Časopis Myslivost

Jak zdůraznil hned v úvodu Ing. Václav Myslivec, ředitel Lesní a rybniční správy Zbiroh: Toto setkání mysliveckých odborníků a praktiků navazuje na celou řadu akcí s tematikou viržinské zvěře, které se uskutečnily v posledních deseti letech minulého století. Jednalo se o dvě setkání s přednáškami profesora Bartoše a Dr. Müllera ze Spojených států, dále speciální výstavu trofejí jelence v roce 1995 při příležitosti 50. výročí vzniku Lesního závodu Dobříš a zejména o Celostátní konferenci „Introdukovaná spárkatá zvěř“, která se konala v srpnu 1999 a její významná část byla věnována právě jelenci běloocasému.

Semináře se zúčastnila čtyřicítka posluchačů z různých koutů republiky. Poté co Ing. Václav Myslivec všechny přivítal a nastínil plánovaný průběh semináře, seznámil přítomné s historií a současností chovu jelence viržinského na území spravovaném Lesní a rybniční správou Zbiroh: Hlavním garantem chovu viržinské zvěře na Dobříšsku byl od začátku Lesní závod Dobříš, v jehož honitbách se s touto zvěří hospodařilo, ten má rozhodující podíl na tom, že z naší oblasti jelenec nevymizel, jako se to stalo ve volných honitbách v jiných částech republiky.

V období majetkových restitucí byly lokality s největším výskytem jelenců vydány původním vlastníkům, tj. zejména rodině Colloredo-Mannsfeldů, jejichž předkové sem tuto krásnou zvěř dovezli. Prvních 7 kusů v roce 1853 postupně je doplňovali v letech 1890, 1893 a 1906. Rozhodujícími honitbami, kde se jelenec nyní vyskytuje, jsou honitby Svatá Anna a Mannsfeld v majetku Ing. Jeroma Colloredo-Mannsfelda, honitby Voznice, Knížecí Studánky a Rochoty v majetku Správy lesů Kristiny Colloredo-Mansfeldové, honitba Mníšek s oborou Točná patřící Lesnímu závodu Dobříš a okrajově v honitbách Komorsko, Hluboš, Palivec, Městské lesy Příbram, Hostomice. Částečně se tato zvěř vyskytuje v navazujících honitbách - MS Vargač Dobříš, Rosovice a Pičín.  Bohužel jelenec prakticky vymizel v pronajaté oboře Aglaia, tedy v zařízení, které bylo pro jeho chov speciálně vybudováno.

Dále se Ing. Myslivec zmínil o budoucích možnostech a očekáváních v chovu viržinské zvěře a využití poznatků z krotkého odchovu: Pan Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld má mimořádný zájem o chov viržinské zvěře. Ta byla nejprve chována zde v dobříšském zámeckém parku a naším úkolem je tuto tradici malého zookoutku v jižní části francouzského parku obnovit. Pro tento účel máme v rámci zájmového chovu na Svaté Anně připravenou zvěř odchovanou v zajetí, jednoho jelena, dvě laně a loňského koloucha - jelínka. Předpokládáme, že obě laně jsou plné a počítáme tak s jarním přírůstkem. 

Hlavním našim cílem je však udržení a navýšení stavů viržinské zvěře ve volných honitbách, protože právě tato zvěř je neodmyslitelně spjata s rodem Colloredo-Mannsfeld a k Dobříšsku patří.

Věříme, že krotký chov nám pomůže k dalším informacím o chování, požadavcích a potřebách této zvěře i o sociální struktuře. Chceme objektivněji posoudit, zda uváděný koeficient přírůstku 0,6 odpovídá skutečnosti, když při krotkém chovu vyloučíme vliv predátorů, pytlačení, úhyny způsobené motorovými vozidly, vliv konkurence ostatní zvěře nebo civilizační vlivy. Snadněji a průkazněji můžeme využít a vyzkoušet zblízka různé druhy krmení, léčiv, i moderní uspávací prostředky a transport.

