Časopis Myslivost

Některé z těchto výrobků jsem měl možnost vyzkoušet již dříve. Z pokusů jsem si ovšem odnesl smíšené pocity. Zvěř na jedné straně o zavětřená místa jevila zájem, nicméně ne takový, jaký bych si možná představoval. Jak ale ukázal další vývoj, podepsal se na této skutečnosti především nevhodný způsob aplikace, některé neznalosti a malá důslednost při vlastním použití.

Shrnu-li ve stručnosti uvedenou etapu, vypotřeboval jsem jedno balení bukového téru, který jsem nanášel na kameny a pařezy poblíž ochozů černé zvěře, k nimž jsem chodil na čekanou. Aplikace v prvních dnech, nebo lépe řečeno týdnech, nepřinesla žádný hmatatelný výsledek a divočáci se o látku začali zajímat teprve s delším časovým odstupem, což bylo dobře patrné v podobě otěrků, které se na ošetřených místech postupně objevovaly. Chybu zde vidím zejména v čase aplikace bukového téru, protože, jak mi prozradil kamarád, s touto látkou dosáhneme nejlepších výsledků v letním období na přístupových ochozech ke kalištím, kde se černá drbe o natřená místa velmi často. Moje větření probíhalo naproti tomu v období podzimním a zimním, tedy během doby lovu, a černá se o tér začala opravdu zajímat teprve po příchodu oteplení.

Podobné výsledky mne doprovázely také při aplikaci kukuřičného aroma. Místa zavětřená touto látkou černá sice čas od času navštívila, nicméně nijak často a nezdálo se, že by o ně jevila zvýšený zájem. Zde jsem se celou záležitost snažil opět konzultovat se zkušenějšími kolegy a dostalo se mi vysvětlení, že chyba byla pravděpodobně způsobena výběrem konkrétní vůně. Osobně jsem, podle svého nejlepšího vědomí, volil tu, kterou jsem považoval za nejpřirozenější a nejpřitažlivější, tedy kukuřici. Princip efektivního přilákání zvěře však spočívá podle předaných zkušeností spíše v použití vůně atypické, která se v dané lokalitě běžně nevyskytuje.

V této situaci, kdy jsem zůstal názorově viset mezi sympatiemi vůči novince a nijak oslnivými předchozími výsledky, jsem byl osloven pane Václavem Vackem, který vyrábí a na náš trh dodává celou škálu syntetických větřidel, ale i odpuzovadel. Byl jsem požádán, zdali bych se zcela nezávisle neujal drobného pokusu s jeho výrobky. Z důvodů objektivity jsem navíc nedostal žádné další informace týkající se jeho vlastních výsledků, pouze mi byla doporučena metodika aplikace. Ta podle výrobce spočívá v nanesení větřidel na zatlučené kůly (konkrétně na jejich rozklepané hlavy, do nichž se roztok dobře vsákne), v lese připouští i kmeny stromů. Zavětřené kůly nebo stromy by se měly rozprostírat v půlkruhu poblíž ochozu zvěře a jako indikátor návštěvy bylo doporučeno vyložení několika kousků tvrdého pečiva. Předpokládaná reakce byla u zvěře černé, ostatní spárkaté a drobných šelem.

Pro svoje konkrétní účely jsem si danou metodiku pouze drobně zjednodušil a upravil. Jako nosné prvky jsem použil kmeny stromů s hrubší borkou a zejména ztrouchnivělé pařezy. Na nich je účinek větřidel obzvláště dobře patrný, protože zvěř je schopna tyto pařezy doslova rozkousat ve snaze dostat se k atraktivní potravě nebo vůni. Na každém z testovacích míst jsem kapal látku na pět předmětů, zabírajících pruh v šíři asi deset metrů. Tento pás jsem se snažil lokalizovat do těsné blízkosti ochozů. V žádném případě nebyla ošetřena místa přímo na ochozech, spíše mírně stranou, aby se dalo dobře poznat, zda je zvěř ochotna z obvyklého směru za zajímavou vůní odbočit.

Jako sledovanou zvěř jsem si primárně nastavil černou, u níž je relativně snadný způsob indikace přítomnosti v podobě spotřebovaného krmiva a pobytových znaků. Ze stejného důvodu jsem pečivo nahradil menším množstvím obilovin, řádově do tří litrů na jedno zakrmení. Část obilovin jsem rozptýlil po okolí a zhruba třetinu jsem zakryl pyramidou navršenou z kamenů. Použité řešení vylučuje konzumaci ze strany srnčí zvěře a v případě spotřebování krmiva drobnými hlodavci je tato skutečnost zřejmá z neporušenosti vybudované pyramidy.

