Dlouho jsem přemýšlel, zda mám tento článek napsat. Nakonec jsem se rozhodl pro ano. Již jako malý kluk jsem začal mít velký zájem o přírodu, o myslivost a o vše, co s tím souvisí. Protože nepocházím z myslivecké rodiny, bylo pro mě dost těžké se k této aktivitě dostat sám. Na myslivce jsem vzhlížel jako na vážené občany a mé vzory. Těšil jsem se na věk, kdy budu moci absolvovat kurz, a tak se zařadit mezi členy ČMMJ.
Velmi mi pomohlo náhodné setkání s „opravdovým myslivcem“, bývalým předsedou dnešního mysliveckého sdružení, kterého jsem nyní také členem. Dosud si ho vážím pro jeho píli, pracovitost a lásku k myslivosti, kterou předal i mně.
Od mých mysliveckých začátků jsem se většinou setkával se zapálenými a obětavými kolegy – myslivci, dobrými přáteli a učiteli mladých. I veřejnost přijímala myslivce a myslivost vůbec kladně.
Po roce 1989 se díky „taky myslivců“, za pomoci médií, která uváděla ne vždy objektivní a pravdivé zprávy, začalo mínění veřejnosti měnit. To by nebyl až tak velký problém. Ten se dá odstranit dobrou prací a otevřeným přístupem k lidem. Mrzí mě, že se mezi nás začaly promyšleně šířit různé fámy, polopravdy, „informace“ některých našich „přátel“, kterým šlo a jde pouze o svůj blahobyt a o to, jak vlastnit to, co naši předkové tak dlouho budovali a ne dělat naši krásnou myslivost, kterou nám všichni závidí, s kamarády ve svém okolí, které spojují láska - „myslivost“.
Po delší době, alespoň já to tak ve svém okolí vnímám, se ČMMJ ve spolupráci hlavně se členy v jednotlivých mysliveckých sdruženích, daří velmi dobře názor veřejnosti na nás měnit k dobrému.
V této době musí přijít opět na scénu naši „přátelé“, aby znovu mezi nás vnášeli nesnášenlivost, zášť, osočování. Mrzí mě, že se to nejvíce dotýká těch, kteří chtějí nezištně pracovat ve prospěch nás všech. Samozřejmě platí občas i zde, že kdo něco dělá, tak může něco pokazit, ale také obráceně! Myslím si, že bychom se měli všichni zamyslet, co vlastně sami chceme a na které straně stojíme a zda vůbec v naší organizaci chceme něco změnit. Zda chceme pracovat ve prospěch naší jednoty nebo jen čekat na něčí, byť neúmyslnou chybu nebo někdy úmyslně vyvolanou aféru.
Tyto moje úvahy platí už v dnešní době, kdy se blíží prodlužování smluv, protože tyto problémy mají i v základních kolektivech mysliveckých sdružení. Z této situace je mi velmi smutno, a proto apeluji na všechny pracovité a morálně na úrovni myslivce. Nenechte se otrávit a rozvrátit to, co nám stále ještě mnoho lidí závidí.
Je potřeba upozornit na chyby a říkat, co si přejeme změnit. Ale to všechno jde řešit vždy slušně, bez urážení lidí, které dobře neznáme, bez napadání za věci, na které nemáme důkazy. V případě, že jsme zjistili něco, co si zaslouží odsoudit, a máme důkazy, tak to udělejme a já budu jen rád, když takového člověka vyloučíme ze svých řad.
Velmi se rovněž zamýšlím nad věcí, proč někteří z nás předvádějí, jak velcí jsou myslivci a završují to tím, že ušetřili čtyři sta korun tím, že už nejsou členové ČMMJ. Co tímto gestem vlastně dokazují? Proč vedeme internetové diskuze na téma „neplaťte členství, oni se zruší sami (ČMMJ)“. Z takových diskuzí je mi opět smutno a myslím, že i všem dalším pracovitým myslivcům.
S kým a proti komu bojují? Není zcestné pokládat za nepřítele myslivců a ČMMJ samotné vedení této organizace, které jsem členem i já? A já se jako nepřítel necítím a ani v kolektivu jsem žádné nepřátele nenašel. Já vím, že toto řešení je jednodušší, než si o těchto lidech něco zjistit v jejich okresech nebo se s nimi seznámit a třeba s nimi začít řešit to, co nás trápí nebo navrhnout, jak něco řešit. Je opravdu smutné, co se někomu daří v lidech vyprovokovat.
Zkusme se všichni zamyslet sami nad sebou, co děláme nebo jsme udělali ve prospěch myslivosti, ale také laické veřejnosti, aby si nás začala vážit.
Chci poprosit všechny, kterým se jedná opravdu o naši krásnou myslivost a ČMMJ, aby se vždy v klidu zamysleli nad vším, co se kolem nás děje a než učiní nějaké rozhodnutí, ať si sami vše prověří a pak teprve konají a řídí se svým názorem.
Tento článek jsem napsal jako potřebu svěřit se s tím, co mě trápí a mrzí na dění uvnitř naší organizace. Ti, co mě znají, mě jistě pochopí a ví, že vše je myšleno upřímně, včetně toho, že jsem, a doufám, že i budu, hrdý na členství v ČMMJ.
Do blížícího se roku 2013, který pro nás všechny znamená mnoho, bych vám chtěl popřát zdraví, štěstí a spoustu loveckých úspěchů. Kromě jiného také úspěšné prodloužení nájemních smluv na vaše honitby, abychom mohli dále provozovat naši krásnou myslivost!
S pozdravem MYSLIVOSTI ZDAR!
Radovan MANČÍK
člen Myslivecké rady ČMMJ