O černé zvěři se mluvilo a psalo vždy. Dříve ve smyslu vzácné a rytířské zvěře, v posledních letech většinou v souvislosti s jejich stavy a s podtextem velkého problému. O stavech černé zvěře se toho na nesčetných konferencích, odborných seminářích a rozličných diskusních fórech vyřklo mnohé a závěry lze shrnout do výzvy „Musí se s tím rychle něco udělat!“.
Zákon o myslivosti obsahuje ustanovení umožňující snižování stavů zvěře a aplikovat taková opatření, která za běžných okolností mohou vést k tomuto zamýšlenému cíli. Navíc státní správa těmto postupům vychází vstříc a příslušné úpravy ve způsobech lovu černé zvěře vyřizuje rychle a kladně. Rovněž je pozitivní, že některé profesní agrární sdružení dává svým členům doporučení, jak materiálně případně i morálně motivovat myslivce k intenzivnějšímu lovu, a to zejména dospělé samičí zvěře.
Přesto některému z uživatelů honiteb se nemusí jevit až tak spravedlivé, že pouze on je ten, kdo s tím problémem, rozumějme snížením stavů černé zvěře na únosnou míru, může, má a musí něco udělat. Zvláště když honitba je jeden velký lán kukuřice nebo obdobné plodiny, znemožňující po většinu vegetačního období jakýkoliv lov. Nebylo by také cestou, kdyby profesní sdružení ve svých doporučeních svým členům jako vhodné navrhlo, aby při tvorbě osevních plánů bylo více propracovaně přihlíženo k maximálním velikostem ploch a rozmístěným jednotlivých plodin? A to s ohledem na plné využití všech možností při snižování početních stavů černé zvěře nebo třeba včetně reálné možnosti vytlačování zvěře z kultur či pouhé zneklidňování v porostech.
Při psaní těchto řádek jsem si samozřejmě plně vědom agrotechnických možností a mám dobré povědomí o ekonomice jednotlivých plodin a činností, resp. o systému zemědělského hospodaření v současných středoevropských podmínkách. Jen dávám k zamyšlení, že velikost a rozmístění ploch působí také jako jeden z mnoha faktorů při nárůstů stavů černé zvěře a rozsáhlost honů a důmyslné umístění jednotlivých plodin s přihlédnutím k umožnění lovu mohou být účinným příspěvkem zemědělců k řešení škod. Vždyť i ve smyslu platného zákona o myslivosti vlastník nebo nájemce honebního pozemku má činit přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří.
Jestliže jsem mojí úvahu nadepsal jako okrajovou, pak jsem tak učinil záměrně, neboť tuto problematiku nechci chápat jako vedlejší, ale neskromně jako úvahu s místem na obvodu problematiky, někde mezi začátkem a koncem, ale posouvající dopředu.
JUDr. Jiří KŠICA
člen Myslivecké rady ČMMJ
JUDr. Jiří KŠICA