Je pozdní večer. Nikoliv 1. máj, ale jelení čas „Dobrá doba“, 22. srpna. Krásný večer.
Sedím na vysokém posedu. Zapadající slunce ozařuje protější konec paseky přede mnou, nádherná jelení červeň kmenů vysokých borovic. Utichá letní žár, při nastávajícím soumraku se ozývá koncert cvrčků a zřetelně s nočním snížením teploty les vydechuje svoji letní vůni.
Je to nádhera, člověk letní atmosféru lesa nasává celou mysliveckou duší. Jsem nalehko jenom v košili a v lehkém zeleném saku, sedím šest metrů nad pasekou a jsem rád, že obtížní komáři zůstali při zemi. Mám povolenku na průběrného srnce 1 + 2 věkové třídy a prase lončáka. Je po srnčí říji, nepředpokládám, že srnec vyjde, spíše odpočívá někde v houštině a léčí si rány po klání se soupeři. Prostě nádherný vše usmiřující letní soumrak.
Jsem smířený s tím, že už žádnou zvěř dnes neuvidím. Najednou zleva, tak asi 50 m přede mnou, se z borové mlaziny ozve praskot a zjevuje se na okamžik ve vysoké trávě hřbet tmavého divočáka. Rázem je klid ten tam. Na zábradlí sahám pro kulovnici ráže 243W, dávám ji do ramene. Očima se snažím najít divočáka. V prostředku paseky je malá bažina, málo zatravěná, snad tam má divočák namířeno.
Nespletl jsem se. Už ho vidím. Je asi na 40 m, čtu ho přes puškohled. Tak 60 kg, kňourek lončáček. Jenom se neukvapit. Dosled v létě a až k ránu, by znamenal zapaření zvěřiny.
Pušce věřím, je velice přesná. Vždyť jsem s ní střelil na 180 m v zimě lišku. A protože jsem si chtěl ověřit, že to není náhoda, na stejné místo jsem si pak zapíchl terč a další dvě rány mě přesvědčily, že to opravdu nebyla náhodná trefa. No a teď jsem chtěl, aby prase pokud možno zůstalo v ohni.
Divočák o mě stále nevěděl. Počkal jsem, až bude na široko, špičku kříže na spodek slecha, teď! – rána, světlo, a divočák leží.
Povinných pár minut, je to dobré, nehýbe se. Lezu dolu z posedu, s připravenou kulovnicí jdu k němu. Je zhaslý. Jsem trochu zpocený a už je mám kolem sebe. Komáry. Je to v létě a zvláště za soumraku je to kdykoliv závod s časem, to vyvrhování. Ale snad to dnes bude jiné.
Mám totiž s sebou nový patentovaný nůž, speciálně na rychlé a čisté vyvrhování, LEOMATIK. Německý výrobek, nebyl levný, viděl jsem ale s ním práci na videu, bylo to rychlé a čisté. Dnes tedy s ním budu mít premiéru.
Nasazuji si čelovku a začínám. Prvně nařezávám kůži kolem žíly, odřezávám i s rážemi. Nařezávám kůži nad zámkem, dostávám se do břišní dutiny. Snažím se nevnímat útoky komárů. Otočím nůž a páráčkem jedu až k hrudní kosti, otevřu jedním tahem i kůži na ní, pokračuji až přes krk k hlavě. Nožem odříznu hrtan pod spodní čelistí.
Vracím se zpátky k hrudní kosti. Nasazuji páráček tupým koncem do hrudní dutiny a z vrchu zoubky nože lámu hrudní kost. Povedlo se. Žádná „zelenina“ z prořízlého bachoru. Hruď je velice rychle a čistě otevřená.
Beru do ruky hrtan, řezem uvolňuji z krku a vytahuji celý vývrh hrudní dutinou. Po stranách uvolňuji řezem bránici. Vše jsem takto čistě vytáhl až po střeva.
Teprve teď přijde na řadu zámek. Nožem nařezávám tkáň nad ním, potom zepředu opět páráček tupým koncem zastrkuji pod kost zámku a svrchu vše lámu, jako když otevírám konzervu. Je to velice rychlé a čisté.
Řezem uvolňuji konečník, chytnu za pírko a podzvednu. Rozříznutý zámek se rozevře. Uvolněný konečník přehodím navrch, chytím trubici hrtanu a celý vývrh dávám stranou. Teprve nyní odděluji a prohlížím játra, ledviny, slezinu, srdce a plíce. OK, beze změn. Ještě naříznout vnitřní žíly na vykrvení a je to.
Blýská se. Co dělají ti komáři je hrozné. Ještě plombu.
Je neskutečně rychlý způsob vyvrhování tímto nožem. Zámek i hrudní kost se otvírá opravdu v několika vteřinách jako konzerva. Rychle pro auto, divočáka na rám, právo na vidličku a jedem.
Sotva jsem ho doma pověsil na kladku, začíná pršet. Ani sem po vyvrhování neměl zabarvené ruce a nemusel si u zámku kleknout. Převlékám se, čistím kulovnici a vstřebávám dojmy. Bouřka venku čistí vzduch.
Nový nůž LEOMATIK se osvědčil, video nelhalo. Je to nezvyklý tvar nože. Je to kovaný výrobek z kobalto-vanadové oceli, německý patent, každý nůž má svoje výrobní číslo a měřenou tvrdost. Tento můj má 59 HRC. Vlastně je to hornohrotý nůž, páráček i jakýsi otvírák či lamač zámků a hrudní kosti v jednom celku.
Vytahuji nůž z pouzdra, umývám ho a vůbec jsem si nevšiml. V rukojeti má oboustranný svítící bod. Nůž se vyrábí ve třech velikostech L, XL, XXL.
Jediná jeho nevýhoda je jeho cena. Základní velikost L – hodící se na zvěř do 80 kg je za 6200 Kč/250 euro. Samozřejmě je to velká investice, ale věřím na takovouhle práci nic lepšího momentálně na trhu není. Výrobce zaručuje 60 kusů vyvrhování zvěře bez broušení. Věřím, že je to nadsazené, ale i 30 kusů by bylo velice mnoho.
Jsem rád, že jsme oba s nožem spolu dnes premiéru úspěšně zvládli a podle nového veterinárního zákona, kdy každá ulovená zvěř musí být vypláchlá pitnou vodou, je tento způsobem vyvrhování domnívám se vůbec nejlepší. Je to až zázračně rychlé, pohodlné a čisté.
Byla to taková úspěšná tečka za krásným letním čekáním. Mám letní večery „v dobré době“ velice rád. Člověk se nemusí tolik oblékat, není zima a celý les krásně voní létem. Dozrávají letní rostliny. Starček, vrbovka, divizna, atd. Včelaři tento čas nazývají podletí, vytáčí se lesní med. A letní dámy už mají krásně opálené nohy. A sluší jim to. Prostě „Dobrá doba“.
Milan CIHELKA
PS: Nechtěl jsem, aby tento článek vyzněl jako inzerce, ale otiskuji zde fotografii nože LEOMATIK a celou akci vyvrhování zvěře pomocí tohoto nože je možno shlédnout na stránkách www.lovecketrofeje.com/video. Berte toto vše jako doporučení praktického myslivce