ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Červen / 2012

Otazníky kolem zkušebních řádů pro lovecké psy II.

Myslivost 6/2012, str. 34  Karel PFEIFER
Otazníky kolem zkušebních řádů pro lovecké psy II.
Autorku stejnojmenného článku v „Myslivosti“ z dubna t. r., paní Vladimíru Tichou, jsem vždy považoval za autoritu v oboru lovecké kynologie. Proto jsem se po zjištění, že zmíněné číslo obsahuje její příspěvek na toto téma, pln očekávání, pustil do čtení. Ke svému zklamání jsem již v prvém odstavci zjistil v textu několik chyb a nesprávných citací.

Jedná se vlastně o maličkosti. Autorka článku uvádí toto: „Lovecká upotřebitelnost je v České republice a ve státní legislativě zakotvený termín. O lovecky upotřebitelných psech hovoří zejména zákon č. 449/2001 Sb., vyhláška MZe č. 244/2001“. Dále se autorka zmiňuje o „Pověření MZe ČR č. 1/2002  organizováním zkoušek lovecké upotřebitelnosti psů“ (Titul tohoto dokumentu však zní „Pověření č. 1/2002 k organizování zkoušek psů z výkonu.“)

Skutečnost je taková, že ani zmíněný zákon, ani vyhláška, ani pověření termín lovecky upotřebitelný pes nepoužívá a v žádném z těchto legislativních podkladů pro tvorbu zkušebních řádů, ani v jediném případě, tento termín nenajdeme. Je možné, aby autorka „Otazníků“ zaměnila uváděné legislativní normy České republiky z roku 2001 za § 34 vládního nařízení č. 127/1941, vydaného protektorátní vládou Böhmen und Mähren, které ukládalo osobám oprávněným k výkonu myslivosti držet „lovecky upotřebitelného psa“? V té době byly některé německé termíny otrocky překládány do češtiny. Mám podezření, že autoři tehdejší vládní vyhlášky se shlédli v německém termínu „Jagdgebrauchshund“, neboli lovecky upotřebitelný pes. Naštěstí se už u nás neprosadily další germanizmy, jako třeba „Vollgebrauchsprüfung“, ale spokojili jsme se s českými všestrannými zkouškami.

Je škoda, že naše kynologická veřejnost, včetně autorky „Otazníků…, přehlédla § 44 zákona o myslivosti. Zní takto: „(1) Uživatel honitby je povinen držet a v honitbě používat lovecké psy. Loveckým psem se rozumí pes loveckého plemene uznaného FCI s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.“

Je velká škoda, že záměr legislativců zavést vhodnější terminologii i do podřízených norem, např. Zkušebních řádů, nevyšel a zřejmě se mine účinkem.

Většina odborníků z oblasti lovecké kynologie se shodne na tom, jak má vypadat práce psa v myslivecké praxi. Na to, jak tyto schopnosti prokazovat na zkouškách, existuje mnoho názorů a nemá smysl v tomto příspěvku rozvádět své představy. Nelze však ignorovat ustanovení nadřazených právních norem pro vypracování zkušebních řádů z výkonu, po jejichž úspěšném absolvování se ze psa loveckého plemene stane lovecký pes. Vyhláška č. 244/2001 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., stanoví v § 14 a § 15 jednoznačně a srozumitelně, které výkony pro honitby s drobnou zvěří, nebo se zvěří spárkatou, musí pes na zkouškách prokázat, aby splnil podmínky zákona. Pro honitby s drobnou zvěří se jedná o vyhledání = hledání a nalezení živé nezraněné zvěře, dohledáním a přinesením se rozumí sledování postřelené nebo nalezení usmrcené zvěře a její přinesení. A ještě jedna podstatná podmínka, kterou vyhláška uvádí u všech uvedených výkonů: Ve všech přírodních podmínkách.

Lze jen konstatovat, že většina zkoušek pro ohaře nesplňuje kritéria pro lovecké psy tak, jak je vyhláška č. 244 stanoví. Ve stávajícím i navrhovaném zkušebním řádu pro podzimní zkoušky (PZ) pes neprokazuje vyhledání a dohledání zvěře ve všech přírodních podmínkách, konkrétně ve vodním prostředí. Chybí výkony (disciplíny) vyhledání – slídění v rákosí a dohledání střelené (usmrcené) kachny ve vodním prostředí. Pokud jde o tak zvané „limitní disciplíny“, neprokazuje pes na PZ z požadavku „Vyhlášky“ vyhledání a nalezení živé zvěře vůbec nic, protože podle ZŘ postačuje absolvování „společného honu“, kde do kontaktu s živou zvěří většina psů nepřijde (ZŘ to ani nevyžaduje, viz popis limitní disciplíny společný hon).

