Dvanáctého května letošního roku proběhla v nožířském srdci naší republiky slavnostní akce na počest otevření Muzea nožířské tradice. Přes deštivé počasí druhé květnové soboty zavítaly do výrobního areálu společnosti Mikov, s.r.o. na tři stovky návštěvníků, které nalákal pestrý program spojený s prohlídkou výrobních prostor tohoto známého podniku.
Díky pozvání obchodního ředitele společnosti a nadšeného propagátora ostré krásy Ladislava Bezděka jsme i my měli možnost se akce zúčastnit a nahlédnout pod pokličku výroby nožů v tomto podniku.
Celou akci zahájilo stylové slavnostní přeříznutí pásky ke vstupu do muzea, drženou starostkou Mikulášovic paní Trojanovou a velitelem policie Ústeckého kraje plk. Šenkýřem. Pásku postupně přeřízli plk. Martin Laníček (náměstek ředitele HZS Ústeckého kraje), plk. Otakar Jirků (bývalý ředitel HZS Ústeckého kraje) a jako poslední kapitán Roman Hippík (příslušník 53. Brigády průzkumu a elektronického boje, jeden z vedoucích instruktorů boje zblízka a návrhář bojových nožů).
Celé muzeum nožířské tradice je soustředěno v místnosti sousedící s podnikovou prodejnou a mapuje vývoj nožířství a produkci nožů v Mikulášovicích. V expozici je možno vidět i některé velmi unikátní a vzácné kusy nožů, které se pro muzeum podařilo z různých zdrojů získat.
Poté co byl přeříznutím pásky zahájen provoz muzea pro veřejnost, přišlo na řadu vystoupení šermířů a ohlušující ukázky historických palných zbraní.
Hlavním lákadlem celé otevírací akce však bylo skryto v netradiční možnosti prohlídky vnitřních prostor samotné výroby nožů. Snoubí se v ní historické i velmi moderní vybavení zahalené do lehce nostalgické vůně strojního oleje.
Srdcem celé výroby je moderní střihací lis a výborně vybavená kalírna. Paleta používaných materiálů je velmi široká, od uhlíkové ocele přes nerezi AK5 a 440C k práškovým ocelím RWL 34 a Damastel. Nože značky Mikov jsou stále v závislosti na konkrétním modelu vyráběny ze 40 – 70 % ruční prací. Ručně jsou vytvářeny výbrusy některých nožů, střenky ze vzácných dřev a paroží a především kompletace všech zavíráků. Díky laskavosti organizátorů tak bylo možné se podívat pracovníkům Mikovu doslova pod ruce při jejich práci.
Historie značky MIKOV
Místem, kde má svůj počátek průmyslová výroba nožů v Čechách jsou Mikulášovice (německy Nixdorf) - malé pohraniční městečko ležící ve šluknovském výběžku (v minulosti Böhmisches Niederland).
Mikulášovičtí výrobci nožů a nůžek byli známí již od 18. století ve střední a částečně i západní Evropě. Vyráběli nože všech druhů a tvarů, nožířství bylo tehdy velmi vážené dobře prosperující řemeslo.
Úspěchy nožířských řemeslníků z Mikulášovic přivedly v roce 1794 místního podnikavého obchodníka Ignaze Röslera k založení první továrny na výrobu nožů. V této továrně pracovalo zpočátku sto lidí, ale už v roce 1819 byl jejich počet dvojnásobný.
Hospodářské úspěchy této továrny vedly ostatní obyvatele k zakládání dalších nožířských podniků a pomocných živností a zanedlouho byla většina mikulášovických občanů i občanů okolních obcí pracovně spojena s nožířskou výrobou. Mikulášovicím se začalo přezdívat „český Solingen“.
Největšího rozkvětu dosáhlo zdejší nožířství v před první světovou válkou, v roce 1916 je pak konečně František Josef I. jmenoval městem. Vznikl zde svaz nožířského průmyslu, který čítal čtyři a půl tisíce členů.
Za druhé světové války se Mikulášovice díky své poloze staly součástí Říše. Výroba byla omezena a uzpůsobena pro vojenské účely. Tato situace trvala až do roku 1946, kdy se tradiční výroba opět začala rozjíždět.
Po neklidném poválečném období, spojeném s odsunem obyvatelstva německého původu a znárodněním soukromého vlastnictví, v roce 1948 vznikly z místních dílen dva národní podniky a sice Koh-i-noor Mikulášovice a Sandrik Mikulášovice. Výroba nožů se soustředila do závodu Sandrik, v závodě Koh-i-noor se vyráběly kancelářské potřeby (pro známou značku KIN).
V roce 1955 došlo k sloučení obou závodů v jeden národní podnik - Mikulášovický kovoprůmysl s podnikovou značkou MIKOV. Hlavním výrobním programem nadále zůstalo nožířské zboží a kancelářské potřeby.
Centralizací výroby a modernizací výrobních postupů došlo k vzestupu a zkvalitnění výroby. Začaly se využívat nové způsoby tepelného zpracování kovů podle československého patentu MARTFROST - hlubokého mražení čepelí nožů po kalení (v současnosti se tato technologie již nevyužívá, pozn. autora).
Pracovníci MIKOVU jako jedni z prvních v Československu zvládli přesné stříhání nerez ocelí o větších tloušťkách. Dále byly některé pracné ruční operace (jako např. leštění) nahrazeny novými metodami za využití strojů. Vzrůstající výroba nožů a kancelářských potřeb umožnila vznik provozů i v jiných městech - Benešov nad Ploučnicí, Česká Lípa, Slaný, Most, Lipová.
V roce 1990 se Mikulášovický kovoprůmysl transformoval na státní podnik a od roku 1989 do roku 1994 došlo k postupnému osamostatnění provozů v jednotlivých městech. V Mikulášovicích nadále zůstal hlavní výrobní program výroby nožů a kancelářských potřeb.
V roce 1995 se státní podnik beze změn ve vyráběném sortimentu transformoval na akciovou společnost MIKOV, a.s. V současnosti v důsledku posledních rozsáhlých změn a reorganizaci ve společnosti došlo ke změně názvu společnosti na Mikov. s.r.o.
Text a snímky Jan VÁVRA