Hodnocení výkonu i exteriéru je v posledních sto padesáti letech nedílnou součástí chovu psů. Takové hodnocení může mít různé stupně a na ně navazující předpisy, kterými by se hodnocení mělo řídit. To, co děláme v rámci vlastních psů a vlastního chovu tak zvaně „na dvoře“, asi žádná předem daná pravidla mít nemusí.
Trochu jiné to je v případě, kdy závěry hodnocení mají mít dopad na celou populaci jednoho plemene nebo na skupinu plemen a jejich využití v praxi. Právě tady je možné hledat podklad pro vznik různých standardů a řádů, v kterých je zakotveno kdo, co, kdy a jak má hodnotit.
Většinou se jedná o podklady pro potřeby dalšího chovu. V některých oborech, jako je například lovecká nebo služební kynologie, může jít i o jakousi „maturitu“ dokládající odbornou způsobilost psa vykonávat specifický typ činnosti. Do kategorie pomyslných psích maturit spadají i zkoušky lovecké upotřebitelnosti.
Lovecká upotřebitelnost je v České republice oficiální a ve státní legislativě zakotvený termín. O lovecky upotřebitelných psech hovoří zejména Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č 59/2003 Sb. a Vyhláška MZe č. 244/2002 Sb., ve znění vyhl. č. 350/2003 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.
Zkoušky, na kterých pes získá loveckou upotřebitelnost, může provádět pouze subjekt, který má na takovou činnost pověření Ministerstva zemědělství. V současné době probíhají zkoušky lovecké upotřebitelnosti v rámci ČMMJ na základě pověření MZe ČR č.1/2002 k organizování zkoušek lovecké upotřebitelnosti psů (dále jen „zkoušek“) vydané dne 1. července 2002 pod čj. 6725/2002- 5050. ČMMJ má vnitřní směrnici, kterou schválila Myslivecká rada 22. 1. 2002 s účinností od 1. 1. 2003.
V této směrnici je jasně vymezeno na koho ČMMJ přenáší právo organizovat zkoušky. Jedná se o tyto organizační složky:
- okresní myslivecké spolky v obvodu jejich územní působnosti,
- Sekretariát ČMMJ, pokud z rozhodnutí Myslivecké rady ČMMJ zabezpečuje vrcholnou celostátní kynologickou akci,
- pokud je klub chovatelů loveckých psů kolektivním členem ČMMJ, pak zkoušky příslušného plemene psů pořádané pro členy tohoto klubu organizuje okresní myslivecký spolek, v jehož územním obvodu se tyto zkoušky mají konat, a tento příslušný klub.
Základem zkoušek lovecké upotřebitelnosti je Zkušební řád. Ten současný schválil Sbor zástupců ČMMJ 25. června 2006. V průběhu let došlo k jeho drobným úpravám a v poslední době padlo rozhodnutí Zkušební řád přepracovat nebo spíše novelizovat. Většina majitelů, chovatelů a příznivců loveckých psů o tom určitě ví, méně už je jasné, jak tato novelizace probíhá.
Výchozí návrh zpracovala Kynologická komise ČMMJ a rozeslala jej okresním mysliveckým spolkům a chovatelským klubům k připomínkování. Není to poprvé, co k něčemu takovému dochází, protože určitým připomínkovacím řízením prošly i předchozí návrhy Zkušebních řádů. Tentokrát se ale materiál dostal i k řadovým kynologům a odezva je zajímavá a někdy nadmíru potěšitelná.
Jsme zvyklí, že lidé jakékoliv změny kritizují, ale něco udělat sami většinou nechtějí. Není noc divného na tom, že se objevily méně příjemné reakce, které někdy vypadaly, že jsou více motivovány nesnášenlivostí než odborným zájmem. Většina kynologů se ale k problému postavila výborně. Připomínky k návrhu přicházeli od jednotlivců, od okresních mysliveckých spolků a také chovatelských klubů.
Vyslovené zajímavá aktivita vznikla u ohařů. Nejedná se o nějaký náhodný proces, ale o cílenou a dobře promyšlenou práci, která prozatím vyvrcholila setkáním, které se uskutečnilo 18. února 2012 v prostorách České zemědělské univerzity v Praze. Akce se zúčastnilo 43 lidí, z toho 22 zastupovalo okresní myslivecké spolky. Účastníci přijeli z celé republiky od Západních Čech až po Moravu. Po organizační stránce bylo vše výborně připraveno. Na velké obrazovce se promítalo znění Zkušebního řádu. Připomínky a návrhy na změny byly v textu barevně odlišeny a o jejich přijetí či zamítnutí se hlasovalo. Připomínek bylo poměrně hodně a například 45 jich zaslaly okresní myslivecké spolky. Celé jednání mělo pracovní atmosféru a bylo vidět, že se sešla skupina lidí na vysoké profesionální úrovni.
