Využívám nabídky redakce Myslivosti, a tím i možnosti informovat širokou mysliveckou veřejnost nejen o jelenech v Národním parku Šumava. Ačkoli snahou Správy je informovat všechny občany, tedy i laiky z pohledu myslivce, většina prezentací ve veřejných sdělovacích prostředcích obsahuje část vlastní tvorby redaktora a výsledek je pro myslivce v některých bodech přinejmenším pozoruhodný. Nejoblíbenější činností je vytvářet senzace, a tak pravidelným počinem je uvedení celkové výše lovu jelení zvěře takovým způsobem, aby to vyvolalo dojem, že se jedná pouze o jeleny, čímž se jen stupňuje nekončící masírování veřejnosti o přemnožených stavech zvěře a škodách.
NP Šumava byl vyhlášen v roce 1991, organizace Správa NP a CHKO Šumava převzala hospodaření od 1. 8. 1993 od Lesů České republiky a od 1. 9. 1993 od Vojenských lesů a statků. Stejně tomu bylo s mysliveckým hospodařením, respektive s výkonem práva myslivosti.
V režijních honitbách zpočátku pokračoval tehdejší management. Národní park by měl mít odlišný způsob přístupu ke zvěři než je v komerčních honitbách. Komerčními honitbami mám na mysli všechny honitby, které jsou pronajímány tržním způsobem, neboť prioritním cílem jejich hospodaření je zisk. Samozřejmě ani v honitbách národních parků nelze ekonomiku myslivosti přehlédnout, je vyhodnocována a v rozhodování v přístupu ke zvěři hraje důležitou roli.
Prvořadým úkolem myslivosti v národních parcích je dosažení přírodní rovnováhy v ekosystémech území. Řídí se legislativou, Plánem péče a Instrukcí zřizovatele, to jest Ministerstva životního prostředí.
Honitby jsou uznány státní správou MŽP, pokud celé nebo svojí větší částí leží na území národního parku. Šest honiteb je režijních, držitelem jedné honitby je pozemkový fond, jedné město Kašperské Hory a jedna honitba je společenstevní.
S ohledem na výše uvedené se vyvíjel management veškeré zvěře. Protože jelení zvěř je na Šumavě zvěří velmi významnou, stanovená rozhodnutí se týkají především jí. V roce 1996 byl v NP Šumava ukončen poplatkový lov, což jen o několik roků později převzalo a ukotvilo Ministerstvo životního prostředí ve své Instrukci péče o zvěř a myslivosti, ve které se mimo jiné praví: „Péče o zvěř je součástí celkového managementu ochrany území, proto výkon práva myslivosti nesmí být založen na komerčním hospodaření se zvěří“.
V tomtéž roce byl zastaven lov srnčí zvěře a lov jelenů II. a III. věkové třídy. Tehdy bylo v populaci nedostatečné zastoupení jelenů starších pěti let a zcela nepřiměřený poměr pohlaví. Patrné to bylo zejména o říji.
Po skončení platnosti prvního rozhodnutí státní správy (na tříleté období) byla vydána následující dvě, taktéž na tříletá období, ve kterých již byl povolen lov i jelenů II. a III. věkové třídy, ale s omezením členitosti paroží do osmeráka. Od pěti let věku jelena ve všech oblastech nezpochybnitelný parametr průběrného lovu. Takových jelenů bylo uloveno ročně v průměru 27, z nich přibližně každý čtvrtý byl pětiletý.
Výměra honební plochy je proměnlivá změnami hranic honiteb nebo změnou honebních pozemků na nehonební v řádu desítek hektarů, celková výměra přesahuje 68 000 ha. V průměru tak byl na více než 2500 ha uloven jeden jelen starší 4 roků a na 3500 ha uloven jeden jelen starší 5 roků.
Rozhodnutí o omezení lovu byla vydávána vždy na tři roky proto, aby po tomto období bylo možno posoudit účinek a případně management měnit. K posunu také došlo v roce 2005, od kdy je povolen lov jelenů starších pěti let do členitosti paroží vidlicového desateráka. Poměr pohlaví se za uplynulé roky vyrovnal, v posledních deseti letech je laní pouze o 10 % více než jelenů.
Určitá část jelenů nastavenými omezeními lovu požívá ochrany až do vysokého věku. Je možné sledovat jejich vývoj a ověřovat teoretické poznatky v praxi. Mnozí jeleni projeví svůj potenciál až po několika letech „průběrnosti“ a narostou v silné jedince s medailovými trofejemi.
V souvislosti s průběrným odstřelem jelenů zaměřeným do I. věkové třídy a péčí o zvěř soustředěnou do přezimovacích obůrek, se kvalita jelení zvěře zvyšuje. Omezení lovu jelenů v honitbách NP se jistě projevuje i v honitbách mimo NP, kam se část jelenů po skončení říje vrací. Za posledních 15 let bylo na území NP uloveno 2,8násobek laní oproti jelenům. Přiměřeně tomu se počet starších jelenů nezvýšil, přestože se kolouši rodí v poměru pohlaví 1:1 (jednoznačně to potvrzují údaje z hlášení lovu, od roku 1999 do roku 2011 bylo uloveno celkem 2021 ks = 50,5 % kolouchů samců a 1978 = 49,5 % kolouchů samic).
Péče o zvěř je zaměřena především na přezimovací obůrky. První byly postaveny v roce 1998 podle projektu „Návrh systému přezimovacích objektů pro jelena evropského v Šumavském národním parku“. V současnosti má systém 12 funkčních objektů, ve kterých zimuje 60 – 70 % jelení zvěře. Krmí se především balíkovaná senáž, krmná řepa a oves nebo ovesné slupky. Vedle prvotního záměru, snížení negativního vlivu zvěře na les, mají obůrky širší využití, například podporují ekologickou výchovu, praktické vyučování studentů lesnických škol, poznání pro veřejnost, pomáhají v projektech o jelení zvěři. Zajišťují jelení zvěři klid v zimním období.
Správa NP a CHKO Šumava každoročně pořádá přehlídku trofejí s doprovodným programem, samozřejmostí je seznámení se statistickými údaji (sčítání, plány lovu, plnění). Jejím cílem je přispívat k poznání a vzdělávání široké myslivecké i nemyslivecké veřejnosti, v neposlední řadě i setkávání myslivců z rozličných profesních organizací.
Pro honitby, které jsou v působnosti státní správy MŽP, je vymezena Oblast chovu jelení zvěře Šumava. Nyní je držiteli sousedních honiteb mimo NP, v části okresu Klatovy, tvořena navazující Oblast chovu jelení zvěře Šumava sever.
Spolupráce s okresními mysliveckými spolky probíhá na několika úrovních. Samozřejmostí je vzájemná informovanost, nadpoloviční většina zaměstnanců Správy, kteří mají výkon práva myslivosti v pracovní náplni, je členy ČMMJ. Jsou mezi nimi zastoupeni kynologové, sportovní střelci, rozhodčí i členové okresních mysliveckých rad. Prezentace výsledků výzkumných projektů o zvěři v národním parku probíhá podle zájmu myslivců, závěry projektů by měli přispívat k řešení problematiky myslivosti na celém území Šumavy.
Ing. Adam JIRSA
Správa NP a CHKO Šumava