Jelen lesní byl, jak je všeobecně známo, introdukován i do částí světa, kde se původně nevyskytoval. Takto byl na přelomu 19 a 20. století dovezen například do Jižní Ameriky nebo na Nový Zéland, kde našel, soudě podle mohutnosti trofejí, lepší podmínky k životu nežli v původní vlasti. Jelen se musel přizpůsobit i opačnému příchodu ročních období, takže na jižní polokouli probíhá jelení říje v měsíci březnu a dubnu, a to znamená fakticky podobně jako na severní polokouli počátkem podzimního období tak, aby se kolouši rodili stejně jako u nás do období optimální potravní nabídky.
Zejména Nový Zéland se postupem doby stal legendou z hlediska síly trofejí. Jelení zvěř byla údajně na Nový Zéland dovezena ze Skotska. Pokud čtenář zná sílu trofejí skotských jelenů, je neuvěřitelné, že se podařilo důsledným výběrem vhodných kusů k chovu a vysokou úživností prostředí prakticky během celého kalendářního roku dosáhnout trofejové kvality, jakou je možné dnes na Novém Zélandu ulovit. Vliv na sílu trofejí má jistě i daleko mírnější průběh zimního období, kdy teplota zřídkakdy klesne pod bod mrazu a sněhová pokrývka se objeví na pár hodin několikrát za zimu.
Na Novém Zélandu se udává hodnota trofeje v SCI bodech (Safari Club International), která je zhruba o jednu třetinu vyšší, nežli trofej obodovaná v CIC bodech (Congres International de la Chasse). Ovšem vzhledem k tomu, že jeleni na Novém Zélandu se chovají pouze na farmách, tak jejich trofeje nemohou figurovat v oficiálních tabulkách CIC. Je však možné ulovit jelena lesního o bodové hodnotě vyšší než 400 bodů SCI, což odpovídá zhruba hodnotě 270 - 280 bodů CIC, tedy i silnější trofej, než je platný světový rekord CIC. Jak si jistě vzpomenete, v roce 2005 střelil v Bulharsku německý lovec světový rekord jelena lesního o bodové hodnotě 278,03 bodu CIC, hmotnost paroží 16,6 kg, jelen dvaačtyřicaterák - tento rekord byl však anulován, protože se ukázalo, že jelen byl odchován na farmě v Rakousku. Za tohoto jelena bylo tehdy zaplaceno 65 000 EUR.
Na Novém Zélandu můžete střelit obdobnou trofej za zlomek této ceny. Vím, že ulovit jelena na Novém Zélandu je především otázka odvahy se pustit na opačný konec světa a mít na to finanční prostředky, ale lze tam ulovit naprosto výjimečnou trofej, jakou v jiné části světa těžko najdete a v porovnání s cenovými relacemi v Evropě, velmi levně.
Pokud se vypravíte na lov jelena na Nový Zéland, nepotřebujete vízum na dobu pobytu kratší nežli 3 měsíce. Letecky lze cestu absolvovat přes různé destinace. My jsme použili let Vídeň, Dubaj, Sydney, Queenstown na Jižním ostrově, a potom místní přelet. Cesta je to opravdu dlouhá a musíte se připravit, že budete sedět čistého času v letadle téměř 24 hodin. Při takto náročné cestě doporučuji si půjčit loveckou zbraň na místě od farmáře a ještě upozornění – na Nový Zéland a ani do Austrálie si nelze s sebou brát jakékoliv jídlo a tekutiny, pouze v lahvích s neporušeným uzávěrem. Při příletu probíhají na letišti přísné kontroly, například zkoumají i čistotu podrážek obuvi v zavazadlech, nelze mít v dezénu podrážky zaschlé bláto, to proto, aby nebyly do takto odlehlých teritorií zavlečeny nežádoucí choroby a organismy.
