Časopis Myslivost

Nakonec, v roce 2004, vznikla kulovnice CZ 555. U modelu 555 Česká zbrojovka opustila klasický mauserův závěr s dlouhým perem vytahovače a vyhazovačem v těle zbraně a přešla na remingtonskou koncepci, kdy vytahovač je tvořen krátkým, příčně odpruženým drápkem a vytahovač v podobě odpruženého čepu je nesen přímo na těle závěru.

Můžeme se přít, co je lepší a spolehlivější. Je to „mauserovo“ kontrolované nabíjení, kdy náboj při zavádění do komory podklouzne pod drápek vytahovače a jeho poloha je po celou dobu nabíjení neustále vymezována tlakem pružin a rychlost vyhození je určena razancí, jakou střelec pohybuje závěrem vzad?

Nebo je lepší „remingtonovo“ suvné nabíjení, kdy drápek vytahovače teprve při dosednutí nábojnice do komory přeskočí přes hranu drážky a kdy vyhození prázdné nábojnice je určeno v podstatě pouze silou pružiny vyhazovače?

Oba způsoby mají svoje zastánce, spravedlivé rozsouzení podle mě spor nemá a praxe ukazuje, že v posledních letech se čím dál víc výrobců přiklání k „remingtonu“, který je výrobně vhodnější.

Nechci CZ 555 sahat do svědomí, zkušeností s ní mám jenom velmi, velmi maloučko, ale ve světle posledních událostí se zdá, že celá CZ 555 není nic jiného než jakýsi mezikrok na cestě ke zcela nové zbrani, k CZ 557. Ta sice vznikla tak, aby většina výrobních technologií používaných u kulovnic řady CZ 550 byla použitelná i pro výrobu nové zbraně, ale podle mého názoru CZ 557 již s původní „pětsetpadesátkou“ má společného jen pramálo. Měl jsem tu čest, a z pohledu výsledků testu i potěšení se s novou CZ 557 jako jeden z prvních seznámit. Dovolte mi tedy novou kulovnici podrobně představit.

Kulovnice CZ 557 je lovecká opakovací kulovnice s válcovým odsuvným závěrem remingtonova typu, s dvouřadou nábojovou schránkou s dvouřadým vyústěním. Závěr je zamčen dvěma symetrickými uzamykacími ozuby do pouzdra závěru. Pouzdro závěru je pojato klasicky, se dvěma můstky, mezi kterými je rozsáhlý prostor pro nabíjení a vyhazování nábojů. Bicí mechanismus se napíná při otevírání závěru.

Závěr CZ 557 zachovává remingtonovu koncepci použitou již u předchozí CZ 555, ale není z ní převzatý. Matice závěru je zcela nová, a tedy je jiná i rozborka závěru, která je nyní možná pouze po vytlačení čepu z kořene kliky závěru. Vyjmutí závěru ze zbraně umožňuje jednoduché, drobounké stiskátko na levé straně pouzdra závěru. Při zavřeném závěru je stiskátko schované pod maticí závěru

Nový je spoušťový mechanismus. Nemá napínáček, ale zato umožňuje regulaci všech klíčových charakteristik spouště: odporu, kroku i propadu. Svojí koncepcí vychází z dvoupákových mechanismů kulovnic řady 550, tj. s jedním jednozvratným záchytem úderníku podepřeným spouští. Po stisku spouště záchyt ztratí oporu a tlak bicí pružiny na úderník vytlačí záchyt ze záběru s úderníkem. Úderník se přesmykne a odpálí náboj v komoře.

Když jsem nad tím hloubal, tak mi nový mechanismus svými vlastnostmi (i použitou koncepcí) trochu připomínal spouště Timney, které se svého času instalovaly na nejrůznější mauserovky v USA a byly tam hodně, hodně populární. V poslední době podobnou koncepci používá kulovnice Browning X Bolt. Takovou koncepci spoušťového mechanismu používala ale už i „galaška“ ZG 47.

Přesto zdůrazňuji: spoušť kulovnice CZ 557 je vlastní, nová konstrukce. Je spíš důkazem, že pokud máte na nějakou konstrukci určité funkční požadavky, tak existuje vysoká pravděpodobnost, že skončíte – byť zcela nezávisle – u podobných řešení.

