V předchozím příspěvku jsme se zabývali možnostmi využití topinamburu v myslivecké praxi jako kvalitního zdroje potravy a také jako plodiny poskytující vynikající krytové podmínky. Na tuto problematiku navazujeme posouzením možností výroby silážovaných krmiv z této netradiční plodiny.
Silážování je způsob konzervace krmiv založený na rychlém snížení pH naskladněné hmoty. Pro snížení pH na požadovanou hodnotu 3,7 – 5,0 se využívají organické kyseliny (zejména kyselina mléčná) vyprodukované fermentací nízkomolekulárních sacharidů v anaerobních podmínkách (bez přístupu vzduchu). Snížením pH se inaktivují enzymy přítomné v rostlinách a zabrání se rozvoji nežádoucí mikroflóry degradující krmivo.
Silážováním lze konzervovat krmiva obsahující dostatečné množství cukrů potřebných pro fermentaci. Podle obsahu cukrů a pufrační kapacity se krmiva rozdělují na lehce silážovatelné (čirok, silážní kukuřice), obtížně silážovatelné (luskovinoobilné směsky, jetelotravní porosty) a těžce silážovatelné (jeteloviny, luskoviny). Těžko silážovatelné pícniny s nízkým obsahem sacharidů lze silážovat po předcházejícím intenzivním zavadání trvajícím nejdéle 24 – 36 hodin. Intenzivním zavadáním se zvýší podíl sušiny a tím i podíl sacharidů. Siláže ze zavadlé píce bývají nazývány také jako senáže.
Pro výrobu kvalitních siláží je nutné dodržet tyto technologicko – technické požadavky:
* Sklizeň pícnin ve správném vegetačním stadiu.
* Silážovat pouze zdravé, nezaplevelené a čisté plodiny.
* V případě potřeby rychlým a krátkým zavadnutím zvýšit jistotu fermentačního procesu.
* Správné pořezání a rozmělnění píce na optimální délku řezanky.
* Aplikace vhodného a účinného silážního aditiva.
* Silážovanou hmotu intenzivně a důsledně hutnit, resp. dokonale lisovat při konstantním tlaku.
* Zabránit nežádoucímu meziskladování, dlouhodobému plnění a nezakrytí sila.
* Rychlé a vzduchotěsné uzavření silážního prostoru.
* Dostatečný a správný odběr siláží ke krmení.
* Zajištění aerobní stability siláže.
Pro zdárný průběh silážování je nutné využívat silážní aditiva, která se stala běžnou součástí technologie silážování, respektive pojistkou zlepšení fermentačního procesu. Mají pozitivní vliv na průběh a kvalitu fermentačního procesu. Snižují ztráty energie silážované hmoty a zlepšují aerobní stabilitu siláže.
Silážní aditiva se dělí do tří základních skupin:
* Inhibiční silážní aditiva (chemické konzervační prostředky)
* Stimulační silážní aditiva (inokulanty, mikrobiálně enzymatická aditiva)
* Silážní aditiva s nutričním efektem (amoniak, nutriční přísady)
Silážování hlíz topinamburu
Vlastní sklizeň hlíz topinamburu pro silážování je možné provádět v podzimním období jak mechanicky, tak ručně. Pro silážování hlíz je nutné hlízy dokonale oprat a zbavit je tak mechanických nečistot, nesmí být nahnilé, případně extrémně vyschlé. Nedokonalé očištění může být příčinou špatného fermentačního procesu a možných zdravotních poruch u zvířat. Hlavním zdrojem energie hlíz topinamburu je inulin 60 -80 %. Obsah sušiny je nízký, podobný jako u brambor 15 - 25 %.
Dokonale očištěné hlízy topinamburu je nutné mechanicky rozmělnit. K tomu lze využít např. tzv. řepák. Vzhledem k nízkému obsahu sušiny, respektive vysokému obsahu vody je možné použít vhodný nasávací materiál např. ječný šrot nebo zavadlou píci v odpovídajicím poměru vypočtenou křížovým pravidlem na výslednou sušinu asi 35 %, aby se zabránilo pozdějšímu odtoku silážních šťáv spojených se ztrátou živin.
Pro podpoření zdárného průběhu fermentace se využívá rovnoměrná aplikace vhodných silážních aditiv.
