Časopis Myslivost

Je jasné, že vylepšovat obraz české myslivosti je jedním z nejdůležitějších úkolů Českomoravské myslivecké jednoty. Každý, kdo v oblasti médií a PR někdy pracoval, mi potvrdí, že se jedná o sled postupných kroků, které musí mít jasnou vizi a koncepci – a ani tak není pozitivní výsledek nikdy zcela stoprocentně zaručen. Můžete napsat desítky pozitivních tiskových zpráv, organizovat tiskové konference, rozhovory, reportáže... a stačí jeden myslivec, který pod vlivem alkoholu způsobí zranění střelnou zbraní, nebo pytlačící „kolega“ a úsilí stovek lidí je rázem zmařeno.

Abychom ale mohli účinně zlepšovat „image“ české myslivosti, musíme vědět, co si o nás lidé skutečně myslí. I to byl jeden z důvodů, proč si ČMMJ ve spolupráci s Interlovem Praha, s.r.o., zadaly sociologický výzkum, který měl na tyto otázky odpovědět. Ostatně také při jednání s potenciálními sponzory, obchodními či reklamními partnery jsou data ze sociologických výzkumů požadována velmi často. Zvláště u nadnárodních koncernů jsou výsledky výzkumů veřejného mínění velmi pádným argumentem pro udělení případné podpory.

O postojích české veřejnosti k činnosti myslivců informuje kvantitativní sociologický výzkum na vzorku populace starší 18 let, který byl uskutečněn jako společný projekt Focus & Commservis.com. Na zadané otázky odpovídalo 1007 respondentů ve dnech 10. - 19. října 2011. Rozhovory realizovala tazatelská síť agentury FOCUS se zpětnou vícestupňovou kontrolou. Agentura využívá mezinárodně uznávanou metodiku měření sociální a ekonomické pozice respondenta z hlediska: vzdělání, zaměstnání a pozice v něm a vybavenosti domácnosti. Výsledkem je šest úrovní: A - vysoce vzdělaní manažeři a odborníci, B - střední manažeři, C1 - vysoce vzdělaní nemanuální zaměstnanci, C2 - kvalifikovaní pracovníci a nemanuální zaměstnanci, D - manuální pracovníci, nižší odbornost u nemanuálních pracovníků, E - polokvalifikovaní a nekvalifikovaní manuální pracovníci

Regionálně agentura zpracovává vzorky na úrovni krajů, resp. NUTS II. (Při reprezentativním vzorku 1000 respondentů mohou být výstupy za některé kraje méně přesné v důsledku nízkého počtu respondentů v menších krajích, jako je Karlovarský či Liberecký. Proto se využívá větších oblastí na úrovni NUTS II.)

Obecně lze konstatovat, že celkové výsledky výzkumu jsou až překvapivě pozitivní:

Česká veřejnost vnímá jednotlivé aspekty činnosti myslivců v převážné většině příznivě. 77 % dotázaných se domnívá, že myslivci pozitivně přispívají k boji proti zvířecím přenosným chorobám, 69 % jim připisuje zásluhy za přežití vzácných rostlinných a živočišných druhů v přírodě a 77 % je pokládá za ochránce zdravé přírody. 62 % respondentů si myslí, že myslivci přispívají k osvětové činnosti v oblasti ochrany životního prostředí.

Celkově péči myslivců o zvířata a les hodnotí 85 % dotázaných jako prospěšnou, 36 % dokonce jako velmi prospěšnou. Názory jsou ovlivněny především regionem, kde respondent žije, a velikostí místa bydliště. Vstřícně na činnost myslivců pohlížejí častěji lidé z měst nad 20 000 obyvatel, kritičtější jsou naopak dotázaní z obcí do 5000 obyvatel z regionů Jihozápad, Střední Morava a Střední Čechy.

Celkové hodnocení péče myslivců o zvířata a les:

„Jak celkově hodnotíte dobrovolnou péči myslivců o zvířata a les?“

Často se diskutuje, zda jsou myslivci vnímáni jako ti, kteří přírodu a v ní žijící zvěř chrání, nebo naopak jako ti, kteří jsou s ochránci přírody v rozporu. Zejména z toho hlediska je zajímavá odpověď oslovených respondentů na otázku: Považujete myslivce za ochránce zdravé přírody?

Výzkum neprokázal žádné statisticky významné odlišnosti ve vnímání myslivců z pozice mužů a žen. Potěšující je, že velmi kladný vztah k myslivcům deklarují lidé s vysokoškolským vzděláním. Nicméně u žádné ze sledovaných skupin vzdělání nepřevažuje negativní hodnocení. Z hlediska věkového členění získali myslivci nejvíce pozitivních ohlasů u věkové skupiny 45 - 54 let.

Nechci se v tomto ohledu pouštět do hlubších spekulací. Pokud se ale ve vrcholící sezóně společných lovů rozhlédneme po svých druzích, myslím, že v mnoha případech bude právě tato věková skupina jednou z nejsilněji zastoupených. Oproti tomu poměrně slabšího hodnocení se myslivcům dostalo od nejmladší věkové skupiny 18 - 24 let. Přestože ani zde se nejedná o nějaký výrazný „propad“, mělo by to pro nás být varování. Ukazuje se, že programy pro děti a mládež (Zlatá srnčí trofej, S Hubertem do lesa apod.) jsou nezbytnou podmínkou činnosti myslivců a pokud má mít česká myslivost před sebou pozitivní budoucnost, musíme se na práci s mladou generací zaměřit ještě výraznějším způsobem.

Pro mě osobně, stejně jako pro profesní sociology z agentur, bylo překvapením, že myslivcům se dostalo lepšího hodnocení ve větších městech než v obcích do pěti tisíc obyvatel. Zpětným kontrolním šetřením u pracovníků, kteří šetření prováděli, se zjistilo, že na malých obcích respondenti často hodnotili myslivce negativně především na základě osobních zkušeností. Oproti tomu ve velkých městech převažovalo povědomí o jejich odborné kompetenci a jistém společenském étosu. Na to, proč mají myslivci horší pověst v regionech Jihozápad, Střední Morava a Střední Čechy, asi žádnou jednoduchou odpověď nenalezneme. Každopádně by to mohl být podnět k zamyšlení třeba dotčených okresních mysliveckých spolků.

Na závěr je třeba připomenout, že výsledky jednoho výzkumu nelze paušalizovat ani přeceňovat. Je samozřejmé, že kvalita a objektivita získaných informací roste s počtem respondentů a s počtem opakovaně provedených výzkumů. Na druhé straně každý takový výzkum něco stojí, a je proto nutné hledat rozumný kompromis mezi získanými informacemi a prostředky, které lze na výzkum vynakládat. První vlaštovka je nicméně zde. Získaná data nás jistě v mnohém potěšila. Na druhou stranu bychom neměli přehlédnout varovné kontrolky, které při pozorné interpretaci výzkumu není těžké definovat.

Mgr. Martin HORÁLEK