Časopis Myslivost

Mezi opravdu nevšední zážitky se proto u mne, vzhledem k výše popsaným souvislostem, zařadilo setkání s Petrou a Jiřím Sternbergovými, od kterých jsem na podzim loňského roku obdržel pozvánku na naháňku na černou zvěř. Protože se mám tu čest znát s paní hraběnkou již dlouhou řádku let, byl jsem velmi zvědavý nejen na novinky v našich životech, ale také na průběh lovecké akce organizované v režii soukromého panství. Přestože se samotná naháňka v mnohém nelišila od obdobných lovů vedených ve slušných mysliveckých společnostech, zanechal na mě opravdu hluboký dojem především nezvykle slavnostní, společensky více než hodnotný, průběh celého dne.
Dovolil jsem si proto dohodnout se svými hostiteli další, tentokrát pracovní, návštěvu, během které jsem jim položil několik otázek, týkajících se provozu myslivosti ve specifických podmínkách. Zejména mne pak zajímalo začlenění mysliveckého hospodaření do chodu rozsáhlého panství a význam, který manželé Sternbergovi přikládají společenské stránce myslivosti. Vždyť lov zvěře, sokolnictví, myslivost a chov loveckých psů k šlechtickým sídlům vždy neodmyslitelně patřily.

Začít bych měl určitě žádostí o stručnou charakteristiku celého panství, nacházejícího se mezi Vlašimí a Benešovem, kterému dominuje nádherný Zámek Jemniště.

J.S.: Jemnišťské panství vždy bylo přirozenou hospodářskou základnou zámku, který je dnes po rozsáhlé rekonstrukci a vytváří půvabnou dominantu celé oblasti. Panství se do rukou rodu Sternbergů dostává v roce v roce 1868, kdy jej koupil můj prapradědeček, Zdeněk ze Šternberka, za 500 000 zlatých. Tehdy k němu patřil zámek a šest dvorů (Struhařov, Bořeňovice, Jezero, Lhota, Popovice a Mladovice). Další tři dvory byly propachtované (Jemniště, Postupice a Buchov). Panství mělo také 10 rybníků a lesní pozemky. Celková výměra tohoto velkostatku přesahovala 2000 ha.

Během bouřlivého 20. století, válek, totalitních režimů, pozemkových reforem a konfiskací prodělal celý systém hospodaření radikální změny. Došlo k nuceným záborům pozemků, odebrání nemovitostí a systém hospodaření na velkostatku byl postupně zcela zrušen.

Od roku 1995 se s manželkou usilovně snažíme o navrácení původního majetku a zvelebení celého území. V současné době spravujeme lesní majetek o výměře 1117 ha. V zastoupení dřevin převládá smrk (61 %), následuje borovice (12 %), modřín (6 %), dub (7 %) a buk (5 %). Náš les je bohužel rozptýlen na velké výměře ve 14 katastrálních územích v podobě několika nesouvislých částí. Díky tomu nejsme schopni dostát požadavkům na vlastní honitbu.

Převzetí a údržba takových ploch je samozřejmě spojena jednak se spoustou práce, ale také s dalším rozvojem a domnívám se, že i se změnou přístupu k dosavadnímu hospodaření.

J.S.: Les je pro nás pochopitelně zdrojem dřevní hmoty, které vytěžíme ročně asi 10 000 m³. Schválili jsme rovněž nový LHP, od roku 2002 jsme držiteli certifikátu PEFC osvědčujícího trvale udržitelné hospodaření v lesích. Obnova porostů u nás probíhá, pokud je to možné, jemnými postupy, se snahou o maximální využití přirozené obnovy a vysazováním listnatých dřevin a jedle, které se dlouhodobě udržuje okolo 45 % z roční zalesňované plochy. Zalesnili jsme navíc několik hektarů zemědělské půdy a v tomto trendu hodláme pokračovat na vytipovaných plochách i v dalších letech.

