Struktura krajiny je zásadní pro výskyt zvěře. Mezi základní životní podmínky zvěře patří klid, kryt, prostor a potrava. Zkoumáním potravní nabídky, která je ve vybraných honitbách Podřipska zajišťována cílenou mysliveckou péčí (okusové plochy a políčka pro zvěř), byla dokládána úživnost jednotlivých lokalit. Výše úživnosti byla zjišťována ze složení, výměry a tvaru okusových ploch a políček pro zvěř. Statistickými metodami byla hledána síla vazeb mezi výskytem zvěře a výskytem ploch pro zvěř. Výsledky vyhodnocení potvrdily tuto závislost a podpořily i tvrzení, že při vytvoření vhodných životních podmínek lze udržet, ale i navrátit jednotlivé druhy zvěře do krajiny.
Za tvůrce krajiny je po právu označováno zemědělství, které ovlivňuje stav životního prostředí a člení krajinu do monokulturních celků. Intenzifikační faktory zemědělské výroby se projevují komplexně na životě zvěře, tím zároveň ovlivňují i myslivecké hospodaření, které se snaží vytvářet vhodné ekologické podmínky pro zvěř v kulturní krajině.
Pestrá mozaika různých kultur, střídajících se na malých plochách, v minulosti poskytovala polní zvěři v každé roční době vhodný úkryt, prostředí pro rozmnožování, vhodné mikroklima a potravu rostlinného i živočišného původu. S velkoplošným způsobem obdělávání zemědělské půdy se tyto poměry podstatně změnily. Náhlá ztráta krytu po některých agrotechnických operacích (sečením pícnin, výmlat zrnin) způsobuje zvěři nejen trofické či topické, ale i psychické problémy (stres). Naše kulturní krajina se tak stává chudší a zhoršení trofické základny způsobuje, že zvěř ve větším rozsahu konzumuje kulturní rostliny.
Důležitou součástí úprav krajiny jsou políčka pro zvěř, která zvěři poskytují především potravu po sklizni obilovin v období pozdně letním a podzimním, obživu nutnou k tvorbě tukových zásob pro přečkání nepříznivého času a v zimě k doplňování potřebné energie. Tato políčka mají sloužit zvěři nejen svojí druhovou skladbou, ale také časovou vhodností dozrávání ke konzumaci.
Políčka mohou být trvalá nebo přechodná (např. na pasekách). Poněvadž jsou přístupná více druhům zvěře (srnčí a drobná zvěř), je vhodné na nich pěstovat proso, pohanku, krmnou řepu, řepku, krmnou mrkev, kukuřici, oves, pšenici, lesní žito s vikví a jetelem, vojtěšku, bob, lupinu a topinambury (JAVŮREK, 1955).
Záchytná políčka, tj. na předělu lesních a polních kultur, slouží nejen ke zvýšení úživnosti honitby a zabezpečení přirozené potravy, ale poskytují zvěři i dobrý kryt před predátory a před nepříznivými přírodními vlivy. Mohou tedy funkčně posloužit jako dočasné remízky v polních honitbách.
Nesmí se ale zapomínat i na jiné možné úpravy krajiny. Lze sem zařadit vznik trvalých travních pásů, meze, okusové plochy a jiné prvky zvyšující kvalitu stanoviště, a napomáhající tak ke snižování škod zvěří působených na kulturách.
Potravní vztahy a jejich dynamické změny jsou jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují volbu stávaniště, pohybovou a potravní aktivitu, rozmnožování, tělesnou kondici i kvalitu trofejí zvěře. Životní prostředí musí poskytovat zvěři dobré krytové, klidové a potravní podmínky. Soubor těchto parametrů a jejich vyváženost vytváří tzv. únosnost (nosnou kapacitu prostředí), která je pro každý druh jiná. Kvalita a kvantita přijímané potravy se odvíjí podle oblasti výskytu daného živočišného druhu a aktuálních potřeb (březost, vývojové stádium, období říje). Intenzita využívání jednotlivých bylinných složek závisí především na obsahu využitelných látek v rostlinné hmotě a její dostupnosti (HOMOLKA, 1986).
