Časopis Myslivost

Byl mezi nimi i jelen do té doby označovaný jako jelen sibiřský (Cervus elaphus sibiricus), zvaný též nesprávně „maral“. Problém byl v tom, že již na konci dvacátého století byly některými světovými zoologickými autoritami severoamerické poddruhy druhu Cervus elaphus vyčleňovány jako samostatný druh – wapiti Cervus canadensis. Pokud na toto rozdělení přistoupíme, pak k tomuto severoamerickému wapitimu patří i všechny východoasijské poddruhy (včetně sibiřského), jak prokázala řada vědeckých studií z let 2000-2006. Tyto studie byly založeny nejen na porovnání morfologických znaků, ale i znaků molekulárně biologických (DNA). Dle těchto studií, které zahrnují i řadu jiných druhů jelenovitých, se ukazuje jednoznačná shoda na tom, že wapiti je samostatný druh. Dokonce dle některých autorů je wapiti včetně svých asijských poddruhů bližší sikovi (Cervus nippon) než našemu jelenu evropskému (Cervus elaphus). Jaký by měl být správný název na cedulce? Vědecký je jednoznačný Cervus canadensis sibiricus. A český? Navrhli jsme „wapiti sibiřský“. To však nebylo v souladu s  žádným českým názvoslovným přehledem. Jelikož to nebyl jediný problematický název, stal se wapiti sibiřský impulsem vedoucím k revizi a tvorbě nového českého názvosloví tří čeledí sudokopytníků: jelenovitých (Cervidae), kabarovitých (Moschidae) a kančilovitých (Tragulidae).

Těmito skupinami se zabývá odborná komise pro jeleny při UCSZOO. Na jednání této skupiny se uskutečnily první diskuze ohledně nového českého názvosloví těchto sudokopytníků. Po téměř roční práci vzniklo názvosloví, jehož spoluautory jsou i Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské Univerzity a Petr Hrabina ze Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty. Na novém názvosloví se dále podíleli celkem 34 přední čeští odborníci z 11 zoologických zahrad, 2 muzeí, 4 univerzit a 3 akademických institucí (včetně Ústavu pro jazyk český AV ČR).

Nové názvosloví navázalo na obě předchozí česká názvosloví z let 1975 (od Luďka J. Dobroruky a prof. Oldřicha Fejfara) a 1999 (od Miloše Anděry), přičemž jedním z cílů nového názvosloví bylo ponechat co nejvíce názvů užitých v obou výše zmíněných předchozích českých přehledech názvosloví savců.

Důvodů pro revizi a vznik nového názvosloví bylo hned několik. Prvním z nich byl objev několika nových druhů od doby, kdy vyšlo poslední české názvosloví (tj. od roku 1999). To se v případě jelenovitých týká např. většiny druhů muntžaků (rod Muntiacus) či několika druhů mazamů (rod Mazama). Mimoto v letech 2004 - 2006 vyšla řada vědeckých studií, které vyústily do taxonomických revizí jelenovitých a kančilovitých, takže některé poddruhy byly povýšeny na druhy (jak ukazuje právě výše uvedený případ wapitiho).

Druhým důvodem byla skutečnost, že některé názvy z roku 1975 byly v roce 1999 změněny a důvod těchto změn je z dnešního hlediska rozporuplný. Takovým příkladem je např. Hyelaphus porcinus, který bývá řazen do rodu Cervus, Axis nebo Hyelaphus. V roce 1975 obdržel do té doby v české literatuře běžně používaný název „jelen vepří“ (tehdy jej většina světových zoologů řadila do rodu Cervus). V roce 1999 byl v mezinárodních přehledech často uváděn v rodu Axis, a zřejmě proto mu byl český název změněn na „Axis vepří“ (ani jedno předchozí české názvosloví neuvádí důvody pro konkrétní jména). Jak však ukázaly vědecké studie z posledních let, je možné, že nejen, že nepatří do rodu Axis, ale ani není s indickým axisem (Axis axis) příbuzný a je řazen do rodu Hyelaphus. V novém českém názvosloví proto dostal tento jelen jméno „jelínek vepří“, které bude udržitelné i při případné změně jeho příslušnosti do kteréhokoli z výše uvedených rodů (Axis, Cervus, Hyelaphus).

Podobný je i případ u nás žijícího jelena druhu Cervus elaphus. Jeho původní český název „jelen evropský“ byl v roce 1999 změněn na „jelen lesní“. Nicméně v důsledku taxonomických revizí publikovaných v letech 2004 - 2006 se tento druh rozpadl na několik nástupnických. Výskyt druhu Cervus elaphus tak zahrnuje výhradně Evropu, Blízký Východ a možná i severní Afriku. Název „evropský“ se tak stal opět zcela adekvátním. Naopak název „lesní“ jednak neodráží výhradní prostředí, kde toto zvíře žije, jednak řada jiných druhů jelenů (Cervini) je na les vázána daleko více než právě Cervus elaphus. (Mimoto název „jelen evropský“ podpořila drtivá většina oslovených odborníků).

