Je velmi těžké pochopit, že v naší době si někdo vůbec dovolí vyřknout názor, že je třeba zlikvidovat nepůvodní kamzíky v Jeseníkách. Panebože, když to slyším, všichni čerti pekelní mě berou. A to jsem za třiašedesát let musel vyslechnout velkou nůši všeličeho. Bojím se to říct, ale je to tak.
Lidstvo okrádá a bídačí přírodu pro svoje pohodlí, nehledí a ničí i nejpotřebnější jenom aby člověk sám sobě přilepšil. Ve světě mizí druhy z fauny i flory a nedávno se rozhodovalo o vybití jesenických kamzíků. Zase se zjevil někdo papežtější než Papež.
Kdyby se jednalo o nějaké silácké řeči, braly by se jako výplod nemocné hlavy, jenže bylo to mnohem vážnější. K vystřílení kamzíků byly před nedávnými roky dokonce vytvořeny výborné podmínky. Ochranáři - světe div se - ti, co by měli přírodu chránit, spustili bouřenou proti růžkaté a mírumilovné zvěři.
Roky, vlastně celý svůj produktivní věk jsem sloužil v lesích pod Pradědem a znám praktiky skupiny bezesporu odborníků z chráněné krajinné oblasti. Každý tam zná něco. Ornitolog, botanik a podobně, no a jak roky ukazují, to všechno se asi těžko kloubí v celek. Ale mělo by to tak být! Jenže obvinit kamzíky z toho, že žerou endemity, je skutečně jednoduché. Botanik má pravdu, hájí si svoje kytičky, nezajímají ho nějaké kozy dovezené odněkud z Alp. No právě, dovezené, takže nepůvodní! Jak to, že taková cizí šepleť žije v naší ochranné zóně, ptá se srdcař naprosto oddaný „svému“? Tak to přece nemůže nechat! A než se těch pár stovek kamzíků vystřílí, postavíme oplocenku. Takže se před léty se uvažovalo, že vzácné rostliny pod Petrovými kameny ochrání pletivový plot. Tím se k pokochání s jedinečnou květenou sice nedostane žádný návštěvník Jeseníků, ale hlavně ani kamzičí zvěř. Jenže už můj děda říkal, čím víc louku kosíš, tím bohatší tráva vyroste. Teď, člověče suď.
Nepůvodní kamzíci! Tohle říkat ve třetím století je opravdu drzost. Všichni zainteresovaní ví, že stačí tři generace zdravé zvěře k tomu, aby bylo slůvko nepůvodní zapomenuto. A tak počítejme, kolik generací za sto let života v Jeseníkách mají kamzíci zdárně za sebou. A kdyby tomu někdo ani tak nechtěl věřit, nevím potom, proč nepochybuje například o bramborách, o kukuřici, a nebo třeba i o zubrovi, svým způsobem hitu posledního období. U tohohle obrovského tura žádný archeologický nález neprokazuje jeho původnost, zatímco kamzík tohle „alibi“ má. Jeho lebka byla, jak známo, nalezena v jeskyni Šipka, přesto se ho nějaký šakal chystal sežrat do posledního kusu.
Ano, šakal, další druh, o němž se v poslední době diskutuje. Sporadicky se vyskytuje na jižní Moravě a je prý úžasným doplněním české přírody. Jenže tenhle predátor, podle některých, co chtějí zažít přírodě blízký návrat a nastěhovat se do jeskyň, přímo klenot, dokáže zlikvidovat populaci drobné zvěře včetně potravních konkurentů, lišky a jezevce a snadno sebere i srnče. Možná porovnávám neporovnatelné, také nejsem zoolog, ale chci ukázat, jak jednomu druhu se straní, aby druhému byl vyřčen ortel smrti.
Po zdárném přežití sto let kamzíků v Jeseníkách nelze přece mluvit o jeho nepůvodnosti. Je náš, zaslouží si ochranu. Vždyť ho dříve i ochranáři brali jako druh cenný, vyžadující zvýšenou ochranu, a tak se i dělo. Byla pro zvěř šťastná a prospěšná tehdejší výjimečná shoda ochránců přírody a myslivců. Chov i lov se plánoval a striktně dodržoval.
Netrvalo však dlouho a znovu se strhly souboje o kamzíka v Jeseníkách. Opětně vyslovený názor mířící k likvidaci kamzíka v chráněné oblasti se v rozkouskovaných původních honitbách mlčky rozšířil i mimo tuhle vymezenou oblast. Vzplál válečný oheň a byl dán průchod nekontrolovanému odstřelu horské vzácné zvěře.
Za co kamzíci platí životy a komu vlastně, zní opakovaně moje otázka. Jsme my, Homo sapiens vůbec normální?! Kolikrát o tom vážně pochybuji. Nařčení o nepůvodnosti kamzíků v Jeseníkách je zcela jistě zástupný problém něčeho… Možná i snaha zviditelnění jednotlivce na úkor zvěře neschopné se bránit. Ohlupování veřejnosti tím, že kamzíci škodí lesu, je dávno vyvráceno výzkumem k tomu povolaných. Je prokázáno, že kamzíci na stav lesních ekosystémů nemají žádný negativní vliv, a to nechci použít i nám, lidem naprosto jasné poznání, že hlad je „sviňa“.
Předložená fakta jsou naprosto nezpochybnitelná, proč šťourat do něčeho, co samo o sobě, řízeno přírodními zákony funguje?! Je nejenom prapodivné chování, ale i cílené zneuctění práce našich předků, kteří přes mnohé počáteční nezdary a potíže, chovu kamzíků v Jeseníkách dosáhli.
Vezměme konečně selský rozum do hrsti a nechme klenot našich hor žít. Myslíte si, že kamzíci volně žijící v našich kopcích nás potřebují? Vůbec ne. Naopak, pokud se přirozenému nebudeme plést do cesty, nakonec sami na tom vyděláme.
Ing. Ota BOUZEK
Dne 5. 11. 2012 jsme s přítelem Ing. Jiřím Pecháčkem a Ing. Milenou Hamerskou připravili pro veřejnost další výstavu s vernisáží. Konala se ve Vrbně pod Pradědem v krásném prostředí kulturního zařízení Střecha za podpory obou žen středisko spravujících.
Výstava ukázala nejenom průřez stoletého života kamzíků v Jeseníkách, ale celou tuto několika generační dobu zvýraznil film vypovídající o celé peripetii od vysazení kamzíků u nás v obůrce až po boj o záchranu této nádherné zvěře v nedávné době. Pan Pecháček opět profesiálně a hlavně z duše naplněné kamzíky velmi poutavě sdělil přítomným malinko z historie a hlavně popsal současný stav týkající se kamzíků v Jeseníkách.
Vernisáž proběhla jako letošní poslední akce sdružení Jesenický kamzík ve prospěch našich kamzíků a musím konstatovat, že takovým nadšencům jako jsou Milena Hamerská a Jiří Pecháček je třeba si jen a jenom hluboce vážit.
Závěry a doporučení
Mezinárodní konference „100 let chovu kamzíka horského v v Jeseníkách“
Organizátoři konference s potěšením konstatují a oceňují, že odbornou veřejností byla konference přijata jako důležitá a velmi potřebná. Dokládá to počet účastníků, úroveň a počet přednášejících i celková konstruktivní atmosféra jednání.
Účastníci konference konstatují, že byl na konferenci všeobecně deklarován zájem vést společná konstruktivní jednání, která povedou k zajištění budoucnosti kamzíka horského v Jeseníkách za podmínek přijatelných pro všechny dotčené strany.
Účastníci konference oceňují změnu přístupu Správy CHKO Jeseníky ve vztahu ke kamzičí zvěři.
Účastníci konference konstatují, že všichni účastníci akceptují požadavek CHKO Jeseníky a ochrany přírody obecně na maximální možnou eliminaci škodlivého vlivu kamzíka horského v lokalitě Velká Kotlina. Účastníci konference deklarují vůli ke společnému hledání technického řešení, aby tento požadavek byl zajištěn.
Účastníci konference doporučují, aby CHKO Jeseníky resp. orgány ochrany přírody zadaly nový vědecký výzkum, který by zmapoval skutečný vliv kamzíka horského na prostředí Jeseníků, a který by se stal podkladem pro další jednání o případném zvýšení stavu kamzičí zvěře v Jeseníkách. Současně doporučují občanskému sdružení Jesenický kamzík, aby jednání o navýšení stavu inicioval.
Účastníci konference doporučují, aby občanské sdružení Jesenický Kamzík, iniciovalo jednání kompetentních představitelů Správy CHKO Jeseníky, Lesů ČR a ČMMJ, které bude pokračováním jednání podle závěrů této konference.
Účastníci konference doporučují věnovat nadále velkou pozornost zdravotnímu stavu jesenické populace kamzíka horského, která je v Evropském regionu nejzdravější populací této zvěře, a je velmi žádoucí, aby byl tento stav zachován.
Účastníci konference doporučují kompetentním orgánům, aby zvážili možnost změny legislativních předpisů při stanovovaní počtu zvěře od tzv. „normovaných stavů“ k posuzování skutečných a konkrétních důsledků vlivu zvěře na prostředí a případných škod zvěří způsobených.
Účastníci konference vyzývají uživatele a držitele honiteb, aby se připojili ke všeobecné společné snaze o zachování populace kamzíka horského v Jeseníkách, a případnému navýšení jeho stavu mimo jiné také zamezením nelegálních odlovů.
Účastníci mezinárodní konference
100 let chovu kamzíka horského v Jeseníkách