Na stránkách tuzemských odborných mysliveckých časopisů (a nejen zde) je poskytován stále častěji prostor vědeckým analýzám univerzitním učitelů, odborným názorům pracovníků státní správy a samosprávy, rozhovorům a diskusím s osobnostmi, ale i názorům praktikujících, tzv. řadových myslivců, na téma, jaký je skutečný stav současné české myslivosti, co je toho příčinou a především, jaká budoucnost čeká tuto zájmovou činnost, kterou česká myslivost bezesporu je?
Setkáváme se z různými názory, konstatováními či zjištěními; obecně lze však učinit závěr s konstatováním, že pokud chtějí myslivci v současné, a především budoucí společnosti se svými aktivitami obstát, musí aktivně reflektovat na společenské změny, především ekonomické a sociologické.
V rámci změn ekonomických je třeba daleko více při mysliveckém hospodaření zohlednit a respektovat oprávněné zájmy stávajících a především nových vlastníků honebních pozemků. Z pohledu sociologie a perspektiv venkova musí myslivci nově daleko více akceptovat zájmy obyvatel venkova, kteří chtějí zaujmout na pomyslném hříšti tvořeném extravilány obcí nejen stále významnější místo, ale i roli. Jedná se o prostor, na kterém uplatňovali své zájmy v minulosti kromě zemědělců (včetně lesníků) především právě myslivci.
Stručně řečeno, myslivci se musí připravit na to, že za možné myslivecké hospodaření se bude daleko více platit (bude umožněno těm, kteří si to budou moci dovolit), myslivost dle zvyklostí z doby dnešní a minulé nebudou moci provozovat zdaleka všichni, kteří by chtěli. Aktivity, které budou v rámci mysliveckého hospodaření prováděny musí splňovat vysokou odbornou kvalitu, která bude v souladu ne jenom s požadavky právních předpisů, ale i s požadavky široké škály dotčených zainteresovaných stran (např. nevládní organizace, občané, zastupitelé obce, v jejichž katastru se honitba nachází).
Velké nároky budou nepochybně kladeny na vzdělání, praxi a dovednosti myslivců. Klíčovou aktivitou myslivců v době budoucí bude zcela jistě marketing.
Cílené, promyšlené, objektivní, důvěryhodné a srozumitelné prezentování (takzvané prodávání) ne jenom řádně vykonávané myslivosti již zmiňovaným zainteresovaným stranám bude hrát klíčovou roli v dosažení úspěchu. Úspěchu, kterým bude historicky a právem uznávaná, vážená a společensky ceněná myslivost.
Jak na to?
Jsou schopni myslivci „dnešní doby“ akceptovat výše zmíněné požadavky? Samozřejmě, jak kteří…. Na tomto místě se nabízí otázka, jestli máme my myslivci „na to“, aby nás společnost opět uznávala, vážila si nás a dokonce nás cenila. Odpovědi budou zcela jistě různé, především s ohledem na okruhy dotazovaných. Daleko zásadnější otázkou však je „jak na to?“, jak získat prostředky na myslivecké hospodaření, co a jak provádět, abychom svým mysliveckým hospodařením naplnili požadovanou kvalitu zainteresovaných stran, v jaké oblasti je třeba se vzdělávat a konečně, jak prezentovat ve společnosti správně prováděnou myslivost…? V následujících řádcích si dovolíme poukázat na možná řešení a tím následné dosažení úspěchu.
Aktuální a očekávané požadavky na myslivecké hospodaření
Není pochyb o tom, že nosnou aktivitou myslivců nebude lov a péče o zvěř, jak tomu v mnoha případech je, ale především péče, údržba a zakládání nových krajinotvorných prvků nejen pro zvěř, ale pro celou veřejnost vstupující do krajiny. Nejedná se pouze o péči nebo hospodaření na tom, co v honitbě zbylo neobděláno zemědělci a lesníky.