Na práce v pěstební i těžební činnosti využíváme dlouhodobě osvědčené pracovníky z okolí, ať už to jsou vlastní zaměstnanci nebo OSVČ, protože tato spolupráce přináší žádanou kvalitu výstupu. Provozujeme navíc lesní školku. Sami se ale snažíme i o zpracování vlastních produktů. Na lisu ve dvoře v Postupicích vyrábíme brikety z biomasy určené pro spalování v kamnech a kotlích v domácnostech. Sami tyto brikety používáme při vytápění zámku. Od roku 2007 provozujeme pilu Chalupy. Jedná se o provoz, který byl restituován až koncem roku 2006. Stav objektu byl neutěšený, a proto jsme dosud většinu zisku navraceli zpět do modernizace a oprav. Kapacita ročního pořezu je kolem 3500 m³. Hlavním výrobním programem je výroba stavebního řeziva a paletářských přířezů. Provádíme i pořez cizího dříví podle požadavků zákazníka. Zahájili jsme také prodej štípaného palivového dříví.

Od lesa jsme se pomalu, ale jistě, dostali i k další činnosti, která má přímou vazbu na krajinu.

J.S.: K panství patří kromě lesa samozřejmě i další plochy. Hospodaříme na 66 ha vody, což představuje 24 rybníků. Jsme zaměřeni na chov kapra obecného. Nakupujeme váčkový plůdek, z něhož vychováváme násadovou rybu určenou pro sportovní rybolov. Roční produkce je asi 30 000 kg.

O rybníky se snažíme pečovat tak, aby splňovaly nejen rybochovnou, ale i krajinotvornou, retenční a rekreační funkci. To v sobě zahrnuje odbahnění, opravy, pravidelnou údržbu a rekonstrukci starších nádrží.

V oblasti zemědělství provozujeme rostlinnou výrobu na vlastních i pronajatých polích. V současné době obhospodařujeme 123 ha. Pěstujeme zejména řepku a obiloviny, z nichž nezanedbatelnou část využíváme ke krmení ryb a zvěře. Část orné půdy využíváme také jako biopásy. Slibujeme si od nich přínos k rozmanitosti krajiny a zlepšení životních podmínek pro volně žijící živočichy.

Tím se dostáváme přímo k předmětu našeho zájmu, tedy k provozu myslivosti. Jak jste již naznačili, panství nemá, nehledě na úctyhodnou rozlohu, vlastní honitbu.

J.S.: Bohužel, naše pozemky by z hlediska rozlohy sice vyhovovaly zákonným požadavkům, nicméně vzhledem k jejich rozdrobenosti je nelze spojit v jeden funkční celek. Jsme tedy členy několika honebních společenstev.  S uživateli honiteb se snažíme v maximální možné míře dohodnout, a tam, kde nedochází ke kolizím zájmů mysliveckého hospodaření a lesnické, resp. zemědělské, výroby, jejich činnost podporujeme. Naše vazba na myslivost je ovšem nejsilnější v honitbě Podlesí-Postupice o rozloze 605 hektarů, kde jsme majoritním vlastníkem, a kterou máme několik posledních let pronajatou. Provozujeme ji tedy v naší režii.

Mimochodem, dosud jsme pouze obcházeli kolem problematiky Vašeho osobního vztahu vůči myslivosti.

P.S.: Manžel je držitelem loveckého lístku a myslivost provozuje ve zmíněné honitbě opravdu aktivně. Já jsem zatím nesebrala odvahu na absolvování zkoušek, ale můj vztah vůči myslivosti je vyloženě pozitivní. Pravidelně se účastním významnějších mysliveckých akcí a k podobné aktivitě vedu i náš personál. Tuto činnost chápu jako významný prvek při údržbě současné krajiny, jako nedílnou součást chodu panství i jako hodnotné kulturní dědictví celé společnosti. Jak jste si mohli zajisté všimnout, podřizujeme této filosofii mimo jiné i průběh naší reprezentační naháňky.

