Výroční členskou schůzi pořádalo myslivecké sdružení „Žďár“ Smilkov poslední únorovou sobotu. Na schůzi, která byla spojena se společenským programem, byly pozvány manželky členů sdružení a další hosté. Schůzi zahájil předseda sdružení pan František Hlaváček, který uvítal všechny přítomné. Hospodář Ing. Pavel Fulín podrobně zhodnotil činnost sdružení za uplynulý rok a vyjádřil spokojenost s aktivní činností členů a kvalitním fungováním sdružení. Po oficiálních zprávách dalších členů výboru a ukončení hlavní části schůze nastala část, na kterou se všichni těšili.
Pojem myslivost je velmi široký a váže se k němu řada zvyklostí a tradic. Myslivost, jakou ji známe v dnešní podobě, prošla dlouhým historickým vývojem. V pravěku začali lidé lovit zvěř za účelem obživy a používali k lovu primitivní zbraně. Zbraně k lovu zvěře se postupně zdokonalovali, stejně jako se zdokonaloval způsob lovu a přibývaly související rituály. Později nebyla hlavním důvodem lovu obživa, ale spíše zábava. Především knížata a jejich lovecké družiny se oddávali s oblibou a vášní lovu, přičemž nejběžnější byly štvanice na koních a naháňky. Z lovců v této době se postupně stali myslivci.
Myslivecké zvyky a tradice dnes
Myslivost je velmi specifická svými zvyklostmi, které v každé době svého vývoje měly různou podobu, předávaly se z generace na generace, přičemž každá generace vnesla do myslivosti něco nového, zásadního a dokonalejšího. Myslivecké rituály zdůrazňují hloubku loveckého nebo mysliveckého aktu, dodávají mu na vážnosti a vyzdvihují jeho slavnostní atmosféru.
Myslivost v dnešní době se vyznačuje mysliveckou mluvou, kterou myslivci používají například pro pojmenování různých částí těla různých druhů zvěře, své názvy má myslivecká výzbroj a výstroj, způsoby lovu, lovecká kynologie, apod. Myslivecká mluva je poměrně stará, začala se používat již ve středověku a zásluhou mnohých literátů se zachovala dodnes.
Zelená barva oblečení, kterou mohou doplňovat odstíny hnědé, patří k zásadám mysliveckého odívání. Myslivecké uniformy, které se nosí spíše na slavnostnější myslivecké příležitosti, doplňují různé druhy mysliveckého oblečení pro hon a lov, nebo pouhé obchůzky v honitbě.
Přesná pravidla a s nimi spojené zvyky a tradice se dodržují při lovu. Mezi tyto zvyklosti patří například troubení při honech a lovech. Borlice se užívá k troubení signálů, povelů a hlaholů, lesnice je nástrojem slavnostních fanfár a lesní roh dokonce přispěl ke vzniku lovecké hudby. Troubení při honech přispívá k lepší organizaci a bezpečnosti, ale zároveň vyjadřuje mysliveckou etiku.
Mezi další zvyklosti, které se dodržují při lovech a honech patří pojmy jako je výlož, výřad, úlomky, zálomky.
V neposlední řadě se myslivost vyznačuje dalšími ceremoniály, kterými jsou přijímání mezi myslivce a pasování na lovce. Právě tyto dvě posledně jmenované části mysliveckých tradic jsem viděla na nedávné schůzi mysliveckého sdružení a ráda bych se o nich více zmínila.
Přijímání mezi myslivce
Přijímání mezi myslivce je myslivecká tradice pocházející z 18. století, kdy se až do 19. století používal výraz vyzbrojení či ozbranění. Přijímání mezi myslivce znamená přijmout absolventa myslivecké zkoušky v počet myslivců, do myslivecké komunity jako rovnocenného člena. Často se používá místo terminologie přijímání mezi myslivce nesprávný výraz pasování na myslivce, který nevystihuje přesně podstatu ceremoniálu. Pasování je termín, jenž se přiřazuje obřadu pasování na lovce a plně tento akt vystihuje.
