Časopis Myslivost

A proto jsem po nástupu do funkce jednatele v roce 1990 inicioval změnu systému chovatelských přehlídek do podoby, která je akceptována dodnes.

Od roku 1991 jsou u nás pořádány celookresní chovatelské přehlídky, kdy po zhodnocení kvality průběrného lovu jednotlivých druhů zvěře odbornými komisemi je využito soustředění trofejí k uspořádání výstavy, tak jak je ve většině okresů zvykem. Uspořádání vystavených trofejí je voleno podle honiteb za sebou tak, jak honitby na sebe prakticky hranicemi navazují. V poslední době i podle jednotlivých oblastí působnosti pověřených obcí, aby myslivecká i laická veřejnost mohla posoudit kvalitu zvěře v jednotlivých honitbách.

Již na první takto organizované přehlídce mne zaujalo několik kolekcí honiteb, kde např. z 20 trofejí ulovených srnců bylo přeloženo 18 trofejí paličkáčů a hospodáři z těchto honiteb se chlubili kvalitním průběrným lovem. Nabyl jsem dojmu, že jsou tito srnci v těchto honitbách nevědomky systematicky chováni.

Nabízela se možnost neodpovědného odstřelu srnčat. Známe z praxe, kdy myslivecký hospodář rozděluje odstřel na podíly za celoroční práci s rozhodnutím typ: „Hele, Pepíku, ty střelíš srnče, půlku si necháš a půlku dáš Frantovi.² Pepa loví, ale proč by střílel slabé šestikilové srnče a ještě se měl dělit. Tak střelí srnče dvanáctikilové, nebo srnu a hospodáři nahlásí splnění odlovu.

Silná srnčata se tedy lovila a slabá, přežila-li zimu, zůstala. Srnečci byli loveni jako slabí paličkáči, kdežto srnečky se dále zapojily do reprodukce, což přispívalo ke zhoršování kvality chovu.

Abychom poznali pravdu, hledali jsme v okresní myslivecké komisi řešení. Z odborné literatury (autora Dr. Babičky) jsme se dozvěděli o vzájemné souvislosti kraniologického měření lebky srnčí zvěře a délky spodní čelisti v souvislosti s hmotností zvěře v určitém věku. Vědomi si zásady, že chovnost – tedy kvalita zvěře, je dána především hmotností zvěře v posuzovaném věku, hledali jsme cestu k praktickému zjištění chovné hodnoty srnčí zvěře s využitím této metody.

Řešením bylo ověření v praxi na dostatečném počtu vzorků. Proto jsme se dohodli s několika hospodáři větších honiteb a během jedné lovecké sezóny jsme dali dohromady asi 180 vzorků spodních čelistí srn a asi 200 spodních čelistí srnčat.

U každého vzorku byla skutečně zjištěna hmotnost uloveného kusu a změřena délka čelisti. A kupodivu jsme si ověřili, že k zjištěné délce čelisti je vždy téměř shodná hmotnost uloveného kusu, samozřejmě vztažena k věku ulovené zvěře. Na základě této zkušenosti pak posuzování chovnosti ulovené holé zvěře vycházelo z hmotnosti vyvrženého kusu, která je identifikovatelná délkou spodní čelisti a věkem zvěře.

Věk zvěře lze zjistit podle vývoje a opotřebení chrupu předložené čelisti. Měření délky čelisti se provádí od jařmového oblouku dolní čelisti až po kořeny řezáků (v mm). Na základě zjištěných údajů byla stanovena kritéria průměrnosti (viz připojená tabulka).

Z toho vyplývá, že čím je např. srnče silnější, tím je větší hmotnost, a tím i větší délka čelisti a podle toho byla stanovena kritéria chovnosti vyjádřená hmotností uloveného kusu a ověřená délkou čelisti. Tak například srnče ulovené v září až říjnu o délce čelisti do 140 mm – odpovídá hmotnosti do 9 kg a je stanoveno jako průběrné. Srnče ulovené ve stejné době s délkou čelisti nad 140 mm, což odpovídá hmotnosti 10 a více kg je považováno za chovné, a tak podobně jsou stanovena kritéria chovnosti pro srnčata ulovená a listopadu a prosinci a pro srny.

Po ověření této metody na doporučení okresní myslivecké komise vydal odbor životního prostředí OÚ Žďár n/S závazný pokyn k předkládání čelistí z holé zvěře ke kontrole při příležitosti chovatelských přehlídek. Tak došlo ke každoročnímu hodnocení holé srnčí zvěře, které metodicky následně převzal poradní sbor pro řízení Oblasti chovu jelení zvěře Žďárské vrchy k hodnocení holé jelení zvěře. Hodnocení probíhá každoročně u obou druhů zvěře až do dnešní doby.