Potvrzujeme si na krotkém chovu poznatky z chování zvěře ve volnosti, která žije v silně navštěvovaných okrajích lesa u města Dobříš, v blízkosti těžebních pracovišť, těžkých strojů, zvykne si na přítomnost lidí a chová se klidně a přirozeně. Stresujícím faktorem jsou pro ni nepochybně naháňky. Proto je v lokalitách s výskytem jelence neděláme.

Jde nám o udržení a zachování genofondu zdejší zvěře, i když výhledově uvažujeme i o osvěžení krve, bez ohledu na dřívější snahy o přísné oddělování lokalit jelence běloocasého a jelence severního. Nikdo přece nemůže vědět, zda sem byl původně vysazen jelenec běloocasý nebo severní. Ostatně i Dr. Müller z USA ve svých přednáškách uváděl, že se jedná o jeden druh jelence a že na nějaké dělení na poddruhy si v Americe nehrají. Zdůrazňoval však úživnost prostředí. Domněnku, že se jedná o jeden druh, potvrzují trofeje ulovené ve dvacátých a třicátých letech minulého století i nalezené paroží jelence, uloveného kolem roku 1930 na Svaté Anně, které se po ohodnocení na výstavě Polovníctvo a príroda stalo s bodovou hodnotou 367,00 bodů CIC nejsilnější národní, ale i světovou trofejí. (Mezinárodní rada pro myslivost a ochranu zvěře CIC stále rozděluju jelence na 2 poddruhy - jelence běloocasého viržinského a jelence běloocasého severního a nová trofej je hodnocena dle tabulek pro jelence viržinského).

Dnešní seminář chceme využít k získání dalších znalostí, zkušeností, nových námětů a k navazování další spolupráce s majiteli a uživateli honiteb, v nichž se jelenec vyskytuje. Věříme, že to povede nejen k udržení, ale zejména ke zkvalitnění a rozšíření této krásné zvěře.

V samém závěru příspěvku chci poděkovat za dlouhodobou spolupráci profesoru Bartošovi,  Ing. Pařízkovi a kolegům z Lesního závodu Dobříš a sousedních honiteb, v neposlední řadě pracovníkům státní správy Dobříš a Okresního mysliveckého spolku Příbram.

Těmito slovy Ing. Myslivec svou řeč zakončil a předal slovo dalšímu přednášejícímu.

Po krátkém ale vydatném občerstvení se slova ujal Prof. Ing. Luděk Bartoš, Dr.Sc. z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze, který nám osvětlil z vědeckého hlediska  příčiny stagnace introdukované populace jelena viržinského v oblasti Brd, všechny závěry z jeho přednášky vycházely z jeho dlouholetých pozorování a výzkumů přímo na polesích v okolí Dobříše.   

Byl zkoumán vliv pěti hlavních faktorů, které působí na vývoj populace, a sice genetiky, životního prostoru, mezidruhové konkurence, potravy a kvality prostředí a také antropických vlivů. V otázce genetiky bylo zjištěno, že dobříšská populace nemá sníženou heterozygótnost a neliší se signifikantně od kontrolních populací v USA.

Velikost životního prostoru byla zjišťována telemetricky, osm jelenců a osm daňků bylo opatřeno obojky a bylo zjištěno, že jelenec viržinský má v porovnání s daňkem větší domovský okrsek a větší vnitrodruhovou variabilitu, co se týká lokální migrace v průběhu říje nebo za potravou, což bylo patrné hlavně v zimě. Bohužel hlavním problémem této studie bylo pytláctví.

Mezidruhová konkurence byla zkoumána mezi čtyřmi přítomnými druhy jelenovitých a sledování potravního chování při zimním přikrmování prokázalo, že jelenec může přijímat předloženou potravu, ale je při tom ovlivňován přítomností ostatní zvěře, včetně příslušníků svého vlastního druhu. Při vstupu do otevřeného prostoru se všechny druhy snažily vyhnout druhům ostatním a dávaly přednost buď prostorům bez jakékoliv zvěře nebo prostorům, kde se pastvila zvěř stejného druhu. Viržinská zvěř byla jediná, která vykázala určitý stupeň vyhýbání se i příslušníkům vlastního druhu. Závěry z přímého pozorování jsou tedy ty, že všichni jelenovití, žijící ve studované oblasti, rozlišují vizuálně druhy mezi sebou a chápou je jako potenciální konkurenci. Viržinská zvěř nejvíce.

