ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Jak dál s mysliveckým plánováním – nejčastější problémy v praxi

Myslivost 8/2011, str. 14  Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.
V předchozím příspěvku jsem se věnoval problematice kolem legislativy upravující myslivecké plánování a rád bych na ni navázal rozborem nejčastějších problémů a chyb, se kterými se může uživatel při získávání údajů pro vypracování plánu mysliveckého hospodaření v honitbě setkat.
Za nejzásadnější problém považuji zjištění skutečného počtu zvěře žijícího na daném území sčítáním. Zákon o myslivosti ukládá uživateli honitby každoročně provést v termínu stanoveném orgánem státní správy myslivosti (krajský úřad) sčítání zvěře v honitbě a do 5 dnů výsledek písemně oznámit příslušnému orgánu státní správy myslivosti. Držitel honitby a držitelé sousedních honiteb mají právo účastnit se svým zástupcem sčítání a vyjádřit se orgánu státní správy myslivosti (místně příslušnému ORP) k jeho výsledkům. Pokud některý držitel honitby nebude souhlasit s výsledkem provedeného sčítání a oznámí to písemně orgánu státní správy myslivosti nejpozději do 1 týdne ode dne provedeného sčítání, nařídí tento orgán nové konečné sčítání.
Sčítacích metod, které lze v praxi využít, je celá řada a jsou přehledně popsány v myslivecké a odborné literatuře. S jakými příklady se tedy můžeme v praxi setkat?
Jedním z možných příkladů je, že se fyzické sčítání se v honitbě vůbec neprovádí a plány se vyplňují tzv. „od stolu“. Často bývají opisovány stejné údaje i v průběhu několika let po sobě.
V některých přídech se také sestavuje plán mysliveckého hospodaření podle počtu kusů trofejové zvěře, kterou je „třeba odlovit“ a následně se zpětně dopočítá sčítaný stav zvěře.
V takovýchto případech pak postrádá myslivecké plánování jakýkoliv smysl a hodnoty uváděné v plánech mysliveckého hospodaření (snad kromě počtu odlovených kusů) zkreslují každoročně uváděná statistická data týkající se mysliveckého hospodaření v ČR.
V honitbách, kde se sčítání provádí, bývá často doprovázeno celou řadou chyb, kterých je nutné se vyvarovat, aby byly zjištěné výsledky sčítání, respektive odhadu početnosti populace zvěře co nejpřesnější a vystihovaly reálný stav v těchto honitbách.
Jedním z limitujících faktorů, který má přímý vliv na výsledek sčítání, je průběh počasí v termínu sčítání. Termín sčítání stanovuje, jak už bylo řečeno, orgán státní správy myslivosti na úrovni kraje celoplošně pro celé území kraje, aby bylo sčítání realizováno na co největší ploše a eliminovala se možnost opakovaného sčítání stejných jedinců. Výsledky sčítání jsou přímo závislé na průběhu počasí daný den. Může se stát, že za špatného počasí bude výsledek sčítání silně podhodnocen.
 