Třetím důvodem ke změně názvů byla nevhodnost některých českých jmen zavedených v roce 1999. Např. kabar druhu Moschus chrysogaster dostal název „kabar lesní“, přestože les obývají všechny druhy kabarů. Navíc anglický název „kabar lesní“ odpovídá druhu Moschus berezowskii (kabar Berezovského). Nové názvosloví proto zavádí pro druh Moschus chrysogaster název kabar zlatobřichý. Jiným případem je Cervus canadensis alashanicus pojmenovaný podle čínského města, jehož český přepis je Alašan. Původní název „jelen alašský“ neodpovídal jazykovým zvyklostem českého jazyka, a byl proto nahrazen názvem „wapiti alašanský“.

V případě, že došlo k rozdílným názorům na nějaký název a oba návrhy byly věcně správné, byl použit název, pro který se vyjádřila většina oslovených, a nikoli třeba ten, který by si autoři přáli.

V roce 2011 byly na mezinárodní scéně publikovány dvě knihy, které řada zoologů považuje za důležité. Jsou to druhý díl Handbook of Mammals of the Word, kde kapitolu o jelenovitých napsal Stefano Mattioli a kapitoly o kančilech a kabarech pak Colin P. Groves. Ten je spolu s Peterem Grubbem i autorem druhé knihy Ungulate Taxonomy. Nové české názvosloví tří zmíněných čeledí proto bralo ohled i na tato díla. Přestože taxonomie v nich použitá se vzájemně liší, nové české názvosloví je kompatibilní s oběma systémy publikovanými v těchto knihách. Nové české názvosloví tak bude udržitelné i v případě, že v blízké době dojde k dalším drobnějším taxonomickým změnám.

Nové názvosloví změnilo v rámci druhových jmen celkem 7 názvů u jelenovitých, 2 názvy u kabarovitých a 2 názvy u kančilovitých. Nově pak bylo zavedeno 8 druhových názvů jelenovitých, 3 názvy kabarovitých a 6 názvů kančilovitých. Konkrétní seznamy všech změněných i nových názvů druhů uvádí tabulky 1 a 2. U jelenovitých bylo dále změněno 9 poddruhových jmen a dalších 55 poddruhových jmen nově zavedeno. U kančilovitých a kabarovitých české názvy poddruhů neexistovaly a nové názvosloví je ani nezavádí.

Nové názvosloví bylo publikováno v letošním vydání časopisu Lynx (vol. 42, str. 281 - 296), který vydává Národní muzeum v Praze. Zde najdou vážní zájemci i detailní důvody ke každému změněnému či nově zavedenému názvu. Nové české názvosloví by se mělo stát závazným v užití zoologickými zahradami i jinými odbornými institucemi.

Je mou milou povinností poděkovat všem, kteří se na novém názvosloví podíleli. Můj dík patří Janu Robovskému z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Petrovi Hrabinovi ze Vzdělávacího a informačního střediska Bílé Karpaty, Luďku Bartošovi, Jitce Bartošové a Radimu Kotrbovi z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze – Uhříněvsi, Radku Hlávkovi a Luďku Čulíkovi ze Zoo Dvůr Králové, Miroslavu Brtnickému ze Zoo Chomutov, Lubomíru Melicharovi ze Zoo Liberec, Janě Pluháčkové, Yvetě Svobodové a Jiřímu Novákovi ze Zoo Ostrava, Lubomíru Galovi ze Zoo Brno, Jitce Vokurkové a Michalu Trizmovi ze Zoo Olomouc, Jiřímu Volfovi, Jaroslavu Šimkovi a Janu Markovi ze Zoo Praha, Pavlu Královi ze Zoo Ústí nad Labem, Petru Luptákovi ze Zoo Bojnice, Martinu Krugovi ze Zoo Bratislava, Václavu Pařízkovi z Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky, Emilu Tkadlecovi z Univerzity Palackého v Olomouci, Janu Zrzavému a Františku Sedláčkovi z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Vladimíru Hanákovi, Vladimíru Vohralíkovi, Petru Šípkovi a Stanislavu Komárkovi z Karlovy univerzity, Jiřímu Gaislerovi z Masarykovy univerzity, Miloslavu Homolkovi a Janu Zimovi z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky v Brně, Petru Bendovi a Miloši Anděrovi z Národního muzea v Praze, Martinu Gajdošíkovi ze Slezského muzea v Opavě, Patricii Black-Décimové z Universidad Nacional de Tucumán (Argentina), Javieru Barriovi z Centro de Ornitología y Biodiversidad (Peru) a Rogéru Vieira Rossimu z Universidade Federal de Mato Grosso (Brazílie). Odbornou jazykovou kontrolu provedla Helena Karlíková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Za podnětnou diskusi, která vedla k tvorbě celého návrhu, vděčím Igoru Švihálkovi a Šárce Kalouskové ze Zoo Ostrava.

Jan Pluháček

Oddělení etologie, Výzkumný ústav živočišné výroby, Praha – Uhříněves

Zoologická zahrada Ostrava