Původní biotop srnčí zvěře byly lesní komplexy, okraje pasek a lesních porostů. Během minulého století začala srnčí zvěř postupně pronikat i do kulturní krajiny a během posledních více než padesáti let začala vytvářet populaci, která se stále více specializovala na pobyt v polních podmínkách, až se vytvořila samostatná populace polní srnčí zvěře.
Současně s tímto procesem, ale hlavně přibližně od 70. let minulého století, se začala početnost srnčí zvěře postupně zvyšovat a nejstrmější nárůst nastal po roce 1990, zajímavě ale je, že hlavně v populacích polní srnčí zvěře. V posledních, minimálně dvou letech, ale pozorujeme v některých oblastech i relativně prudší pokles její početnosti.
Plánování výše lovu vychází ze sčítání, které se provádí na příkaz státní správy každý rok do konce března a podle výsledků sčítání se vypracovává plán lovu. Při optimálním poměru pohlaví v populaci se plánuje lov 36 % srnců, 36 % srn a 28 % srnčat, při vyšším stavu srn ve sčítání, je nutno úměrně k tomu upravit i plán lovu (Nečas J., Srnčí zvěř, SZN, 1975).
Do plnění plánu lovu je nutno započítat i uhynulé jedince, celkový lov je tedy tvořen nejen skutečným lovem, ale i zaznamenanými ztrátami.
Co se týká poměru pohlaví v populaci srnčí zvěře, začíná se potvrzovat, že mírný přebytek samičí zvěře bude asi normální, takže s tím je třeba počítat při přípravě plánu chovu a lovu. M. Vach v knize Srnčí zvěř (Silvestris 1993) cituje několik autorů, kteří zjistili, že u srn převažují plody samičího pohlaví, maximálně v poměru 1:1,4, znamená to, že se většinou již rodí v přírodě více srn než srnečků. Také při hodnocení skladby pohlaví v zimních tlupách, které se vytvářejí převážně u polní srnčí zvěře, byl vždy zjištěn vyšší podíl srn a je zajímavé, že čím jsou tyto tlupy početnější, tím se podíl srn v nich zvyšuje až na dvojnásobek proti srncům.
Vyhodnotíme-li procentuální zastoupení srnců, srn a srnčat v celkovém lovu včetně úhynů na Pardubicku (graf č. 1) vidíme, že přes určité kolísání v jednotlivých letech, od roku 1990 do současnosti, je nejvíce a prakticky v optimálním počtu plněn lov srnců. Srn (včetně úhynů) se loví výrazně méně, průměrné zastoupení v celkovém lovu se pohybuje okolo 34 %, zastoupení srnčat je vcelku optimální, hlavně díky tomu, že v posledních osmi letech se jejich lov (opět včetně úhynů) výrazně zvýšil. Detailnější rozbory jsou v předchozích sděleních (Myslivost 48, 7, 4-5, 2000, 52, 7, 24-25, 2004, 55, 6,16-18, 2007). Průměrné hodnoty lovu+úhynů z celostátní statistiky za posledních sedm let jsou prakticky totožné s údaji zjištěnými na Pardubicku.
Prohlédneme-li poněkud podrobněji výkazy o lovu a hlášených úhynech srnčí zvěře, může nás v posledních letech zarazit poměrně vysoká četnost vykazovaných úhynů. Na grafu č. 2. je vyneseno procento úhynů srnčí zvěře na Pardubicku z celkem provedeného lovu (tj. lov + úhyny). Do roku 1990 se tato ztráta pohybovala maximálně do 4 %, potom nastal nárůst hlášených úhynů a přibližně od roku 1996 se již každoročně tato ztráta pohybuje okolo 15 %, pouze v roce 2010 náhle stoupla přes 19 %. Průměr této ztráty za celé sledované období byl 13,8 %, ale celostátní statistika za posledních sedm let vykázala ztrátu téměř 24 %, tzn. že z celkem ulovených a uhynulých kusů srnčí zvěře představuje úhyn celou jednu čtvrtinu!
Rozdělíme-li tuto ztrátu samostatně na srnce, srny a srnčata (graf č. 3), je patrné, že nejnižší procentuální úhyn vykazují srnci, od roku 1994 až do současnosti se na Pardubicku pohybovalo procento jejich úhynů okolo 10 % a také celostátní statistika vykázala průměrnou ztrátu srnců z celkového lovu pouze 2 %.
Procentuální ztráta u srn a srnčat byla na začátku sledovaného období téměř stejně vysoká jako u srnců, potom začala výrazně narůstat, v jednotlivých letech hodnota ztráty poměrně výrazně kolísala a nejvyšší hodnoty byly dosaženy na konci sledovaného období. V průměru jak u srn, tak i u srnčat dosáhlo procento hlášených úhynů hodnoty těsně nad 15 %. Také v celostátní statistice výše ztráty srn a srnčat byla shodná, ale výrazně vyšší, dosáhla hodnoty 26 %.
Aby bylo možno udělat si představu o skutečné výši lovu srnčí zvěře a jejích reálných ztrátách, jsou na grafu č. 4. vyneseny údaje o roční výši lovu a vykazovaných úhynech na Pardubicku opět od roku 1990 do současnosti.
Co se týká hlášených úhynů, není příliš velký rozdíl ve výši ztrát mezi srnci, srnami a srnčaty, teprve po roce 2005 je možno zaznamenat vyšší nárůst ztrát u holé zvěře proti srncům.
Výrazný rozdíl během celého období je ve výši lovu. Lov srnců téměř lineárně narůstal, vysoko přesahoval lov srn a prudký pokles byl patrný až v roce 2011. Proti výši lovu srnců bylo srn ročně loveno o 80 až 100 kusů méně a tento rozdíl se ke konci sledovaného období ještě zvýšil. Nejnižší výše lovu byla u srnčat, mezi roky 1997 až 2005 se ale výrazně zvýšila a pak nastal razantní pokles.
Kontrola plnění plánu chovu a lovu se každoročně provádí na chovatelských přehlídkách, které vyhlašuje státní správa, předkládají se ale pouze trofeje a kontrola lovu holé zvěře se fyzicky neprovádí. Na Pardubicku se do roku 2000 na přehlídky předkládaly i spodní čelisti srn a srnčat a podíváme-li se podrobněji na grafu č. 4. na výši hlášených úhynů vidíme, že do této doby byly hlášené úhyny prakticky shodné pro srnce, srny i srnčata.
Zvýšená procentuální ztráta u holé zvěře souvisela s nízkou výší lovu. V následujících letech začala ztráta narůstat a myslím, že hlavně proto, že se přestala provádět fyzická kontrola hlášenek předkládáním spodních čelistí. Nesplnění plánu lovu se doplnilo papírově formou nahlášených úhynů.
Navíc již dlouhodobě se při sestavování plánu chovu a lovu plánuje většinou nižší lov hlavně srn a tato skutečnost se pouze konstatuje. Vypracování plánu chovu a lovu provádí myslivecký hospodář a schválení podléhá majiteli či honebnímu společenstvu a státní správa má minimální rozhodovací právo.
Stavy srnčí zvěře neúměrně stouply, hlavně v polních podmínkách, a populace je výrazně narušena přebytkem holé a mladé zvěře. Zvýšené ztráty svádět pouze na silniční a drážní dopravu je trochu problematické, protože vyvstává otázka, proč se tyto ztráty týkají převážně holé zvěře a ne také srnců. Kvalita srnčí zvěře se významně zhoršuje, téměř každoročně klesá procento kvalitní trofejové zvěře a současně se snižují hmotnosti ulovené zvěře.
Bylo by proto potřeba zvýšit pravomoci státní správy, aby bylo možno účinněji zasahovat do navržených plánů lovu, zaměřit se hlavně na lov mladé samičí zvěře s nízkou hmotností. Pokusit se tak dlouhodobě upravit vhodný poměr pohlaví v populaci. Do říje vstupují jako prvé mladé srnečky, takže pro starší, kvalitní srny, které říjí většinou až v druhé části období říje, přicházejí v úvahu převážně jen mladší srnci, často nižší kvality.
Pro kontrolu prováděného lovu by bylo vhodné obnovit povinné předkládání spodních čelistí jak od ulovené, tak i uhynulé či sražené zvěře.
V poslední době se v některých oblastech začíná projevovat prudší pokles stavů srnčí zvěře, o příčinách se zatím diskutuje. Narušení stability a skladby srnčích populací může být jedním z významných faktorů, které se na tomto poklesu podílejí.
RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.