Volba vhodné sčítací metody
Dalším důležitým předpokladem, aby bylo sčítání úspěšné, je volba vhodné sčítací metody. Obecně lze sčítací metody rozdělit na metody přímé, nepřímé a metodu zpětného přepočtu z odlovu. Ne na všech lokalitách je možné použít všechny sčítací metody. Při volbě sčítací metody musíme zohlednit typ prostředí (lesní honitba, polní honitba atd.), polohu honitby (rovina, mírně zvlněný terén, případně horský terén apod.), dostatečný počet zkušených sčítačů se znalostí místních podmínek a v neposlední řadě i průběh počasí.
Mezi nejpoužívanější sčítací metody v praxi patří metoda sčítání zvěře u krmných zařízení. Při realizaci sčítání touto sčítací metodou je důležité mít v honitbě dostatečný počet vhodně umístěných krmných zařízení s dostatkem krmných míst nejlépe v blízkosti oblíbených stávanišť zvěře tak, aby ke krmivu měla přístup i slabší zvěř. V opačném případě „ovládne“ krmné místo sociálně nejvýše postavený jedinec a slabší kusy odhání. Neméně důležité je i pravidelné předkládání krmiva na krmné místo před vlastním sčítáním. Zvěři totiž nějakou dobu trvá než krmné místo objeví, navykne si na něj a začne jej pravidelně navštěvovat. Ne všechna zvěř však krmná zařízení pravidelně navštěvuje, některá ano, některá naopak vůbec. To má za následek při vlastním sčítání snížení přesnosti odhadu velikosti populace na daném území. Ve většině případů bývají stavy zvěře zjištěné touto metodou silně podhodnocené.
Další oblíbenou metodou je sčítání zvěře na čekané z posedů, kazatelen či dalších vhodných mysliveckých zařízení. Při použití této metody je důležité mít k dispozici dostatečný počet sčítačů a mysliveckých zařízení umístěných nejlépe v blízkosti ochozů spárkaté zvěře. Velmi důležité je také vhodné načasování vlastního sčítání do doby, kdy je zvěř aktivní (večerní nebo ranní hodiny). Může se také stát, že zvěř přejde od jednoho sčítače k druhému a oba dva ji započítají. Pro takové případy je vhodné u každého kusu zvěře poznamenat charakteristický znak (např. tvar paroží u samců) a zaznamenat čas pozorování. Konečné výsledky jednotlivých sčítačů je nutné vzájemně porovnat a vyřadit dvakrát započítané jedince. Stavy zvěře zjištěné touto metodou bývají také silně podhodnocené.
Mezi další v praxi používané metody patří sčítání naháňkou. Při použití této metody je nutné mít k dispozici dostatečné množství sčítačů v závislosti na velikosti honitby. V ideálním případě by bylo vhodné sčítat zvěř na celé ploše honitby. Vhledem k velkému počtu potřebných sčítačů a časové náročnosti této metody se v honitbách obvykle vyčlení reprezentativní sčítací plochy, na kterých je zvěř sčítána. Vzdálenost mezi jednotlivými sčítači by neměla být více než 15 m (v závislosti na typu porostu) a měli by být neustále ve vizuálním kontaktu. Při pohybu terénem je důležité udržovat řadu a stejné rozestupy. Při použití této metody (obvykle únor, březen) je zvěř vystavena stresové zátěži a v konečném důsledku se to může projevit mimo jiné např. zhoršením jejího zdravotního stavu. Přesnost této sčítací metody je různá a závisí na celé řadě faktorů především na průběhu počasí a organizaci celého sčítání. V literatuře je uváděna některými autory přesnost metod přímého sčítání zvěře pouze v rozmezí 10 - 33 %.
Z nepřímých metod lze v praxi, pro porovnání výsledků sčítání zvěře provedeném přímými metodami, využít metody založené na počítání trusových hromádek. Za hromádku trusu je považováno 6 a více trusových kuliček od jednoho jedince během jedné defekace. Pro výpočet populační hustoty daného druhu zvěře je nutné stanovit počet denních defekačních dávek (množství trusu za 24 hodin) a rychlost rozpadu trusových hromádek. Vlastní počítání trusových hromádek se provádí buď na čištěných plochách, nebo na jednorázových reprezentativních plochách tzv. metoda bez čištění. Přesnost odhadu velikosti populace, založeném na metodách počítání trusových hromádek, je vyšší, než při využití metod přímého sčítání zvěře.
 
Co tedy říci závěrem?
Přesné zjištění počtu zvěře není v praktických podmínkách (ve volnosti) možné. Zjištěné „sčítané“ stavy zvěře jsou základním vstupním údajem pro vypracování plánů mysliveckého hospodaření a nemožnost jejich přesného stanovení vede v konečném důsledku k nárůstu populační hustoty jednotlivých druhů volně žijící zvěře.
Jaké jsou tedy možnosti řešení stávajícího stavu? O tom v pokračování v příštím čísle Myslivosti.
 
Ing. Zdeněk VALA, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti,
Lesnická a dřevařská fakulta,
Mendelova univerzita v Brně

Svůj názor v diskuzi můžete vyjádřit pod článkem a nebo ZDE
Zpracování dat...