Před absolvováním mysliveckých zkoušek je třeba, aby myslivečtí adepti vykonali svou mysliveckou praxi v některém mysliveckém sdružení pod dohledem zkušeného myslivce.
V uplynulém roce provedli členové zmíněného MS Žďár Smilkov mysliveckou praxí dva další potenciální myslivce a dovedli je tak až ke zkouškám, které oba myslivci úspěšně absolvovali. Vlastně bych měla napsat ne oba, ale obě, protože se jedná o myslivce – ženy, což není v tomto oboru příliš obvyklé. Vzhledem k tomu, že i toto myslivecké sdružení velmi ctí a dodržuje veškeré myslivecké zvyky a tradice, nemohl chybět slavnostní ceremoniál přijímání mezi myslivce, který byl třešničkou na dortu předchozí myslivecké praxe obou adeptek a následného složení zkoušek.
Ing. Pavel Fulín představil přítomným svou adeptku, nyní již myslivce, Hanu Fulínovou a Jaroslav Mareš představil adeptku - myslivce Ivanu Kořenskou.
Oba členové sdružení konstatovali, že adeptky vykonávaly mysliveckou praxi velmi zodpovědně a svědomitě a zúčastňovaly se různých akcí sdružení. Nepodcenily ani přípravu na znalostní myslivecké zkoušky, což se odrazilo na jejich úspěšném absolvování. Podle slov Ing. Pavla Fulína adeptky Hanka a Ivana dokonce svými znalostmi daleko předčily ostatní myslivecké adepty.
Po představení složily obě dámy myslivecký slib:
„Při dobrém jméně myslivosti české, patrona všech myslivců sv. Huberta a při jméně všech dobrých myslivců i těch, kteří opustivše naše řady, odešli do věčného revíru, na svou mysliveckou čest, vědomí a svědomí své slavnostně slibuji:
* Že budu dbát a dodržovat ustanovení zákona, práv a regulí mysliveckých, nikdy a ničím, což myslivosti naší škoditi by mohlo, se nedopustím.
* Že mi přidělený revír bude mým druhým domovem a že v něm budu přebývati co nejvíce.
* Že budu při výkonu práva myslivosti zachovávati všechny dobré myslivecké zvyky, tradice a obyčeje a naši českou mluvu mysliveckou na věčnou paměť našich předků.
* Že budu zvěř užitkovou chovat, zušlechťovat, hájit a chránit, a zvláště v době zimní nouze o ni řádně pečovat.
* Zvěř škodlivou jen v nejnutnější míře tlumit, a to jen mysliveckým způsobem.
* Že budu čest svou mysliveckou za všech okolností hájit a chránit a jednat budu vždy jen čestně a poctivě a totéž budu vyžadovati i od jiných.
* Že budu při výkonu práva myslivosti střílet jen na mysliveckou vzdálenost, na zvěř, kterou bezpečně poznám a tak, abych zbytečně ji netrýznil a hlavně neohrožoval na zdraví a životě ostatní střelce, honce a lidi vůbec.
* Že budu pečlivě ošetřovati svou zbraň, bezpečně, bezpečně ji i střelivo bezpečně uschovávati a nikdy ji nezneužiji.
* Že budu starostlivě o psa svého pečovati, lovecky upotřebitelným ho vždy míti, jenžto jen takový pes je nejlepší pomocník i přítel a nejvěrnější druh.
* To při věhlasu naší české myslivosti, patrona našeho sv. Huberta, všech právoplatných myslivců, item těch, kdož odešli do věčného revíru a před vámi a všemi zde přítomnými
Slavnostně slibuji“.
