Ti z kolegů v zeleném, kterým je znám termín lesnická typologie, jistě po spatření tohoto titulku zbystřili pozornost. Myslivecká typologie? Co to je za vědní disciplínu mně neznámou?
Nikoliv, není třeba přemýšlet, jakou knihu jste při studiu myslivosti či přípravě na zkoušky vynechali. Tato typologie vznikla spontánně v mé hlavě, v návaznosti na stálé diskuze o české myslivosti, myslivcích, dalším směřování, kritiku jedněch druhými a naopak.
Samozřejmě nic proti diskuzi, má podstatný vliv na utváření názorů, podmínkou ovšem je to, že diskuze někam směřuje. Až příliš často jsme ale svědky diskuzí nikam nevedoucích, a stále dokola opakujících ty samé argumenty, kritiky či nářky. Často je důvodem již to, že diskutující partneři či protivníci, ač všichni držitelé loveckého lístku, jsou natolik odlišnými živočišnými druhy, že sotva mluví společným jazykem. A protože klíčem k pochopení je poznání a klíčem k poznání je pojmenování, předkládám nyní laskavé zelené veřejnosti tuto mysliveckou typologii:
Mezi lidmi od lesa a v zeleném rozeznáváme následující kategorie: myslivci, lovci, střelci, lidolovci, lajfstajlisti a lovuzdaráci.
Rozdělení jednotlivých exemplářů jednoznačně do kategorií není vždy vyloženě jednoduché, některé vykazují znaky příslušnosti k více kategoriím a jiné jim naopak chybí, níže tedy uvádíme typické charakteristiky krystalických zástupců své kategorie.
MYSLIVCI - vyskytují se ve zvýšené hustotě mezi profesionálními lesníky a dalšími profesionály vzděláním či prací spojených s přírodou nebo lesem, v menší míře pak mezi ostatní zelenou populací měst i venkova. Jedná se o jedince, kteří mají dostatek intelektu, zájmu, energie, píle a sebezapření, aby se dostatečně a stále vzdělávali v problematice, která je v tomto oboru poměrně komplexní. Myslivec má dobré znalosti o zvěři, její biologii, etologii, zvycích a chování, ekologii (ekologie jako nauka je seriózní vědou, zabývající se vztahy mezi živými organismy navzájem i prostředím a nemá nic společného s panelákovými ochránci, zelenými teroristy apod., to jen tento termín zprofanovala média), potravních nárocích, nárocích na biotop, prostředí atd. Má dobré znalosti o lovu, střelbě, praktické znalosti loveckých zbraní, obvykle se více či méně orientuje v kynologii, atd. Každý myslivec si zaslouží respekt.
LOVCI - častěji provozují lov a myslivost jako svojí zálibu, mají méně odborných znalostí, než myslivci, ale stále se jedná o druh s vysokou mírou znalostí. Znají dobře zvěř, její zvyky a prostředí, ve kterém žije. Obvykle se vyznačují disciplínou, ovládají různé způsoby lovu, umí stopovat a rozpoznávat pobytové znaky zvěře, vědí, jak se chová v kterém ročním období atd. Obvykle se ale snaží být co nejlepší, nelitují úsilí a energie investované do své záliby a zlepšování svých dovedností. Jedná se vlastně o nadmnožinu myslivců, protože (až na výjimky typu oborníci apod.) není myslivec dobrým a úplným, není-li dobrým lovcem.
STŘELCI - hobíci, znalosti zvěře a její biologie a chování na základní úrovni. Jimi ovládané způsoby lovu se obvykle redukují na lov na čekané na posedu, nejčastěji u vnadiště, zvěř k lovu vybírají v lepším případě podle zásad průběrného lovu (protože jim to někdo řekl a jinak by měli průser), v případě horším podle zásady 1P (jeden přišel). Navzdory názvu kategorie se mezi nimi vyskytují střelci nejen dobří, ale i průměrní, ba i zcela podprůměrní. Najdou se mezi nimi ovšem i kvalitní kusy, dobří střelci aspirující na kategorii dobrých lovců, pokud na sobě zapracují.
