V loňském roce byli uloveni na území Národního parku Šumava dva v trofeji velmi podobní jeleni. U obou bylo paroží redukováno na krátké nečleněné „kolíky“. Odhad věku byl vysoký – nad 15 let. K přesnému stanovení věku jsme užili Mitchellovu laboratorní metodu. Rádi se nyní podělíme se čtenáři časopisu Myslivost o zjištěná fakta.
Způsob mysliveckého managementu aplikovaný na území NP Šumava, předně dlouhodobý zákaz lovu korunových jelenů II. a III. věkové třídy, poskytuje trofejové zvěři velkou šanci k dosažení vysokého věku. Tento náš příspěvek prioritně není diskuzí na dané téma.
Rádi bychom pouze předložili porovnání zubních abrazí u obou jedinců a také ukázali, jaké paroží jeleni nosili v několika málo předchozích sezonách. O vytvoření delších vývojových řad shozů bohužel nebylo možné vůbec uvažovat – oba jeleni byli v tomto smyslu poměrně záhadnými, k jejich registraci v přezimovacích obůrkách došlo právě až v posledních třech letech. Také setkání personálu s nimi ve volné přírodě lze jistě nazvat jako velmi sporadická.
Snímek č. 1 poskytuje porovnání obou trofejí. Přesná laboratorní determinace věku Mitchellovou metodou byla provedena na všech vhodných zubech spodních čelistí, tj. P3, M1-M3. Vyjádření věku ponecháváme tzv. „postaru“, kdy jelení špičák bývá „dvouletým“. Jelen ulovený dne 2. 9. 2011 na Územním pracovišti České Žleby (trofej vlevo, lovec T. Němec) byl patnáctiletý a jelen ulovený o den dříve, 1. 9. 2011, na Územním pracovišti Prášily (trofej vpravo, lovec M. Drha) devatenáctiletý. Snímek V. Bádr
Snímek č. 2 přináší porovnávací snímky horních čelistí, a to jak při pohledu přímém (na celé horní patro), tak bočně. Rozdílné zubní opotřebení velmi dobře koresponduje s odlišným věkem obou jelenů. U staršího můžeme pozorovat splynutí abrazních obrazců v obou polovinách některých zubů, nejvíce u stoliček M1 – tam včetně chybějících vnějších částí prvních polovin. Výrazné opotřebení je však vidět u všech zubů a pravá M3 se už dokonce rozpadá na dvě části.
Stejně výrazných rozdílů si můžeme všimnout na pohledech bočních. Zde sledujme výšky korunek. Zatímco u patnáctiletého jelena vidíme bílé korunky prakticky v souvislé linii, u devatenáctiletého tomu tak rozhodně není. Snímek V. Bádr
V myslivecké praxi se samozřejmě při odhadu věku běžně zabýváme obrusem chrupu spodních čelistí. Toto přináší snímek č. 3. Platí obdobný popis jako pro zuby horních čelistí.
Oba jeleni tedy v posledním roce svého života nesli podobnou trofej, ale věkově byli výrazněji odlišní a tomu odpovídalo opotřebení chrupu. Snímek V. Bádr
Před ukázkou shozů z posledních let jsou zajímavým doplňkem dva snímky staršího z obou jelenů, pořízené pomocí fotopastí v přezimovací obůrce Prášily. Zejména denní snímek č. 4 pořízený dne 21. 3. 2009 výborně dokumentuje fakt, se kterým se řada myslivců třeba neměla zatím možnost setkat. Velmi starý jelen a neměl k danému datu shozeno? Zvláště, když vedle něj stojí druhý jelen a ten shozeno má. Není chybné datum? Datum je správné a snad můžeme konstatovat, že se nejedná ani o žádnou výjimku.
Všichni známe učebnicové grafy, jak se s postupujícím věkem jelena stává termín shazování časnějším. Také bychom mohli vzpomenout nejeden případ z literatury, kdy nález kapitálních jeleních shozů spadal už do začátku února a výjimečně dokonce do posledních lednových dnů. Běžnější ale samozřejmě je pro jeleny III. věkové třídy přelom únor/březen, resp. do 10. března. Každý z nás také ví, že jde o věc jednak individuální, a jednak také u jednoho konkrétního jedince neplatí absolutní pravidelnost v posunu do stále časnějšího data.
K tomu si ale položme otázku: Která naše učebnice ukazuje, co se děje s termíny shazování paroží po 9. až 12. roce života jelena? Proto může být snímek tehdy sedmnáctiletého jelena s parožím na hlavě ke dni 21. 3. určitým překvapením. Z dosavadní evidence vedené pracovníky přezimovacích obůrek v NP Šumava, ale je zjevný posun termínu shazování u těchto staříků do druhé poloviny měsíce března. Jen z letošního roku jsou hned tři další taková pozorování a termíny: 20., 23. a 27. března. Snímek M. Drha
Noční snímek č. 5 ukazuje krátce kolíkovitý pravý paroh, byť se jej jako shoz nepodařilo nalézt. Snímek M. Drha
Na snímku č. 6 jsou shozy za tři poslední roky (a jediné, které se podařilo jednoznačně přiřadit) k nakonec devatenáctiletému jedinci. Snímek M. Drha
Poslední snímek č. 7 dokládá shozy druhého jelena, bohužel jen dva roky s roční časovou prodlevou. Přesto je zjevné, že tento jedinec dospěl do stádia kolíkovitého paroží rychlým ústupem trofejové kvality a v poměrně brzkém věku. Snímek T. Němec