Uvedenou strategii lákání zvěře jsem zvolil z jednoznačného důvodu – použití větřidel pro lov zvěře by mělo probíhat podle záměru výrobce podobným způsobem. Zvěř by měla být na dané místo lákána kombinací zajímavého pachu doplněného o malé množství krmiva. Jednalo by se tedy o ekologicky přijatelný způsob lovu, po němž by na místě nezůstávala zahnívající skládka biologického odpadu. A při současných cenách krmiva může být ve finále zajímavé i samotné ekonomické srovnání obou způsobů, protože jedno balení větřidla lze pořídit v řádu 200 korun. Podle mé zkušenosti nám při aplikaci v jedné lokalitě vydrží několik týdnů.

Jako čas zahájení pokusu jsem si zvolil přelom léta a podzimu, kdy se k nám stahuje černá zvěř vytlačená z kosených zemědělských kultur. Pokus byl učiněn v lesní honitbě, kde černá není zvěří vzácnou, nicméně není v žádném případě zvěří hojnou. V posledních dvou letech zde byly navíc stavy divočáků spíše stagnující. Pro pokus jsem si stanovil pravidelnou nedělní periodu obnovy nátěrů, doplněnou jedním dnem v týdnu, v závislosti na časových možnostech (podle údajů výrobce je vhodné nátěr obnovit zpravidla po třech dnech). Kontroly všech stanovišť a odběru krmiva jsem se pokusil, v kombinaci s čekanou za soumraku, provádět minimálně dvakrát týdně. Pro aplikaci nátěrů jsem vytvořil celkem sedm míst, která jsem pracovně označil podle druhu použitého větřidla.

Bohužel, všechna zavětřená místa nebylo možné ošetřit fotopastí, což by byl stav naprosto ideální. Dostupnou fotopast jsem proto postupně přesouval v závislosti na předpokládané návštěvnosti konkrétního místa a podle reálné možnosti jejího bezpečného umístění. Krmivo bylo doplňováno podle probíhající spotřeby. Konec pokusu jsem si vymezil spotřebou jednoho balení větřidla, přičemž při aplikaci jsem látkou nijak výrazně nešetřil. Celý pokus se protáhl téměř přesně na období jednoho měsíce, kdy některá větřidla začala docházet. Výsledky jednotlivých pozorování jsem pravidelně zapisoval a pokusím se nyní provést jejich stručné zobecnění.

Na tomto místě si dovolím podotknout, že si naprosto jasně uvědomuji problematičnost jakýchkoliv jednoznačných závěrů vzhledem k nemožnosti vyhodnotit podobný pokus exaktně. Vstupních veličin je příliš mnoho, velká část z nich je náhodných a nepostižitelných. Jako diskutabilní se určitě objeví otázky a pochybnosti, zda zvěř skutečně přichází přilákána větřidlem, zda se nejedná o náhodný přechod, zvyk nebo zájem o přidružené krmivo, byť je vykládáno v malém množství. Četnost návštěv určitě vychází i z momentální migrace zvěře a z aktuálního početního stavu v honitbě, který se podle našich zkušeností průběžně mění. Na podporu pozitivních závěrů si naproti tomu dovolím podoktnout, že větřidla byla vykládána v době, kdy u nás černá jeví o vnadění obvykle pouze okrajový zájem a její přítomnost na klasických vnadištích je běžně zaznamenána s frekvencí jedné, málokdy dvou, návštěv týdně.

Z výše uvedených důvodů budu proto rád, bude-li na uvedené výsledky nazíráno pouze jako na osobní krátkodobé postřehy a dedukce, které nemusí mít obecnou platnost a mohou se lišit místo od místa. Jako doklad skutečného zájmu zvěře o větřidla pak přikládám několik snímků. Kvalita odpovídá parametrům fotopasti, viditelnosti v daném místě a zejména skutečnosti, že jsou z části pořízeny jako sekvence z méně kvalitního videa. V každém případě bych rád upozornil na záběry zvěře v pózách indikujících jednoznačný zájem o konkrétní místo ošetřené postřikem nebo nátěrem.

 A nyní k samotným výsledkům. Vybrané lokality byly v podstatě dvojího typu. Za prvé se jednalo o dvě místa využívaná již dříve jako vnadiště černé zvěře v blízkosti posedů. Zbytek byl vybrán poblíž ochozů, nicméně v místech, kde se černá nikdy nelákala krmivem.

