Aujeszkyho choroba (ACH) je virové onemocnění, které je rozšířené prakticky po celém světě. Rezervoárem této nákazy jsou prasata, která jako jediná tuto nákazu přežívají. V Evropě došlo v posledních letech k výraznému posunu v eradikaci této nákazy v chovech domácích prasat. Česká republika úspěšně ukončila ozdravování chovů domácích prasat v roce 1987 a od roku 1988 je podle kritérií Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) považována za zemi prostou ACH a při vstupu ČR do EU tento statut potvrdila i Evropská Komise přiznáním dodatečných garancí a statutu země úředně prosté ACH v chovech prasat.
Původcem Aujeszkyho choroby je DNA virus čeledi Herpesviridae. Tento virus je ve vnějším prostředí odolný a je schopen v něm dlouhou dobu přežívat. Proto nelze počítat s jeho inaktivací při zrání masa nebo při lákování. V mase uchovávané při 4 – 7 ˚C může virus přežívat 5 – 7 měsíců. Na seně, slámě, obilninách, dřevě a jiných předmětech přežívá virus v zimě (-8 ºC) 15 – 40 dní, na jaře (16 ºC) a v létě (24 ºC) 5 – 15 dní. V hnoji však přežívá pouze 2 – 3 dny. K přenosu viru dochází buď přímo kontaktem s nemocným zvířetem sekrety a exkrety, při páření, nebo nepřímo kontaminovanými předměty, krmivem, pomůckami.
Přirozeným hostitelem ACH je prase domácí nebo prase divoké. Z prasete je pak tato nákaza přenosná na další domácí i volně žijící zvířata např. skot, ovce, kozy, psi, kočky, králíky, srnce, jeleny, myši, potkany. U ptáků zatím nebyla ACH popsána. U prasat existuje k tomuto onemocnění věková rezistence, to znamená, že zatímco při infekci mladých selat dochází až k 80 % úhynu, dospělá prasata většinou toto onemocnění přežívají a jediným klinickým příznakem často bývají jen potraty. Kromě prasat končí u všech ostatních živočišných druhů tato nákaza úhynem. Člověk k této nákaze není vnímavý a nehrozí mu žádné riziko.
Onemocnění se projevuje především příznaky postižení nervového systému, dýchacího traktu a potraty. U ostatních zvířat je navíc pozorováno svědění, které se postupně stává nesnesitelným. Intenzivní drbání a škrábání vede k poranění různého rozsahu a někdy bývá příhodně označováno jako „ďábelské svědění“. Inkubační doba této nákazy je 2 – 5 dní, výjimečně může být až 3 týdny.
Klinické příznaky, patologicko-anatomický obraz a laboratorního vyšetření, jsou základní poznatky, podle kterých se dá ACH diagnostikovat. V rámci laboratorního vyšetření se provádí přímý průkaz viru (izolace viru na tkáňových kulturách, PCR) nebo nepřímý průkaz viru, sérologickým vyšetřením na přítomnost specifických protilátek v krevním séru. V rámci diagnostiky je tuto nákazu třeba vždy odlišit od vztekliny, která je na rozdíl od ACH pro člověka smrtelná.
Poslední případ ACH v chovu prasat byl v ČR zaznamenán v roce 2003 smíšeného malochovu ve středočeském kraji. V chovu byly 4 prasnice, 10 selat a 11 prasat ve výkrmu. Dále bylo na farmě ustájeno 38 ks hovězího dobytka a 9 ovcí různých kategorií. V rámci šetření tohoto ohniska bylo zjištěno, že chovatel je myslivec a v listopadu 2003 vyvrhoval a zpracovával uloveného divočáka na této farmě. Pozitivní prasnice měla přístup k místu tohoto zpracování a prostřednictvím kontaminovaného prostředí došlo k přenosu infekce.
Z toho důvodu bylo v roce 2004 provedeno namátkové sérologické vyšetření 42 vzorků sér ulovených divočáků. Z tohoto počtu bylo celkem 20 (47,6 %) vzorků pozitivních.