LIDOLOVCI - typický produkt doby minulé. Obvykle je charakterizují čvachtavé holínky, maskáče vzor ČSLA a zbraň nevalného technického stavu, špatně opečovávaná. Pozor, nemluvíme zde o ceně zbraně, chudoba cti netratí a řada vynikajících myslivců se najde mezi lesnickým personálem, nepříliš movitým, se zbraněmi staršími či levnými, obvykle však dobře ošetřenými. Naopak, mezi lidolovci často vidíme zbraně, které kdysi byly vysoké hodnoty i technické úrovně, obvykle v 50. Letech ukradené ze zámků nebo zabavené třídnímu nepříteli, dnes ve stavu žalostném. Tak můžeme vidět třeba lankasterový troják z dílny zvučného jména z rakouského Ferlachu s pažbou natřenou Balakrylem, vyrezlými komorami apod. Obvykle jen mlhavě tuší, jak se aktuálně pohybuje bod zásahu jejich zbraně ve vztahu k záměrné, protože „patrony jsou přece drahý“. Znalosti o zvěři mizerné, většinou zcela neodpovídající aktuální úrovni poznání a obsahující plno bludů, protože „tak se to přece dělalo vodjakživa“. O zvěři většinou vědí jen to, že nejlíp chutná se šípkovou a hlavním kritériem úspěšnosti chovu zvěře je plný mrazák, cokoliv má zahnutý zobák je nepřítel...atd.
LAJFSTAJLISTI - jako jsou lidolovci produktem doby minulé, lafstajlisti jsou produktem doby moderní. „Papíry“ velmi často „koupili“ a o zvěři ví obvykle minimum, omezené na to, jak velká trofej vyvolá závist a obdiv kolegů z jejich kategorie. K lovu a myslivosti, pokud se o ní dá vůbec mluvit, se dostali z leknutí, protože je to „in“. Mezi jejich atributy obvykle patří drahé vybavení, terénní auta, prvotřídní oblečení, drahá flinta v supervýkonné magnumové ráži, noční vidění, halogenový hledáček atd. Znalosti o zvěři nulové, ovládaný způsob lovu se redukuje na sezení na posedu u hromady, samozřejmě zatepleném a vytápěném, celou noc, a střelba po čemkoliv, výjimka nevýjimka (ze zákona), vždyť já na to mám. (Pozor, prosím - nechápejte mě špatně. Nerad bych byl osočen ze závisti či něčeho podobného. Platí věta, že atributem lajfstajlisty jsou supervýkonné zbraně poslední generace, drahé stylové vybavení atd., ale NEplatí věta obrácená, že kdo používá podobnou výbavu, je automaticky lajfstajlista. Sám jsem fanouškem výkonných ráží a zbytečné prochládání či jiné ničení zdraví pokládám za blbost, nikoliv známku punku, odvahy a chlapáctví, tak kvalitní výstroj, jakou si mohu dovolit, pokládám za samozřejmost….).
LOVUZDARÁCI - vyskytují se napříč zelenou populací, o něco hustěji v příměstských honitbách v nájmu MS, kde není mnoho zvěře. Moc toho nenaloví, o to více nakecají v hospodě. Ve velké většině strážci mysliveckých tradic, ovšem zhusta ve zcela pokřivené podobě. Mysliveckou mluvu používají často nesprávně, zato když zelené oblečení nemá tu podle nich správnou zelenou, je to důvod pro plamennou filipiku. Tradic mají plná ústa, zejména těch, z kterých kouká nějaké pitivo, ale krmit až když padne sníh, či krmit srnčí zvěř v zimě pšenicí jim takové problémy nečiní, vždyť se to tak přeci dělalo vždycky a je to tradice. Sveřepě lpí i na úplných anachronismech, které odporují buď současné úrovni poznání, nebo legislativním podmínkám, vše pod zaklínadlem (pseudo)tradic.
Pokud Vás tyto řádky pobavily, dobře. Pokud pobouřily, pak zřejmě ještě lépe. Situace mezi mysliveckou veřejností, a tím spíše vnímání veřejností ostatní, se nezmění, pokud nezačneme u sebe.
Jak je pestrá celá příroda, tak pestrá je i skupina lidí, hlásících se k myslivosti. Chovám hlubokou úctu k dílu a dědictví našich předků, jejichž zásluhou české lesnictví i myslivost patřily na špičku ve světovém měřítku. Kam se budou ubírat dále, záleží i na nás, alespoň v to doufám.
Petr KOUTENSKÝ