Časopis Myslivost

ACT je dnes jednou ze tří největších amerických firem zabývajících se kompozitovými náhradami končetin a kloubů, tedy protézami. Roland Christensen ale je také lovec, ke zbraním má vřelý vztah již od svého mládí. V roce 1995 založil firmu Christensen Arms, která spojila jeho široké profesionální znalosti v oblasti kompozitů a lásku ke zbraním. Tato firma dnes nabízí zbraně na pomezí zakázkové výroby a sériových zbraní, které se vyznačují širokým využitím moderních materiálů. Plastové nebo kompozitové pažby nejsou dnes již tak mimořádné, Christensen ale nabízí také zbraně s kompozitovou hlavní.

Kompozitová hlaveň má duši s komorou a vývrtem vyrobenou z nerezové oceli. Duše má na vnějším povrchu radiální žebra a na ně je navinut vnější kompozitový plášť z orientovaných pramenů uhlíkového vlákna v pryskyřičném pojivu. Jaký to smysl? Uhlíková vlákna se vyznačují vysokou pevností v tahu, nízkou hmotností a malou tepelnou roztažností. Jsou necitlivá k většině korozivních vlivů a jejich mechanické vlastnosti v čase prakticky nedegradují. Takže praktickým výsledkem je hlaveň, která je velmi necitlivá k teplotním změnám, je velmi tuhá a současně velmi lehká. Otázku trvanlivosti může rozhodnout jenom čas, ale Christensen Arms úspěšně nabízí tento typ hlavně již deset let a poptávka údajně neustále roste.

V nedávné době jsem měl možnost testovat jednu ze zbraní Christensen Arms, opakovací kulovnici s válcovým odsuvným závěrem, model Hunter, v ráži 270 WSM. Tahle ráže nabízí uživateli v závislosti na hmotnosti použité střely (od asi 6,0 do 9,7 gramu) a laboraci úsťovou energii v rozsahu 3700 – 4400 Joulů. To není extrém, ale určitě to není ani málo. Christensen Hunter tento výkon nabízí ve zbrani, která má čistou samotnou hmotnost 2999 gramů. To je poměrně hodně nízká hmotnost, za kterou uživatel normálně platí značným zpětným rázem. Fyzika se ošálit nedá. Nebo dá? Christensen nabízí možnost použití úsťové brzdy, která chování zbraně při výstřelu výrazně zklidní. Pojďme se na Huntera podívat zblízka.

Jako mnoho jiných výrobců, i Christensen vychází při stavbě svých kulovnic z osvědčených a dále puškařsky dolaďovaných závěrů Remington řady 700. Puška tedy má válcový odsuvný závěr se dvěma uzamykacími ozuby, závěr je ovládaný klasickou klikou, napíná se při odemykání. Závěr i pouzdro závěru jsou ocelové. Závěr má odpružený vyhazovač i vytahovač a jeho vnější povrch je odlehčen šroubovitými kanelami. Klika závěru je také odlehčená, kruhovými otvory, kulička rukojeti je zploštělá a na úchopových plochách je zdrsněná křížovou rybinou. Náboj je do hlavně zaváděn tímto závěrovým systémem pouhým tlakem čela závěru, teprve po usazení náboje v komoře se drápek vytahovače přesmykne přes okraj nábojnice.

Při vytahování nábojnice z komory odpružený vyhazovač na čele závěru tlačí na dno nábojnice a v okamžiku, kdy nábojnice ztratí oporu v nábojišti, vyhodí je tlak pružiny vyhazovače ven ze zbraně. Vyhození je v podstatě zcela nezávislé na rychlosti pohybu závěru. Američané tomuto systému říkají „push feed“ – tlačné nabíjení. V Evropě je běžnější klasická Mauserova konstrukce, kdy náboj při zasouvání do komory napřed vklouzne pod drápek vytahovače (ten má většinou podobu dlouhého listového pera na vnějším povrchu závěru) a ten pak drží nábojnici přitisknutou k čelu závěru. Při vytahování se nábojnice pohybuje se závěrem tak dlouho, dokud její dno nenarazí na vyhazovač, pevně uložený v pouzdře závěru. Podle síly a rychlosti pohybu závěru vzad je pak nábojnice více či méně razantně vyhozena ze zbraně ven. Tomu Američané říkají „controlled feed“ nebo „positive feed“ – tedy řízené nebo jisté nabíjení.

Oba systémy mají své zastánce, faktem ale je, že pokud je závěr správně navržen a vyroben, je volba dána spíš osobní preferencí než čím jiným.

Spoušťový mechanismus také pochází z Remingtonu 700 a opět je u Christensenů puškařsky dolaďován. Zbraň, kterou jsem měl možnost si vyzkoušet, měla velmi krátký až nulový chod, zcela hladký a odpor pohybující se těsně pod 10 newtony (tj. asi 1 kg).

Pažba zkoušené zbraně je plastová, v neutrální šedivé barvě, pokropené jemnými černými linkami. Pažba je německá (tj. má pistolovou rukojeť a lícnici), ale lícnice je jen lehce přiznaná a pažba je poměrně hodně přímá. To je dobře z hlediska chování zbraně při výstřelu – nevzniká žádný velký klopný moment, který by po výstřelu zdvihal ústí.

Pažba je osazena masivní botkou ze syntetické pryže. V pažbě je usazen již zmíněný systém z Remingtonu 700, na který navazuje masivní hlaveň. Její vnější průměr je asi 25 mm na úrovni přední hrany předpažbí. Hlaveň je černá, její povrch má zajímavou kresbu danou křížením jednotlivých vrstev uhlíkatého vlákna a končí úsťovou brzdou. Brzda má 4 komory, ze kterých jsou spalné plyny odváděny otvory rozmístěnými symetricky po obvodu – úsťová brzda tedy nefunguje jako kompenzátor zdvihu ústí. Úsťovou brzdu lze snadno sejmout – stačí síla holé ruky – a místo brzdy na závit na ústí našroubovat hladký ocelový kroužek. Puška jako mnoho amerických zbraní nemá pevná mířidla, spoléhá pouze na optiku.

Christensen Hunter má stejně jako kulovnice Remington řady 700 manuální pojistku na pravé horní straně krku pažby. Páčka pojistky má dvě polohy – zajištěno (páčka vzadu) a odjištěno (páčka vpředu). Polohy jsou jisté a pojistka je velice tichá. Zbraň je zásobována z nábojové schránky.

Schránka je dvojřadová, s dvojřadovým vyústěním a má kapacitu 3 náboje. V případě potřeby lze nábojovou schránku rychle vyprázdnit vyklopením dna schránky, záchyt dna se ovládá tlačítkem v přední úponě spoušťového lučíku.

Systém je v pažbě uložen s plovoucí hlavní na kovových, přesně obrobených záliscích. To by zbrani mělo dávat velmi dobrou přesnost, tak aby dobrý střelec mohl veškerý potenciál malého poklesu dráhy střely ráže 270 WSM.

Rozborka zbraně je jednoduchá. Otevřete závěr a stáhněte jej zcela dozadu. Nyní stiskněte malé tlačítko těsně před spouští a vytáhněte závěr směrem vzad z pouzdra závěru. Další rozborku zbraně výrobce nedoporučuje. Při sborce jenom zasunete závěr zpět do pouzdra, až zaskočí jeho západka.

Mnou zkoušená puška byla osazena zaměřovacím dalekohledem Swarovski Z6i 5 - 30 x 50P uloženým ve dvou kroužcích s příčnými kameny záchytů osové reakce. Kroužky jsou uchyceny na průběžné trapézové Picatinny liště, spojující přední a zdaní můstek pouzdra závěru. Montáž byla celkově hodně nízká (puška nemá žádná pevná mířidla). Zaměřovač má jemnou nitkovou záměrnou osnovu s pomocnými vodorovnými liniemi a přisvícení záměrného bodu. Jako takový je vhodný spíš na přesnou střelbu na velké vzdálenosti, na členitém pozadí si střelec se stárnoucím zrakem (jako jsem já) asi spíš vypomůže rozsvícení záměrného bodu.

O kvalitě zaměřovačů Swarovski není pochyb, i u tohoto konkrétního kusu byl obraz jasný a ostrý. Určení zaměřovače pro střelbu na velké vzdálenosti bylo ještě podtrženo možností stavění paralaxy. Za maximální zvětšení platíte větší citlivostí na dodržení správné vzdálenosti oka od okuláru, ale to je fyzikální zákon, se kterým se nic nedá dělat. Zbraň osazená tímto zaměřovačem měla hmotnost bez nábojů 3 791 gramů. To je s ohledem na výkon náboje stále ještě poměrně málo.

Test zbraně jsem zahájil proměřením spoušťového mechanismu. Zjištěné hodnoty přesvědčivě vypovídají o tom, že puškaři od Christensen Arms svému řemeslu rozumí a dobrému střelci nijak nebrání v plném využití potenciálu zbraně. Navzdory lehkému odporu je bod odpálení jasně zřetelný, propad spouště je prakticky nulový – prostě spoušť plně odpovídající soudobým požadavkům.

Sehnat dostatek munice 270 WSM je v Čechách problém, měl jsem k dispozici jedinou krabičku, navíc jenom se 17 náboji. Takže jsem měřil rychlosti a současně střílel nástřelky na přesnost. A současně jsem se bál, abych si nerozstřelil hradla, protože rámeček hradel v zorném poli zaměřovače Swarovski nebyl vidět. Měřil jsem hradly Oehler 35 se třemi čidly na bázi stopy (609,6 mm). Při měření jsem zjistil, že vysoké úsťové tlaky generují rázy matoucí čidlo, a tak jsem musel měřit až ve vzdálenosti 3,5 m od ústí zbraně. Výsledky jsou vždy z 6 měření.

Pouhých šest měření je ale příliš malý statistický vzorek, ale přesto jsem udělal standardní statistický rozbor. Nezjistil jsem při něm vůbec žádný rozdíl v naměřených průměrných rychlostech, ale po sejmutí úsťové brzdy se zvětšila směrodatná odchylka naměřených rychlostí. Statisticky nelze od sebe oba soubory měření rozlišit, při takhle těsném výsledku bych potřeboval výrazně víc měření.

Z hlediska přesnosti se mi zdálo, že střelba s nasazenou úsťovou brzdou je o něco přesnější, ale opět, je to neprůkazné. Ačkoliv výrobce ve svém návodu ke zbrani hovoří o tom, že při sejmutí úsťové brzdy dojde k posunu středního bodu dopadu o několik centimetrů dolů (na 100 metrech), tento jev jsem nepozoroval, respektive není průkazný. Každopádně s brzdou i bez jsem dosáhl rozptylu kolem 3 cm na 100 metrů. To je bohatě postačující pro loveckou střelbu na prakticky libovolnou zvěř až do vzdálenosti přes 300 metrů.

Logiku ale výsledky mají a bez záruky se je pokusím vysvětlit. To, že se průměrné rychlosti shodly na desetinu m.s^-1, to je náhoda. Velká, ale už se mi párkrát něco podobného stalo. Střela je urychlována v hlavni v podstatě na stejné dráze s brzdou jako bez brzdy a hodnoty by tedy měly být hodně blízké. Těsně za ústím hlavně bez úsťové brzdy začnou spalné plyny předbíhat střelu (jsme v oblasti přechodové balistiky). Mohou střelu ještě o trochu urychlit (ale otázka, zda ji urychlí víc než krátké prodloužení hlavně úsťovou brzdou), ale současně vytváří kolem střely nepříjemně turbulentní prostředí, které může střelu mírně rozkývat a zhoršit přesnost.

Úsťová brzda naopak většinu spalných plynů za střelou „odřízne“ a přesměruje jinam, aby využila jejich energii k utlumení zpětného rázu. Střela se tedy pohybuje v oblasti přechodové balistiky v klidnějším prostředí a přesnost by se měla zlepšit.

Hodně jsem byl zvědavý na tepelné vlastnosti uhlíkovým vláknem obalené kompozitové hlavně. Při porovnatelném tempu střelby se uhlíková hlaveň ohřála výrazně méně než hlaveň mé ZKK 600 v ráži 7x64 Brenekke. Moje ZKK má sice hlaveň o výrazně menším průměru než Christensen, ale náboj 7x64 Brenekke má také úsťovou energii o nějakých 600 J nižší. Takže pokud povrch Christensenu byl o hodně chladnější, tak tepelné vlastnosti kompozitové hlavně jsou asi opravdu dobré. Neměl jsem jak posuzovat mechanické vlastnosti hlavně, tedy její tuhost, s pohledem na její masivnost a obecnou znalost vlastností uhlíkových kompozitních materiálů asi budou také velmi dobré, na úrovni oceli stejného profilu. Hmotnost je ovšem výrazně nižší. Během střelby jsem nepozoroval posun bodu dopadu střely vlivem ohřevu hlavně.

