Už tradičně se scházejí myslivečtí odborníci ze Slovenska, Rakouska, Německa a České republiky vždy počátkem září v jihomoravských Židlochovicích na mezinárodních konferencích pořádaných Středoevropským institutem ekologie zvěře Vídeň – Brno – Praha. Jak již z nadpisu vyplývá, ústředním tématem letošní konference byla snaha o zodpovězení otázky, kde hledat pilíře středoevropské myslivosti.
Po úvodu a pozdravení zástupce Ministerstva zemědělství Ing. Jiřího Pondělíčka odezněly tři hlavní indukční referáty. Jako první vystoupil rakouský biolog volně žijící zvěře Dr. Hubert Zeiler s referátem Středoevropský lov jako zážitek, jako individuální příběh, jako setkání s přírodou. Ve svém v mnoha místech až filozoficky zaměřeném referátu zmínil mnoho podnětů k zamyšlení. Kdo se chce dostat přes myslivost k zážitkům v přírodě, pak nemůže vidět jen lov a trofeje, bez snahy, námahy a jistého sebeodříkání a soupeření s přírodou není myslivecký zážitek myslitelný. Nemají pravdu ti, kteří mají lov jen jako prostředek ukázat, že na to mají, myslivost musí být vášní a posláním, nezbytnou součástí myslivosti musím být etika. Z toho důvodu se za správně a svědomitě prováděný lov nemusíme nijak společnosti omlouvat, máme na lov v takovém případě plné právo.
Jelikož je příroda jistým protikladem uspěchaného a technického života moderní společnosti, nesmíme to přehánět s používáním technických pomůcek, velká potřeba techniky v podobě terénních aut, vytápěných posedů, zesilovacích sluchátek a přístrojů na noční vidění jen degraduje myslivost na pouhý lov a kazí obraz myslivosti. V té souvislosti musí každý, kdo jde do přírody hledět na to, co po něm v přírodě zůstane, jaké stopy zanechá.
Stále méně lidí využívá lov k získání poznatků, úspěšnost zcela chybně hodnotí jen podle počtu trofejí, a nebo množství získané zvěřiny. Každý myslivec by měl hledět na získání dostatku času pro myslivost a vyzbrojit se trpělivostí, protože ve shonu a bez trpělivého pozorování přírody si odnese z přírody podstatně méně zkušeností a poznatků.
Na závěr svého referátu Dr. Zeiler vyjádřil jednoznačný postoj k preferenci individuálních způsobů lovu, kdy myslivec musí zapojit všechny své smysly, zkušenosti a musí se lépe ztotožnit s okolní přírodou. V každém případě musí myslivci chodit do honitby s vědomím, že lov je jen možností, nikoliv nutností.
Na téma navázal ve svém referátu Středoevropský lov jako faktor redukce v našem životním prostředí, jako nutnost Dr. Peter Lebersorger – generální tajemník Ústředí rakouských loveckých svazů. Uvedl, že je uměním spojit vášeň s povinností, zážitek s prací. Myslivost totiž představuje neodmyslitelně také prostředek nutné regulace v přírodě.
Myslivost se nemůže už odvolávat jen na zabezpečení výživy, jako zdroj výživy lidu, není to ale ani jen prostředek k zábraně škod na lesních a polních porostech a na lidském zdraví. Současná zemědělská moderní krajina se už ale díky ovlivnění člověkem nedokáže sama regulovat, lov je nutnost, je to nutná regulace malých a velkých šelem, nutná regulace živočichů škodících v rybářství jako je vydra, kormorán, volavka, je to ale také nutná zábrana hrozby katastrofálního rozšíření bobrů a v neposlední řadě je myslivost a lov brzdou pandemií, zoonóz a nákaz.
Nesmíme ale připustit, aby byli myslivci degradováni jen jako hasiči katastrof a hubiči invazivních a nebezpečných druhů. Musíme všechny faktory nutnosti využít k naší obhajobě, ale nesmíme si přitom nechat vzít ze své činnosti zážitek, pospolitost, poznání a pozorování.