Výsledky prvních kontrol po zavedení předkládání čelistí byly katastrofální. Tak, jak jsme se domnívali, polovina mysliveckých hospodářů předkládala v souboru čelistí srnčat srny, vůbec neměla vědomí o vývoji chrupu srnčí zvěře a nerozeznali čelisti mladé a dospělé zvěře. Předkládali prostě to, co ulovili v domnění, že se nedá posoudit, co ulovili.

Navíc byly silně zkreslené i údaje o hmotnosti ulovených kusů, hlavně u té zvěře, která sloužila jako podíl zvěřiny za celoroční práci. Při délce čelisti srnčete např. 148 mm, což odpovídá skutečné hmotnosti asi 11 kg, byla udávána hmotnost 5 kg apod.

Za ulovené srny byly také hodně předkládány čelisti srnců ročků ulovených v době výměny chrupu s domněním, že hodnotitelská komise nic nepozná. Potvrdila se i naše domněnka, že tam, kde bylo loveno nejvíce slabých paličkáčů, bylo v předešlém roce loveno i nejvíce silných srnčat a slabá tak byla ponechána do chovu.

Je žádoucí, aby uživatelé honiteb pochopili nutnost redukce holé zvěře v plánované výši stejně jako u trofejové zvěře. Chov kvalitní zvěře nelze regulovat jenom průběrným lovem srnců. Průběrný odstřel by měl být v prvé řadě zaměřen do srnčat, kde k doplnění normovaného kmenového stavu stačí zachovat pouze nejkvalitnější třetinu přírůstu. Dále potom do srn, kde stejně jak u srnců by měl být proveden důsledný průběrný odstřel u srn do dvou let, srn neodpovídajících hmotností svému věku a srn přestárlých, kterým hrozí v krátké době úhyn.

Domnívám se, že význam předkládání a hodnocení spodních čelistí holé zvěře lze shrnout do několika bodů:

1. Má-li lovec vědomí, že musí prezentovat výsledek lovu předložením nějakého markantu k veřejnému hodnocení, je jeho přístup k lovu s tímto vědomím daleko zodpovědnější – zejména tehdy jsou-li výsledky veřejně prezentovány.

2. Hodnocení správnosti průběrného lovu u veškeré zvěře vč. holé vede k získávání větší odbornosti lovců, dále pak k prezentaci vůči laické veřejnosti, že myslivci neloví to, co jim přijde před hlaveň, ale loví podle určitých odborných zásad podléhajícím veřejnému hodnocení s cílem zvýšení kvality chované zvěře.

3. Fyzické předložení těchto markantů je zároveň dokladem o skutečně provedeném odstřelu nebo úhynu zvěře holé v daném období v honitbě pro kontrolu plnění plánu lovu státní správou myslivosti. Znám z praxe, že lov trofejové zvěře je plněn na 100 % a holé zvěře pouze papírově ve výkaze.

4. Podle opotřebení chrupu můžeme vyhodnotit, jak stará zvěř je lovena. Správný lov by měl být téměř shodný jak u srnců. To znamená, že 50 % plánu lovu srn by mělo být plněno srnami do 2 let (tedy čiplenek), 20 % srnami ve věku  3 - 6 let a 30 % srnami staršími 6 let.

Ověřená skutečnost je však jiná. Nejvyšší procento lovu je prováděno právě u nejproduktivnějších srn, tj. ve věku 3 – 6 let, kde by měl být prováděn jen sanitární odstřel. Staré srny nad 6 let jsou většinou předkládány jako úhyn.

5. Z posouzené kvality odstřelu, tedy z procentního podílu ulovených nadějných a mimořádně nadějných srn a srnčat můžeme odvodit kvalitu budoucího chovu v jednotlivých honitbách i celé oblasti.

Nejvíce chyb z hlediska chovnosti je prováděno při nerespektování vhodné doby lovu holé zvěře, tj. že do konce října by mělo být odloveno alespoň 75 % stanoveného plánu lovu holé zvěře, tzn. lovit v době, kdy není zvěře ještě plně přebarvená a jsme schopni odhadnout její hmotnost a věk. Při lovu v závěru roku, kdy je doháněno plnění plánu, je již zvěř přebarvená do zimní srsti a v tuto dobu se dělá lovem nejvíce chovatelských chyb.