Takto připravenou hmotu lze plnit do PE pytlů, případně do PE vaků nebo dalších vhodných zařízení. Naskladněnou hmotu je nutné řádně udusat tak, aby došlo k vytěsnění přebytečného vzduchu, pytel uzavřít, a následně nechat proběhnout vlastní fermentační proces.
Zkrmování siláže z topinamburových hlíz je možné nejdříve 6 - 7 týdnů po založení. Při zkrmování je také nutné počítat s dostatečně dlouhým navykacím obdobím (přizpůsobením bachorové mikroflóry zvěře).
Silážování nadzemní části topinamburu
Nadzemní část topinamburu obsahuje dostatečné množství cukrů potřebných pro fermentaci, a proto se dá dobře silážovat. V průběhu vegetačního období má nadzemní část velice nízký podíl sušiny (okolo 11 %), který se v srpnu a v září značně zvyšuje na 20 %. Ke konci vegetačního období dochází také k zvýšení podílu vlákniny a snížení dusíkatých látek. Z těchto důvodů je vhodné silážovat nať topinamburu v 2. polovině srpna. V případech, kdy je nedostatečná sušina nadzemní části, je vhodné nechat píci zavadnout nebo použít nasávací materiál v podobě šrotu obilovin případně sena v odpovídajícím poměru smísit na sušinu 40 %. Pro dobrý průběh fermentace a posílení aerobní stability siláže je vhodné přidat inokulanty. Inokulanty je možné aplikovat přímo při sklizni řezačkou nebo nástřikem na pořezanou píci.
Sklizeň natě provádíme na vysoké strniště. Sklízíme pouze olistěnou část lodyhy. Délku řezanky volíme krátkou max. 1,5 cm z důvodu lepší zhutnitelnosti v silážních objektech. Silážní objekty je nutné před naskladněním pořezané hmoty dobře vyčistit. Naskladňování hmoty pak provádíme v malých vrstvách 5 -10 cm a co nejvíce hutníme. V pytlích a malých silážních objektech jako jsou bedny, skruže a kádě hutníme ušlapáním. V silážních žlabech používáme pojezdu mechanizace. Při hutnění se soustředíme hlavně na okraje a rohy silážních objektů, kde bývá toto zhutnění nedostatečně provedeno. V konečné fázi naskladňování a hutnění musí vršek naskladněné hmoty dosahovat nad okraj silážního objektu a vyspádováním se zajistí odtok dešťové vody. Takto naskladněnou hmotu překryjeme PE fólií a zatížíme, siláž je možné zkrmovat po dvou měsících. Siláž vybíráme vhodným způsobem, tak abychom příliš nenarušili a neprovzdušnili siláž, která po odběru v objektech zbyde.
Siláž lze zkrmovat v průběhu celého období nouze. V zimním období nahrazuje čerstvou zelenou píci. Velmi vhodné je také zkrmování siláže v časných jarních měsících, protože přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu zvěře.
Zvláštní pozornost je nutné také věnovat vlastnímu předkládání siláže. Přežvýkavá zvěř si musí na silážované krmivo postupně navyknout, respektive se musí přizpůsobit její bachorová mikroflóra. Za nejvhodnější způsob považujeme předkládání siláže na krmné stoly, a to pouze v takovém množství, aby ji zvěř stačila během 2 - 3 dnů zkonzumovat. V opačném případě, po uplynutí několika dnů, dochází k velmi rychlé degradaci (rozkladu) siláže, sekundární fermentaci, produkci mykotoxinů apod. Siláž není vhodné předkládat na zem, protože může dojít k rozšlapání zvěří a kontaminaci hlínou a trusem. Siláž nesmí zmrznout!
Výhody topinamburové siláže
* možnost zkrmování během celého období nouze,
* zdroj vody v zimním období,
* v jarním období usnadňují přechod na zelenou píci,
* jednoduchá výroba a předkládání,
* vysoká atraktivita pro zvěř a chutnost.
Topinambur se stává myslivci znovu objevenou plodinou a je jenom na nich, zda dokáží její krmivářský potenciál využít.
Tato práce byla podpořena VZ MSM 6215648905.
Ing. Zdeněk VALA, Ph.D., Ing. Jan HRBEK,
Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně
prof. MVDr. Ing. Petr DOLEŽAL, CSc.,
Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně