Vábení zvěře, pokud je využíváno k lovu, patří mezi způsoby lovů lestných. Nelze také pochybovat o tom, že patří mezi jedny z nejstarších disciplín využívaných k lovu. Pokud dosud víme, byly nejstarší vábničky nalezeny na americkém kontinentě, především v severní části. V roce 1940 při archeologických vykopávkách v okolí jezera Kentucky Lake byly nalezeny opracované a složené krocaní kosti, které byly právě vábničkami na krocany. Nejzajímavější však byla skutečnost, že stáří vábniček bylo určeno na 6500 let a původní obyvatelé tyto vábničky na krocany používali již ve své době. I dnes se v Americe vábení krocanů velmi využívá a má značnou oblibu, i když současné vábničky doznaly velkého vývoje a s těmi historickými už nemají nic společného. Dnes se využívá mechanického tření plátků různých druhů břidlic o sebe, přičemž vzniká zvuk věrně napodobující hlasové projevy krůt, které svolávají hejno.
Před časem se také objevily zprávy, že na dálném východě Ruska byly objeveny píšťalky z železné rudy, které by snad mohly být vábničkami, ale tyto zprávy nejsou dosud potvrzeny. Že však i na východě má vábení dlouhou tradici, potvrzuje to, že například vábení jelenů maralů tam bylo využíváno mnohem dříve než vábení jelenů u nás. Je samozřejmé, že hlas jelena marala a jelena lesního je značně rozdílný a vlastně se sobě tyto hlasy ani nepodobají.
Jako vábnice používají východní domorodci kornouty z březové kůry buď stažené z jádra vcelku, a nebo velmi zručně sešité ve švu. Takovéto vábnice se také velmi úspěšně používají při vábení vlků, kdy napodobují naprosto věrně jejich vytí, a tím domorodci ověřují, zda se na určitém místě vlci právě zdržují.
V minulosti, ale někde i dnes, bylo často v těchto krajích využíváno takzvané „živé vábení“, kdy byl do klece vložen malý vepřík, husa nebo i kůzle a klec byla položena uprostřed malé loučky a lovci se ukryli na dostřel klece. Jakmile totiž zjistí doma chované zvíře, že je najednou samo a zavřené, začne se velmi intenzivně a úpěnlivě ozývat. Pak už záleží jen na trpělivosti lovců a snad i troše štěstí, které je třeba při jakémkoliv lovu.
Od středověku až prakticky do 19. století se vábením především ptáků zabývali čižbáři. Ve své době to bylo velmi rozšířené a uznávané povolání, při kterém bylo vábení a využívání takzvaných „volavců“ (živí ptáci v kleci) alfou a omegou úspěchu. Samozřejmě bylo v zájmu čižbářů mít co nejvěrnější vábničky, kterými mohli živé volavce ulovit, případně nahradit, a tak mnohé vábničky vyvinuli a dovedli opravdu k dokonalosti. U nás se s těmito vábničkami na trhu už nikde nesetkáme, snad jen v muzeích a soukromých sbírkách. Jednalo se především o vábničky na drobné ptáky hlavně pěvce.
I dnes se ale dají tyto zajímavé vábničky koupit u výrobců v Itálii, Francii a nebo v Belgii. Jsou to země, kde se tradičně drobní ptáci lovili a i dnes, i když nelegálně, na mnoha místech loví. Tradice má v těchto zemích hluboké kořeny. Je až k neuvěření, co všechno dokáží lovci obětovat pro možnost lovu. V Itálii byl například před vstupem do EU povolen lov drozdů pouze na několika malých ostrovech pomocí volavců - drozdů v kleci. Lov byl povolen pouze šest dní v roce. Lovci ale musí volavce chovat celoročně v zastíněné kleci, kam nesmí vnikat denní světlo a krmí jej pouze večer při světle svíčky. Tím volavci naruší světelný režim a úplně obrátí jeho časovou orientaci. Docílí toho, že ráno při svítání volavec při odstínění v kleci zpívá jarní svatební árie, ačkoli je podzim, tedy čas tahu (migrace), a ne čas hnízdění. Jeho intenzivní zpěv je pro protahující druhy nepochopitelný, a tak snad ze zvědavosti nebo rozpačitosti se k němu letí podívat, což je mnohdy jejich osudem.
Je také zajímavé, že dnes velmi známé a v praxi využívané vábení jelenů není tak starého data jako vábení mnoha jiných druhů ptáků i savců. Vábení jelenů se začalo využívat až v druhé polovině 19. století. V lesích na Křivoklátsku, které byly vždy vyhlášené pro dobrý stav jelení zvěře, zaznamenal R. Maxera, že byla na místě zvaném „V Půhonku“ na habru upevněna litinová tabulka s nápisem, že tu byl v 60. letech 19. století střelen jelen přivábený na mušli. Říkalo se tam proto také „U mušle“. Tento záznam vypovídá, že šlo o událost výjimečnou. Je zřejmé, že v té době bylo použití mušle a vůbec jelení řevnice něčím novým a nezvyklým, když to stálo za vyvěšení litinové tabulky s nápisem. I z toho se dá usuzovat, že používání jelení vábnice není příliš starého data.
Rovněž ve staré literatuře, ani v archivních záznamech nenalezneme žádné zmínky o řevnici ani o vábení jelenů, které by bylo při lovech praktikováno. V jedné z nejstarších knih psané v češtině „Myslivosť“, kterou zpracoval a vydal v letech 1882 - 1884 polesný na Berounsku J. V. Černý, je zmiňováno o řevnici plechové a dřevěné. Je také známo, že původně vyráběli řevnice, ale i jiné vábničky zámečníci a později puškaři, což opět dokládá, že se jistě jednalo o výrobu z kovu.
V současné době se používá k výrobě většiny vábniček různých plastů, které mají tu výhodu, že zvuk z nich je velmi stabilní a samotné vábničky jsou téměř nerozbitné. Což ale neznamená, že se o ně nemusíme starat, udržovat je v čistotě a dbát na správnou techniku používání. O tom ale třeba v některém z dalších čísel Myslivosti.
Václav SVOBODA
Klub vábičů při ČMMJ
Poznámka na závěr: Jak již z podpisu autora vypovídá, byl v nedávné době založen jakožto nejmladší zájmový klub Českomoravské myslivecké jednoty Klub vábičů. Vzhledem ke stále větší popularizaci vábení, prodeji nových druhů vábniček na trhu a také díky prezentacím vábení na veřejnosti (kurzy vábení, soutěže ve vábení jelenů) se vytvořila skupina myslivců a zájemců o metody vábení, která cítila potřebu svoji spolupráci a kontakty více zkonsolidovat a zoficializovat. Proto vznikl na ustavující schůzi v Hluboké nad Vltavou Klub vábičů při ČMMJ, jehož hlavním posláním je:
1. Sdružovat myslivce, kteří při své myslivecké činnosti využívají vábení zvěře jakožto lovecké metody nebo metody k pozorování a obeznání zvěře, sdružovat sběratele a výrobce různých druhů vábniček a pomůcek pro vábení, popularizátory vábení zvěře a všechny ty, kteří mají zájem o osvětu a propagaci lovu a obeznávání zvěře vábením.
2. Propagace a popularizace myslivosti a činnosti myslivců především mezi nemysliveckou veřejností
3. Propagace přírody, její ochrany a myslivosti mezi mládeží.
4. Propagace myslivecké etiky a dobrých mysliveckých mravů, tradic a zvyků při provádění myslivosti a při praktickém používání metod vábení zvěře.
5. Vytváření podmínek pro odbornou a vzdělávací činnost členů.
6. Pořádání Mistrovství republiky ve vábení jelenů a dalších soutěží ve vábení a vytváření podmínek pro realizaci dalších soutěží a kurzů ve vábení zvěře.
7. Pořádání kurzů a přednášek o vábení zvěře při akcích ČMMJ a akcích pod záštitou ČMMJ.
8. Spolupráce při propagaci s organizačními jednotkami, složkami a kluby ČMMJ, ostatními celostátními i zahraničními mysliveckými organizacemi, mysliveckými sdruženími při jejich popularizaci.
Jak z jednotlivých bodů vyplývá, Klub nesdružuje jen aktivní vábiče, ale rád přivítá do svých řad i jen zájemce o vábení.
V současné době jsou v Klubu vábičů organizovány asi dvě desítky myslivců, pro rok 2012 se připravuje plán akcí a aktivit, který bude kromě soutěží ve vábení a ukázek při výstavách a jiných mysliveckých akcích také zahrnovat kalendář vzdělávacích akcí na středních lesnických školách a učilištích. Kromě jiného byl Klub vábičů pověřen také koordinací mezinárodní spolupráce při pořádání Mistrovství Evropy ve vábení jelenů, navržením zásad pro pořádání mistrovství a vytvořením jakéhosi manuálu pro takovéto akce. Úzká spolupráce je také připravena s Klubem trubačů i Klubem autorů.
Zájemci o uspořádání školení ve vábení jak jelenů, tak hlavně i jiných druhů zvěře, se mohou kontaktovat na adrese redakce. Do redakce Myslivosti se mohou také hlásit zájemci o členství, stačí napsat žádost na mail info@myslivost.cz a my obratem zašleme přihlášku. Roční klubový příspěvek byl stanoven na 200 Kč.
Na stránkách časopisu Myslivost a na webových stránkách Myslivosti a ČMMJ budou pravidelně zveřejňovány informace o činnosti Klubu vábičů a jeho aktivitách.