Kromě jelena lesního je možné na většině farem současně lovit také jelena wapiti, jejich trofeje jsou opět silnější než na původním místě výskytu - americkém kontinentě. Dále je možné lovit berana arapawa, různé druhy divokých koz a pokud jsou vhodné podmínky najdete na farmách i tahra himalájského, kamzíka horského, ale i daňka nebo jelence běloocasého, jeden z našich partnerů má na farmě i americké bizony. Vysoko v novozélandských Alpách na Jižním ostrově je možné lovit himalájského tahra a horského kamzíka i ve volnosti. Musíte se však dostat do velkých nadmořských výšek, nejvyšší hora Mount Cook se tyčí do výše 3764 m n.m., a proto se používá k transportu do hor většinou helikoptéra. Na Novém Zélandu se loví i vodní pernatá zvěř, především různé druhy kachen, ale jejich lovecká sezona bohužel nezasahuje do období jelení říje, kdy na Nový Zéland jezdí většina lovců.
Ulovit jelena o určité bodové hodnotě trofeje na farmě na Novém Zélandu se může zdát jednoduché, ale při rozloze několika tisíc hektarů to obvykle tak jednoduché není. Na farmě se pohybujete v autě, ale pouze na místo lovu a pak se šoulá. Kazatelny jsou k dispozici zřídkakdy a žebříky se prakticky nepoužívají. Prostor je většinou daleko otevřenější a přehlednější než u nás, a tak můžete najít zvěř na velkou vzdálenost, ale i zvěř o vás ví a reaguje na větší vzdálenost. Vyšší porosty jsou obvykle jenom v roklinách a jsou to většinou neprostupné stromové kapradiny a manuka (tea tree) - typická dřevina, na které jelen s oblibou vytlouká. Na otevřených pláních a svazích kopců roste především pampová tráva a pro obohacení potravní nabídky farmáři na vhodných místech sází i brukev.
Střelit jelena o určité bodové hodnotě může být i problém, ale v průběhu několika dnů vás doprovod určitě přivede k ráně na jelena, jakého si přejete. Pokud si vypůjčíte zbraň od farmáře, tak se většinou střílí rážemi 270 Win. nebo 300 Win.Mag. Trofeje jsou skutečně mohutné a neobvyklé a zejména počty výsad jsou na naše evropské poměry těžko představitelné. Většinou se střílí jelen s trofejí se 20 až 30 výsadami, ale viděl jsem i čtyřicateráka s neuvěřitelně členitými a hlubokými korunami. Pokud navíc jelena ulovíte u jezera v pozadí s horskými masivy, jsou fotografie s trofejí skutečně výjimečné.
Profesionální lovecký doprovod je samozřejmostí, na farmách se loví ročně velké množství zvěře a praxe je znát. Je radost pozorovat doprovod, který zvládne vyvrhnout silného jelena během několika málo minut. Je však nutné vývrh, případně zbytky zvěřiny (na Novém Zélandu se z jelena berou prakticky pouze zadní kýty a ze hřbetu se vyříznou kotlety) odvézt autem do bagrem vyhloubených jam v zemi, protože zde neexistují predátoři, kteří by zlikvidovali v přírodě tyto zbytky.
Trofej se na farmě vyvaří, vybělí a po vyschnutí je vám dodána letecky na místo, které si přejete.
Ubytování na farmách je vesměs na vysoké úrovni, přizpůsobené požadavkům amerických lovců, kteří tvoří převážnou část lovecké klientely, až by si někdy český lovec přál ubrat z nabízeného luxusu a raději by trávil čas během lovu v malé lovecké chatě s petrolejkou na stole.
Na farmě lze například lovit i divoké králíky, jejichž stavy jsou na některých místech opravdu vysoké a za odpoledne jich můžete ulovit i několik desítek. Je možné si koupit i jednodenní licenci na lov ryb v jezerech a řekách, kde v průběhu rybaření uvidíte velmi malebné přírodní scenérie, jen je nutné mít fotoaparáty a kamery s dostatečnou kapacitou paměťové karty.
Vidět Nový Zéland a navíc tam i lovit je myslím pro každého, kdo se tam vypraví, naprosto jedinečný a nezapomenutelný zážitek. Byť samozřejmě s vědomím, že jedete lovit na farmu a tomu odpovídající trofeje.
Ing. Zdeněk BLACKÝ
autor je majitelem lovecké cestovní agentury Safarex – www.lovzvere.cz