Z hlediska praktických zkušeností – pažba je poměrně hodně přímá, ale je příjemná a umožňuje jak rychlé přilícení, tak precizní míření na delší vzdálenosti. Spoušť z mého pohledu neměla chybu. Pokud budete strhávat s touto spouští, nepomůže vám žádný napínáček, musíte cvičit.

Puška je poměrně lehká, ale je příjemně vyvážená. V poměru k hmotnosti zbraně je zde nezanedbatelná hmotnost zaměřovače a přiznám se, že velký Swarovski, který exceluje při střelbě na velké vzdálenosti, mi zbraň při rychle tažených ranách měl snahu klopit pušku na bok. Ale to je otázka zvyku a cviku.

Úsťová brzda je hodně účinná, ačkoliv jsem zjistil, že střelba mi nedělá potíže ani bez brzdy. Tohle pro mě bylo překvapením, ze spojení náboje 270 WSM a lehké zbraně jsem měl podstatně větší obavy. Svůj podíl tady asi má plastová pažba (plast dobře tlumí rázy) a hlavně mohutná botka ze syntetické pryže, která pohltí značnou část energie zpětného rázu. Faktem je, že s nasazenou úsťovou brzdou byl zpětný ráz subjektivně pod úrovní mé ZKK 600. Úsťová brzda tedy pomáhá k rychlému návratu zbraně do záměrné, a ačkoliv není primárně koncipovaná jako kompenzátor zdvihu, kolega, který mě sledoval z boku a zapisoval měření, potvrdil, že zdvih hlavně s nasazenou úsťovou brzdou byl viditelně menší než bez ní.

Ale za všechno se musí platit. Pokud budete střílet vleže, počítejte s tím, že spalné plyny vytékající z úsťové brzdy zvednou ze země oblak prachu, jehličí, listí, … Takže vám bude chvíli trvat, než se prach usadí a vy se rozkoukáte. Výhoda rychlého návratu zbraně do záměrné se vytrácí. Také se mi zdálo, že střelba s brzdou je výrazně hlučnější než bez něj. Kolega, který stál poněkud stranou, měl ovšem dojem právě opačný. Do hry zjevně opět vstupuje otázka směru plynů, vytékajících z brzdy.

Díky celkově nízké hmotnosti úsťová brzda nevadí ani při rychlém nacílení a tažení se zbraní, naopak, subjektivně jsem měl dojem, že puška je s ní lépe vyvážená.

Nízká montáž trochu komplikovala plnění nábojové schránky – vkládání náboje do zásobníku mi občas dalo docela zabrat. A ve spojení s kapacitou zásobníku 3 rány to může pro lovce, třeba na naháňkách, představovat jisté omezení. Z hlediska spolehlivosti nebyly problémy.

Christensen Arms Hunter 270 WSM podle mého názoru představuje velmi zajímavý kompromis mezi tradicí a dary moderní technologie. K mému velkému překvapení se líbil i nejednomu jinak konzervativnímu myslivci. O mladších ani nemluvím. Celkově si umím velmi dobře Christensen Huntera představit třeba jako pušku pro lovce v horské honitbě, kde ocení nízkou hmotnost zbraně, dobré vyvážení a přesnost, stejně jako odolnost plastové pažby vůči povětrnostním vlivům. Podle mého názoru představuje zajímavé spojení klasických tvarů s moderními materiály. Na rozdíl od mnoha „vesmírných“ zbraní je Hunter i nečekaně esteticky uspokojivý a svým vzhledem umí oslovit (nebo aspoň neurazí) i jinak vcelku konzervativní mysliveckou populaci. Jediným negativem tak zůstává poměrně hodně vysoká cena, ale to je asi daň, kterou platí průkopníci za každou novou technologii.

Za umožnění testu zbraně děkuji dovozci a prodejci zbraně, firmě Arms CZ.

Ing. Martin HELEBRANT

Takticko – technická data Christensen Hunter 270 WSM

celková délka: 1100 mm (1145 mm s úsťovou brzdou)

výška: 155 mm

šířka: 68 mm

délka hlavně: 615 mm

hmotnost nenabité zbraně: 2999 gramů (vč. úsťové brzdy)

kapacita nábojové schránky: 3 náboje