Tetřev hlušec byl vyhlášen ptákem roku 2012. Nevím, co komu toto strohé konstatování řekne, zda se někdo z našich řad vůbec zamyslí nad osudy tohoto „velkého ptáka“, zda neskončí v zapomenutí, tak jako skončili jak jeho nejbližší příbuzní, tetřívek a jeřábek, tak i ti vzdálenější, křepelka a koroptev, tak i třeba sluka lesní. Myslím, že pro všechny uvedené druhy je to velká chyba, velká prohra, s níž bychom se neměli v žádném případě smířit, byť již dlouhé roky tyto živočišné druhy nepatří do řad zvěře s dobou lovu.
Tetřev hlušec je praobyvatelem našich horských hlubokých lesů s porosty smrku a jedle, které poskytují svými pupeny i jehličím hlavní pastvu tetřevům, zvláště v zimní době. Protože tetřev potřebuje jehličnaté lesy, nerozšířil se do střední a jižní Moravy, kde v porostní skladbě vždy převládaly listnáče. Druhým důležitým činitelem v životním prostředí tetřeva jsou rozsáhlé a souvislé lesní plochy. Tetřev žije a hnízdí jen v hlubokých lesích a nikdy se nevyskytoval v menších, izolovaných lesních komplexech, třebaže byly složeny jen z porostů smrkových a jedlových.
Hlavní areál tetřevů tvořily jehličnaté lesy v pohraničí Čech – Šumava, Český les, Krušné hory, Lužické hory, Jizerské hory a Krkonoše, na Moravě pak pohraniční hory Moravy a Slezska a také severovýchodní Morava na pomezí Slovenska. Z těchto oblastí se tetřevi šířili do nižších poloh, jakými byly Třeboňsko, Novohradsko, Brdy, Plzeňsko, Doupovské vrchy, Manětín, Žlutice. Všude tam byly v roce 1910 dobré stavy tetřevů.
Na severu Čech byl začátkem 20. století velmi početný stav tetřevů v rozsáhlém komplexu Doksy, Kuřivody, Bělá pod Bezdězem a v přilehlé západní oblasti kolem Dubé a Liběchova.
Jednou z nejbohatších částí byly Křivoklátské lesy, pahorkatina od Příbrami až k Orlíku nad Vltavou.
Zajímavým místem byl rozsáhlý souvislý lesní komplex o půdorysu zhruba 7 x 11 kilometrů, ležící mezi Nymburkem, Mladou Boleslaví a Libání. V 19. století zde tetřevi prakticky nežili, z let 1885 – 1900 je znám úlovek 11 tetřevců, tedy kříženců tetřeva s tetřívkem. Na jaře roku 1901 byl v onom areálu proveden zdařilý pokus s vysazením tetřevů, a to zvěří dodanou firmou Hagenbeck z Hamburku (5 slepic a 2 kohouti). Vypuštění tetřevi se usadili v polesí Jabkenice a odtud se šířili k jihu. Počínaje rokem 1904 byli na majetku Loučeň ročně loveni 2 – 3 kohouti, poslední pak v roce 1917. Pak náhle vymizeli působením lišek (do roku 1915 tam byly lišky zvěří zcela neznámou!).
Lišky vyhubily i poslední zbytky tetřevů v lesním areálu Dubá – Liběchov, a to v letech 1929 a 1930. V tomto terénu pískovcových skal bylo pronásledování lišek velmi nesnadné.
V roce 1960 klesl stav tetřevů, zhruba odhadnuto, asi na patnáct procent stavu z konce roku 1920. A jaké byly viděny v roce 1960 příčiny poklesu stavů tetřevů v Čechách a na Moravě?
Během posledních třiceti let (berme tedy na vědomí období let 1930 – 1960) postihla téměř všechny naše lesní celky nějaká kalamita. Mniška, sněhové a větrné polomy, sucho – to vše podstatně změnilo stromovou formaci v místech výskytu tetřeva. K tomu lze připojit neklid, vzniklý při zpracování těchto kalamit. Tyto změny vypudily starší jedince tetřevů, zůstala jen mladá zvěř, méně pohotová přesídlit do vhodných podmínek. S tím souvisí i zmenšený rozmnožovací potenciál, např. tetřeví slepice po zničení první snůšky již podruhé v roce nezahnízdí, na rozdíl od bažanta a koroptve, rovněž plodnost není tak značná (6 – 8 vajec). Jestliže se v těchto oblastech vyskytne zvýšený vliv predátorů, zvláště lišek, stav tetřevů v oné oblasti nezbytně vyhyne. Myslivecká péče již tomu obyčejně nezabrání.
Vysazování nových jedinců do oblastí se změněnými podmínkami životního prostředí by se sotva setkalo dobrým výsledkem. Ostatně, vysazování tetřevů je velmi obtížnou věcí i v příznivém prostředí, poněvadž se daří jen vypouštění dospělých jedinců, vypouštění uměle odchovaných kuřat vždy selhalo. Jedině by stálo za to pokusit se v oblastech, kde se několik tetřevů ještě vyskytuje, pečlivě chránit hnízdící slepice a jejich mláďata. Snad by se tím dal vypěstovat typ, který by se postupně přizpůsobil nastalým změnám prostředí (?).
Kromě tlumení škodné by stačilo při této ochraně omezit od května do poloviny července v určitých lesních úsecích pobyt lidí. Každý ukázněný občan se takovému opatření na ochranu přírody jistě rád podřídí a také lesní manipulace v několika lesních odděleních nebo v určitých porostech se dá usměrnit tak, aby nebyl rušen klid v prostředí v době, než slepice vyhnízdí a mláďata tetřevů odrostou…
Tak to jsou v podstatě více než padesát let staré názory a poznatky na stavy tetřeví zvěře u nás. Zvlášť zajímavé by se mohly zdát již tehdejší návrhy na vypouštění uměle odchované zvěře a zejména na ochranu před predátory či omezení různých lidských aktivit v místech výskytu tetřevů. Zcela určitě nejsou v kontextu se současným pohledem na ochranu přírody, ale domnívám se, že pokud budeme chtít zachránit tetřeva hlušce coby živočišný druh na našem území, pokud jej naši potomci nebudou vídat pouze uměle odchované ptáky ve voliérách, patrně budeme muset vyzkoušet i tuto variantu.
Podle pramenů v Myslivosti 2/1962
zpracoval Zdeněk HLAVÁČ