V zájmové oblasti Podřipska proběhlo v letech 2006-2008 zmapování políček a okusových ploch pro zvěř formou anketárního šetření a následnou terénní kontrolou. Provedlo se vyhodnocení významu založených pastevních ploch ve vztahu k výskytu zvěře v jednotlivých honitbách. Hodnoceny byly základní charakteristiky políček a okusových ploch (výměra, tvar, druhy plodin). Výsledky znázorňuje tabulka.
Políčka pro zvěř a okusové plochy zaujímaly v zájmové oblasti celkem 81,36 ha. Z toho zde bylo 91 ks políček pro zvěř a 16 ks okusových ploch. Plochy pro zvěř celkem činily 0,23 % z celkové výměry zájmových honiteb. Tvarem byly plochy pro zvěř různorodé. Nacházelo se zde 6 ploch čtvercových, 60 ploch ve tvaru obdélníku, 9 tvaru trojúhelníku, 5 kruhových a 26 různorodých. Tvar vycházel z možností terénu a byl určen i vlastnickými vztahy daného pozemku.
V modelových honitbách byly hodnoceny stavy vybraných druhů zvěře (srnec obecný, muflon, prase divoké, zajíc polní, koroptev polní, bažant obecný, kachna divoká, králík divoký, křepelka polní).
Pro zjištění existence vztahu (síly vazeb) a jeho statistické průkaznosti mezi plochami pro zvěř a výskytem zvěře v honitbách byla použita metoda výpočtu vzájemných korelací mezi sledovanými veličinami. Statistické vyhodnocení údajů dokázalo korelační závislost mezi plochou políček pro zvěř a výskytem zvěře v honitbách. Dle výpočtu korelace je závislost mezi plochou políček a výskytem zvěře v honitbách vysoce průkazná. Provedené korelace (u spárkaté zvěře, u zvěře drobné i u celkového stavu zvěře) jsou vysoce průkazné. Hypotéza o vzájemné nezávislosti se zamítá na hladině významnosti α = 0,05, ale i na hladině významnosti α = 0,01. Korelace u prasete divokého hypotézu o vzájemné závislosti nezamítá. Důvodem byl uváděný jarní kmenový stav černé zvěře pouze ve dvou zájmových honitbách.
Při porovnání s kritickou hodnotou korelačního koeficientu pro daný počet měření docházíme k závěru, že s 99% pravděpodobností lze říci, že mezi výskytem ploch pro zvěř a početním stavem zvěře existuje vzájemná závislost. Tato těsná závislost dokládá, jak je důležité vytvářet v krajině potřebné potravní podmínky pro život zvěře.
Graf č. 1 uvádí celkový stav jednotlivých plodin za roky 2006 a 2007, využívaných pří zakládání políček pro zvěř v zájmové oblasti. Nejvíce se využívala kukuřice, ať už samotná nebo ve směsi, dále měly velké zastoupení topinambury. Časté využívání kukuřice na políčka pro zvěř je sice z pohledu nasazení zemědělské techniky méně náročné a ponecháním kukuřice přes zimu lze poskytnout zvěři i kryt, ale tato volba není vždy pro zvěř příznivá. Kukuřice bývá i v zemědělství častou plodinou, a tudíž je v krajině pro zvěř dostupná. Větším přínosem pro zvěř by bylo osévat políčka plodinami, které se v okolí nevyskytují. Tím by se zvýšila nabídka a potravní pestrost. Vhodné je zakládat travino-bylinné směsi. Ty mohou příznivě ovlivnit i zdravotní stav zvěře.
Okusové plochy provozovali v šesti honitbách. Druhové složení odpovídalo dostupným finančním prostředkům na založení a nutnou údržbu. Tvar byl závislý na vlastnických vztazích a ochotě majitelů pozemku postoupit plochy k mysliveckému využití. Nacházely se zde ovocné stromy, akát, dub, jasan, olše, líska, hloh, černý bez, pámelník a smrk.
Pro zjištění míry úživnosti honiteb v zájmové oblasti bylo vypočteno poměrové zastoupení ploch pro zvěř na plochu honitby. Pro možnost vzájemného porovnání byly velikosti ploch přepočteny na srovnatelnou hodnotu – jednotková plocha výměry honitby 100 ha (graf č. 2). Největší zastoupení ploch s políčky pro zvěř vykazovala honitba Ctiněves – Černouček. Výměra ploch políček ve jmenované honitbě činila ve sledovaném období 20 ha. Během šetření bylo bohužel zjištěno, že celá řada honiteb nezakládá vůbec žádná políčka pro zvěř či okusové plochy, nebo jen v malé míře.
Honitby byly zařazeny do čtyř kategorií. V první kategorii jsou honitby s výměrou ploch políček větší než 1ha, v druhé kategorii jsou honitby s výměrou políček větší než 0,5, ale maximálně 1 ha, ve třetí kategorii jsou honitby s výměrou ploch políček větší než 0, ale nejvýše 0,5 ha, a do čtvrté kategorie spadají honitby s nulovou výměrou ploch políček pro zvěř. Za každý interval byla vybrána jedna honitba pro vzájemné porovnání.
Vývoj početních stavů konkrétních honiteb znázorňuje graf č. 3.Početní stavy zvěře z dostupných dat pozvolna stoupaly od roku 1998 do roku 2006 u všech zkoumaných honiteb. Například v honitbě I. kategorie (Ctiněves – Černouček) stouply jarní kmenové stavy sčítané během zkoumaného období o 120 %. Jedná s o honitbu s největší výměrou ploch pro zvěř ve zkoumané oblasti Podřipska. Dále je z grafu o vývoji početních stavů zvěře patrný nárůst početních stavů zvěře v honitbách, které mají založená políčka pro zvěř oproti honitbám bez ploch pro zvěř.V současnosti probíhá sběr a vyhodnocení dat následného šetření za uplynulé čtyři roky, tj. roky 2007-2010.
Provedeným šetřením se jednoznačně potvrdilo, že pokud jsou provozovány plochy pro zvěř, jsou tato místa zvěří navštěvována, a tyto honitby mají i vyšší početní stavy. Velmi důležitá je ale přirozená úživnost honitby a úrodnost políček. Čím vyšší jsou průměrné výnosy na políčkách a čím vyšší je přirozená úživnost honitby, tím menší rozloha políček je potřeba. Pokud chceme zjistit úplnou potřebu krmiv zvěře, je nutné vycházet z nároků zvěře na stanoviště. Poté se dá navrhnout potřebná rozloha políček pro zvěř, luk, okusových ploch a pastvin.
Kvalita honiteb je určena mnoha různými činiteli, z nichž některé nemůžeme ovlivnit (geografii, klima), jiné ano (zlepšení potravních, krytových a klidových příležitostí), ale mnohdy jen do určité míry. Zřizování políček a okusových ploch pro zvěř je velmi účinná biologická metoda pro zvyšování životní kapacity prostředí, ale také metoda pro snižování škod na lesních kulturách a na zemědělských plodinách. Tento způsob hospodaření by měl být systémově upřednostňován před klasickým přikrmováním zvěře v krmelcích. Proto je potřeba vyhledávat vhodná místa na založení nových mysliveckých ploch a již zřízené plochy udržovat; poskytnou tak zvěři v krajině dostatečný a kvalitní přísun potravy.
V honitbách na Podřipsku se potvrdila vzájemná závislost mezi výskytem zvěře a potravní nabídkou formou okusových ploch a políček pro zvěř. V honitbách, které provozují tyto plochy, byly zjištěny vyšší početní stavy zvěře (jarní kmenové stavy sčítané). V zájmové oblasti je vhodné pokračovat v poskytování potravní nabídky formou okusových ploch a políček pro zvěř, na nichž se budou vysévat plodiny, které se v okolí nevyskytují a jsou pro zvěř z pohledu výživy nepostradatelné, co do kvality i kvantity. Při správné volbě plodin na políčka pro zvěř můžeme zajistit zvěři v krajině i vodu vázanou, která může substituovat absenci přírodních vodních zdrojů.
Vhodným přístupem k péči o zvěř a tvorbě jejího životního prostředí, využitím opatření pro zlepšení potravních, klidových a krytových podmínek můžeme docílit toho, že v krajině kolem nás bude zdravá a silná zvěř. Pokud krajina neposkytuje dostatečné potravní možnosti, zvěř strádá, je více ohrožena chorobami, dochází ke vzniku škod na ostatních porostech, nebo se v tomto prostředí vůbec nevyskytuje.
Snaha zlepšit životní podmínky zvěře není dnes otázkou jen pro navýšení početních stavů zvěře či zlepšení hodnoty trofejí, ale je to otázka samotného výskytu zvěře v krajině.
Ing. et Ing. Jitka Kůtová
Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze,
kutova@fld.czu.cz