Časopis Myslivost

Začněme ale se správným pojmenováním. Doplňkové krmivo je název nařízený v legislativě EU. S logikou názvů, vytvořených moudrými úředníky z Bruselu jsme se setkali už mnohokrát. Krmiv, kterými zvěři doplňujeme zimní výživu, je mnoho – seno, obiloviny, otruby, řepa, zelenina, ovoce… Granule, to je jen název formy či struktury krmiva. Velmi matoucí název, protože granulovat se dá téměř vše. Ale o tom později a my se přidržíme sice ne zcela legálního, ale zato výstižného názvu krmné směsi.

První námitka je naprosto správná. Krmné směsi jsou drahé, neboť jejich cena je skutečně vyšší, než sena a obilovin. Zkusme se tohle podívat z druhé stránky. ¨

Co za své peníze dostaneme?

Porovnání vyplývá z přiložené tabulky. Až na vlákninu jsou všechny výživné hodnoty krmné směsi oproti senu i ovsu či ječmeni podstatně vyšší. Tak to by snad stačilo. Nebo ne? Samozřejmě, že ne. To by toho směsi nabízely jen málo, byť je obsah některých živin několikanásobně vyšší než u sena či obiloviny.

Oproti pevně zakořeněné laické představě jsou živiny ze směsí mnohem lépe využitelné, než z přírodou poskytovaných krmiv.

Co je to vlastně využitelnost? Znamená to, zjednodušeně řečeno, že se konkrétní živina působením trávicích enzymů a dalších metabolických cyklů, rovněž činností mikroflóry předžaludků či střev, vlivem chemického prostředí v žaludku a tenkém střevě může dostat přes stěnu tenkého či tlustého střeva a stěnu vlásečnice do krevního oběhu.

Vypadá to složitě, a také to složité je. Ale ponechme složitosti vědcům z oboru fyziologie a biochemie a podívejme se na to trochu věcně. Zelená hmota rostlin je na naší Zemi proto, aby prvotně plnila jiné funkce, než výživu býložravců. Zvláštní tvrzení, ale stačí si trochu prostudovat rostliny rovníkového pásma. Většina je obdána trny nebo toxická – prostě obrana před býložravci. Ti se jí jako potravnímu zdroji pouze přizpůsobili. Postupem času se k tomu přidali masožravci čili predátoři a vznikl potravní řetězec. Ostatně, ani masožravec nevyužije všechny tkáně své přirozené potravy.

Jinými slovy, zdaleka ne na všechny látky, které rostlinná hmota obsahuje, nemá býložravec enzymatickou výbavu. Nedokáže je tedy převést ve střevním prostředí na rozpustnou formu či tak malé částice, aby prošly přes zmíněné biologické bariéry. Uveďme několik příkladů.

Uhličitan vápenatý je vodě nerozpustný. V kyselém prostředí žaludku se převede na velmi dobře rozpustný chlorid vápenatý (správný pojem je ionizace, a hovoříme o ionizovaném vápníku), rychle a snadno v této formě přechází do krve. Zdá se to být jasné a účinné. Ale například u koní je tomu jinak, neboť žaludek koně nemá tak velikou produkci kyseliny jako většina býložravců a ne vždy se uhličitan vápenatý stačí po dobu strávenou v žaludku převést na využitelnou formu – ve střevech je zásaditá reakce, a tak vápník z tohoto zdroje odchází částečně jako nevyužitelný s trusem z organizmu.

U bílkovin se zase působením trávicích enzymů veliké molekuly bílkovin rozloží na aminokyseliny, které procházejí přes střevní stěnu i stěnu vlásečnice. Ale srst a peří je také bílkovina, ale její struktura je tak odolná, že enzymy téměř všech živočichů jsou na ni krátké.

Vláknina, což je složitý cukr, se v jednoduchém žaludku a střevě nerozloží. Býložravci využívají vlákninu jako zdroj energie pomocí mikroflóry předžaludků či slepého střeva. Přežvýkavci jsou schopni využít nejen energii ve formě mastných kyselin, ale také a hlavně je pro ně hmota „narostlých“ mikroorganizmů zdrojem velmi kvalitní, tzv. plnohodnotné bílkoviny.

U nepřežvýkavých býložravců (králíků, zajíců a koňovitých a lichokopytníků obecně) se využívá jen energie, hmota mikroorganizmů odchází z těla s trusem.

Kromě toho mikroflóra vytváří řadu velmi cenných látek, zejména B-vitaminy. Protože se jedná o produkt živočicha, jsou téměř stoprocentně využitelné.

Je dávno prokázanou skutečností, že řada cenných, biologicky účinných či dokonce léčivých látek v rostlinách, tedy nepopiratelně přírodního původu, projde organizmem zcela bez užitku. Příroda je připravila v takové formě, kterou živočišný organizmus do své látkové výměny prostě nezařadí, nemá pro jejich využití enzym či vhodné prostředí.

Naproti tomu, opět řada důležitých živin, např. vitaminů, mikroprvků, enzymů, složitých cukrů atd. dokáže moderní technologie připravit jako účinnější než sama příroda.

Vraťme se ke krmným směsím. Zčásti pozůstávají z produktů, jež nám přímo poskytuje příroda a jejich úprava je minimální – třeba obiloviny. Dále z technologicky upravených produktů, přičemž úprava vede ke zlepšení využitelnosti či zvýšení koncentrace živin. Takovým produktem jsou sójové, slunečnicové a řepkové šroty, otruby, obilné klíčky. Jsou komponenty krmných směsí, kde převažuje biotechnologická úprava, například sladový květ, krmné kvasnice, sušené mláto, obilné výpalky. Touto úpravou se většinou získá komponent s vysokou biologickou hodnotou i obsahem živin.

Minerální doplňky jsou do jisté míry průmyslovým produktem, ale jejich využitelnost v organizmu je vysoká, mnohem lepší než z přírodních komponentů a hlavně umožní sestavit krmnou směs doopravdy přesně podle nároků zvěře.

Dále používáme ve směsích tzv. premixy, což je opět směs vitaminů, mikroprvků, antioxidantů, dalších biologicky účinných látek, případně léčiv či antiparazitik.

Na konec zcela záměrně ponechávám dva komponenty. Rybí moučka – mimořádně cenný bílkovinný komponent zejména pro několikadenní drůbež, zejména pro bažanty, perličky atd. A pak pro svou různorodou kvalitu rozporuplný bílkovinný úsušek neboli sušená vojtěška.

V čem tkví skutečný smysl využívání krmných směsí?

Můžeme sestavit krmivo zcela přesně na míru podle požadavků zvěře. Tyto požadavky jsou dány ročním obdobím, reprodukčním stádiem, druhy a stavy zvěře, účelem chovu atd. Liší se natolik, že skutečně nemůže existovat univerzální směs.

A aby toho bylo víc, každá honitba či obora je něčím specifická. Třeba požadavky na realizaci genetiky. Malá či velká úživnost, rozličné půdní poměry nastavují v porostech zcela jiné obsahy živin, zejména minerálních látek. Jedině kvalitně sestavenou recepturou směsi můžeme tyto nároky splnit. Nevěřme reklamním kecům o „rodinném stříbře“ receptur velkých firem, nevěřme blábolům o tom, že jsou sestavovány za dozoru veterinářů. Chovatel chová a lékař léčí. Snad napravuje chyby chovatele, ale výživa je vždy doménou chovatele.

Někdo může namítnout, že v jeho firmě se o krmiva a recepturu stará veterinární lékař, ale ten je tedy svou skutečnou profesí krmivář, vysoce specializovaný chovatel.

Receptura se sestavuje podle momentální ceny jednotlivých komponentů a zadání zákazníka. Cena směsi je dána několika parametry. Za prvé, jak už bylo zmíněno, cenou komponentů, dále cenou dopravy a obalů, náklady na technologický proces – to je energie a opotřebení strojů, rovněž mzdovými a paušálními náklady a marží výrobce.

Proč si čtete tak samozřejmé a nudné údaje? Jen proto, aby bylo stejně samozřejmé, jak je ve skutečnosti drahá takzvaná laciná směs. Nebo zdánlivě laciná směs. Všechny náklady kromě komponentů jsou v zásadě stejné a tvoří přinejmenším třetinu celkové ceny. Směs z ječmene, otrub, vojtěškového úsušku a řepkového extrahovaného s trochou vápence a krmné soli, s minimem vitaminu A, D, E zvěři mnoho prospěchu nepřinese.

Naproti tomu receptura s kukuřicí, sójovým a slunečnicovým extrahovaným šrotem, sladovým květem a minerálním obsahem podle skutečných nároků zvěře, s vysokým obsahem vitaminů může být krmena v menším množství a výsledky uvidíme brzo na jaře. Projeví se v dobrém zdravotním stavu, kvalitě trofeje i příchovcích.

Obě směsi jsou přitom zatíženy stejnými paušálními náklady, a přesto je výsledek propastně jiný. I obiloviny mají své paušální náklady, a obsah většiny živin v nich není vysoký.

Výživné hodnoty krmných směsí jsou dány jejich recepturou. Podstatné je, aby při jejím sestavování dosáhnul výrobce jednak požadovaných hodnot a vzájemných poměrů bílkovin, energie a minerálních látek, jednak také kladného dietetického efektu. A samozřejmě, používal takové komponenty, které mají co nejlepší využitelnost živin.

Typickým příkladem je obsah fosforu a vápníku. Fosfor je v rostlinných materiálech, zejména v obilovinách, obsažen v docela vysokém množství. Je ale vázán pevnou, tzv. fytátovou vazbou, ze které ji uvolní pouze mikroflóra předžaludků přežvýkavců nebo mikroflóra slepého střeva u koní či králíků. U prasat a drůbeže, není-li do směsi přidán umělý enzym, odchází fosfor nevyužit a přispívá k tvorbě sinic ve vodě rybníků, přehrad a jezer.

Poměr vápníku a fosforu je závažný krmivářský parametr, lišící se například podle toho, zda krmíme pro kondici zvěře přes zimu nebo v období parožení jelenů se špičkovou genetikou. Vápník se nachází v zelené hmotě, jeho množství a využitelnost je zásadně ovlivněna geologickým podkladem půdy. Proto se nelze spolehnout na rutinní přídavky obilovin, popř. někde jinde prováděné amatérské zamíchání obilného šrotu s krmným vápencem.

S přídavkem obilovin se nanejvýš podaří splnit nároky zvěře na energii. To ale pro zachování zdraví a imunity rozhodně nestačí, protože organizmus potřebuje dodávat všechny živiny ve správném poměru a s jediným krmivem vždy v některých živinách překrmujeme a jiné jsou v nedostatku.

Snad lze organizmus nejlépe přirovnat k sudu s dýhami vylámanými v nestejné výšce. Každá dýha představuje jednu z živin. Lze jej naplnit jen po tu nejníž vylomenou. K výživě zvěře je třeba přistupovat komplexně a pomyslný sud – dějiště celé látkové výměny musíme naplnit celý.

Nakoupíme třeba několikadenní kačeny. Hospodář se rozhodne šetřit a povolí jen malé množství krmné směsi. Několik málo dní se zkrmuje směs pro kačeny do čtyř týdnů (VKCH 1) a pak se jim začne podávat pšeničný a kukuřičný šrot. Kačenám budou chybět nejen bílkoviny, ale i minerálie, vitamíny, mikroprvky. Přes to všechno nějak porostou, ale i levného šrotu spotřebují několikrát víc, než by potřebovaly směsi. Zpozdí se vývoj kostry, důležitých orgánů, strádáním může vypuknout kanibalizmus (typické u bažantů), zhorší se imunita i schopnost adaptace po vypuštění do honitby.

Je velmi dobře známo, že ve volných honitbách končí období prostřeného stolu se sklizní obilovin a s koncem podzimu začíná zvěři obtížná doba. Loňský rok byl velmi příznivý nemalou úrodou žaludů a bukvic. Letošní podzim tak štědrý nebyl. I tyto souvislosti mívají vliv na rozhodování o nákupu či zadání krmných směsí.

Samotné složení krmných směsí tedy musí vycházet z nároků zvěře a podmínek honitby či obory.

Prvním průkopníkem moderní výživy zvěře byl Franz Vogt. Doslova geniálně dokázal odvodit potřebu zvířat podle chemického složení trofeje a vlastně celého těla. Mimořádně šťastnou okolností bylo složení jím používaných sezamových pokrutin, kde poměry minerálních látek, bílkovin i ostatních živin odpovídaly potřebám zvěře v období tvorby trofeje. Dnes jsou tehdy využívané sezamové pokrutiny nedostupné výrobně i cenově.

Dovolím si osobní poznámku – investice do nákupu skutečných sezamových pokrutin je vysoká a neúčelná. Jsme schopni nahradit je s velmi dobrými výsledky počítačovou optimalizací, neboť máme k dispozici řadu minerálních i bílkovinných komponentů stejné či spíše lepší biologické účinnosti než původní sezamové pokrutiny. Jedná se jen o finanční prostředky a komplexní a koncepční přístup k výživě zvěře. Podstata práce pana Vogta však zůstává zachována a važme si jí dále – přidáváme zvěři ve formě krmných směsí, co příroda, lépe řečeno naše honitby a obory poskytnout nemohou.

Zajímavou inspirací je publikace Paroží jelenovitých (Zbigniew Jaczewski,1985), kde kromě jiného autor zmiňuje paroží pradaňka v nepředstavitelné hmotnosti přes 30 kg. Také v ilustracích Františka Buriana je možno najít zvíře s rozměry trofeje, která této hmotnosti odpovídá. Vysvětlení lze nejspíš hledat v mimořádně vysokém obsahu živin tehdejších porostů, promiňte, praporostů. Jenže, dnes máme v honitbách či oborách půdy a pastvu zcela jinou, příkrmům se nevyhneme. Jedná se jen o to, abychom dokázali přikrmovat zvěř ve správné době a hlavně směsmi s optimálním složením. Bude-li jelenům špičkové genetiky v době parožení chybět vápník, velmi zjednodušeně řečeno, půjčí si jej (právě vzhledem k realizaci genetických předpokladů) z kostry a vytvoří docela slušnou trofej. Ale na úkor kostry, na úkor metabolizmu vápníku v celém těle. Máme-li v oboře či honitbě půdy chudší vápníkem, je nutno s tím v době osifikace paroží počítat a podat zvěři adekvátní směs s dostatečným obsahem vápníku. Ale může se jednat o hořčík, zinek, mangan…

Směsi pro zvěř by se měly dodávat vždy jako granulované. Jejich příjem zvěří bývá lepší než u sypké struktury, nedochází k tak vysokým ztrátám. Zvěř přijímá směs bez separace na hrubé a jemné podíly. Právě jemné podíly směsi jsou ty cennější (vitaminy, minerálie) a zůstávají prosliněné a nalepené na povrchu koryt a krmných žlabů.

Přikrmování zvěře má i svá úskalí a dokonce rizika. Předně, vždy pracujeme se směsmi, které jsou určeny pro konkrétní druh a kategorii zvěře. Právem očekáváme a žádáme, abychom dostali přesně to, co v podmínkách obory a honitby potřebujeme. Nikdy se nespokojme s „nějakou“ směsí pro jeleny, srnce, atd., kterou výrobce dodává řadu let různým odběratelům. Toto pravidlo platí hlavně pro spárkatou zvěř. Kačeny, bažanti, perličky a podobně, tam je to jinak a platíme za špičkovou, standardně osvědčenou kvalitu.

Nikdy se nespokojme se směsí nelegálně získanou, nejasného původu nebo určení. Některé směsi obsahují léčiva, antiparazitika či jiné látky specifického určení pro určitý druh nebo kategorii zvířat. Jiným mohou škodit či být dokonce vysoce toxické mohou záporně ovlivnit kvalitu zvěřiny.

Navážení různých zbytků a odpadů potravinářské výroby či technologií na krmná místa je nezodpovědné a naprosto nevhodné. Malé odbočení – není výjimečné, že se „do lesa“ navozí také méně kvalitní zbytky senáží či siláží. Než takové příkrmy zvěř objeví a přijme, oxidací a postupnou degradací až rozkladem hmoty vznikají toxické látky, od plísňových jedů po hnilobné látky.

