ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2012

CO SE VŠECHNO MŮŽE STÁT

Myslivostb 12/2012, str. 115  Jaroslav Šprongl
Nedílnou součástí mysliveckých plesů, bálů, večerů nebo posledních lečí bývá tombola, pokud možno bohatá a zvěřinová. Prodej losů pak přináší do pokladny mysliveckého sdružení nebo spolku slušný obnos, když získání výher do tomboly je jakoby „zadarmo“ – nastřílejí je sami myslivci ve své honitbě. A není divu, že o losy je zájem, protože lidé si zvěřiny váží a nemají příliš možností se k ní dostat. Chuť na ni pak může zavinit i pěknou polízanici …

 

 

CINKNUTÁ TOMBOLA

 

   Myslivecké sdružení Svatý Prokop pořádalo každoročně na Štěpána, tedy druhý svátek vánoční, velkolepou poslední leč. No – mohli si to dovolit, na více než dvou tisících dobře zazvěřených hektarech se už nějaká cena do tomboly našla. A kterou zvěř v revíru neměli, tu směnili s jinými myslivci.

   Tak jako každý rok, i tentokrát se zábava na proslulé myslivecké akci rychle rozjížděla. Už při první hudební sérii mysliveckých písniček se téměř zaplnil taneční parket, fronta stála u pípy, jak to tak bývá, než si každý alespoň dvěma pivky „osprchuje hlasivky“, a druhá u tomboly, kam každý spěchal, aby náhodou už nebyly lístky rozebrány. To ale hned tak nehrozilo, protože s předpokladem velkého zájmu si pořadatelé připravily bloky nejen ve čtyřech barvách, ale navíc ještě s razítky zajíců a srnců.

 

+++

      

   U jednoho stolu sedělo pár kluků a holek z místní omladiny. Poslední leč byla jednou z příležitosti potkat se a popovídat si, protože přes týden byli rozjeti na různé školy v blízkém i vzdálenějším okolí. Mezi těmi řečmi se dostalo i na Mílu, který studoval grafiku a měl jako téma své ročníkové práce padělání v umění. Což bylo docela zajímavé i pro ostatní.

   „Stejně se na to nakonec vždycky přijde, ne?“ mínila Radka. „Já si to taky myslím – ať už jde o slavný obrazy nebo papírový bankovky,“ souhlasil Kryštof. „Přijde, nepřijde, ale svým způsobem je to kumšt, musíš na to mít výtvarnej talent,“ přidala se do diskuse Jitka a obrátila se na Mílu: „A co ty? Máš ho, když o tom píšeš?“ „A víš, že mám někdy pocit, že jo?“ usmál se tázaný. „Tak honem udělej ňáký prachy, ať se můžem rozšoupnout!“ zasmál se Kryštof. „Hele, Mílo, neposlouchej Krýšovy  ptákoviny, ale na něčem se předveď!“ reagovala Jitka a ostatní souhlasně přikyvovali. Míla se rozhlédl po stole a jeho zrak padl na srovnané lístky do tomboly. „Tak koukejte!“ vytáhl z kapsy černou fixku a než se ostatní vzpamatovali, přimaloval na dva čisté lístky, tedy jen s číslicemi, podle „předloh“ – razítek z dalších lístků do tomboly postupně zajíce a srnce: „Tak co – přišli byste na to?“ Výsledek byl opravdu téměř dokonalý a jeho tvůrce vyslechl slova chvály. Jen Radka poznamenala: „Co když teď ale ty dva losy něco vyhrajou?“ „To přece snadno vysvětlíme,“ mínil Kryštof. „A když vyhrajou ty padělaný?“ pokračovala Radka v nepříjemných otázkách. „Tak to zkusíme!“ zasmála se Jitka.

   Ale protože hudba začala další sérii a myslivecké valčíky a polky konečně prostřídala aktuálními hity, šlo se tančit a k Mílovu ročníkovému tématu se už parta mladých nevrátila – na probrání toho měla mnohem, mnohem  víc.

       

+++

 

   Ve všeobecné pohodě se Štěpánská poslední leč pomalu sunula k jednomu ze svých vrcholů – losování tomboly, která byla jako každoročně opět opravdu bohatá. „Tak, chlapi, doufám, že ste všici eště v cajku a schopný dotáhnout tombolu do zdárnýho konce. Víte, jaký zmatky vždycky panujou kolem výdeje cen!“ zahájil předseda mysliveckého sdružení Svatý Prokop Marek krátkou poradu pořadatelského štábu. „Neboj, předsedo,“ odtušil jednatel Ríša, „všeci víme, že ten pravej rozšup si každej rok schováme až po vydání tomboly.“ „No jen aby, jak koukám na Matěje …“ zapochyboval předseda, ale dotyčný jen zavrtěl hlavou: „Zatím v pohodě, Marku, a do půlnoci taky!“ „Dobrá,“ přešel předseda k vlastnímu tématu: „Jako každej rok provedem losování já s naším nejstarším členem Ctiborem, lístky už jsou v klobouku, tahat budou ženský v sále. Začnem přesně dvacet tři třicet,“ nezapřel v sobě předseda dlouhou kariéru důstojníka z povolání a pokračoval: „U výdeje bude lístky kontrolovat a zvěřinu vydávat jako vždycky Matěj, pomůžu mu já s Tondou a Ivanem, případný problémy bude jistit Ríša. Jasný?“          

   Všechno bylo všem jasné, dotazy žádné, ostatně dělali to takhle rok co rok už dlouhou dobu, takže už měli své, jak se teď říká, „know how“  

 

+++

 

   „A dostáváme se v naší tombole k hlavním cenám!“ Napětí v sále houstlo, ale pravda, někteří „účastníci“ si šli ven zakouřit, v sále byl přísný zákaz, jiní a jiné se šli trochu pomuchlovat (v tomto ohledu žádný zákaz vyhlášen nebyl, ale …). Věděli totiž, že jako každý rok se všechny vítězné losy napíšou na velkou ceduli a čtvrt hodiny po losování se začnou ceny vydávat.

   „Krásné selátko divočáka vyhrává los …,“ Marek a Ctibor chvíli všechny napínali, „los číslo sto jedenáct, červený, se zajícem!“

   „A je to tady!“ ukázala Jitka na jeden z „padělků“ – na jejich stole opravdu ležel „vyhrávající“ los. „Tiše, tiše!“ zacpal Míla pusu Kryštofovi, který se už chystal vydat vítězný ryk, „když to chcete zkusit, musíme nenápadně.“ „Není to blbý?“ zaváhala Radka. Ale alkohol dělá i z jinak opatrných hrdiny – tak Míla namítl: „Jen to zkusíme. Pro tu srandu. Uvidíš, že to v tom zmatku při vydávání cen projde. Pozdějc sele klidně zase vrátíme …“

   Když se začalo vydávat, byli u tomboly Kryštof s Mílou mezi prvními a už strkali Matějovi svůj los. Ten ho zběžně prohlédl a vzápětí jim předal sele se slovy: „Hlavně se nehádejte, jestli se šípkovou nebo ze zelím. Nejlepší by bylo na grilu!“ Kluci divočáka popadli a ukryli do jedné nepoužívané chodby kulturního domu, který dobře znali z akcí, co v něm omladina pořádala. Když se – ještě po jedné cigaretě – vrátili do sálu, u tomboly byl pořádný fofr. Jako by se lidi báli, aby se nezhaslo a tombola nedopadla jako v „Hoří, má panenko“. Ale pak se cosi zadrhlo.

   „To není možný,“ kroutil hlavou Matěj nad další „stojedenáctkou“ v červené barvě se zajícem: „Vidíte, že na tabuli už to máme škrtnutý, to znamená, že jsem sele vydal.“ „Ale komu? Ten los přece není falešnej!“ namítl skutečný majitel vyhrávajícího papírku. „A jéje, Matěji, neříkal jsem ti nepij?“ vložil se do problému jednatel Ríša a obrátil se k hostovi ve snaze vše zlehčit: „To abysme vám ho jeli střelit!“ „Proč ne?“ odtušil na štěstí dobře naladěný host, „jen si pospěšte, za hodinu nám jede poslední vlak!“

   Diskuse pokračovala u výdeje tomboly stejně jako u stolu mladých. „Mně fakt nejde vo nějakýho divočáka,“ konstatoval Míla, „jen jsem chtěl vyzkoušet, jestli to padělání zafunguje.“ „Tak sele vrátíme, ne?!“ navrhla Radka. „Jo,“ přidala se Jitka, „ať naši myslivci nemaj ostudu!“ A k té se skutečně schylovalo. Výherce bez výhry totiž poznamenal něco v tom duchu, že když černou místní nenaloví, nemají ji inzerovat v tombole. To vytočilo Matěje, ale jednatel Ríša zatím vše žehlil.

    Za chvíli se k vášnivě diskutující skupině přitočila Jitka: „Jestli hledáte selátko, tak se asi šlo vyčůrat.“ A když na ni všichni jen zírali, dodala: „Nějaký totiž polehává v chodbě u záchodů!“ Rozběhlo se jich tam hned několik!

    Jen jednatel Ríša ne, ten se obrátil k děvčatům: „Tak klopte, dámy, jak to bylo! A kde jsou vaši frajeři, co ten kus právě šoupli k místům, kam chodil i císař pán pěšky?!“ Jednatel totiž zrovna měl cestu taky do oněch míst a přesun selete zaregistroval. Ovšem než to stačil ventilovat, předběhla ho se svým „objevem“ Jitka. Teď pokračoval: „Jak jste dokázali voblafnout Matěje? A co jste s tím vůbec zamejšleli?“ Hodně otázek si žádá hodně odpovědí a tak hlavně kluci, ale i děvčata vysvětlovali a vysvětlovali.          

    No – jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Myslivci uvěřili mladým, že nechtěli nikoho o sele připravit, ale hlavně, že los byl upraven předem, kdy nikdo nemohl tušit, že právě ten vyhraje, a tak k pokusu o malý podvod vlastně došlo náhodou. Naštvali se na ně tak jen trochu. Nový majitel selete byl s cenou spokojen a na zmatek kolem ní rychle zapomněl, ostatně už pomalu pospíchal na ten poslední vlak. Ani další hosté poslední leče si večer nenechali malou komplikací pokazit. Nedůsledný výdejce Matěj (ale řekněme si, koho by napadlo kontrolovat kromě čísla a barvy i „pravost“ razítek!) byl pak spolu s naší čtveřicí přece jen mírně potrestán – dostali za úkol najít v kupě losů onen výherní padělek, aby se potvrdila jejich verze celého „případu“..Možná se v tom přehrabovali ještě na Silvestra …

 

+++

 

  Závěrem je třeba dodat, že i když v našem případě šlo o klukovinu, vybuzenou frajerským postojem  mladého kumštýře i zkonzumovaným alkoholem (dříve se dělali na posledních lečích trochu jiné kousky), přece  jen se jednalo o podvod, ovšem vzhledem k nízké ceně selete by se řešil jen v rámci zákona o přestupcích.

   Horší ovšem je, že se objevují takymyslivci, kteří podvody s paděláním rozjíždějí nad rámec klukovin – objevují se padělaná vysvědčení o zkouškách z myslivosti, falešné plomby i padělané průkazy původu psa …

  Je to prostě divný svět v roce 2012. Bude ten v roce 2013 lepší?   

 

Některá ustanovení právních předpisů týkající se případu:

 

§ 2 písm. a) (vymezení pojmů – myslivost) zákona o myslivosti, § 209 (podvod) trestního zákoníku, § 50 (přestupky proti majetku) zákona o přestupcích.

 

Na motivy skutečného případu připravil Jaroslav Šprongl.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpracování dat...