Ne všechny občany láká pobyt v přímořských letoviscích, či návštěva často exotických destinací daleko od naší republiky. Ti, kteří se rozhodnou navštívit kteroukoliv oblast naší vlasti, tak činí jistě s přesvědčením a touhou trávit svojí dovolenou především v přírodě, ať už se jedná o lokality horské nebo nížinné, se zastoupením lesních komplexů nebo i v krajině bez lesa.
Téma zamyšlení nad vztahem veřejnosti k přírodě bylo logicky vybráno na letní období roku, tedy na období, kdy si děti a mládež užívají volných dnů letních prázdnin a rovněž převážná část dospělé populace čerpá v letních měsících významný díl své dovolené. Svoji úvahu o chování občanů v přírodě chci zaměřit především na jejich chování v lese. V mnoha ohledech mají ale napsané postřehy zcela obecnou platnost.
Les není jenom pouhým producentem dřevní hmoty, ale hraje důležitou roli v mnoha oblastech lidského života. Jistě výstižné je konstatování, že lesní hospodářství má trojí poslání: ekonomické, ekologické a sociální.
Nejvýznamnější správce lesů ve vlastnictví státu, Lesy České republiky, s. p., ale i další subjekty obhospodařující státní les (Vojenské lesy a statky, s. p., národní parky) a i mnozí osvícení soukromí vlastníci lesa, se nezabývají pouze pěstováním lesa, ale věnují patřičnou pozornost i ekologické a sociální roli lesa.
Říkává se, že největším škůdcem lesa je člověk. Les i přírodu jako celek lidé nejčastěji poškozují z neznalosti, ale i z lhostejnosti. Lidé vyjíždějí do přírody za oddechem, cykloturistikou, či jinými sportovními aktivitami a většinou si ani neuvědomují možný vliv na populace volně žijící zvěře. Důsledkem nedisciplinované lidské činnosti v přírodě je pro volně žijící spárkatou zvěř narušení pastevních cyklů, jejichž následkem je loupání nebo zimní ohryz kůry stromů.
Proto především všechny vyjmenované subjekty věnují velkou pozornost osvětové činnosti při vzdělávání dětí, mládeže, ale i dospělých. Jsou pořádány akce spojené s osvětovými a vzdělávacími programy, při nichž jsou přiměřenou a nenásilnou formou objasňovány všechny funkce lesa. Pro tento účel je v ČR vybudován systém osvětové a vzdělávací činnosti, tzv. lesní pedagogika, který je funkční nejen v České republice, ale i v některých dalších lesnicky vyspělých zemích Evropy. Přestože se osvětových akcí lesních pedagogů ročně účastní desetitisíce lidí, efekt těchto akcí není stále ještě dostatečný.
Jaká je tedy realita?
Přes všechny popsané osvětové aktivity a akce, které rovněž pořádají i vlastníci, příp. nájemci honebních pozemků, je vztah nemalé části české populace k přírodě přinejmenším problematický. Jak slušně posuzovat přístup některých našich spoluobčanů, zkrášlujících přírodu odvozem svých odpadků do všech možných koutů přírody? Tato aktivita je o to zarážející, že mnohé z těchto odpadků jsou materiály, za které lze ve sběrnách druhotných surovin získat zajímavou peněžitou částku. Zarážející je, že odpadky a suroviny nejsou pohazovány jenom po příkopech a podél cest. Mnohdy naši spoluobčané vyvážejí svůj odpad na těžko přístupná místa, což vyžaduje značné fyzické úsilí.
Protipólem tohoto přístupu k přírodě je činnost těch, kteří z přírody tyto odpadky odstraňují. To jsou hlavně myslivci a kroužky mladých přátel myslivosti a také skauti a další dětské zájmové organizace. Na stránkách tohoto našeho stavovského časopisu se v období nástupu jara každoročně můžeme dočíst, kolik tun odpadů myslivci a přátelé myslivosti z přírody odvezli.
Abych se nevěnoval pouze jednomu okruhu přístupu občanů k přírodě, byť mimořádně závažnému, zmíním i další lidské aktivity mající vliv na životní prostředí a přírodu obecně. Tyto je možno, pokud jsou provozovány v souladu se všemi předpisy a pravidly, nazývat sportovními. Z nich jsou to s velmi závažnými dopady na přírodu především jízdy na motorkách, čtyřkolkách, ale i na kolech. Neuvážená jízda na koni lesním porostem rovněž není výjimkou. V neposlední řadě výčtu těchto aktivit jsou v zimních měsících velmi rozšířené jízdy na běžkách a snowboardech mimo značené turistické cesty a vyznačené areály sjezdovek. Příkladem netolerantního přístupu k přírodě je provozování v poslední době se velmi rozmáhajícího geocachingu (ukládání a následného vyhledávání schránek pomocí GPS), zejména pokud je prováděn v nočních hodinách.
Aby však byly správně pochopeny moje výtky ke sportovním aktivitám provozovaným v přírodě, musím uvést na pravou míru, že nemám nic proti těmto činnostem, pokud jsou konány rozumně a v duchu obecně stanovených pravidel a norem. V této souvislosti si dovolím citovat část §20 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon. Zmíním pouze odrážky, které usměrňují chování návštěvníků lesa. V lesích je zakázáno (odst. 1, §20): a) rušit ticho a klid; f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les; g) jezdit a stát s motorovými vozidly; h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu; j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních; k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa; o) znečišťovat les odpady nebo odpadky.
Každý občan si na základě tohoto výčtu zakázaných činností v lese může sám odpovědět na otázku, jaký vztah k přírodě a k lesu má on sám. Určité zákazy se samozřejmě nevztahují na činnosti, které jsou prováděné při hospodaření v lese, příp. se rovněž nevztahují na provádění výkonu práva myslivosti dle zákona o myslivosti.
Tento výtah zakázaných činností v lese jsem rovněž uvedl ze závažného důvodu, který trápí jak lesníky, tak i myslivce. Jsou to škody působené zvěří na lesních porostech. O výši škod a příčinách jejich vzniku nechci polemizovat. Skutečností ale je, že škody působené zvěří na lese jsou a v některých oblastech se jedná o škody významné. Příčin vzniku škod je více a samozřejmě ne ve všech oblastech jsou stejné. V duchu popisovaného tématu se zmíním pouze o problému rušení zvěře vlivem lidských aktivit konaných v přírodě, tedy konkrétně v lese. Na toto téma byla např. zpracována studie: „Vliv rušných turistických tras na intenzitu využívání okolních ekosystémů spárkatou zvěří v regionu Modrava (NP Šumava). Zpracovatelé byli Ant. Košnař, Tomáš Zíka a Romana Rajnišová, všichni FLD ČZU Praha.
Metodika vypracování studie byla navržena tak, že v pravidelných intervalech byl sbírán trus spárkaté zvěře (srnec, jelen) v předem vytyčených vzorkových plochách v určitých vzdálenostech od turistických cest. U těchto ploch byly při jejich vytýčení sledovány dva parametry: věk porostu a vzdálenost od turistické cesty.
Na základě výsledků studie lze usuzovat na rozdílnou míru tolerance sledovaných druhů vůči přítomnosti člověka v krajině. Zatímco srnčí zvěř na zvýšený pohyb lidí příliš výrazněji nereagovala, jelení populace prakticky přestala využívat území nacházející se v 50metrové vzdálenosti od sledovaných cest.
Sporadické nálezy pobytových stop (zálehy, stopy) jelení populace byly zaznamenány dokonce až od 100 metrů od turistické cesty.
Dlouhodobá souvislost mezi vzdáleností ploch od zdroje rušení a četností nalezeného trusu byla u jelena jednoznačně prokázána. U srnce se jevilo rozložení trusu v různých vzdálenostech jako víceméně rovnoměrné, což svědčí o jeho menší míře plachosti. Důvody tohoto jevu ovšem nejsou stále dostatečně objasněny.
Velkou roli při řešení stresových situací u obou sledovaných druhů hraje také přítomnost vhodného krytu. Výsledky této studie ukazují, že u jelení zvěře lze jako nejčastěji navštěvované označit smrkové porosty stáří 20 - 40 let. Jedinci srnčí populace naopak upřednostňovali náletové porosty smrku mladší třídy. Tolik ve zkratce výsledky jedné studie.
Na základě těchto výsledků lze hodnotit zvýšený turistický ruch jako potenciální negativní činitel působící na populace spárkaté zvěře. Nicméně stanovení přesné hranice, kdy je turistický ruch pro spárkatou zvěř významným omezením je přinejmenším složité. Určitá rizika v této souvislosti plynou především z přílišné fragmentace velkých území řadou turistických tras.
Co říci závěrem?
Pohyb v přírodě je pro nás, lidskou populaci, naprosto správnou a přirozenou formou relaxace a oddechu od denních starostí, jak po stránce fyzické, tak i psychické. Chovejme se všichni k přírodě tak, jak se chováme ke svým nejbližším. Určitě se nám to vyplatí, a hlavně: příroda si to zaslouží. Lidský život je z pohledu přírodních procesů velmi krátký, předejme tedy přírodu dalším generacím alespoň v takovém stavu, v jakém jsme ji mohli využívat my.
Ing. Josef VLÁŠEK
člen MR ČMMJ