Podstatné a v dnešní době velmi významné je zakládání nových (v přírodě a krajině) potřebných krajinných prvků. Prvků, které byly v minulosti z různých důvodů odstraněny, které v současnosti chybí, jsou v krajině potřebné a významné za účelem ochrany vody, půdy, ovzduší a zachování druhové rozmanitosti rostlin a živočichů. Tyto činnosti myslivecké praxe jsou zakotveny v platném zákoně o myslivosti. Tento právní předpis pojednává například o povinnostech pečovat o zakládání remízků a jiných vhodných úkrytů pro zvěř (povinnosti uživatelů honiteb) a dále o ochraně a zlepšování životních podmínek zvěře a péči o ni (plán mysliveckého hospodaření). Bližší upřesnění vyplývá i ze zákona o ochraně přírody a krajiny; ochrana přírody a krajiny ukládá péči fyzických a právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, péčí o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péči o vzhled a přístupnost krajiny.
V zásadě bude platit, že řádně praktikující myslivci (řádně myslivecky hospodařící) budou aktivní v rámci:
* zakládání biocenter, biokoridorů a souvisejících interakčních prvků a následnou péčí (ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability), dále v rámci obnovy a vytvářením nových přírodně hodnotných ekosystémů, například při rekultivacích a jiných velkých změnách ve struktuře a využívání krajiny;
* výsadby solitérních stromů, skupin dřevin a alejí ve volné krajině a následnou péčí (ochrana dřevin rostoucích mimo les);
* správních a jiných řízení, kde hrozí negativní vliv na přírodu a krajinu (spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení s cílem prosazovat vytváření ekologicky vyvážené a esteticky hodnotné krajiny);
* ochrany půdního fondu, zejména při pozemkových úpravách (v rámci tvorby plánu společných zařízení ve sboru zástupců vlastníků pozemků);
* ovlivňování vodního hospodaření v krajině s cílem udržovat přirozené podmínky pro život mokřadních a vodních ekosystémů při zachování přirozeného charakteru a přírodě blízkého vzhledu vodních toků, ploch a mokřadů.
Z uvedeného vyplývá, že myslivci by měli být v budoucnu jakousi „servisní institucí obecních a městských úřadů“ ve věci péče o tzv. „zelenou infrastrukturu“. Odměnou za tyto služby ve věci zvyšování atraktivity, biodiverzity a prostupnosti krajiny v extravilánech obcí by měla být nejenom náhrada nákladů na tyto žádané aktivity, ale i možnost stabilního a perspektivního mysliveckého hospodaření podporovaného obecními samosprávami. Co bude však pro myslivce nejdůležitější, je možné ocenění těchto aktivit zainteresovanou veřejností.
Financování mysliveckého hospodaření
„Kde na to vzít?“, ptají se většinou myslivci. Pokud pomineme stávající systém „štědrých“ dotačních titulů, ať již národních (Program péče o krajinu, Program obnovy přirozených funkcí krajiny) nebo evropských (např. Operační program životní prostředí, Program rozvoje venkova), prostřednictvím kterých se financuje založení a následná péče, pro období následné se připravují především ze strany Evropské unie zajímavé programy. Odborné veřejnosti byl představen v závěru kalendářního roku 2011 Návrh Nařízení Evropského parlamentu a rady, o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského fondu pro rozvoj venkova, který pojednává o hlavní orientaci společné zemědělské politiky a souvisejícím financování na období 2014 – 2020.
V tomto návrhu dokumentu, který je určen nejenom pro zemědělce, se hovoří o tzv. greeningu – povinném ozelenění zemědělských aktivit a dále o požadavku na ponechání asi 7 % výměry zemědělské půdy ve prospěch ekologicky zaměřených ploch (např. zasakovací pásy, zatravněné a ozeleněné údolnice, terasy, krajinné prvky a další aktivity směřující k ochraně biodiverzity a ochraně flóry a fauny).
Povinnosti, jejichž plnění bude opět podpořeno finančně, směřují především k zemědělcům; očekává se však možná participace jak ze strany myslivců, tak i jiných aktivistů venkovského prostoru. Obdobné přístupy byly v minulosti uplatňovány např. u opatření „biopásy“ či „zalesňování zemědělské půdy“ v rámci podmínek Programu rozvoje venkova platného pro období 2007 – 2013. Díky nově navrhovanému podmínění výplaty části „zemědělských“ dotací tímto „greeningem“, očekává se v tomto „ozeleňování“ daleko aktivnější přístup ze strany zemědělců. Jako sekundární vliv plnění těchto podmínek nové společné zemědělské politiky lze logicky očekávat zvýšenou poptávku tzv. intenzivně hospodařících zemědělců po subdodávkách na „ozeleňování“.