V honitbách, kde nepožaduje myslivecký hospodář čelist od lovce ke kontrole správnosti uloveného kusu srny nebo srnčete, třeba jen pro svoji kontrolu plánu lovu, se jedná pouze o živelný nebo fiktivně vykázaný lov. Jinak by nebyl problém pro dobrého lovce a potažmo i mysliveckého hospodáře čelisti předložit a pochlubit se kvalifikovaným odlovem.

Jsem přesvědčen, že hospodaření se srnčí zvěří lze shrnout do několika zásad:

1. Lov zvěře musí být zaměřen na populaci, nikoliv na jedince

2. Cílem je zdravá populace srnčí zvěře charakterizovaná vyrovnaným poměrem pohlaví, odpovídající věkovou strukturou a biologicky vyhovujícím početním stavem.

3. Srnčí zvěř má značnou rozmnožovací schopnost. Tento potenciál se však plně rozvine pouze tehdy, je-li početní stav zvěře udržován těsně pod kapacitou biotopu.

4. Odstřel orientovat pouze na věk a kondici zvěře. Přitom by mělo platit, že tělesný stav je důležitější než vzhled trofeje a odpovídající podíl zvěře ve věkových třídách je důležitější než selekce.  

5. K udržení stavu srnčí zvěře stačí zcela třetina přírůstu mladé zvěře.

6. Při neplnění odstřelu holé zvěře dochází k poklesu stavu zvěře.

7. Všeobecně platnou zásadou určování chovnosti srn je kvalita jejich srnčat.

8. Plán lovu holé srnčí zvěře by měl být splněn alespoň ze 70 % v průběhu měsíců září a října (dobrá identifikace lovených kusů, snadnější slovitelnost).

9. Jenom myslivec, který je neustále v honitbě, může zodpovědně říci, kolik je v ní zvěře a jaké kvality.

Chceme-li skutečně zodpovědně myslivecky hospodařit se zvěří, tak jak nám ukládá zákon, pak musíme bezpodmínečně respektovat disciplínu zejména v průběrném lovu zvěře, neboť ukončení života každého kusu je akt nevratný, který musí mít odborné a morální opodstatnění.

V poslední době si však někteří uživatelé honiteb i v našem okrese pletou demokracii s anarchií a jsou přesvědčeni, že si mohou lovit co chtějí. Odmítají dokladovat vše, co přímo zákon neukládá a řídicí orgány české myslivosti jsou k těmto záležitostem netečné, přestože je všeobecně známo, že chovná kvalita srnčí zvěře je z větší míry ovlivněna matkou – srnou.

Tedy v holé zvěři by průběrný odstřel měl být daleko důslednější, než u srnců. Za dlouhá desetiletí uplatňovaného průběrného odstřelu srnců nebylo dosaženo žádaného podstatného zkvalitnění srnčí populace. Je nepochopitelné, že odborné kapacity k tomuto nedostatku – kvalifikovanému průběrnému odstřelu holé zvěře metodicky i z pohledu právních předpisů mlčí. Tato tendence neprospívá ani zvěři, ani naší myslivosti.

Závěrem mohu konstatovat, že zavedeným opatřením v předkládání a kontrole čelistí holé zvěře se za sledované období přes veškeré problémy současné myslivosti podstatně zlepšila kvalita srnčí zvěře ve většině honiteb našeho okresu. Dokumentovat to mohu například tím, že od roku 1963 do roku 1992, tj. za téměř 30 let existence chovatelských přehlídek, máme zadokumentovány pouze tři medailové srnce při každoročním odstřelu asi 1000 srnců. Zato od roku 1992 do dnešní doby, tj. za posledních 19 let, máme zadokumentovaných téměř 200 medailových trofejí.

Správný myslivec by se neměl chlubit počtem a sílou trofejí, ale důslednou péčí o zvěř, do které patří i průběrný odstřel. Příčinou úspěchu není samozřejmě jen důslednější průběrný odstřel srnčí zvěře, ale to hlavní je zlepšení kvality péče o srnčí zvěř, zejména v podzimním a zimním přikrmování.

Na Žďársku například každoročně zajišťujeme výrobu kvalitní granulované krmné směsi pro srnčí zvěř podle vlastní receptury v množství zhruba 100 tun pro honitby našeho okresu a 80 tun pro honitby mimo okres.

Je potřeba si uvědomit, že srnčí zvěř je naší nejpočetnější a také nejkrásnější zvěří a proto bychom se k ní měli chovat s úctou a vděkem.

Oldřich SEDLÁŘ

jednatel OMS Žďár nad Sázavou