Je nepochopitelné, že disciplíny (výkony) hledání, vystavování, postupování ve ZŘ /2008 i návrhu (2013) se nepovažují za limitní. Ohař, který získá „Potvrzení o složení zkoušky z výkonu“ uvedené tři disciplíny nemusí na zkouškách absolvovat. Stačí zmíněný společný hon. 

Stojí za zmínku, že do rakouských a německých podzimních polních zkoušek (obdoba našich PZ) je zařazeno šest vodních disciplín včetně práce na vypuštěné živé kachně. Disciplínu „společný hon“ a „ochotu k práci v hluboké vodě“ Prüfugsordnung našich sousedů neobsahuje. Proč také?   

Lesní zkoušky absolvuje ohař zpravidla bez jakéhokoli kontaktu s živou drobnou zvěří a samozřejmě ZŘ pro LZ nesplňuje podmínku „ve všech přírodních podmínkách“, protože chybí výkony ve vodním prostředí. SZVP nesplňují zase naopak výkony psa mimo vodní prostředí a výkony se srstnatou zvěří. Přesto však jsou psům, po absolvování uvedených zkoušek, vystavena „Potvrzení o složení zkoušky psa z výkonu pro honitby s drobnou zvěří.“ Tato potvrzení jsou podle § 44 Zákona 449/2001 Sb., veřejnou listinou. Nejsou vydávány poněkud lehkovážně?

Považuji dále za důležité upozornit na problematická ustanovení ve všeobecné části stávajících ZŘ i v materiálech na novelizaci ZŘ předložených v prosinci 2011 myslivecké veřejnosti. Jedná se o evidentní ignorování nadřazených právních norem. (Zákon o myslivost č. 449/2001 Sb., Prováděcí vyhláška k č. 244/2002, Pověření MZe č. 1/2002) a nekompatibilitu mezi ZŘ a stanovami ČMMJ, zejména § 9, § 13.

Všeobecná část zkušebních řádů z r. 2006, 2008 a návrh na novelizaci 2013.

Ve všech třech těchto dokumentech najdeme totožná problematická ustanovení.

1) V kapitole 2: „Pověření k organizování zkoušek mají tyto organizace: a) Okresní myslivecký spolek, b) sekretariát ČMMJ, c) klub chovatelů loveckých psů, který je kolektivním členem ČMMJ, ve spolupráci s OMS.

2) V kapitole 3: Plánování zkoušek a soutěží: CACT a CACIT. Zkoušky nemůže pořádat okresní myslivecký spolek (OMS) bez spolupráce s chovatelským klubem, který je prostřednictvím Českomoravské kynologické jednoty kolektivním členem ČMKÚ, nebo ve spolupráci s ČMKJ.

Podle těchto ustanovení ve stávajícím i budoucím ZŘ máme tedy dva druhy kynologických klubů. Klub, který je kolektivním členem Českomoravské myslivecké jednoty, aby mohl společně s OMS pořádat zkoušky, a další klub, který je členem ČMKÚ, bez kterého OMS nemohou pořádat zkoušky se zadáním titulu CACT, CACIT.

Samozřejmě, že chovatelské kynologické kluby jsou prostřednictvím ČMKJ členy ČMKÚ a nemohou být zároveň kolektivními členy Českomoravské myslivecké jednoty, protože podle stanov ČMMJ jsou kluby s kolektivním členstvím v ČMMJ jejími organizačními složkami bez právní subjektivity, jsou zřizovány a rušeny mysliveckou radou ČMMJ, jejich činnost zabezpečuje sekretariát ČMMJ a jsou napojeny na rozpočet ČMMJ. A protože samotná ČMMJ skončila členství v FCI někdy v roce 1992, její činnost a stanovy byly v rozporu s posláním FCI, nemůže ani její organizační složka být zároveň členem ČMKJ a ČMKÚ, která je národní organizací zastupující FCI v ČR.

