K napsání této úvahy mne přivedlo několik osobních zkušeností z mého mysliveckého života a shodou okolností i zkušenosti mých přátel a kamarádů.
To, že se tyto zkušenosti v podstatě úplně shodují, mě jen utvrdilo v tom, že moje postřehy nejsou náhodné a rád bych se s vámi o ně podělil. Předpokládám, že se nejeden “zelený” kolega najde v mém článku tak, jak kdyby ho sám napsal.
Každý jistě ví, nebo si to myslí, jak by správné provozování myslivosti a vše s tím spojené mělo vypadat, ale realita je mnohdy úplně jiná. Neustále slyším z okolí: „Tenkrát to bylo jiný, tady jsme nastříleli zajíců a bažantů. Dneska tu nic není a lepší už to nebude.“ Tyto a podobné věty směřované snad na všechnu lovnou zvěř a její úbytek samozřejmě vyjma predátorů a dravců jsou na denním pořádku. Vedou se více či méně chytré diskuze, nejlépe v chládku dobře klimatizované hospůdky s dobrým pivem.
To že je něco spatně, nebo je to horší než dříve, ví v podstatě každý, ale co s tím jde, nebo mohlo by se dělat, tam už nápady docházejí. Jaký to má důvod?
Pravděpodobně asi ten, že každý takový nápad jak něco zlepšit znamená spousty hodin práce a finančních prostředků s nejistým výsledkem. Nejdůležitější je se k takovému kroku vůbec odhodlat a prosadit ve skupině lidí. Tam pravděpodobně bude kámen úrazu většiny těchto nápadů. I sebelepší myšlenka může skončit v pomyslném koši, pokud nenajde u většiny pozitivní ohlas.
V dnešní době internetu a knih není problém najít a nastudovat různé zkušenosti z praxe, poznatky odborníků a jejich případné rady, jak je aplikovat na danou lokalitu či zvěř.
Existují i firmy, které v rámci své firemní politiky poskytují plný servis a poradenství při nákupu jejich výrobků. Problém však v dnešní společnosti shledávám v tom, že lidé nechtějí slyšet názor nikoho zvenku nebo někoho, od něhož je dělí velký věkový rozdíl, kdo by jim měl radit, jak to dělat. Vždyť oni to přeci dělají už roky a dobře, takže proč by na tom měli něco měnit?
Připustit si, že to, co se někdy dělalo i desítky let nazpět, nebylo zrovna ideální, bývá absolutně nemožné. Tento konzervativní přístup pak pravděpodobně vede k tomu, že nedochází k žádnému viditelnému pokroku. A je to velká škoda.
Argumentace, že dnes je jiná doba a lidé nemají tolik času na myslivost jakožto časově náročný koníček je pádná. Pojďme si ale připustit, že ta samá jiná doba nám dává úplně jiné možnosti, než dávala našim dědečkům před desítkami let. Kde oni mohli čerpat informace?
Těžko mohli například dokumentovat zvěř pomocí fotopastí a jiných zařízení. Slovo internet v té době snad ani neexistovalo. A přeci už tenkrát se to snažili dělat podle nejlepšího svědomí a vědomí. A myslím si, že výsledky, které měli jsou toho nesporným důkazem.
Bylo by asi dobré se zamyslet, co všechno se dá udělat s využitím prostředků dnešní moderní doby – a pomoci tím přírodě a všemu co v ní žije – jak se dá a je v našich možnostech. Je v našich rukou, jaké dědictví tady my necháme pro příští generace. A bylo by dobré, aby ta stopa, která tady po nás jednou zůstane, měla co nejpozitivnější ohlas.
Pamatuji si z vyprávění mého pradědečka, jak se před lety seběhla celá vesnice podívat na prvního uloveného divočáka v této lokalitě, a nerad bych byl svědkem toho, aby se něco podobného opakovalo v opačném případě u jakéhokoliv druhu zvěře.
I když se to možná někomu nezdá, máme v rukou velké možnosti, jak něco změnit k lepšímu, většinou to chce jen partu lidí, čas a chuť něco dělat. To, zda se výsledek dostaví hned, za pár roků, nebo dokonce vůbec, to už je prostě riziko každého podnikání. Tvrdit však, že něco nejde, aniž by se to vyzkoušelo, je hodně alibistické. Jak říká staré přísloví: „Horší je když se nechce, než když se nemůže.“
Tato úvaha by neměla generalizovat celou českou myslivost, je spíše jen odrazem toho, jaká je má osobní zkušenost a zkušenosti mých přátel z okolí. Nemluvil jsem zcela záměrně o konkrétních mysliveckých problémech a skutečnostech, věřím, že si rozumný a vnímavý čtenář snadno k obecněji formulovaným větám a úvahám dosadí zcela konkrétní situace z jeho vlastního mysliveckého sdružení či kolektivu myslivců.
Radek BÁRTÍK