Jako třetí se chopil pojmenování tématu PaeDr. Imrich Šuba, ředitel kanceláře Slovenského poľovníckeho zvazu a viceprezident CIC ve svém referátu Středoevropský lov jako forma produkce, jako činnost, která přináší určité konkrétní hodnoty. Myslivost ve středoevropském pojetí přináší nesporně produkční hodnoty, ale pro nás stále musí být nutností trvat na spojení této produkce s požitkem. K tomu je třeba spojení mezi všemi zmiňovanými pilíři myslivosti. Chybou je to, že většinou státní správy jednotlivých zemí nechtějí vidět přínosy myslivosti, vytratila se bohužel i společenská akceptace myslivosti a jejích konkrétních přínosů pro společnost.
Dr. Šuba zcela otevřeně konstatoval, že se podle jeho názoru ve střední Evropě nacházíme momentálně v období krize a vážného ohrožení samotné podstaty myslivosti. Samotní myslivci neumí vysvětlit kolegům, otcové svým synům, proč loví, co je to myslivost a jaké jsou její společenské přínosy.
Pokud vezmeme jen hmatatelné přínosy pro společnost, pak jsou to argumenty jako je zachování kulturních hodnot, ochrana a zachování přírody, udržení potřebné rovnováhy v přírodě, turizmus a rozvoj regionů, formování vztahu k přírodě ze strany mladé generace, možnosti zaměstnání a tvorba pracovních příležitostí, rozsáhlý trh nejen s potřebami a pomůckami pro myslivce, ale i pro lovecké psy.
Musíme se sami zamyslet, jaké argumenty před společností budeme jako myslivci používat. Uvedl zajímavé porovnání s Maďarskem z hlediska produkce zvěřiny. V Maďarsku se ročně v průměru uloví asi 11 000 tun zvěřiny, z toho 6500 tun se zobchoduje, 2000 tun je vlastní spotřeba myslivců. Na Slovensku se ročně uloví 3600 tun zvěřiny, z toho se ale zobchoduje jen 400 tun a 1000 tun je vlastní spotřeba myslivců. Dá se tedy konstatovat, že maďarští myslivci mají mnohem lepší pozici pro obhajobu před společností, procentuálně ze své činnosti vyprodukují pro společnost víc, než myslivci na Slovensku.
V další části konference probíhala k uvedeným tématům panelová diskuze, kdy se ke kulatému stolu sesedli představitelé zúčastněných subjektů. Zatím se asi historicky nesešlo u jednoho stolu tolik diskutujících a subjektů – Dr. Ernst Albricht - předseda Zemského loveckého svazu — Vorarlberg, Dr. Wolfgang Bethe - viceprezident Německého loveckého svazu, předseda Zemského loveckého svazu – Braniborsko, Ók.R. Sepp Brandmayr - předseda Zemského loveckého svazu - Horní Rakousko, Dr. Mag. Phillipp Harmer - vedoucí Rakouské delegace CIC, Dr. Hans-Heinrich Jordan - předseda Zemského loveckého svazu - Sasko-Anhaltsko, člen předsednictva Německého loveckého svazu, Ing. Tibor Lebocký - prezident Slovenského poľovníckeho zväzu a Slovenskej poľovníckej komory, Dipl. Ing. Steffen Liebig - předseda Zemského loveckého svazu - Duryňsko, člen předsednictva Německého loveckého svazu, Josef Monz - místopředseda Zemského loveckého svazu – Korutany, Ing. Jiří Pondělíček – zástupce Ministerstva zemědělství, Dipl. Ing. Peter Prieler – předseda Zemského loveckého svazu – Burgenland, Dir. Werner Spinka - předseda Zemského loveckého svazu - Dolní Rakousko, Prof. Dr. Jürgen Vocke- prezident Zemského loveckého svazu Bavorska. Z diskuze vyberme jen některé myšlenky a názory.
Dr. Ernst Albricht uvedl, že myslivost musí obhajovat i tak, že to není koníček, jako třeba sbírání známek, musíme vytvářet aliance se zemědělci a ochranáři, abychom si navzájem posílili pozice všichni. Musíme se ale přitom rozloučit s některými zažitými zvyky a nemůžeme se nechat obehnat zdí a stát jen na tradicích.
