Již 35 let jsem odběratelem časopisu Myslivost. Zde vždy se zálibou vyhledávám články o zvířatech, přírodě, ale také o cestopisech a lovech v zahraničí. Poznávám tak vzdálené kraje, soužití lidí s přírodou a způsob lovu zvěře v těchto zemích. Tak jsem i já zatoužil absolvovat nějaký ten výlet do daleké země a spojit ho s loveckým zážitkem.
Můj přítel Václav měl stejný sen, tak jsme se společně domluvili a začali shánět podrobné informace o lovu tetřeva a tetřívka. Postupem času se nám začaly vršit nabídky od cestovních kanceláří a známých, kteří již takovou cestu absolvovali. Nabídky byly do Norska, Švédska, Ruska a Běloruska. Ve Skandinávii se provádí lov na podzim, kdy je tetřevovitých dostatek, ale ptáci jsou málo vybarvení nebo mladí. Proto volba byla jasná. RUSKO!
Při jarním lovu tetřeva a tetřívka při toku je zvěř vybarvená, lov je mnohem zajímavější a atraktivnější. O takových lovech jsem již mnohokrát četl ve starých knihách a přesně takový lov byl i můj sen.
Rusko a Bělorusko jsou pro nás země neznámé, a proto nás čím dál tím více přitahovaly. Jsou zde ohromné vzdálenosti, dostatek zvěře a mimo jiné je nám ruština blízká a pár slovíček ze školních lavic nám i uvízlo v hlavě.
Od lovců a zástupců cestovních kanceláří, kteří podobnou cestu absolvovali, jsem se dozvěděl, že je namáhavá, nejen po fyzické stránce, ale také po psychické, protože se zvěř pokaždé nepodaří ulovit, natož ji přivézt domů do České republiky. Jednomu známému trvalo dva roky, než trofej přivezl, a tak naše obavy vzrůstaly.
Z možných nabídek se nám nejvíce zamlouvala lovecká výprava zařizovaná panem Ondrýskem. Při podepisování smlouvy a placení zálohy, jsem měl dobrý pocit, že jsme trefili na toho pravého. Jak se posléze ukázalo, moje domněnka byla správná. Ve smlouvě byla zahrnuta doprava, stravování, ubytování, vízum a odlov jednoho tetřeva a tetřívka. Sluka a další vodní ptactvo byly v ceně.
Lovecká výprava se uskutečnila od 25. dubna do 1. května 2011 v ruské federaci, Kirovské oblasti, v osadě Osa, asi 500 kilometrů před Uralem.
Na vídeňském letišti se nás sešlo celkem 11 lovců, z toho byli 3 střelci ze Slovenska. Odbavení proběhlo bez problémů. K tomu faktu přispěla i ta skutečnost, že jsme si s sebou nevezli zbraně, neboť nám byly na místě zapůjčeny.
Cesta do cílové stanice znamenala dvouhodinový let z Vídně do Moskvy a dále 14hodinové putování lůžkovým vlakem Transsibiřskou magistrálou. Naštěstí na moskevském letišti na nás čekala manželka vedoucího, která nás provázela po celou cestu tam i zpět. Sami bychom byli v moskevském metru ztraceni, neboť se jedná o ohromný labyrint tratí a chodeb. Cesta vlakem byla strastiplná, ale byli jsme plni očekávání z lovu. Na nádraží v Kyrově na nás čekal vedoucí ruské lovecké kanceláře a odvezl nás do revíru vzdáleného asi 130 kilometrů. Po cestě jsme již viděli tok tetřívka, který naznačoval úspěšný lov.
Nadmořská výška se zde pohybuje okolo 350 m n. m. Je zde poměrně rovinatý kraj. V zimě teploty sestupují až k hranici - 40 stupňů Celsia a vydrží zde po dobu 14 dnů až 3 týdny. Revír je 157 000 ha velký a je zde 1112 členů v honební společnosti. Podle mých odhadů se zde loví asi 3500 kusů tetřevovitých ročně. Denně jsme jezdili do vzdálenosti 50 – 130 kilometrů od vesničky Osa, kde jsme bydleli. Tak si dovedete představit ty lovecké možnosti, jaké nám Rusko nabízí.
Ze zvěře je zde los, divoké prase, medvěd, vlk, rys, kočka divoká, liška, zajíc bělák. Z ptačích druhů je to tetřev, tetřívek, jeřábek, sluka, divoké kachny, husa velká, husa polní, koliha, jeřáb popelavý. Viděl jsem zde další druhy bahňáků, racků, sov a mnoho dalších druhů. Ze stromů je zde hojně zastoupena bříza, borovice, smrk, topol a další dřeviny.
Po příjezdu do osady Osa nás přivítala kuchařka Irena a závodčí Dimitrij, kteří tam s námi pořád byli. Ubytovali jsme se v příjemně vytopené dřevěnici a očekávali večerní lovecké zážitky. Odpoledne přijel náš vedoucí a sdělil nám potřebné informace o lovu, jaká zvěř je v ceně zájezdu a kterou si můžeme ještě přikoupit. Mezi ně patřil jeřábek, bobr a v případě zájmu další tetřev a tetřívek.
Při účasti 11 střelců se musí nalovit minimálně 22 kusů, a to mi dělalo starosti. Dne 26. dubna jsme byli vybráni já s mým kolegou Jirkou na loveckou výpravu. Sbalili jsme si na cestu potřebné věci a vyrazili. Přijeli pro nás dva rusové s Nivou a my vyrazili vstříc dobrodružství. Přijeli jsme do odlehlé části honitby (asi 90 km od ubytovny). Vybalily veškeré věci a postupovali k tokaništi. Jaké bylo naše překvapení, když v bažinaté tajze asi 3 kilometry od auta jsme měli nocovat. Na to jsme nebyli připraveni. Ale naši ruští průvodci ano. Začali vybalovat stan, přikrývky, jídlo a vše ostatní. Po večerní procházce (zábrk) a obeznámení s tokaništěm jsme s Jirkou zasedli k bohaté večeři, kde se potvrdila ruská pohostinnost. Po probdělé noci jsme ve 3 hodiny ráno vyrazili do tundry. V noci mrzlo (6 až 8 stupňů pod bodem mrazu), led byl silný na 2 - 3 centimetry a my jsme si museli prolamovat cestu směrem k tokaništi, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny.
Při příchodu na tokaniště již začínal tetřev tokat, ale v místech, kde jsme ho nečekali. Pomalu jsme začali přiskakovat směrem k němu. Podmínky byly hrozné. Led, množství větví a stromů popadaných na zem. V dáli zazněla rána. Ale my pokračovali dál.
V tu chvíli hluk křídel naznačoval, že tetřev sletěl na zem. Lov na zemi je mnohem obtížnější, neboť tetřev je více pozorný a plachý. To se nám stalo také osudné a tetřeva jsme vyplašili. I když jsme měli ještě možnost lovu, bylo již moc světla, a proto jsme se vrátili na tábořiště. O to bylo naše shledání krásnější, když Jirka měl již svého tetřeva uloveného. Byl to krásný, zbarvený kohout asi pětiletý. Následovalo fotografování a malá oslava. Tetřeva jsme prohlédli, zda není poškozen od brokovnice a ošetřili k preparaci. Byl to nádherný lesní král!
Po příjezdu na ubytování jsme zjistili, že i naši kolegové měli štěstí a bylo již sloveno 8 - 10 kusů. Měli jsme tu možnost si prohlédnout nádherné ruské bohatýry z dálného východu v celé své kráse a zbroji. I kamarád Václav měl již střelené 2 tetřívky a Milan nezůstal pozadu s jedním krásným kohoutkem.
Po dobrém boršči jsme se odebrali k spánku a mobilizaci nových sil na další lovecké výpravy. Ti, co měli již nastříleno, mohli lovit jeřábky, sluky a vodní ptactvo. Já a jeden slovenský kolega jsme takové štěstí neměli. Vše se obrátilo 28. a 29. dubna ráno, kdy jsem střelil jednoho tetřeva a dva tetřívky. Slovenský kolega měl střeleno 6 tetřívku, ale tetřeva stále ne. Až poslední den vše završil starým kohoutem.
Celá naše skupina 11 střelců ulovila za 3 dny asi 41 kusů. Ulovené ptáky nám zdejší preparátor odborně stáhl a nasolil. Kvůli preparaci a veterinárním prohlídkám se maso ze zvěře nesmí převážet do České republiky. Dne 30. dubna jsme měli tu možnost ochutnat domácí polívku z tetřevů a tetřívků, kterou nám uvařila kuchařka Irena, a my jsme poté vše náležitě oslavili.
Cesta domů byla stejně úmorná a strastiplná, ale vše jsme zdárně přežili, i naše úlovky jsme v pořádku přivezli.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem českým, slovenským a ruským kamarádům, kteří to se mnou vydrželi. A hlavně panu Ondrýskovi za nezapomenutelný zážitek a perfektní profesionální jednání. A já si znovu sním svůj nový malý sen.
Lovu zdar!
Jaroslav Pítra