Zde spatřujeme velmi zajímavý prostor pro „připravené“ a „aktivní“ myslivce, právě i s ohledem na zajímavé financování. Financování mysliveckého hospodaření, respektive jeho podpora formou dotací by mělo být též součástí obecních rozpočtů. Ne pouze kultura a sport, ale též myslivecké hospodaření a péče o krajinu by mělo být veřejným zájmem zasluhujícím si patřičnou podporu a ocenění.
Myslivecké vzdělávání
Z uvedených skutečností vyplývá, že myslivci budou muset povýšit své kompetence hned v několika významných oblastech; jako nezbytné se jeví vzdělávání na téma:
* Společná zemědělská politika, Program rozvoje venkova a související dotační politika na období 2014 - 2020
* Zemědělské hospodaření a mimoprodukční funkce agrární krajiny,
* Vybrané požadavky zemědělských a lesnických právních předpisů důležitých pro myslivecké hospodaření
* Pozemkové úpravy a jejich využití v rámci mysliveckého hospodaření
* Agroenvironmentální a klimatické opatření (biopásy dnes a zítra.., zatravňování a péče o travní porost…)
* Zakládání, následná péče a údržba skladebných a interakčních prvků územních systémů ekologické stability; související dotační politika
* Zakládání agro – lesnických systémů, zalesňování zemědělské půdy a související dotační politika
* Standardy pro správné agroenvironmentální hospodaření, certifikace řádného mysliveckého hospodaření.
* Projektové řízení a komunikace v oblasti životního prostředí
Pokud nebudou schopni myslivci najít pro vzdělávání vhodnou osobu ze svého středu, pro úspěšné řešení výzev budoucnosti budou muset „nakoupit“ služby externistů (např. akreditovaní poradci Ministerstva zemědělství).
Prezentace myslivosti a komunikace v oblasti životního prostředí, certifikace řádného mysliveckého hospodaření
Veřejnost, správní orgány a některé environmentální nestátní organizace vystavují myslivost s ohledem na zajištění biodiverzity a jiné ochranářské zájmy stále sílícím tlakům. Důvodem je mnohdy nedostatečná komunikace myslivců a nedostatečná prezentace prováděných činností.
Záměrem těchto mysliveckých aktivit musí být cílené, promyšlené, objektivní, důvěryhodné a srozumitelné prezentování (prodávání) ne jenom řádně vykonávané myslivosti. Například přehlídky trofejí, myslivecký ples, pytlácká noc, poslední rozloučení s mysliveckým kamarádem či řádné vedení myslivecké nástěnky jsou pomyslným pojítkem pro každé myslivecké sdružení s širokou veřejností. Mezi požadavky tohoto standardu patří také práce s mládeží – kroužky mladých ochránců přírody a přátel myslivosti, soutěže s tématikou přírody a krajiny nebo besedy s myslivci.
S velmi perspektivní aktivitou v oblasti zlepšení a zefektivnění komunikace mezi myslivci a veřejností přišlo a českým myslivcům nabízí Evropské sdružení vlastníků půdy (ELO). Jedná se o systém certifikace řádného mysliveckého hospodaření, jehož cílem je zvýšení prestiže a úrovně mysliveckého hospodaření. Tak, jako si nechávají např. lesní hospodáři v současnosti již běžně prověřovat své činnosti za účelem získání objektivního důkazu (certifikátu) pro veřejnost a zákazníky, že hospodaří trvale udržitelným a šetrným způsobem k životnímu prostředí, nabízí se i českým uživatelům honiteb možnost nezávislého posouzení řádného mysliveckého hospodaření a prokázání trvalého udržování a zlepšování životního prostředí zvěře.