Pojistka je umístěna na pravé straně zbraně, těsně za kořenem kliky závěru. Odjišťuje se zatlačením směrem dopředu. Pojistka blokuje bicí mechanismus a využívá přitom pohybu po rolně, tedy se odvaluje namísto pouhého tření a suchého přesmyku. Výsledkem je tichý a hladký chod pojistky s jistými polohami.

Zásobování zbraně náboji obstarává nábojová schránka. Náboje jsou v ní uloženy ve dvou řadách, a také vyústění je dvojřadé. Výklopné dno nábojové schránky umožňuje snadné rychlé vyprázdnění zbraně, záchyt dna je umístěn v přední hraně přední úpony spoušťového lučíku, jako kdysi u kulovnic ZKK.

Mířidla jsou klasická otevřená. Hledí je stranově stavitelné. Plátek je mírně skloněný vzad. Základna hledí je ale otočná, takže pokud dáváte přednost plátku skloněnému dopředu, můžete si hledí sami otočit.

Muška je výškově stavitelná a má v sobě světlovodné vlákno. To, spolu s dvěma tečkami fluoreskující barvy na plátku hledí, zajišťuje přiměřené zvýraznění záměrného obrazce. Aby ale světlovodné vlákno mohlo správně plnit svoji funkci, potřebuje světlo. Z chránítka mušky, které kdysi muselo bránit dopadu nežádoucího světla a jeho odleskům, proto zůstala pouhá klec, která mušku chrání před mechanickým poškozením.

Pro montáž optických zaměřovačů slouží tradiční CZ rybina na předním a zadním můstku závěru.

Celý systém je držen v pažbě pouze pomocí dvou šroubů na přední a zadní části těla zbraně. Přední uložení má přitom podobu širokého prizmatu, které systém velmi přesně polohuje.

Dřevo pažby je chráněno před působením zpětnorázových sil vložkou z hliníkové slitiny. Pažba sama je z kvalitního ořechu, s laserem řezanými rybinami na úchopových plochách a s matnou olejovou povrchovou úpravou. Rybina je ostrá a čistá. Ne zcela běžné a přitom esteticky podle mě velmi vydařené je ohraničení rybin plavnými křivkami. Hlaveň je plovoucí, volná po celé délce hlavňového kanálu v předpažbí.

Běžná rozborka je jednoduchá a prostá. Vyprázdněte nábojovou schránku, otevřete závěr a zkontrolujte nábojovou komoru. Se závěrem v zadní poloze stiskněte doraz závěru na levé straně těsně za zadním můstkem pouzdra závěru. Vysuňte závěr směrem vzad z pouzdra. Tím je běžná rozborka ukončena. Pokud chcete sejmout ze závěru závěrovou matici, vysuňte pomocí vyrážeče nebo jiné vhodné kovové tyčky zajišťovací kolík v kořeni kliky závěru. Nyní lze matici závěru sešroubovat z těla. Další rozborku by již měl provádět znalý puškař. Sborka probíhá shodně, jen v opačném pořadí.

Praktický test nové kulovnice

Měl jsem k testu zapůjčenu kulovnici v ráži 30-06 Springfield, v provedení Lux s bavorskou pažbou (kapřím hřbetem). K české kulovnici česká optika – osadil jsem tedy zbraň zaměřovačem Meostar R1 1,5 – 6 x 42 RD usazeným do firemní montáže CZ s průběžnou základní deskou. Zaměřovač má přisvícení záměrného bodu, považuji jej za celkem univerzální optiku pro potřeby českého lovce. Jemné nitě záměrného obrazce přitom umožňují i opravdu přesné zamíření a střelbu.

Slícování dřeva s kovem bylo dobré, kovové součásti jsou čistě a hladce obrobeny. Vnitřní nefunkční plochy nejsou sice leštěné ale ani na nich nejsou otřepy nebo nepřiměřeně hrubé stopy po nástrojích. Slícování dílů je čisté, bez spár a zbytečných vůlí.