Samozřejmě, o vysoké společenské úrovni celé akce jsem se zmínil již v úvodu. Trubačský doprovod byl opravdu kvalitní, stejně jako organizace, pohoštění v průběhu celé akce i doprovodný program. Lovecká akce začíná v zámecké restauraci prezencí, povinnou kontrolou dokladů, lehkým občerstvením a ukázkou práce sokolníků na koních na zámeckém nádvoří. Jednotlivé leče jsou předem připraveny, stanoviště střelců pečlivě vybrána a označena. Výřad probíhá mezi slavnostními ohni opět na zámeckém nádvoří a po ukončení následuje exkluzívní Poslední leč. Co však muselo zaujmout každého na první pohled, bylo jednotné slavnostní ustrojení zaměstnanců nastoupených k zahájení i k výřadu. Osobně také musím vyzdvihnout maximální ukázněnost všech účastníků lovu a jejich myslivecké chování.

P.S.: Průběh naháňky jsme ladili déle než tři roky. Nejedná se o žádnou super VIP akci. Snažíme se k nám sice pozvat naše obchodní partnery, nicméně velkou část hostů tvoří zástupci okolních honiteb, v nichž máme vloženy pozemky. A samozřejmě blízcí rodinní přátelé se vztahem k myslivosti. V prvních letech jsme se potýkali s jistými problémy, které trápí celou českou myslivost. Možná, že jsme se někoho i dotkli, ale lidé neukáznění, nedisciplinovaní a ti, kteří nejsou schopni dodržovat myslivecké tradice, nemají na našich akcích bohužel místo.

Co se týká krásných uniforem našich zaměstnanců, investovali jsme do této položky nemalé prostředky a domnívám se, že opravdu důstojný nástup i výřad k podobné příležitosti a k zámku prostě patří. Těch deset minut, které jsou potřeba k výměně společenského oděvu za pracovní, celou akci mírně komplikuje, ale výsledek hřeje u srdce. Nezáleží přece na počtu lečí ani velikosti výřadu, ale na skutečně důstojném průběhu celého dne, který je z naší strany jistým poděkováním všem přítomným za celoroční přízeň i spolupráci.

Prozatím jsme hovořili o souvisejících záležitostech. Můžete nám tedy konkrétněji přiblížit také honitbu, kterou provozujete?

J.S.: Myslivost vykonáváme v již zmíněné pronajaté lesní honitbě Podlesí-Postupice. Jak bylo řečeno dříve, máme v ní majoritní podíl honebních pozemků. Hlavní zvěří je zvěř srnčí a černá, jejíž stavy mají i zde rostoucí tendenci. Začíná se ale objevovat také například zvěř daňčí.

Bohužel, podobně jako v jiných oblastech, i u nás probíhá nezadržitelný pokles stavů drobné zvěře, který se nedaří zastavit ani intenzivní péčí, lovem predátorů, instalací umělých nor či hnízdních budek pro kachny. Tato zvěř je z hlediska mysliveckého hospodaření momentálně neperspektivní a musíme se k ní chovat především jako k významnému přírodnímu prvku, kterému pomáháme přežít. Odstřel srnčí zvěře se pohybuje kolem 50 ks, černé zvěře ulovíme ročně asi 20 ks. Jedná se tedy o zcela běžnou honitbu, která nám ovšem umožňuje provozovat myslivost v souladu s našimi představami.

Máte problémy se škodami zvěří na Vašich pozemcích, eventuálně, jak je řešíte? Považujete zvěř z hlediska majitelů rozsáhlých pozemků za přemnoženou?

J.S.: Vzhledem k roztříštěnosti našeho lesního majetku se nachází pozemky v deseti honitbách, a to samozřejmě není ideální. Hospodaření v mých lesích je škodami zvěří poznamenáno. Bez oplocení není možné vypěstovat listnatou či jedlovou kulturu, o přirozené obnově těchto dřevin ani nemluvě. V posledních letech se v naší oblasti, řekl bych, že ne úplně v souladu se zákonem o myslivosti, nechává rozmnožovat daňčí zvěř, jež nám v některých lokalitách likviduje i borové kultury, mnohdy již ve stavu zajištěnosti. Musíme tudíž oplocovat i tyto porosty. Na jedné straně musíme dodržovat jeden z nejpřísnějších lesních zákonů, na straně druhé nám stát dává velmi komplikované možnosti uplatnění škod zvěří, které by v konečném důsledku vedly ke snížení pomístně velmi vysokých stavů.  Většina mysliveckých sdružení pro nás sice jako kompenzaci ochotně vykonává brigádní činnost, hlavně při zalesňování, nám by byl ale milejší stav, kdyby škody vznikaly jen v malé míře, bylo by umožněno normální odrůstání kultur, zkrátka situace, kdy by byly všechny složky přírody v rovnováze.

Máte vzhledem k myslivosti na panství některé další plány či vize?

J.S.: V honitbě, kterou užíváme, máme snahu obhospodařovat i co největší podíl zemědělských pozemků. K tomu  využíváme  nákupy pozemků, jejich směny a pozemkové úpravy. Doufáme, že roztříštěním velkých lánů, zakládáním biopásů, vytvářením zvěřních políček a dočasných i trvalých remízů, které se postupně snažíme realizovat, přispějeme k větší pestrosti krajiny, zvýšení její úživnosti, k lepším životním podmínkám pro mizející drobnou zvěř.

Jak se stavíte k otázce blížícího se konce nájemního období na současné honitby? Nepředpokládáte, že se budou iniciovat změny hranic? Nehodláte například dále rozšiřovat svoje myslivecké aktivity a více se na myslivost zaměřit?

J.S.: Nemáme zájem na nějakých velkých změnách. Myslivost by měli vykonávat ti, kteří v dané krajině žijí a umí se vcítit do místních potřeb. Myslivost je však třeba brát jako součást obhospodařování krajiny a nenadřazovat ji nad zájmy ostatní. Ten, kdo myslivost bere jen jako kratochvíli, bez ohledu na další složky přírody, by si měl asi zvolit jinou zálibu.

Změny hranic honiteb jsou, vzhledem k platné legislativě, velmi problematické. I my se snažíme o malou úpravu hranic, ale ani po vzájemné dohodě s druhou stranou si nemohu být jist, že se vše podaří dotáhnout do zdárného konce.

Pojďme na chvíli mimo současnost. Existují nějaké záznamy nebo odkazy na provoz myslivosti na panství v historii?

P.S.: Na Jemništi se bohužel nezachoval archiv, takže momentálně nemáme o historii panství, myšleno v rovině hospodářské, pracovní, ale i myslivecké, žádné podložené informace, pouze vzpomínky pamětníků.

V nedalekých Postupicích je bývalý lovecký zámeček Podlesí. Máte k tomuto objektu nějaký vztah? Jsou na Vašich pozemcích jakékoliv myslivecké památky typu kaplička sv. Huberta, Eustacha, Diany, plastiky, fresky?

J.S.: Zámeček Podlesí jsme donedávna využívali jako kancelář lesní správy. V současné chvíli pro něj hledáme využití a zatím slouží jako zázemí při loveckých akcích. Žádné myslivecké památky na našich pozemcích, bohužel, nejsou.

P.S. Podlesí je moje srdeční záležitost, chovám k tomu místu náklonnost. Původně jsme přemýšleli, že bychom se do Podlesí přestěhovali, až předáme zámek synovi, takže mám rozkreslené místnosti, stejně jako zahrady kolem. Jak to dopadne, uvidíme…

Majitel Českého Šternberku, Váš strýc Zdeněk Sternberg, je zakladatelem sokolnictví u nás. Jaký je Váš osobní vztah k sokolnictví?

J.S.: Strýc se skutečně věnoval téměř celý život sokolnictví a velmi ho v Čechách zpopularizoval. Já osobně se sokolnictví nevěnuji, ale dravci a jejich schopnosti mi do značné míry imponují. Naše honitba není uzpůsobená na tento typ lovu.

Čtenáři mi snad prominou, ale na samotný závěr si nemohu odpustit ještě pár zdánlivě nesouvisejících otázek.

Pohybujeme se stále kolem pozemků a kolem myslivosti. Co ale zámek, ten přece ohromí svojí výstavností každého návštěvníka na první pohled. I zde se skrývá přímo kyklopský objem práce.

P.S.: Zámek je samozřejmě naší chloubou a největší vizitkou. Bohužel, z hlediska ekonomického se jedná o obrovské břemeno. Přestože návštěvnost klesá jen nepatrně a v sezóně se u nás vystřídá asi 25 000 návštěvníků, musíme jeho provoz neustále dotovat z ostatní hospodářské činnosti. Nicméně si pořád myslíme, že to stojí za to a že trvalý zájem lidí o naše služby tomu nasvědčuje.

Tento komentář si dovoluji s prominutím považovat za přespříliš skromný. Když jsem měl možnost porovnat na základě různých pramenů stav objektu před dvaceti lety a dnes, tak právě zde musím smeknout před souhrnem práce, který jste zde dokázali vykonat, a musím říct, že objekt doslova vstal z popela. Když lidé slyší slovo zámek, představí si klouzavé papuče, parkety, obrazy napravo i nalevo a konec. Nabídka Vašich služeb je ale přece jen trochu jiná.

P.S.: Všechno, co jsme museli vykonat během uplynulých desetiletí, mimochodem zámek jsme restituovali v roce 1995, nemá smysl komentovat, protože by to vydalo na několik dalších článků. V každém případě se ale dnes snažíme o to, aby se naši návštěvníci cítili opravdu dobře a aby si mohli během pobytu užít srdečnou a rodinnou atmosféru. Kromě klasických prohlídek pro ně zajišťujeme chod zámecké restaurace, kde je možné poobědvat, ale také uspořádat oslavu nebo firemní akci.

Provozujeme i vlastní kavárnu Cafe Custoza s velmi nápaditými i lahodnými dezerty.

Pro děti jsme zřídili malou zoologickou expozici a pro dospělé arboretum v obnoveném, pečlivě udržovaném zámeckém parku.  Zde si mohou také dopřát piknik v trávě, kdy jim naservírujeme objednané občerstvení na dekách a v polštářích.

Často vyhledávané je i ubytování v našich zrekonstruovaných apartmánech, zařízených nejen historickým mobiliářem a dekorovanými látkami, jak evropské, tak orientální provenience. Součástí zámeckých prostor je samozřejmě malý obchůdek se suvenýry a uměleckými předměty. Pro mládež organizujeme kurzy etikety stolování…

A co alespoň skromná zmínka o svatbách? Přece bychom nezapomněli na největší chloubu zámecké paní?

P.S.: Svatby a celá související problematika jsou mojí velkou láskou a zálibou. Přímo v prostorách zámku jsme zařídili svatební sály oblečené do pestrých látek a oddáváme i v rosariu nebo v nádherné zámecké kapli sv. Josefa. Svatby dekorujeme v různých květinových motivech. Máme za sebou desítky růžových, hortenziových, jahodových, levandulových aj. svatebních dní. Pro představu – v zadaném stylu nachystáme nejen květinou výzdobu, ale i svatební tiskoviny, dárky pro hosty, dezerty a další velmi pracné drobnosti. Miluji otázky související obecně s designem a snažím se i v této oblasti o maximální soulad příležitosti, prostředí a doplňků. Problémem by proto asi nebyla ani svatba myslivecká, i když s tímto požadavkem jsme se zatím nesetkali. Nicméně je to určitě podnět k uvažování a svým způsobem také výzva.

Děkuji mnohokráte jménem svým i jménem čtenářů za investovaný čas. Máte můj opravdový obdiv za Vaši aktivitu, zápal i pracovní nasazení. Pevně věřím, že se ještě zajisté najde příležitost k dalšímu rozhovoru na myslivecké i nemyslivecké téma.

Mgr. Josef DRMOTA

Snímky Daniel Radoměřský a archiv Panství Jemniště