Součástí procesu je i udělování značky, ochranného označení (certifikátu), který uděluje na základě splnění jasně stanovených kritérií mezinárodní porota (jeden posuzovatel je vždy ze zahraničí). Certifikát je využíván následně ke komunikaci o příkladném přístupu myslivců v péči o životní prostředí; jedná se o jasný „signál“ k veřejnosti, že příslušný uživatel honitby respektuje pravidla řádného mysliveckého hospodaření a péče o krajinu. Mediální kampaň o požadavcích na řádné myslivecké hospodaření, významu ochranné známky – certifikace pro veřejnost a potenciální zájemce na evropské úrovni zajišťuje ELO.
V době, kdy se veřejně hovoří o omezených pravomocích státní správy na úseku myslivosti, problémech s plánováním mysliveckého hospodaření, sčítáním zvěře, rostoucím pytláctví, gradujících škodách zvěří a na zvěři atd., nabízí se toto vskutku výjimečné řešení.
Závěr
Lze souhlasit s konstatováním, že českou myslivost nečekají jednoduché zítřky. Klasik však říká: „co je jednoduché, není zajímavé…..“. Čeká nás tedy mnoho zajímavé práce, což je dobré. O to lépe, že víme, kde nás „bota“ tlačí a především, jak se s problémy myslivosti vypořádat.
Z různých analýz též vyplynulo, že významným problémem české myslivosti je „přestárlá a stále stárnoucí základna“ aktivních myslivců. Z tohoto důvodu se jeví jako nejvíce problematické zajištění potřebných a kompetentních lidských zdrojů pro výkon požadovaných činností; i zde se nám však nabízí řešení pro potenciální a vhodné kandidáty na vzdělávání.
Díky trvající nadstandardní dotační podpoře připravil opět i v roce 2012 tým pedagogů z Mendelovy univerzity v Brně odborné vzdělávání; cílem vzdělávacího projektu je povýšit znalosti osob (nejlépe myslivců) podnikajících v zemědělství či lesnictví v oblasti uplatnění agroenvironmentálních a krajinotvorných opatření za účelem:
* ochrany přírody a krajiny,
* podpory biodiverzity flóry a fauny,
* diverzifikace činnosti zemědělského podnikání s důrazem na přístupy šetrné k přírodě,
* rozvoje venkova.
Témata jsou prakticky předváděna v podmínkách katastrů obcí, které jsou situovány bezprostředně v okolí vzdělávacího zařízení. Nabízí se jedinečná příležitost vidět přínosy těchto aktivit a získat teoretické i praktické zkušenosti použitelné téměř v každé honitbě..
Témata při terénních exkurzích
* Biopásy - zakládání a péče
* Zakládání, péče a využívání vodních prvků (mokřady, malé vodní plochy…) v krajině
* Obnova a výsadba nelesních dřevin a ovocných stromů původních krajových odrůd
* První zalesňování zemědělské půdy, zatravňování orné půdy, zatravňování údolnic
* Zakládání a údržba biokoridorů a biocenter
* Zemědělství v extenzivně obhospodařovaném ovocném sadu a myslivost
* Zemědělství v ekologické vinici a myslivost
* Použití odpovídající techniky a technologie
* Získávání prostředků pro tyto žádané aktivity (tvorba projektů a žádostí o dotace).
V rámci vzdělávání bude též pojednáno o zásadách projektového řízení, komunikaci v oblasti životního prostředí a dalším novým trendům v oblasti ochrany přírody, krajiny a rozvoje myslivosti.
V příspěvku bylo využito výsledků z projektu č. 07/001/13200/562/000 „Ekoagropodnikání zaměřené na rozvoj mimoprodukčních funkcí agrární krajiny“ Ministerstvo zemědělství, Program rozvoje venkova.
Odborné vzdělávání
Ekoagropodnikání
zaměřené na
zachování a udržbu krajiny
Kde:
Šardice (okr. Hodonín)
Kdy:
Zahájení 26.4.2012 ukončení 24.11.2012
Jak dlouho:
18 vzdělávacích dnů
Kapacita kurzu:
18 posluchačů
Kontakt:
tel. 602 578 784, e-mail: p.marada@quick.cz.
Cena:
bez poplatku, financováno z dotací Programu rozvoje venkova
Organizátor:
Komora expertů pro int. prevenci a integr. management
Dr. Ing. Petr MARADA
Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně
MVDr. Lubomír KŘIKAVA a MDDr. Libor KŘIKAVA,
Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze