V červenci loňského roku jsem dostal pozvání od P-A Åhlena (dále P-A) na prohlídku jeho fabričky na výrobu vábniček Nordik Predator spojenou s lovem losa a tetřeva.
Pozvání jsem s nadšením přijal, ale současně mi vyvstal problém s perfektní komunikací v angličtině. Proto jsem oslovil kamaráda Vladimíra Steinbauera, vynikajícího myslivce a sokolníka, který po svých bohatých pobytech v zahraničí, ovládá skvěle tuto řeč.
Konečně nastal den odletu 20. září a společně s Vladimírem odlétáme z Ruzyně do Kodaně, kde přestupujeme na let do Stockholmu a tam ještě jednou na letadlo do Umey. Ve 21,30 přistáváme v Umee, vyzvedáme si zavazadla a za dveřmi v letištní hale nás již vítá věčně usměvavý P-A. Nasedáme do jeho offroadu a cestujeme ještě asi sedmdesát kilometrů severně do jeho království ve městě Ånaset.
Ubytováni jsme přímo ve fabričce, kde jsou kromě samotné výrobny kanceláře, pokoje pro hosty, kuchyň a technické zázemí pro lov, včetně trezorové místnosti.
Po přátelském přípitku a pár větách uleháme plni očekávání, zítřejšího dne. Vstáváme ve čtyři hodiny a ve 4,15 přijíždí P-A společně s Robertem. Robert pro P-A technicky zpracovává prototypy vábniček, a je všudy přítomným kameramanem na lovech nejen s P-A. I nás provázel na všech lovech s kamerou, aby zachytil náš lov losa.
A začíná pravý švédský lov
Po vydatné snídani, která je nezbytnou součástí pro celodenní lov, plně vybaveni zapřaháme přívěs, na kterém je moose machine („železný kůň“ – motorový stroj pro přepravu této majestátní zvěře). Lovíme v třicet kilometrů vzdálené oblasti o velikosti 4500 ha.
Zastavujeme a jdeme na lesní mýtinu, kde chceme přivábit losa. Cestou se po naši pravici zvedá v počtu asi osmi kusů hejnko bělokura a o několik desítek metrů dál pak ještě tetřívci. Přicházíme na naše stanoviště. Vábíme asi jednu hodinu, ale jelikož je říje v samotném začátku, nedaří se nám losa přivábit. Proto se vracíme k autu a ze speciální nástavby vyndáme psa, jemuž P-A připíná obojek s vysílačem pro telemetrické zařízení.
V krajině severního Švédska, kde jsme lovili, je zem pokrytá samými brusinkami, borůvkami a ledovcovými kameny. Nenajdeme zde žádné jehličí, tak jak jsme zvyklí z našich lesů.
Pro lov losů se zde nejčastěji používá plemeno švédského losího psa. Tento způsob lovu je velice efektivní a lovit v této krajině způsobem jako čekaná (posed, kazatelna) v rozsáhlých lesních komplexech a mokřadech, přináší jen velmi malé lovecké příležitosti a mizivou úspěšnost. Speciálně vycvičení psi vyhledávají pouze stopu losa, ostatní zvěř ignorují. Pakliže ji najdou, sledují stopu až k samotnému kusu, po jeho vyhledání ho hlasitě staví na místě. V případě, že se psovi nepovede losa zastavit, přestane hlásit a s jistým odstupem ho v tichosti následuje. A hledá novou vhodnou příležitost.
Vyrážíme po předem naplánované trase s ohledem na směr vanoucího větru a terénních překážek. Jdeme klidnou chůzí a necháváme pracovat psa, který vyhledává losí stopu. Ani zhruba po pětikilometrové chůzi se nám nedaří objevit čerstvou stopu losa. Vracíme se zpět k autu, rozděláváme oheň a Robert připravuje pestrý oběd v podobě opečené klobásy, krabího salátu, pečiva a dokonce i toustů opečených ve speciálním litinovém toustovači přímo v ohni. Ovocný džus, káva jsou samozřejmostí. Po obědě nechává P-A svého psa odpočívat, bereme s sebou druhého psa a vyrážíme znovu na lov.