Při analýze potravních možností a nároků všech přítomných druhů jelenovitých byly provedeny rozbory obsahu bachoru a trusu jednotlivých druhů a botanická charakteristika ploch v několika typech porostů. Z potravního hlediska se jelenec řadí mezi typické okusovače (stejně jako srnec) – hlavním zdrojem jeho potravy jsou složky s vysokým obsahem snadno dostupných živin, tedy dvouděložné rostliny, listnaté dřeviny, semena a plody, naproti tomu traviny a zdřevnatělé byliny ve větší míře využít nedokáží. Jelen a daněk se řadí do přechodové skupiny mezi okusovači a spásači, přičemž daněk má ještě blíže ke spásačům – hlavním zdrojem jejich potravy jsou složky s vysokým obsahem vlákniny, tedy traviny a zdřevnatělé byliny. Ovšem snadno přijímají a tráví i byliny, listnaté dřeviny, semena a plody!  Zde je tedy hlavní úskalí společného chovu jelence s ostatními druhy jelenovitých v jednom prostoru. Doporučení do budoucna tedy zní: zachovat v oboře Aglaia pouze chov jelence viržinského, s ostatními druhy nemůže prosperovat.

Profesor Bartoš měl připravenu ještě jednu velmi poutavou přednášku na téma: Hybridizace jelena evropského se sikou – postupující katastrofa jeleních populací v Evropě.

Při této prezentaci jsme se dozvěděli, odkud se do Evropy jelenec sika šíří a že se doposud nikde nevěnovala mezidruhovému křížení dostatečná pozornost. Přestože o tomto fenoménu již byl napsán bezpočet publikací od autorů z celého světa. Přesto se stále v mysliveckých časopisech objevují články zpochybňující možnost hybridizace. Mnohdy je to tím, že první generace kříženců má silnou a zajímavou trofej i další generace mohou být zvláštní, proto jsou atraktivní lovnou zvěří. Na mnoha snímcích jsme viděli jedince z různých stupňů hybridizace a měli jsme i možnost vyslechnout si troubení křížence.

Stručné shrnutí vypadá takto: Sika zdomácněla a stabilizovala se v evropské fauně. Její vysoký potenciál konkurovat autochtonním druhům a schopnost křížit se s původním jelenem evropským představuje skutečnou hrozbu původním evropským druhům. Hlavním důvodem, proč je toto nebezpečí již 100 let ignorováno, jsou pravděpodobně lovecké zájmy. První popsaný případ křížení před více než 100 lety, zjištění nebezpečí hybridizace na úrovni celých populací publikováno před více než 30 lety. Doporučení pro myslivce, kteří chtějí zachovat původní populaci jelena evropského je snažit se každého křížence ulovit.   

Parazitární choroby jelence – RNDr. M. Kašný, Ph.D. – UK Praha

Seznámil s hlavními druhy parazitů u jelenovitých, s jejich vývojovými cykly, mezihostiteli, s následky onemocnění, prevencí a možnostmi léčby.

Čas rychle ubíhal, protože po každé přednášce se rozvinula diskuze, den se přehoupnul do odpoledne a nás čekaly ještě poznatky z praxe v oboře Sovinec, kterou založilo a spravuje Myslivecké sdružené Fryčovice. S tamními zkušenostmi s jelencem viržinským nás obeznámil myslivecký hospodář a oborník Ing. Leo Volný. O tomto beskydském sdružení vám přineseme více informací v některém z příštích čísel myslivosti.

Teoretickou část zakončil svým příspěvkem „Poznatky z chovu krotkých jelenů“ Ing. Václav Pařízek z Asociace farmových chovů jelenovitých České republiky.

Poté následovala exkurze do polesí Svatá Anna, ve kterém se nachází zájmový krotký chov jelence běloocasého.

Myslivecké vzdělávání je bezesporu přínosný a stále pokračující proces. Na dobříšském semináři se sešli zástupci z řad vědců i z řad praktikujících myslivců a oborníků a určitě si z něj každý odnesl nové a zajímavé poznatky.

Ing. Kamila KAASOVÁ