti.
Dalším krokem bylo zkoumání funkčnosti stavění záměrného kříže. Funkci stavění jsem napřed ověřoval ve středu jeho rozsahu. Zaměřovací dalekohled jsem pomocí montáže upnul do svěráku a zamířil na zkušební obrazce vzdálené 50 metrů. Základní test je „krabička“ – 20 kroků doleva, 20 kroků dolů, 20 kroků doprava, 20 kroků nahoru. A kříž by měl skončit na stejném místě, na jakém byl na začátku. Skončil. Dalším testem je „šup sem, šup tam“ – 5x po sobě opakovat 20 kroků nahoru a dolů a to samé i do stran. Opět kontroluji, zda po každém tahu kříž končí na stejném místě. Tím simuluji například situaci při nastřelování zbraně. Meostar plně uspěl.
Další test prověřil vzájemnou kolmost vedení svislého a vodorovného pohybu kříže. Testovací obrazec má podobu dvou na sebe kolmých čar. Zaměřovač napřed ustavím tak, aby záměrný kříž byl vyrovnaný s rameny testovacího obrazce. Potom pomocí svislého stavítka přesouvám kříž podél svislé osy a sleduji, zda neuhýbá stranou. Při přesunu kříže o 60 kroků ve svislé ose nedošlo k viditelnému posunu mimo čáru. Pak jsem z ryzí zvědavosti zkusil opakovanost stavění a kolmost vedení zcela na mezi chodu stavítek, konkrétně jsem začínal v levém spodním rohu. Kolmost byla bez problému, při 30krokové „krabičce“ jsem se rozjel o 1 krok výškově a 2 kroky stranově. Ale ne vždycky. Posun začátku testu o 15 kroků od hranice způsobil, že se záměrný bod zase začal spořádaně vracet na začátek. „Šup sem, šup tam“ z levého dolního rohu přinesl podobné výsledky. Přiznám se, že jsem tento test na kraji stavěcího rozsahu udělal poprvé až na Meostaru, nikdy dřív jsem žádný zaměřovač takto netestoval a tak mi chybí porovnání. Osobně by mi zjištěné nevadilo, spíš to beru jako dobrou ilustraci již zmíněného faktu, že mezím stavěcího rozsahu je dobré se vyhýbat a dbát na kvalitu montáže.
Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD jsem namontoval na svůj lovecký kulobrok ZH v ráži 7x57R/16. Není to ani extrémně výkonná ráže, ani extrémně lehká zbraň, takže namáhání zaměřovače silami při výstřelu není také nijak extrémní. Ale je to jedna z nejrozšířenějších ráží v našich honitbách, která je univerzálně použitelná na prakticky libovolnou středoevropskou zvěř. Jako munici jsem použil svoje laborované náboje s poloplášťovou střelou střelou Hornady 175 grainu (11,34 gramu), které dávají energii E2,5 asi 2750 Joule. To je na horní hranici obvyklé hmotnosti střel této ráže. K nim jsem přidal 20 starých vlašimských s-Ballů (mám je v trezoru už příliš dlouho, táta jich kdysi koupil kolem roku 1985 asi 250, pomaličku je spotřebovávám, ale mám jich pořád ještě až až a tohle použití mi připadalo jako docela důstojný konec nábojů, kterým z hlediska věku už tak úplně nevěřím).
Celkem jsem vystřelil ze zbraně 45 ran. Napřed 5 kulových, pak 10 s-Ballů, pak 5 kulových, pak druhých 10 s-Ballů a nakonec 15 kulových, vždy po pěti kulových ranách na jeden terč, abych mohl pozorovat posun středního bodu zásahu. Nastřelení se nezměnilo, stejně jako se nezměnilo při změnách nastaveného zvětšení nebo po manipulaci s ostřením okuláru.
Dovolte mi nyní shrnout můj názor na testovaný zaměřovací dalekohled Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD. Především, je to lovecký zaměřovač a rozsah zvětšení a velikost je ideální pro lesní honitbu, kde může sloužit jako univerzální optika jak pro naháňky, tak pro mířenou střelbu na běžné lovecké vzdálenosti (do asi 250 metrů a třeba i dál). Zaměřovač se choval přesně podle mých očekávání, drobné zaváhání opakovatelnosti stavění na hranicích rozsahu nepovažuji za podstatnou chybu a literatura podobný jev uvádí jako běžný i u hodně renomovaných značek.
Díky značné velikosti výstupní pupily obrazu (7 mm při maximálním zvětšení) je i při maximálním zvětšení tolerantní k nepřesnostem v odstupu oka k výstupní čočce okuláru, což zejména za šera oceníte. Ale také při hozených ranách.