Josef Monz uvedl, že jsme stále v defenzívě, pořád se jen bráníme, musíme přejít do ofenzívy, argumentovat, že máme zodpovědnost směrem k zemědělství, lesnictví i ochraně přírody. Určitě musíme využít argument zvěřiny jakožto zdravé, ekologické a dietní suroviny, musíme se ale naučit sami takovou zvěřinu produkovat. Jsme advokáty zvěře, nesmíme se nechat vmanipulovat do pozice pouhých hubičů škůdců. Tradiční lov je kulturní statek společnosti.
Dr. Mag. Phillipp Harmer argumentoval, že se nesmíme schovávat a stydět se za radost z lovu. Myslivce jako jednotlivce musí obhajovat silné myslivecké organizace, myslivost je legitimní využívání přírody, ala tak jako každé řemeslo, může myslivost vykonávat jen ten, který toto řemeslo umí. A to právě musí zaručit výchovou svých členů myslivecké organizace, to je jejich jedna z úloh.
Ing. Tibor Lebocký uvedl, že se podle jeho názoru averze k myslivosti přesouvá od západu k východu. Slovenským myslivcům se podařilo v právních normách prosadit myslivost a lov jakožto ochranu kulturních a přírodních hodnot. Jedním z efektů nových zákonů je radikálním omezením pytláctví. Zároveň ale stále stoupá hrozba nezvládnutí eskalujících stavů spárkaté zvěře, zatímco sčítané stavy na Slovensku u spárkatých druhů zvěře stouply za posledních deset let o 65 000 kusů, vykazované úlovky vzrostly jen o 50 000 kusů. Je jen na myslivcích, aby zvýšili své úsilí a obhájili své pozice před společností. Specifikum Slovenska jsou velké šelmy, expanze stavů je nezvládnutelná a musí se přehodnotit u šelem i populační dynamika druhů.
Dr. Hans-Heinrich Jordan uvedl, že v Německu nemá 95 % obyvatelstva kontakt s myslivostí, nemá informace, proto mají mnohdy myslivci nádech exotičnosti, připočte-li se k tomu držba zbraní u myslivců, logicky to u neinformované veřejnosti neoprávněnou hrozbu z ohrožení. Myslivci se musí urychleně naučit náležitě využívat všech možností propagace, musí zapojit všechny možnosti propagace a obhajoby myslivosti a to včetně práce s nejvyššími státními, zemskými a ústavními činiteli. Uvedl přirovnání, že mnohdy pokusy o dialog vypadají, jako když se snaží slepec hovořit s hluchým o barvách.
Ók.R. Sepp Brandmayr uvedl zajímavý poznatek, že společnost začala stále více živočichů a zvířat považovat za přátele, a přátelé se přece nezabíjí a nejedí. To je moment, který se musí naučit myslivci překonat. Myslivci se musí naučit podávat ruku, a to zvláště ve vztahu k majitelům honebních pozemků. Při výkonu práva myslivosti se musí chovat jako na návštěvě, majitel pozemků musí mít názor typu těším se, až přijdeš příště a budeš se chovat korektně.
Dipl. Ing. Steffen Liebig vidí jako hlavní úkol myslivců, naučit se argumentovat ve smyslu, že jestliže jsme jako lidská společnost narušili přirozený cyklus přírody, pak jsme tedy zodpovědní za další chod přírody a máme tedy právo i povinnost do tohoto cyklu vstupovat.
Na konferenci zazněla celá řada zajímavých myšlenek, které, věřím, přineseme podrobněji v samostatných článcích v Myslivosti. V každém případě je dobře, že se tradice mezinárodních konferencí v Židlochovicích ujala, že je tu prostor pro střetávání myšlenek a tříbení postojů z různých stran. Jen mne trochu mrzí, že se česká účast jaksi vytrácí, že jedním z hendikepů české myslivosti obecně je nedostatek diskutérů a těch, kteří umí zformulovat úderné myšlenky a utříbit názory s cílem vnosu myšlenek do takovéto mezinárodní diskuze. Nejsme uzavřeni sami ve středoevropském prostoru, nutně musíme spolupracovat a být aktivními v přinášení myšlenkových proudů. Paradoxně v době, kdy jsme jednoznačně učinili zásadní krok v podobě zapsání myslivosti se seznam nehmotného kulturního dědictví, který nám zahraniční hosté doslova závidí. Ale umíme to vůbec prodat a náležitě zúročit? A nebo jen nechceme?
Text a snímky Jiří KASINA