Podobná aktivita vznikla mezi chovatelskými kluby teriérů. Zúčastnili se zástupci Klubu chovatelů foxteriérů, Klubu chovatelů jagdteriérů v Čechách a Klubu chovatelů teriérů. Moravští jagdteriéři se ke svým kolegům nepřipojili. I teriérkáři přišli s celou řadou námětů a do návrhu Zkušebního řádu pro teriéry a jezevčíky zapracovali své návrhy.
Připomínky, které byly k návrhu Zkušebního řádu vzneseny, je možné rozdělit do dvou kategorií.
Do té první kategorie lze se řadí návrhy týkající se celkové koncepce Zkušebního řádu. Ve hře jsou totiž nejen zkoušky lovecké upotřebitelnosti, ale u celé řady plemen i zkoušky pořádané podle zkušebních řádů FCI. Otevírá se otázka, zda zkoušky pořádané podle FCI, mají být zároveň zkouškami lovecké upotřebitelnosti. Někdo si myslí, že ano, někdo si myslí, že do našeho Zkušebního řádu vůbec nepatří.
Hodně lidí zastává názor, že by Zkušební řád měl být rozdělen do dvou částí. V té první by byly zkoušky vloh a zkoušky lovecké upotřebitelnosti, a v druhé pak zkoušky podle řádů FCI. Takový přístup se jeví rozumný a opírá se o záležitosti praktické i formální.
Zkoušky lovecké upotřebitelnosti by měly vycházet z potřeb naší myslivosti a definitivní znění řádu bude schvalovat Sbor zástupců ČMMJ. Zkoušky FCI jsou spíše zaměřeny na standardní vlastnosti jednotlivých plemen, jsou schváleny FCI a těžko se k nim může někdo jiný vyjadřovat nebo v nich něco dokonce měnit.
V této souvislosti se vyskytl ještě jeden názor, nad kterým je třeba přemýšlet. Leckdo by rád rozdělil loveckou kynologii na oblast sportovní a oblast lovecké upotřebitelnosti. Z hlediska praktického využití psů by to možná leccos vyjasnilo. Z hlediska chovu psů už se to nejeví jako dobrý nápad. Byla by velká chyba odtrhávat chov loveckých plemen od praktické myslivosti.
Do první kategorie určitě také patří připomínky týkající se všeobecné části Zkušebního řádu. Nejdůležitější z nich je pravděpodobně otázka využití čekatelů a jejich zapojení do posuzování. Názor je to velmi rozumný jak z pohledu organizátorů zkoušek, tak z pohledu čekatelů a jejich přípravy. Určitě se víc naučí ten, kdo pracuje než ten, kdo se jen dívá a občas se při tom nudí. Vzhledem k tomu, že zodpovědnost za zadanou známku by měl vždy rozhodčí, neměl by při větším využití čekatelů nastat žádný problém.
Připomínky přišly i k další oblasti týkající se hlavně rozhodčích, a to k návrhu Kárného řádu. Nejednalo se o připomínky faktické ale spíše o doporučení nevytvářet samostatný materiál, ale Kárný řád začlenit do Řádu pro jmenování rozhodčích.
Pokud se někdo ptá, k čemu je Kárný řád, tak je asi třeba připomenout, že by měl být nejen nástrojem pro disciplinární opatření vůči rozhodčím, ale i jejich obranou. Mělo by v něm být například zakotveno pravidlo, že disciplinární opatření není možné přijmout, aniž by byly vyslechnuty obě strany a aniž by byla dána možnost odvolání.
K určitým změnám dochází i v části určené veterinárním podmínkám. Tam ale není o čem diskutovat, protože změny vycházejí z novely Zákona o veterinární péči.
Druhá kategorie připomínek je určitě z pohledu vůdců a rozhodčích daleko podstatnější, protože se týká přímo jednotlivých zkoušek a posuzování v nich zařazených disciplin. Například u ohařů se kromě jiných objevují následující doporučení a požadavky:
- zachování stávajících zkušebních řádů s úpravou nebo lépe vyjasněním problematičtějších míst,
- vyjasnění posuzování disciplín vlečka a dohledávka, u kterých docházelo k rozdílnému posouzení v rámci republiky,
- oproti stávajícímu řádu, přidání motivačního prvku „UZ“ - ulovená zvěř, který vyzdvihuje psa, před kterým byla ulovena zvěř,
- úprava discipliny práce na pobarvené stopě tak, aby se více přibližovala myslivecké praxi (nasazení na barvu po založení stopní dráhy (LZ a VZ), netroubení na konci barvy),
- ponechání disciplin vodní práce v původním znění s tím důrazem, že bude zohledněna úspěšná práce při nahánění v případě, kdy ohař přinese ulovenou kachnu. Je to další z motivačních prvků ukazujících na vyšší lovecké schopnosti ohaře,
- diskutované disciplíny společný hon a ochota k práci na hluboké vodě ponechat ve zkušebním řádu s tím, že je kladen důraz na jejich opodstatnění. Jako zajímavost se ukazuje návrh od zástupců retrieverů, že chtějí zpět do zkušebních řádů zakomponovat ochotu na hluboké vodě. Vyřazení ze zkušebních řádů jim přineslo pouze to, že psi nejdou do vody, aniž by neviděli na hladině plavat pohozenou kachnu.
U jezevčíků, teriérů a slídičů žádné podstatné změny v návaznosti na posuzované discipliny navrženy nebyly, spíše se jedná o přesnější specifikaci jejich provedení a hodnocení. V připomínkách bylo navrženo, aby si vůdce na LZ a VZ mohl vybrat mezi šoulačkou a následováním.
Vůdci a chovatelé teriérů určitě přivítají návrh na to, aby na všestranných zkouškách neměla známka z hlasitosti vliv na zařazení do ceny. Tento přístup by se samozřejmě netýkal jagdteriérů.
Určitou novinkou jsou dvě další zkoušky z norování, a to v zahraničí tak oblíbené „hrabačky“ a individuální zkouška v přírodní noře. Pohled na ně je lehce rozpačitý a často negativní. Pravdou ale je, že to, že se ve Zkušebním řádu objeví nějaká zkouška, ještě neznamená, že tím vzniká povinnost ji pořádat.
Potěšitelné je, že jako červená nit se všemi návrhy na úpravu Zkušebního řádu vine snaha o maximální sjednocení disciplin posuzovaných u různých skupin plemen. Do této kategorie například patří stejné časy při kapání barev, nebo jasné stanovení toho, že se ZH a BZH budou zkoušet podle zkušebního řádu pro honiče.
Celkem jednotný názor panuje i v tom, že by měly ze Zkušebního řádu zmizet limitní discipliny a že by loveckou upotřebitelnost měl získat pouze pes, který danou zkoušku úspěšně absolvuje.
Všechny zúčastněné asi zajímá, jak se bude postupovat dál a jaký je časový horizont, v kterém novela řádu vstoupí v platnost. Původně měl být Zkušební řád předložen Sboru zástupců ke schválení v tomto roce s tím, že platný by byl od 1. ledna 2013. Objevila se ale trochu nepříjemná komplikace spočívající v tom, že se lehce rozchází požadavky zakotvené ve Vyhlášce MZe č. 244/2002 Sb., ve znění vyhl. č. 350/2003 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti a discipliny v některých zkouškách, na základě jejichž splnění se vydává potvrzení o lovecké upotřebitelnosti.
Ze strany Kynologické komise ČMMJ padlo doporučení na úpravu vyhlášky. To ale není vůbec jednoduchý proces a plánovaný termín, v kterém by novela Zkušebního řádu měla vstoupit v platnost, se posouvá o jeden rok, tedy na 1. ledna 2014.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Vznikl poměrně velký časový prostor, v kterém je možné Zkušební řád precizovat. Kynologická komise obdržela všechny připomínky a padl slib, že se ty, které se jeví rozumné, zapracují a co je důležité, materiál půjde do dalšího kola připomínkování. Asi nelze očekávat, že všechny názory, nápady a doplňky, které byly zaslány, budou i použity. Lze si jen přát, aby nezapadly ty podstatné.
V úvahu je třeba brát, kdo vlastně připomínky posílal. Podepsaní jsou pod nimi vůdci psů, rozhodčí i pořadatelé zkoušek z okresních mysliveckých spolků a chovatelských klubů, tedy ti, kteří Zkušební řád aplikují v praxi. Výsledkem jsou podklady, které by bylo škoda nebrat v úvahu. Jen nerozumný člověk by se nezabýval názory praktiků a naopak rozumný člověk bude jen rád, že se mu tak rozsáhlý a pečlivě zpracovaný materiál dostal do ruky a bude se jej snažit maximálně využít.
Vladimíra TICHÁ
Snímky Jan Tichý