V roce 2011 bylo rozhodnuto o provedení dalšího cíleného monitoringu, který byl záložen na plošném vyšetření populace divokých prasat. K tomuto monitoringu byly využity vzorky odebrané na klasický mor prasat.
Podle předběžných výsledků je zřejmé, že se ACH v populaci divokých prasat vyskytuje plošně na celém území ČR a procento pozitivity u vyšetřených vzorků se pohybuje mezi 20 – 30% (viz připojená mapa).
O riziku přenosu ACH z divokých prasat na ostatní domácí zvířata svědčí i další případ z roku 2011. Na okrese Znojmo bylo vysloveno podezření na Aujeszkyho chorobu u loveckého psa, u kterého se vyskytly příznaky postižení CNS. Jednalo se o hrubosrstého jezevčíka, věk 5 let, který se dne 27. listopadu 2011 účastnil naháňky na černou zvěř. Během této akce přišel do styku s barvou prasete divokého. První příznaky onemocnění byly pozorovány 2. prosince 2011 v dopoledních hodinách, to je 5 dní po naháňce. V důsledku svědění došlo ke kožnímu poškození o velikosti zaťaté mužské pěsti. Škrabáním pravou zadní končetinou si pes během asi 6 - 8 hodin zranění kůže rozšířil do velikosti zachycené na připojeném snímku. Z dalších klinických příznaků byl popsán svalový třes, rozšířené zorničky, extrasystoly, teplota 39,5°C, zvracení. Zdravotní stav prudce se zhoršoval a pes 3. prosince uhynul. Vyšetření v SVÚ potvrdilo výskyt ACH.
Podobné případy jsou hlášeny i v Rakousku, kde v letech 2005, 2008 a 2010 zaznamenali přenos nákazy z divokých prasat na lovecké psy po kontaktu s infikovanými tkáněmi. V roce 2010 tam došlo k úhynu 4 psů. Klinické příznaky se dostavily za 3 až 5 dnů po infekci, nemoc trvala 16 - 48 hodin a posledních 6 - 12 hodin byla zvířata v komatu.
Léčení ACH se neprovádí. Vakcinace je jedinou možností, jak se bránit proti této nákaze. Byla úspěšně použita při eradikaci této nákazy v chovech prasat a s ohledem na současnou nákazovou situaci je v ČR zakázána. Vakcinace byla zakázána po ukončení ozdravovacího programu v roce 1987, a až do dnešní doby je dodržována u všech druhů zvířat.
S ohledem na tyto případy ACH u loveckých psů se v poslední době diskutuje o možnosti preventivní vakcinace proti ACH. V legislativě EU se v souvislosti s ACH a zákazem vakcinace hovoří pouze o prasatech. Proto by vakcinace loveckých psů mohla být velice efektivním preventivním opatřením. V minulosti bylo učiněno několik pokusů použít pro psy inaktivovanou vakcínu určenou pro prasata. Zkušenosti s touto vakcinací jsou však negativní, protože tato vakcína nenavodila u psů dostatečnou ochranu proti onemocnění. A protože na trhu v Evropské unii v současné době není dostupná vakcína pro vakcinaci psů, probíhají jednání Státní veterinární správy (SVS) a Ústavu pro státní kontrolu biopreparátů a léčiv s firmou Bioveta, a.s. o možnosti vyvinout v nejkratší době účinnou vakcínu, tak aby mohla být tato preventivní vakcinace prováděna co možná nejdříve. Mělo by se jednat o inaktivovanou značenou (markerovou) vakcínu, umožňující rozlišit protilátky vzniklé po infekci a po vakcinaci. Takovýmto preparátem by pak neměl být ohrožen statut země úředně prosté ACH v chovech prasat a byla by umožněna preventivní vakcinace loveckých psů. SVS rovněž řeší novelizaci vyhlášky 299/2003 sb., která by tuto vakcinaci umožnila.