Zkoumal jsem i seřiditelnost a hladkost chodu spouště. Soudobý trend chce krátký, skoro bodový chod. Ale je i nemalé množství uživatelů, kteří chtějí mít nějakou zřetelnou dráhu před odpálením. Na CZ 557 se dala délka chodu seřídit v rozsahu prakticky od nuly do asi 6 mm Odpor jsem dokázal seřídit v rozsahu od asi 1100 gramů (10 Newton) do 2400 gramů (24 Newton) se směrodatnou odchylkou kolem 55 gramů. V celém rozsahu byl chod spouště dokonale čistý a odpor byl velmi stabilní.

Schválně jsem se vrátil do svého archivu a hledal. Výsledky CZ 557 jsou velice blízké tomu, co jsem z hlediska stability odporu naměřil u kulovnice Mannlicher Luxus v roce 2008 a z hlediska stability i rozsahu seřiditelnosti odporu hodně podobné tomu, co jsem před pár lety naměřil u Browningu X-Bolt. Pro CZ 557 „rovnou z kartonu“ je to vynikající výsledek.

Seřiditelný je i propad spouště. Příjemné, a v našem národě nadšených kutilů i velice důležité, je, že pokud to se „štelováním“ přeženete (vyjedete ze seřizovacího rozsahu), tak buď vůbec nenapnete úderník, nebo naopak vůbec nelze odpálit. Návratem seřizovacího prvku zpět se funkce obnoví.

Velmi důležité z hlediska bezpečnosti je, že ani při nastavení nejmenšího odporu spouště jsem nebyl schopen opakovanými pády zbraně pažbou napřed z výše 1 metru na podlahu vyvolat samovolné spuštění. Takže pokud je mechanismus funkční, pak je i bezpečný.

Nevrťte hlavou, tohle není tak úplně samozřejmé. Viděl jsem již několik zbraní, které měly tak „zdatně naladěnou“ spoušť, že při pádu z asi půlmetru na zem spouštěly samy. Jako většina kvalitních spoušťových mechanismů i mechanismus CZ 557 působí subjektivně jako lehčí, než kolik ukazuje měřidlo.

Zbraň jsem zkoušel s náboji Sellier & Bellot s poloplášťovou střelou se střižnou, 11,7 gramu těžkou (podle několika prodejců nejprodávanější typ nábojů v ráži 30–06 Springfield) a náboji s poloplášťovou střelou s řízenou deformací Nosler Partition, opět o hmotnosti 11,7 gramu. Vlašim se střelou Nosler je prémiové střelivo s vynikajícím účinkem v cíli, které Sellier & Bellot uvedl na trh teprve před velmi krátkou dobou. K nim jsem ještě přidal náboje Geco s poloplášťovou střelou o hmotnosti 11,0 gramu.

Nastřelení zbraně proběhlo bez problémů, takže jsem postavil hradla (Oehler 35, 3 čidla na bázi 609,4 mm) a za jasného dopoledne (24 °C) jsem udělal střelecký test. Výsledky měření rychlostí ukazuje přehledně připojená tabulka.

Současně jsem nastřílel od každého druhu munice dvě pětiranné nástřelky na 100 metrů. Nejpřesnější se zdá být Sellier & Bellot se střelou Nosler, kde 4 rány opakovaně létaly „jednou dírou“ a teprve pátá rána otevřela nástřelku na necelé 3 cm.

Geco a populární vlašimská střižná hrana se mi zdály být z hlediska přesnosti rovnocenné, nástřelky se pohybovaly těsně pod 4 cm s tím, že 3 - 4 rány měly rozptyl kolem 3 cm, pátá pak rozptyl otevřela na konečnou hodnotu.

Podtrženo sečteno – přesnost zbraně s použitým zaměřovacím dalekohledem a náboji a s mýma očima je někde kolem 1 úhlové minuty. To je přesnost, s jakou se setkáváme i u sériové produkce prakticky všech „velkých značek“ a která je bohatě postačující i pro loveckou střelbu na hodně velké vzdálenosti. Česká zbrojovka se tady opravdu nemá za co stydět.

Test v honitbě

Se zbraní jsem vyrazil i do honitby. Zapomněl jsem si ke zbrani vzít z domova řemen, takže jsem strávil několik hodin šouláním se zbraní v ponosu. Kulovnice CZ 557 se nosí v ruce mimořádně pohodlně. Velmi příjemně vyvážená, obratná při protahování se houštinami, při zvedání do ramene se nekymácí a nepáčí vám nijak zápěstí. A neklouže v ruce, sedí jako kachna ve vodě.