Krmné směsi mohou obsahovat mykotoxiny z komponentů. Existují plísně, žijící během vegetace na povrchu obilovin a vojtěšky, které mohou produkovat smyslově nezjistitelné toxiny. Rovněž přítomnost těchto plísní je smyslově prakticky neodhalitelná. V praxi tyto látky obecně nazýváme fusariové mykotoxiny, konkrétně se některé z nich jmenují zearalenon, deoxynivalenol, fumonisin, vomitoxin… Je jich více než několik. Příznaky poškození organizmu jejich působením jsou velmi různorodé, také závažnost postižení je od nepatrných projevů až po úhyny. Postihují reprodukční funkce, povrch trávicí trubice, centrální i periferní nervovou soustavu. Převažují však především (naštěstí) jen ty méně závažné. Podstatné ale je, že zmíněné mykotoxiny mohou obsahovat zralé, napohled nezávadné obiloviny, rovněž sláma, postižené mohou být i pastevní a luční porosty, tedy nejen pastva, ale i seno. Často bývá napadena vojtěška. Protože tyto látky jsou odolné i vůči vysokým teplotám, ve vojtěškovém úsušku mohou být dosti koncentrovány. Zjištění chemickým rozborem je finančně náročné.

Zvláštní kapitolou jsou amatérští, samostatní výrobci různých směsek. Opatří si nejrůznější komponenty, někdy jejich zdroj neodpovídá ani základním podmínkám použití ve výživě zvířat. Bez základních znalostí o obsahu živin, s nemožností dosáhnout potřebné homogenity zamíchají cokoliv s čímkoliv. Absolutně nevhodné je použití tohoto způsobu při přípravě krmiva pro zimní zásah proti parazitům.

Tabulka uvádí hodnoty, které umožní porovnání mezi směsmi, senem a obilovinami, ale také směsmi mezi sebou. Komponenty v následujícím popisu jsou sestaveny sestupně podle obsahu. Ceny směsí jsou ovlivněny neustále se měnícími cenami komponentů. V letošním roce dosáhla cena obilovin rekordních hodnot, přes 5000 Kč za tunu, také ceny bílkovinných komponentů jsou na dlouho nevídaném maximu.

Vždy ale platí, že čím dražší je obilí, tím více se vyplatí krmit co nejkvalitnějšími směsmi. Je ale také pravda, že do tvorby cen směsí vstupuje řada vlivů – množství odebraných směsí, dlouhodobost vztahů, spolehlivost a včasnost placení, obecné dodavatelské i konkrétní osobní vztahy…

Směs č. I je sestavena tak, jak by komerční směs vypadat neměla. Pozůstává z ječmene, pšeničných otrub, vojtěškového úsušku, řepkového extrahovaného šrotu, krmného vápence, krmné soli a premixu vitaminů a mikroprvků. Její energetická hodnota je nízká, vláknina vysoká. Celkové i stravitelné bílkoviny jsou nízké. Její cena v komponentech představuje asi 480 – 520 Kč za 1 q. Nízká cena vypadá příznivě, ale k dosažení výsledků porovnatelných se směsí č. III by bylo nutné zkrmovat na kus a den nejméně o polovinu více.

Směs č. II je sestavena pro volně chovanou zvěř v průměrně úživném prostředí, z ječmene, sójového extrahovaného šrotu, pšeničných otrub, lněného oleje, monokalciumfosfátu, krmného vápence a soli a premixu. Cena v komponentech je asi 550 – 570 Kč za 1 q.

Směs č. III je vhodná pro obory nebo účelové chovy, taktéž pro faremní chovy daňků. Má vysoké výživné hodnoty bílkovin, energie i minerálních látek. Taková směs je zárukou dobré kondice zvěře, přírůstků i příchovků. Pozůstává z kukuřice, ječmene, slunečnicového, sójového a řepkového extrahovaného šrotu, pšeničných otrub, extrudovaného lnu, monokalciumfosfátu, krmného vápence, soli, oxidu hořečnatého a premixu. Její hodnota je znát díky nízké vláknině a vysoké hodnotě stravitelných bílkovin (SNL). Cena v komponentech je asi 640 – 670 Kč za 1 q.

Profesionálně vyrobené krmné směsi jsou rozhodně nejen vítaným, ale skutečně potřebným prostředkem, jak zlepšit zdravotní stav, odolnost, reprodukci a trofej zvěře. Bez kvalitní výživy je těžké využít genetických schopností zvěře. Směsi vždy dají zvěři více, než pouhý příkrm obilovinami a senem, proto se investice do nich vždy vyplatí. Mají své pevné místo ve výživě volně zvěře hlavně v zimním období. V oborách a účelových chovech je jejich využívání nezastupitelné.

Martin MOHELSKÝ