Lokalita „Jablko I.“ byla rozhodně nejzajímavější a přinesla nejlepší výsledky. Nezávisle na pokusu jsem na ní totiž používal větřidlo a menší dávky krmiva již od jarních měsíců. Zatímco pravidelné zimní návštěvy černé zcela ustaly v průběhu dubna a zvěř nejevila v dalších měsících o krmivo zájem, obnovila se její přítomnost v červenci, kdy jsem do krmiva začal přimíchávat jablečné aroma. V srpnu, kdy mi původní balení větřidla došlo, kles viditelně i zájem černé zvěře o danou lokalitu a krmivo odebírala zhruba jednou za dva týdny. S příchodem září a začátkem pokusu se zájem obnovil. V konečné fázi byla návštěvnost černé zvěře pravidelná a nikdy se nestalo, že by se zde prasata neobjevila alespoň jednou za dva dny. Zájem dokládají i záběry z fotopasti, včetně nečekaného příchodu zvěře vysoké, která se u nás objevuje jen zcela výjimečně.

Podobně zajímavá reakce byla v místě označeném jako „Jablko II.“. Jednalo se o blízkost nově vytvořeného ochozu, kde se nikdy dříve nekrmilo a kde se zvěř začala častěji pohybovat teprve letos. Zvěř začala vyložené krmivo odebírat již po 4 dnech a frekvence návštěv velmi rychle vzrostla na stejné hodnoty jako u „Jablka I.“

Nejhorších výsledků bylo opětovně dosaženo s bukovým térem. Lokalita byla během prvních tří týdnů navštívena pouze jednou, zřejmě zcela náhodně, krmivo bylo odebráno, ale na ošetřených místech nebyly zaznamenány žádné otěrky. Ze stejného důvodu jsem pozorování místa ukončil.

Druhou lokalitou, kde se již dříve vnadilo, byla lokalita „Pigamex“. Posed a vnadiště zde byly vybudovány jako nové v loňském roce. Zájem černé zvěře se ale nepodařilo vzbudit vůbec. Za celé zimní období zde černá byla asi dvakrát. Pouze po kladení selat se podle záběrů z fotopasti na místě několikrát nakrmila mladá zvěř v doprovodu slabé bachyňky. Od dubna však návštěvy ustaly. Během letních měsíců jsem i zde používal jablečné aroma, nicméně divočáci se objevili maximálně jednou za dva týdny. Po zavětření pigamexem se návštěvy rychle množily a skončily na zhruba třídenní frekvenci. V této lokalitě se mi podařilo zachytit fotopastí na videozáznam jeden kus černé zvěře, který v nočních hodinách přišel na vnadiště, prakticky si nevšímal poblíž vyloženého krmiva, jenom ryjem ověřoval sousední prostor pokapaný větřidlem. Teprve při odchodu lehce ochutnal z nabídky krmiva. Tato skutečnost však nebyla na vyloženém krmivu vůbec patrná. Z této ojedinělé zkušenosti si proto dovolím vyvodit hypotézu, že zvěř se v blízkosti větřidel může pohybovat častěji, aniž bychom její přítomnost zaznamenali na úbytku indikačního krmiva. U „Pigamexu“ se mi navíc podařilo získat i další zajímavé záběry lišky a kuny, které byly vůní látky viditelně zaujaty.

Poblíž předchozí lokality jsem založil dvě další místa – „Kukuřice“ a „Rybina“. Na těchto místech se nikdy přímo nekrmilo. Bohužel, velmi malý zájem jsem opětovně zaznamenal u kukuřice. Za celou dobu se zde černá zastavila pouze třikrát, z toho byla v jednom případě pozorována, aniž by projevila zájem o krmivo nebo větřidlo jako takové. Lepší výsledky pak přinesla rybina, kde bylo krmivo sice odebráno pouze dvakrát, nicméně prasata byla pozorována v blízkosti zavětřených kmenů již třetí den po aplikaci látky a po dvou týdnech zde bylo po průchodu kolem větřidla jedno sele uloveno. Jako klad je nutno zdůraznit, že se jednalo o jediný kus černé zvěře ulovený v celé honitbě během měsíčního pokusu. A to i přes průběžnou snahu našich členů o lov divočáků.

Poslední lokalitou s opět velmi zajímavými výsledky byla „Makrela“. Tuto látku jsem aplikoval v nejodlehlejším ze všech míst poté, co jsem zde objevil nově používaný ochoz. Zvěř zde nikdy nedostala žádné krmivo, ani zde nebyla jinak lákána. Po aplikaci větřidla byla první prokazatelná návštěva patná již po třech dnech, kdy černá rozebrala ztrouchnivělý pařez politý látkou bez přidání dalšího krmiva. Krmivo bylo nadále odebíráno i ve dnech, kdy byly jiné lokality bez návštěvy a pobytové znaky zde byly vždy velmi výrazné. Po deseti dnech jsem v těsné blízkosti našoulal se soumrakem tlupu černé zvěře, kterou jsem bohužel zradil. Vzhledem k odlehlosti místa jsem je kontroloval méně často, nicméně až na jednu výjimku bylo krmivo rozebráno vždy. Prokazatelná frekvence návštěv tedy byla minimálně dvakrát za týden, pravděpodobně ale četnější. Po dvou týdnech jsem větřidlem polil další pařez, ležící mimo předchozí zavětření, který byl během následujících dnů opět zvěří poškozen.

Po ukončení souvislého testu jsem s asi týdenním odstupem provedl celkem tři následné pokusy. Jednak jsem na nejatraktivnější místa, tedy „Jablko I.“, „Makrela“ a „Pigamex“ zasypal větší dávku krmiva, řádově asi po 30 litrech. Krmivo zde po dobu tří následujících nocí zůstalo bez viditelnějších změn. Jakmile jsem však zakapal zbytky odpovídajících větřidel, zmizelo naprosto vše do dvou dnů.

Na lokalitu „Jablko I.“ jsem následně nainstaloval nové krmítko z PVC roury, které jsem naplnil obilovinami, jehož povrch jsem ošetřil větřidlem. Zájem černé o zařízení se projevil ze dne na den a byl zřejmý i ze snímků pořízených fotopastí.

Třetí pokus jsem provedl s prázdnou plastovou lahvičkou od makrelového větřidla. Lahvičku, jejíž povrch byl potřísněn mazlavou látkou, jsem ukryl do listí asi dvacet metrů od místa původního větření a zatížil jsem ji větším kusem dřeva. Při další návštěvě bylo dřevo odsunuto a lahvičku se mi podařilo najít opodál teprve po pečlivém prozkoumání okolí.

Toliko hrubý popis zkušeností s návštěvami zvěře. V každém případě si na jeho základě dovolím uvést krátké závěrečné shrnutí.

Zvěř o zavětřená místa jeví evidentně zájem. Jednoznačně je to patrné na poškozování pařezů, které byly před pokusem v dobrém stavu a v nichž není jiné lákadlo než větřidlo. Vyloučit podle mého názoru můžeme i larvy brouků a drobné hlodavce, protože, jak je patrné i na přiložených záběrech, zvěř poškozuje pouze vybranou část pařezu lokalizovanou vždy v místě, které bylo polito větřidlem a o zbytek pařezu zvýšený zájem nejeví.

Místa ošetřená větřidly zvěř víceméně pravidelně navštěvuje. Na straně opačné nemůžeme ale tvrdit, že by je vysloveně preferovala před všemi ostatními zájmy a že by se sem stahovala z velké dálky. Troufnu si spíš odhadnout, že je-li v jejich blízkosti, nebo prochází-li kolem, odbočí za zajímavým pachem. To by ale mělo účel, předpokládaný u použití větřidel, dostatečně splnit. Celá řada návštěv ovšem probíhá podle záběrů z fotopasti v nočních hodinách, navíc zcela nepravidelně. V tomto směru možná docílíme lepších výsledků v období nouze, kdy bude zvěř o potenciální zdroje potravy jevit větší zájem.

Budeme-li větřidla používat k lovu zvěře, je určitě výhodná jejich kombinace s menším množstvím zajímavého krmiva. Přitažlivější jsou určitě atraktivnější vůně (v případě testu vítězí podle mého úsudku jablko, uzená makrela a pigamex, zcela propadá bukový tér a kukuřice). Tato skutečnost ale bude s největší pravděpodobností odlišná místo od místa, podle podmínek konkrétní honitby a myslivci si ji musí sami odzkoušet.

Z hlediska praktické aplikace také zájemcům doporučím aplikátor v podobě kapátka nebo pouze jednoduchý šroubovací uzávěr balení. Mechanický rozprašovač, který je u některých větřidel dodáván, se lepkavou látkou velmi brzy ucpe a přestává fungovat.

Jako poslední poznámku si dovolím připojit jednu hypotézu, ovšem nejméně podloženou. Spíše se jedná o pouhou spekulaci. Skutečnost, že jsem zaznamenal prakticky nulovou návštěvnost zvěře do druhého dne po aplikaci větřidla, a příchody se spíše odehrávaly teprve během druhé noci, mne nutí k zamyšlení, není-li čerstvě aplikované větřidlo příliš agresívní a nestává-li se zajímavým teprve po lehkém odvětrání. Snad by proto bylo rozumnější větřidlem spíše šetřit a aplikovat skutečně pouze pár kapek, což nebyl v žádném případě můj postup.

Na základě získaných zkušeností jsem pevně přesvědčen, že větřidla si v budoucnosti najdou mezi našimi myslivci řadu příznivců a že se s výsledky jejich aplikací při praktickém lovu budeme moci na stránkách našeho časopisu brzy vzájemně hojně pochlubit. Pro mne osobně jsou prozatím velkou výzvou, budu je nadále používat a případné nové postřehy se pokusím i v budoucnu čtenářům zprostředkovat.

Mgr. Josef Drmota