Černá zvěř se stala fenoménem velké části honiteb a je považována za hlavní zdroj kvalitní zvěřiny. A právě jako zdroj kvalitní zvěřiny je předmětem zvýšeného zájmu u značné části myslivecké veřejnosti.
Tam, kde hospodaří větší skupiny amatérských myslivců (jsou to zejména pronajaté honitby, nebo honitby, které jsou provozovány v režii honebních společenstev) dochází v nemalé míře k různým napjatým situacím v důsledku rozdílných přístupů k dělení této zvěřiny po jejím vyrušení. Honitby vlastníků či honitby jiných právních subjektů (například Lesů České republiky, Vojenských lesů a statků atd.) hospodaří se zvěřinou většinou na komerční bázi, takže spory mezi zaměstnanci nehrozí, protože ulovená zvěř se obecně považuje za produkt činnosti a také se podle toho s ní nakládá.
Není nic neobvyklého, že v mysliveckých kolektivech jsou vedeny spory o podílu zvěřiny z ulovených divočáků, nebo se vedou diskuze o proporcionalitě jednotlivých částí těla v návaznost na „spravedlivé“ dělení.
Nastávají ale také situace, kdy je potřeba určit hmotnost celého kusu pro stanovení ceny (například v případech stanovení výše škody při pytláctví či jinak úmyslně způsobené škodě na zvěři podle části těla, která je k dispozic)i.
Z praxe soudního znalce vím, že se v takovýchto případech názory znalců dosti rozchází. Z tohoto důvodu byla sledována proporcionalita jednotlivých částí těla ulovené zvěře černé po dobu zhruba šesti let. V rámci toho průzkumu bylo toto zjišťováno při rušení ulovené zvěře, a to ve vztahu k jejímu věku, pohlaví a k době ulovení. Aby byla zaručena přesnost a aby rušení zvěře probíhalo podle stejných zásad, byl po celou dobu průzkumu rušení přítomen autor tohoto článku.
METODIKA
1.1. Hmotnost celého kusu
Vzhledem k tomu, že nebylo vždy možné před vyvržením zvážit ulovený kus v terénu, tak se za základ považuje hmotnost celého kusu, který byl pouze vyvržen a byly mu ponechány neporušené běhy včetně spárků a paspárků.
1.2 Hmotnost jednotlivých částí těla
1.2.1. Hmotnost deky se zjistila stažením deky z celého těla a byly u ní ponechány části běhů se spárky a paspárky.
1.2.2. Hmotnost dalších částí těla. Vážila se samostatně: hlava, obě plecka, oddělená žebra, oddělené zadní kýty (v kyčelním kloubu), zbytek (tedy hřbet a krk).
Výsledky vážení při rušení
Výsledky se sestavily do tabulky, kde se posuzoval podíl deky na celkové hmotnosti vyvrženého kusu v procentech (100 % = hmotnost vyvrženého kusu). Ostatní části se posuzovaly jednak v poměru k hmotnosti zvěřiny, přičemž za zvěřinu se považovalo tělo zbavené deky a hlavy, oddělené mezi lebkou a atlasem, a jednak jednak v poměru k hmotnosti celého vyvrženého kusu včetně deky.
Zpracování získaných dat se provedlo jednak pro celý soubor, a jednak pro věkové skupiny - tedy selata, lončáky a dospělce. Vzhledem k tomu, že soubor obnášel 54 prověřovaných úlovků, jedná se pouze o údaje orientační. Vzhledem k relativně malému souboru měření se neprovádělo klasické statistické vyhodnocení, pracovalo se pouze s prostými průměry. Šetření se nesoustředila na rozbory podle jednotlivých pohlaví či podle období, kdy zvěř byla ulovena. Toto by bylo velmi zajímavé, ale předpokladem pro jeho uskutečnění by bylo získání většího statisticky významného souboru, což se vymykalo možnostem autora.
Výsledné zpracování se zaměřilo jednak na podíl jednotlivých částí těla na celkové hmotnosti zvěřiny (tedy hmotnosti vyvrženého kusu po odečtení hmotnosti deky a hmotnosti hlavy), a jednak na podíl jednotlivých částí těla na celkové hmotnosti vyvrženého kusu.
V grafech jsou ovšem uvedeny pouze podíly jednotlivých částí těla k hmotnosti celého vyvrženého kusu
Pro zajímavost byl zpracován soubor rozdělený na dva základní celky, to je podle pohlaví, ale bez rozdílu věku.
ZÁVĚR
Předkládané výsledky naznačují, že u jedinců samčího pohlaví je větší podíl deky na celkové hmotnosti těla, což platí i o krku a hřbetu. Co se týče hlavy a žeber, je hmotnost pro obě pohlaví v zásadě přibližně stejná. U jedinců samičího pohlaví (bachyně a bachyňka) je podíl plecí a kýt na hmotnosti nepatrně větší, než u jedinců samčího pohlaví. Určité rozdíly jsou také v jednotlivých věkových kategoriích.
Pro hrubnou orientaci lze akceptovat hodnoty podílu jednotlivých částí těla na hmotnosti celého vyvrženého kusu tak, jak udává tabulka 4.1 a z ní odvozený graf.
Problematika je velmi zajímavá, ale její zpracování skutečnými statistickými postupy vyžaduje větší množství měření. Právě to je hlavní problém. Zajistit jednotný postup podle metodiky se jeví jako téměř těžko řešitelný problém, protože způsoby rušení zvěře, jak jistě všichni, kdo s tímto přichází do styku, jsou rozdílné a přesvědčit případné spolupracovníky z mysliveckého provozu ke spolupráci s podmínkou jejich předchozího proškolení a hlavně zajištění jejich spolehlivosti je těžko řešitelná situace. Rovněž zjišťování celkové hmotnosti zvěře (tedy před vyvržením v terénu) je téměř neuskutečnitelné.
Autorem předkládané údaje sledují přispět k poznání černé zvěře a umožnit exaktní možnost přibližného určení údajů o hmotnosti uloveného kusu v případě, kdy je k dispozici pouze část těla a umožnit také určit hmotnostní podíly jednotlivých částí těla ulovené černé zvěře.
Doc. Ing. Pavel ROHON,CSc.,
vedoucí Katedry managementu ochrany životního prostředí
Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky Praha