Nejsem nekritickým příznivcem armádních pušek z rodiny M16, ale přiznávám, že jsou na nošení a přilícitelnost velmi, velmi příjemné a považuji je za jistý etalon, kterým poměřuji jiné zbraně. CZ 557 s mým osazením je hmotnostně sice někde výrazně jinde, přesto jsem z ní měl stejný příjemný pocit jako z M16: zbraň se mě nesnaží unavit a přitom je pořád tam, kde ji chci mít.

Zvěř mé lovecké úsilí ovšem sabotovala. Odstřelového srnce jsem nenašel a prasata v kukuřici mi sice nabídla pohled na vlnící se stonky, ale vyjít na volné prostranství se styděla.

Značnou naději na úspěšný výstřel nabídl toulavý kocour. Puška šla do ramene, křížek šel s kocourem, když se ale kocour zastavil, nepodařilo se mi odjistit. Pojistka se navzdory pohodlné ovladatelnosti na střelnici a tvrdě rostoucímu tlaku palce ani nehnula. Pak kocour zmizel v buřeni a já jsem si uvědomil, že se snažím odjistit tlakem na pojistku směrem dozadu. Omlouvá mě snad jen to, že jsem třicet let zvyklý na ZKK, která se odjišťuje dozadu. Pokud tedy budete přecházet na CZ 557 ze zbraní s opačným smyslem odjišťování, věnujte pozornost suchému nácviku. Pokud neodjistíte, přijdete v nejhorším o trofej. Pokud ale nezajistíte, můžete si zadělat na nechtěnou ránu a hodně velký problém.

Vědom si svého omylu došel jsem na posed a usadil se nad šeřící se loukou. Vyšla srna se srnčetem, v době testu ještě hájené. Přišly na nějakých 15 - 20 metrů pod posed. Opakovaně jsem odjistil a zajistil, ale ani v tichounkém podvečeru jim tiknutí pojistky nijak nevadilo. Ačkoliv jsem neulovil, zbraň mě o svých kvalitách dostatečně přesvědčila.

Uživatelské postřehy a připomínky

Z uživatelského hlediska (více či méně zatíženého subjektivním názorem autora) mám několik drobných připomínek a hodně chvály.

Přiznám se, že se mi nelíbí upevnění systému v pažbě šrouby torx („hvězdičkami“). Tyto šrouby sice umožňují vysoké dotahovací momenty a neožvýkají se, ovšem klasický vnitřní šestihran, imbus, dostupný prakticky všude, by se mi líbil víc. Ale možná, že v konečné podobě bude ČZUB dodávat ke zbrani nějaký univerzální klíč, jako se dodával kdysi k ZKK 600. Nebo aspoň bit do ráčny. Pak by byla moje připomínka bezpředmětná.

Také bych dal přednost řešení, kdyby pro rozborku závěru zůstalo zachované rozborné tlačítko na boku matice závěru. Vytlačování čepu z kliky závěru je trošku problém z hlediska vhodného nástroje. Platí to samé, co v případě torxů upevňujících systém, přimluvil bych se za nějaký ke zbrani dodávaný nástroj, ale pořád ve mně hlodá trocha pochybností, jak dlouho čep vydrží, než se omačká. Asi dlouho, závěr člověk rozebírá jednou za uherský rok, ale přece jenom.

Jediná skutečně nepříjemná věc je titěrný doraz závěru. Pokud máte jenom trochu větší ruku a chcete vyjmout závěr, potřebujete nějaký nástroj. Prostě tam už palec nenacpete. Ani nehet pořádně ne. V rukavicích máte úplně smůlu. Záchyt se sice dá stisknout třeba okrajem nábojnice, klíčem od auta, potřebné síly jsou minimální, ale není to úplně komfortní.

Všechno ostatní si zasluhuje chválu. Ovládací prvky jsou bez výjimky ve velmi dobrém dosahu a jejich použití je intuitivní, polohy jsou jisté a spolehlivé. To platí zejména o pojistce, která je tichá a při malé trošce dobré vůle je opravdu absolutně neslyšitelná (to je to odvalování po rolničce místo pouhého kluzu součástek po sobě).

Také dosah na kliku závěru je dobrý a přebíjet lze pohodlně bez odložení zbraně z ramene.

Chod závěru byl u nové zbraně trošku tužší, ale to se upraví s časem samo, podstatné je, že polohy jsou jisté a spolehlivé.

Na rozdíl od mé ZKK 600 se závěr ani s náboji se střelou se střižnou hranou nepříčí. Tohle bývala například u ZKK velká bolest, nakonec jsem se naučil zasouvat náboje tlakem palce na temeno matice závěru v ose hlavně. U CZ 557 to není třeba.

Dodnes nevím, zda je mi milejší mauserovský vyhazovač v těle zbraně a možnost regulovat silou na klice závěru razanci vyhození, nebo zda se přiklonit k remingtonovskému odpruženému vyhazovači s vyhozením stále stejně razantním, ať se děje co se děje. Ale myslím, že spravedlivá odpověď ani neexistuje. Příčně odpružený drápek vytahovače osobně považuji za spolehlivější a lepší než dlouhé pero klasického mauseru. Každopádně, ať jsem dělal, co jsem dělal, funkce závěru, nabíjení a vybíjení byla zcela spolehlivá po celou dobu testu, ve všech polohách zbraně a razancích ovládání.

Kladně hodnotím i návrat k umístění záchytu nábojové schránky do lučíku spouště. Nehrozí jeho nechtěná aktivace třeba v zimě rukou v rukavicích a je i dobře chráněný před nechtěným stiskem nějakou větví při prodírání hustým podrostem.

Chci vyzdvihnout především dvě skutečnosti. Především je to pažba. Jsem střední postavy (nebýt mužně výbojné křivky v oblasti pasu, skoro ideální konfekční typ) s krátkými prsty rukou. Pažba mi sedla do ramene jako kdyby byla na zakázku vyrobená.

Předpažbí je v přední části oblé, ale již ve střední části přechází v rovnou spodní plochu, která je při opření stabilní a zbraň se nemá snahu kácet.

Pažba při prvním pohledu shora zaujme tím, že je opticky výrazně nesymetrická vůči podélné ose. Vlastní vyhnutí není tak veliké, ale pažba má hluboké probrání pro dlaň a palec pravé ruky a také lícnice je hodně výrazná.

Pistolová rukojeť je poměrně hodně kolmá na osu hlavně a na spodní části vybíhá ve výrazný nos. Výsledkem je, že pravá ruka dosedne do pažby jako „na kus starého mýdla“, přitom úchop je spolehlivý, opakovatelný a velmi, velmi jistý.

Ruka dotahuje pažbu do ramene bez zjevného úsilí nebo klouzání a dosah na spoušť je velmi pohodlný. Zbraň je perfektně přilícitelná, i po rychlém nahození do ramene je téměř perfektně vyrovnaná s cílem. Kam koukám já, tam kouká i hlaveň. Pažba velmi dobře seděla v rameni jak při přilícení na otevřená mířidla, tak při použití zaměřovacího dalekohledu.

Pušku si na střelnici „otlapkalo“ asi 10 lidí a pažba vyhovovala takto instinktivně s výjimkou jednoho opravdu velkého chlapa (212 cm v ponožkách) komukoliv, kdo na ní ruku položil.

Skvěle se chová pažba i při střelbě. Horní hrana lícnice je nepatrně skloněná dopředu, takže při výstřelu od lícní kosti odjíždí, namísto aby po ní klouzala, nebo do ní vysloveně kopala.

Díky tvaru pistolové rukojeti a šikovnému umístění kliky závěru poblíž spouště je i rychlé opakování výstřelů bleskové a zbraň se vrací přesně do záměrné. Prostě pažba se povedla, mimořádně povedla, a i když nevím, jaký bude cenový rozdíl mezi Luxem a Standardem (americká pažba), osobně bych si za tuhle pažbu mile rád připlatil.

Druhou opravdu silnou stránkou je spoušťový mechanismus. Přiznám se, že nejmilejší je mi trochu delší chod s dvojím odporem. A pochopitelně hladký chod.