Přesto však, ku podivu, kynologické chovatelské kluby s kolektivním členstvím v ČMMJ existují. Nejen ve všeobecné části „Návrhu na novelizaci ZŘ“ od roku 2013 nebo snad 2014, ale dokonce i v platném ZŘ z roku 2008 a jeho předchůdci z roku 2006. Ve všech těchto dokumentech jsou však ustanovení o kolektivním členství kynologických chovatelských klubů v Českomoravské myslivecké jednotě zcela irelevantní a odpovídají snad poměrům před rokem 1992. Zdá se, že u autorů „návrhu“ se projevuje absence znalostí potřebné legislativy, včetně samotných stanov ČMMJ, a tendence opisovat ze starých ZŘ ustanovení, která se opírají o dávno zrušené právní normy.

Do této kategorie patří i ustanovení v kapitole 4/Účast na zkouškách. Cituji: „Před první zkouškou z výkonu je podmínkou u plemen ohařů povinný jarní svod.“

Svod mladých psů všech loveckých plemen k posouzení zevnějšku, charakteru, vrozených vad je nesporně důležitým chovatelským opatřením, které umožňuje chovatelům a chovatelským kynologickým klubům kontrolovat kvalitu potomstva rodičovských párů.

ČMMJ však nemá žádné oprávnění prostřednictvím zkušebního řádu pro zkoušky loveckých psů ukládat všeobecnou povinnost nad rámec „Pověření MZe č. 1/2002“ všem, kteří se svým ohařem, třeba jako uživatelé honitby, musí splnit zákonné ustanovení o používání psů v honitbách.

Nad to ČMMJ nemá žádné kompetence ve vztahu k chovu psů. Rád bych znal důvod, proč právě ohaři, a nikoli ostatní lovecká plemena musí, podle představ tvůrců ZŘ, absolvovat před zkouškami jarní svod. Autoři „návrhu ZŘ“ opět opisují stará ustanovení, tentokrát z dob, kdy někdejší ČMS ještě vedl plemennou knihu a řídil chov loveckých psů.

V další kapitole č. 5 „návrhu ZŘ“, Přehlídka psů, najdeme opět kostlivce, tentokrát starého více jak půl století: „Po přehlídce a veterinární prohlídce vyloučí vrchní rozhodčí ze zkoušek: b) psy, kteří jsou v majetku vůdců, kterým bylo rozhodnutím disciplinárních orgánů uloženo disciplinární opatření na úseku výcviku.

Co k tomu říci? Je znepokojivé, že do nových ZŘ jsou opět navrhována ustanovení z dob, kdy ČMS a jeho disciplinární orgány byly opatřeny pravomocemi neslučitelnými s legislativou demokratického státu. Uvedená „disciplinární opatření na úseku výcviku“ nenajdeme v současných platných stanovách či jiných dokumentech v žádných v úvahu připadajících organizací, které by je mohly použít (ČMMJ, ČMKJ, ČMKÚ). Neexistující disciplinární opatření nemohou být ovšem proti nikomu uplatněna, nehledě k tomu, že by to bylo v rozporu s ustanovením čl. 7 Pověření č. 1/2002 (stanovení podmínek přijetí psa na zkoušky). Zde bych chtěl připomenout úvodní větu zmíněného dokumentu: „ČMMJ se při organizování zkoušek bude řídit platnými právními předpisy upravujícími tuto problematiku (zejména zákonem o myslivosti a vyhláškou č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o myslivosti) a podmínkami stanovenými v tomto pověření.“

Ve všeobecné části „Návrhu ZŘ“ jsou ještě další, celkem nepodstatná, ale hlavně zbytečná ustanovení, která nejsou v souladu s právními normami. Třeba kontrola zbraní a dokladů na zkouškách loveckých psů pořadatelem (klub, OMS) a vrchním rozhodčím. Tuto pravomoc má však kromě policie, podle § 14, § 35 Zák.č. 449/2001, myslivecký hospodář a myslivecká stráž, nikoli zástupce občanského sdružení, v tomto případě ČMMJ, která disponuje pouze „pověřením MZe k organizováním zkoušek loveckých psů“, nikoli však k suplování policie či zákonem zmocněných zástupců uživatele honitby.

Objektivním důvodem, proč opět novelizovat současný zkušební řád z roku 2008, je především jeho uvedení do souladu s Vyhláškou č. 244/2001 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449 Sb a s Pověřením č. 1/2002 MZe.

Materiály předložené členy KK ČMMJ však svědčí o tom, že jejich autoři tyto nadřazené právní normy nejen nerespektují, ale navrhují do ZŘ další ustanovení, která nejsou v souladu s nadřazenými právními normami ani s pověřením, kterým ČMMJ disponuje.

Karel PFEIFER

 

Zpracování dat...