Zaměřovač vychází hmotnostně příznivě, nepřevažuje zbraň, nekácí ji. Tohle je docela silný argument, zejména pokud chcete vysokou montáž s podhledem. Záměrný obrazec nepřekrývá cíl, je jasný, ostrý a vhodný i pro střelbu na větší vzdálenosti. Přitom nitě jsou dostatečně silné, aby byly za normálních podmínek dobře čitelné i na hodně členitém pozadí (křoví a podobně), i bez osvitu záměrného bodu.
Regulace osvitu záměrného bodu je dostatečně jemná, aby umožnila přisvícení aniž by docházelo k oslnění střelce, a to i za velmi špatných světelných podmínek, současně je dostatečně intenzivní, aby záměrný bod viditelně zářil i v plném denním světle. Mezeru mezi trámky bych možná uvítal o něco větší, zejména pro střelbu na pohybující se cíl, ale tady se jedná o vysoce subjektivní názor.
Meopta se elegantně vypořádala s problematikou krytek čoček. Ty jsou sice neprůhledné, ale jsou z elastického plastu, na zaměřovači jsou upevněné elastickým kroužkem. Krytka sama má na svém obvodu nehetník, kterým je možné pohybem palce krytku z čočky shodit. Krytku neztratíte, zůstává viset na zaměřovači. Je to rychlé, pohotové a jednoduché řešení.
Otázkou je odolnost a životnost testovaného zaměřovacího dalekohledu. Fakt, že nový zaměřovací dalekohled uspěl při jednoduchém testu odolnosti na mém ZH je nadějný, ale nikoliv konečný. Ráže 7 x 57R není žádný výkonový extrém, 25 kulových a 20 ran jednotnou střelou do brokovnice není ani málo ani moc. Životnost a odolnost je dána vnitřní konstrukcí, která je mechanicky výrobně velice náročná. Někteří výrobci, zejména levné neznačkové produkce, si mohou usnadnit život tím, že namísto přesně obrobených kovových ploch použijí prvky ze syntetické pryže nebo podobného plastu. Nebo namísto celoplošného, přesně broušeného a lapovaného (a tedy výrobně drahého) styku kritických částí aplikují pouze maloplošné doteky, které jsou pochopitelně výrobně mnohem jednodušší (i lacinější). Po nějakou dobu zaměřovač slouží, dokonce dobře slouží. Ale pak pryž ztvrdne, plast ztratí mechanické vlastnosti, bodové opěrné plošky se vlivem zpětnorázových sil vymačkají, v uložení záměrného obrazce vzniknou vůle, … zaměřovač přestane držet nastřelení a všechno je špatně.
Meopta se, pokud vím, nikdy k podobným „kouzlům“ neuchýlila, ostatně stovky Meopt sloužících věrně na našich kulovnicích jsou toho nejlepším důkazem. Jsou to nezmaři. Přesto opakuji, nemám k dispozici nástroj, kterým bych uměl poctivě otestovat životnost zaměřovacího dalekohledu, zejména pokud jej nechci úplně rozebrat (rozebrat bych ho možná ještě zvládnul, ale už ho nikdy doma na stole nedám dohromady) nebo zničit. A pokud nechci zaměřovač zničit, je poněkud diskutabilní i hodnocení odolnosti.
Celkově tedy říkám hlasitě a jasně: ANO, Meopta Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD prošla celým testem bez závady, líbí se mi a podle mého názoru poskytuje velmi dobrý poměr výkon (či kvalita) / cena. Životnost baterií je přitom na špičkové úrovni a jistě přispěje loveckému komfortu. Při rozhodování by také mohlo hrát nezanedbatelnou roli, že Meopta je česká firma, dlouhodobě na trhu působící, solidní kamenný obchod, případné opravy nebo (sv. Huberte nedopusť) reklamace lze vyřizovat rychle, odpadají jazykové potíže, drahá a časově náročná doprava, … prostě jsou naši a co je doma, to se počítá. Pokud máte potřebu zaměřovacího dalekohledu tohoto rozsahu zvětšení, Meostar R1 1,5 – 6x 42 RD je hodně zajímavý kandidát.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT
Technická data zaměřovacího dalekohledu Meopta Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD
Zvětšení: 1,5 – 6x
Průměr čočky objektivu: 44 mm
Vnější průměr objektivu: 49,5 mm
Průměr čočky okuláru: 35,5 mm
Vnější průměr okuláru: 41,5 mm
Délka zaměřovače: 335 mm
Výška zaměřovače: 62 mm
Šířka: 75 mm
Maximální rozteč montáže: 140 mm
Hmotnost zaměřovače vč. Baterie: 553 gramů
Záměrná osnova v druhé rovině