Zhruba po dvoukilometrové chůzi zastavujeme a sledujeme telemetrii. Pes se vzdaluje a vypadá to, že konečně našel stopu losa, kterého následuje. Asi po pěti minutách ve vzdálenosti necelého kilometru zastavuje a nám je jasné, že našel losa. Vyrážíme tedy za ním. Již ze vzdálenosti asi 400 m slyšíme hlásit psa. Postupujeme dál, zhruba na vzdálenost 150 m a dál se velice opatrně přibližujeme, pomalu a pouze když štěká pes. Losí zvěř je totiž velice opatrná s vynikajícím sluchem a čichem.
Dostáváme se na vzdálenost 40 m, losa ani psa stále nevidíme. Další přiblížení již není možné, a tak nehybně stojíme na místě a čekáme. Po půl hodině ustane psí štěkot a pro nás to znamená jediné, že los odchází. Od P-A se nám dostalo vysvětlení, že tento pes je ještě mladý, nezkušený a že v tomto případě šlo s největší pravděpodobností a losici s losíčetem, která se snaží chránit své mládě a odvést ho do bezpečí.
Lovecký den končí a my se vracíme k autu a odjíždíme do firmy Nordik Predator. Při cestách touto nádhernou krajinou se běžně setkáváme s losí zvěří v těsné blízkosti silnic, vídáme také tetřevy.
Po návratu se převlékáme, dáváme sušit boty a jdeme k P-A domů, kde nám jeho žena Emma přichystala typicky švédskou večeři z losího masa. Je to opravdu znamenitá kuchařka a hostitelka a švédská kuchyně nám opravdu chutná. Po večeři sedíme u dobrého vína a hovoříme o životě a zvycích ve Švédsku. Po příjemně prožitém večeru, se loučíme a vracíme se do firmy spát.
Ráno se opakuje v duchu předešlého dne. Opět vydatná snídaně a odjíždíme se lovit tentokrát do jiné lovecké oblasti.
Znovu se pokoušíme lovit pomocí vábení, ale stejně jako v předešlém dni jsme neúspěšní. Vracíme se k autu, kde nás opouští Robert kvůli návštěvě lékaře a předává Vladimírovi svou kameru, vyndáváme z auta psa a vyrážíme.
Po zhruba čtyřkilometrové chůzi pes nachází stopu losa a zakrátko slyšíme hlasitý štěkot. Po nezbytných instrukcích se pomalu přibližujeme ke stále sílícímu štěkotu. Jsme v mladé kultuře smrku s příměsí borovice, stáří do patnácti let. Dřeviny zde mají asi dvojnásobný spon než u nás. Podle telemetrie jsme čtyřicet metrů od psa hlásícího losa, ale stále nic nevidíme. Nehybně stojíme a čekáme. Asi po pěti minutách se los dává do pohybu směrem kolem nás.
Zakládám kulovnici r. 9,3x62 a střílím. Los neznačí zásah a v této kultuře je těžké cokoli poznat. Přebíjím a opakuji. Los opět neznačí, a proto střílím potřetí. Los zpomaluje, popoběhne ještě asi dvacet metrů, stáčí se k nám, zastaví a skládá se k zemi.
Po vřelé gratulaci jdeme ke zhaslému kusu. Jedná se o ročního losa vážícího asi 300 kg. Zjišťujeme, že los má všechny tři zásahy umístěné asi 15 cm za plecí v kruhu o průměru 10 cm.
Po fotografování P.A. losa vyvrhne a odchází pro auto a nás nechává vychutnat si tento nevšední lovecký zážitek. Po třiceti minutách se vrací s kamarádem a losa nakládáme na moose machine (železného koně) a odvážíme k autu, kde vyjedeme na přívěs a odvážíme losa na sběrné místo.
Cestou ještě plni nadšení probíráme zážitky z lovu. To, že se nejedná o silnou trofej, ale o mladého losa nikomu a mě už vůbec nevadí. Nejdůležitější je naše přátelství a zážitek z lovu, který zůstane stejně jako při lovu mladého srnce, nebo jelena špičáka.
Večer jak jinak, než u dobrého vína a vynikající švédské kuchyně sestavujeme plán pro zítřejší den na lov tetřeva. Můžeme ovšem lovit i jeřábka tetřívka a bělokura. Tetřev se zde loví v zimě na samostatném lovu malorážnou kulovnicí, anebo pakliže není ještě sněhová pokrývka, je vhodnější lov za pomoci pointrů. A to byl náš případ. Protože v té době natáčí P.A. nové DVD o lovu losa, doprovází nás jeho dva přátelé, se dvěma pointry. Přijíždíme na stanoviště, vyndáváme psy a jdeme lovit. Kopírujeme otevřené prostory rašelinišť o velikosti asi 1 až 4 ha vsazených do rozsáhlých lesů. Jdeme za psem, který hledá a vystavuje tyto nádherné opeřence.