Dvojí odpor spoušťový mechanismus CZ 557 neumí, ale nás staromilců ze staré gardy s mými preferencemi je málo, maloučko a nevím, zda se vůbec pro nás puška s takovým spoušťovým mechanismem vyplatí konstruovat a vyrábět. Delší chod a vůbec všechno ostatní není problém nastavit.

Chod je perfektně hladký, odpálení je čisté a křehké jako sklo. Rovnou „z kartonu“. Prostě spoušťový mechanismus se povedl v kvalitě zbraně o třídu vyšší kategorie. Alespoň na mnou testovaném kusu to tak bylo.

Zbraň jako celek je o trošku kratší než běžná kulovnice. Porovnáním zjistíte, že se ušetřilo trošku na délce hlavně. Ale to znamená ve vzájemném poměru těžší, tedy tužší a potenciálně přesnou hlaveň – a výsledky „v papíru“ na střelnici přesnost potvrdily. Ztráta na úsťové energii je přitom podle mých zkušeností zcela zanedbatelná. Navíc pokrok v oblasti střelného prachu a dostupnost širokého spektra nábojů význam samotné délky hlavně dost podstatně omezil. Zbraň je díky kratší hlavni příjemně vyvážená, velmi příjemně se nosí, je obratná a rychlá.

Co říci na závěr?

Česká zbrojovka Uherský Brod byla v posledních dvou třech desítkách let vnímána jako výrobce solidních, spolehlivých mauserů za dostupnou cenu. Ale něco jim vždycky chybělo. Třeba hlučně cvakající pojistku ZKKáček si nechal nějak „poštelovat“ snad každý. A jestli ne, tak každý druhý určitě.

ZKK byly chápány i jako skvělá výchozí platforma pro další ladění, ale slávu si vydobyly zejména v nejnáročnějších podmínkách, u profesionálních (nejen) afrických lovců, svojí nesmiřitelnou spolehlivostí a odolností.

Kulovnice řady 550 na tuto reputaci navázaly, osobně si myslím, že jsou to velmi dobré zbraně za stejně dobrou cenu, ale špičkovou zbraň z nich většinou musela udělat až ruka schopného puškaře. Většinou není třeba moc, ale trošku „poladěná“ je podle mě snad každá třetí nebo čtvrtá „pětsetpadesátka“.

Závěr CZ 557 není typově mauser, ale remington. Z hlediska střelce je to jen nepodstatný terminologický rozdíl. CZ 557 je ale podle mé zkušenosti puška, jejíž jednotlivé vlastnosti jsou skvěle vyvážené. Měl jsem pocit, že ji moje ruce, rameno a tvář důvěrně znají. Polohu na zbrani si nehledaly, jenom dosedly, přitom přesně tam kam patří.

Zbraň je prostě perfektně sladěná, jednotlivé vlastnosti jsou vyvážené a výsledkem je celek, který se v mých očích docela úspěšně blíží k dokonalosti. Rovnou z výrobní linky, tak jak si ji přinesete z obchodu domů, bez potřeby zbraň dál nějak ladit. Kdo chce, může, ale nevidím objektivní potřebu.

Myslím, že CZ 557 je puška, která si právem může klást ambice o třídu výš, než kde je dnes Česká zbrojovka Uherský Brod vnímána.

Skutečně nadšen jsem z pažby a spouště – slovy jednoho z kolegů na střelnici: „Pokud s tímhle nebudeš trefovat, tak je asi na čase naučit se konečně střílet.“

Takže pokud uvažujete o nové kulovnici a sériová produkce bude porovnatelná s mnou testovaným kusem, je tu hóóoodně moc muziky za neméně dobré peníze. Moje doporučení je neváhat příliš dlouho a koupit – když dojde k takovéhle disproporci na trhu, většinou netrvá dlouho a výrobek zdraží.

Ing. Martin HELEBRANT

Takticko technická data kulovnice CZ557 (v závorce CZ550 pro porovnání):

ráže … 6,5 x 55, 7 x 64, 8 x 57, 243 Winchester, 270 Winchester, 308 Winchester, 30-06 Springfield

celková délka …1063 (1130) mm

výška … 183 (195) mm

šířka … 87 (87) mm

délka hlavně … 520 (601) mm

délka záměrné … 340 (425) mm

hmotnost … 3,3 (3,6) kg

kapacita nábojové schránky … 5 (5) nábojů