Na myslivecký slib navazovalo přijímání mezi myslivce, kterého se ujal Janů: „Vážený pane předsedo Františku Hlaváčku, vážený pane hospodáři pane Pavle Fulíne, kamarádi myslivci. Já Bohumil Janů, představuji Vám dvě nové adeptky myslivosti, paní Hanu Fulínovou a paní Ivanu Kořenskou, které v mysliveckém učení byly a jí jim dávám toto vysvědčení:
znalosti ze života zvěře a všeho živého nabyly,
chov psů loveckých všech plemen a upotřebení jim není cizí, takže v budoucnu se i mezi vůdci uplatní,
stopování zvěře jim žádný problém nedělá,
různé druhy lovu jsou schopny uplatnit, vždy však v souladu se zákonem,
střelbu kulí i brokem ovládají a bezpečnost při ní dodržet umí,
pytláků řádění v honitbě netrpí,
o zvěř se řádně starají a v dobách krutých nedbají na své pohodlí a do lesa s krmivem spěchají,
znalost všech zákonů a předpisů s myslivostí souvisejících je pro ně samozřejmostí, což prokázali u zkušební komise v Benešově a Praze,
a za poslední je nutno říci, že alkoholické nápoje konzumují jen v množství, které se na řádného myslivce sluší a domů se vždy až za světla vracejí.
Proto je tento políček ode mne poslední, jako od vašeho učitele a od této chvíle se vás nikdo nesmí tělesně dotknout bez mojí i zde přítomných myslivců hanby.
Já Bohumil Janů doporučuji jejich přijetí za myslivce. Žádám pana předsedu Františka Hlaváčka o souhlas s přijetím.
Ivano Kořenská, Hano Fulínová! Chcete dodržovat myslivecké zákony, řády, tradice a stát se dobrými myslivci?
Pak poklekněte na pravé koleno:
* první úder k připomínce mysliveckých mravů platí, vždy a všude musíte je nadál zachovati.
* druhý úder k poctě české myslivosti, kterou chraňte vždy a všude s bedlivostí
* třetí úder vedu jménem mysliveckých druhů, buďte s přáním „Myslivosti zdar „ vítáni v našem kruhu.
Povstaňte k předání zbraní!
Zbraň svou pečlivě vždy opatruj,
zvěři a svým druhům ku pomoci stůj,
rozvaž každý výstřel v dál,
nejdřív miř a potom teprv pal.
Čest svou myslivče vždy chraň,
přírodu a její tvory vždycky braň,
myslivecky lov a jednej, jak se sluší,
myslivcem buď vždy tělem, duší.
A hlavně pamatujte:
Co stvořil Bůh, to cti a opatruj,
to myslivče buď velký zákon tvůj.
Pane předsedo, pane hospodáři, kamarádi myslivci! Připijte na zdraví našich nových plnoprávných myslivců a stiskem ruky jim pogratulujte.“
Novým právoplatným myslivcům předal B. Janů listiny, jež stvrzují přijetí do stavu mysliveckého, a ostatní myslivci a hosté se připojili k upřímným gratulacím.
Průběh slavnostních zvyklostí však přijetím nových myslivců nekončil. Zmínila jsem se také o pasování na lovce, které následovalo jako druhý myslivecký ceremoniál.
Pasování na lovce
Slovo „pasování“ je převzato z německého jazyka, ze slova der Pass, což znamená „průvodní list“, dále pak pasen, které znamená „dojít k cíli“. To znamená, že myslivec, který svou mysliveckou praxí nabude lovecké zkušenosti a uloví prvně některý druh zvěře, dojde ke konkrétnímu cíli.
Shodou okolností jsou ve sdružení hned dva myslivci, kteří střelili v letošní lovecké sezoně svou první daňčí zvěř. Jsou jimi Ing. František Strakatý a Petr Volenecký a ti si zaslouží být za svůj lovecký výkon řádně oceněni. Pan B. Janů se tedy ujal pasování lovců daňčí zvěře.
Symbolicky byla natažena před lovce daňčí kůže a přiloženy všechny další náležitosti, které obřad pasování na lovce vyžaduje. Ceremoniál probíhal obdobně jako rituál přijímání za myslivce. Pasující oslovil přítomné a představil jim lovce. Lovci poklekli na pravé koleno a vyslechly slavnostní pasování:
* Prvním úderem tě u příležitosti ulovení tvého prvního daňka přijímám do řad lovců daňků.
* Druhým úderem ti blahopřeji k ulovení prvního daňka jménem svým a všech myslivců našeho sdružení.
* Třetím úderem ti připomínám, abys za každých okolností zůstal čestným myslivcem a pracoval k dalšímu povznesení naší krásné české myslivosti.
Po úderech tesákem na rameno byli lovci prohlášeni za řádné členy daňčí zvěře a byli jim předány pasovací listy:
„My nejvyšší a starší lovčí veřejně známo činíme, že díky přízni sv. Huberta a Eustacha, item bohyně lovu Diany byl jest vážený pán František Strakatý dobrou ránou uloviti ráčil v den 31. 12. 2011 ve hvozdech honbiště svého prvního daňka.
Prokázav um svůj lovecký byl jest podle regulí našich českých tradic mysliveckých dnes slavnostně pasován na lovce zvěře daňčí. S upřímným Lovu zdar!“
Stejný pasovací list obdržel samozřejmě také druhý úspěšný lovec daňčí zvěře Petr Volevecký.
Žádný myslivecký ceremoniál se neobejde bez myslivecké a lovecké hudby, která podtrhne slavností atmosféru daného aktu. Tohoto úkolu se bravurně zhostil Petr Votava, člen MS Jiřetice, který je zároveň členem souboru Povltavští trubači. Oba ceremoniály – přijímání za myslivce a pasování na lovce doprovázel na lesnici a nutno podotknout, že hraní Petra je skutečně radost poslouchat!
Oba pasovaní myslivci byli vyzváni hospodářem, aby se s ostatními kamarády myslivci podělili o své zážitky z lovu svého prvního daňka a oslavili tak s nimi svůj lovecký úspěch. Přestože oba lovci podali své zážitky z lovu pěknou a humornou formou, všichni si uvědomovali, že střelení prvního kusu některého druhu zvěře je pro každého myslivce velký zážitek a pocity z onoho lovu si nese po celý svůj další život.
Členové výboru MS nezapomněli ani na důležité narozeniny některých členů a předali jim věcné dary. Po té již následovala volná myslivecko-společenská zábava.
Myslivost v ČR a UNESCO
Myslím, že je velkým zadostiučiněním zapsání české myslivosti na seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky. Je to první krok k zařazení myslivosti na seznam UNESCO, který si česká myslivost jistě zaslouží. Myslivecké zvyky a tradice, které se utvářely po mnoho století, jsou vzácnými prvky myslivosti. Myslivost není jen o lovu, ale především o úctě a pokoře ke zvěři a přírodě se vším, co k ní patří. Přijat za myslivce je ten, kdo zdárně složí mysliveckou zkoušku a tedy prokáže řadu znalostí a dovedností z oblasti myslivosti. Prokázání znalostí u zkoušky je jen začátek, svou praxí každý myslivec získá další zkušenosti, obohatí se o další poznatky a rozšíří si své dovednosti, které potřebuje mimo jiné i k lovu.
Nejen k lovu patří lovecké ceremoniály a zvyky, ale rovněž vysoká míra myslivecké etiky. Myslivec nestřílí zvěř ani pro obživu, ani pro zábavu, ale musí dobře zvážit a před sebou samým obhájit, zda lovená zvěř je slabá, nemocná anebo je zapotřebí střílet pro regulaci počtu určitého druhu zvěře v dané lokalitě.
Myslivost je nejen o hlubokých mysliveckých a loveckých znalostech, dovednostech a zkušenostech, ale také o porozumění zákonitostem přírody jako celku a v neposlední řadě o myslivecké cti a etice. Plně se ztotožňuji s názorem mnohých zkušených myslivců, že: „Myslivost není pouze zálibou, ale spíše životním stylem, životní filosofií.“
Miroslava STRAKATÁ