Po krátké chvíli se mi daří ulovit slepičku jeřábka. Dále přecházíme přes pole ledovcových kamenů na další otevřené prostranství. Zvěře vidíme dost, tetřeví slepice, hejnko tetřívků, ale v lovu se nám moc nedaří. Na většinu se nedalo střílet, nejistá rána by byla spíše barbarství a další tři rány byly chybené. Po posledním výstřelu padá k zemi slepička tetřívka. Byl to krásný lovecký zážitek. Už jen pohybovat se v této krajině bohaté na zvěř, pro nás velmi vzácnou, je nezapomenutelný zážitek.
Po návratu do fabričky, se společně s P.A. a Robertem věnujeme tomu, co nás nejvíce spojuje, a to vábení zvěře a vábničkám. P.A. je vynikajícím lovcem a odborníkem na volně žijící zvěř. V jeho výrobně společně s Robertem vyvíjejí stále nové typy vábniček. Komponenty k jednotlivým vábničkám si nechávají vyrábět v partnerských firmách a ve své výrobně z nich s velkou pečlivostí ručně skládají vábničky, které pak putují do Ameriky, prakticky všech zemí Evropy včetně Ruska a nově do jižní Afriky. Pro svoji multifunkčnost a díky použitým materiálům, kdy odolávají všem povětrnostním vlivům a mají čistý a hlasitý zvuk jsou ve všech zemích velmi oblíbené.
Dále společně konzultujeme nové typy vábniček, které jsou nyní k dostání i v ČR. Je to NORDIK BOAR - vábnička určena k přivábení černé zvěře, NORDIK HIND vábnička, která imituje nářek vysoké zvěře a projev jelena siky v říji. Na tuto vábničku se vábí jelení zvěř, zejména holá, velcí predátoři jako rys, vlk, nebo medvěd a jelen sika. Třetí novinkou je NORDIK BEAR, která imituje nářek losíčete. Na tuto vábničku se vábí opět velcí predátoři, zejména medvěd, a losí holá zvěř. Všechny jsou opět multifunkční a zvuky modulujete dlaněmi a výšku tónu pak roztažením, nebo zastrčením konce vábničky. Tyto vábničky jsou velmi povedené a mají opět velmi čistý a hlasitý zvuk.
Dále probíráme možnosti vývoje a výroby dalších druhů vábniček např. myškovačky a kachní vábničky. Seznámeni jsme byli i s managementem celé výrobny NORDIK PREDATOR. Je na vysoké úrovni a překvapující je to, jaký důraz je kladen na spokojenost koncového zákazníka. Kromě vábniček a souvisejícího servisu, kdy zdarma zasílají poškozené komponenty, nabízejí i lovecké filmy. Na těchto DVD jsou vábničky Nordik Predator předvedeny i s instruktáží, jak správně vábit a následně se s jejich pomocí loví přímo v praxi.
U dobrého pití hovoříme ještě do pozdních hodin. Ráno nastává loučení a naše pozvání pro přátele ze Švédska k nám do Čech. Jeden z kamarádů P.A. nás odváží do Umey. Cestou se zastavujeme v loveckém obchodě, abychom viděli nabídku pro tamní lovce a případné nákupy. Následuje ubytování v hotelu ve středu města. Poté máme dost času na prohlídku města. Umea je velice pěkné, upravené a čisté město, v základních rysech se však příliš neliší od našich aglomerací.
Pozdě večer uléháme a brzy ráno jedeme taxíkem na letiště. Nasedáme do letadla a absolvujeme známou trasu, tentokrát bohužel v obráceném směru. Po příletu se musíme rozloučit i my s Vladimírem. Měli jsme možnost podívat se do srdce NORDIK PREDATOR, vidět a pochopit výrobu a strategii této firmy, žít s těmito lidmi, poznat jejich zvyky a mentalitu a lovit v jejich domovině, tak krásné a bohaté na zvěř.
Text a snímky Pavel KUMŽÁK