Časopis Myslivost

DOSPĚLÝM VSTUP ZAKÁZÁN?

Myslivost 9/2012, str. 10  Jaroslav Šprongl
Českomoravská myslivecká jednota se v poslední době velmi intenzivně zaměřuje na děti a mládež. Pomáhá organizátorům jednotlivých kol i celostátního finále soutěže „Zlatá srnčí trofej“, připravila nejrůznější propagační a výukové materiály (obrazy, výborné DVD „Za přírodou s myslivci“, samolepky a podobně) pro své členy, kteří jsou ochotni a schopni nabízet a také realizovat besedy s dětmi ve školách a školkách nebo vést kroužky mladých myslivců, prostě všemi silami se snaží buď připravovat od malička potenciální nové členy do svých řad, nebo alespoň vychovávat generaci, která se bude stavět k přírodě a práci myslivců v ní pozitivně. Je to opravdu dobrá cesta a sám se na ní také besedami s dětmi a dalšími akcemi pro ně podílím. Je to ale jediná cesta zlepšování obrazu myslivosti na veřejnosti a získávání nových příznivců a členů?

Jeden můj známý v důchodovém věku navštívil film „Vratné lahve“, na němž se dobře bavil, ale pak nicméně konstatoval: „Tenhle film by měl být seniorům nepřístupný.“ A já mám pocit, jako by – v duchu zmíněného výroku – všechno, co děláme v rámci propagace myslivosti a Českomoravské myslivecké jednoty, bylo dospělým „nepřístupné“. Copak každý, komu je více než patnáct (nebo řekněme osmnáct) už je pro myslivost odepsaný? Tak nevím … Vlastně vím! Není!

Do řad naší jednoty jsme s kamarády osobně získali řadu nových členů. Ne z každého je skutečný poctivý myslivec, co v létě suší seno a v zimě přikrmuje, na jaře opravuje myslivecká zařízení a na podzim konečně také loví. Ale přinejmenším trošku je každý z nich svým způsobem naší věci prospěšný.

Nebudu jmenovat, ale jen, jak říkají právníci, příkladmo uvedu deset způsobů, jak získávat nové tváře do Hubertova cechu.

 

1.  Tisíc let české myslivosti

Nevím, jak moc působí v tomto smyslu náš seriál na „nemyslivce“, ale na televizního dramaturga, který má náš cyklus na starosti, zapůsobil. Sledováním přípravy desítek pořadů s pestrou skladbou témat a jejich schvalováním pomalu, ale jistě přicházel – i zásluhou jemného, ale důsledného nátlaku – na to, že ta česká a moravská myslivost má něco do sebe. A protože se při práci na uvedeném cyklu i hodně dozvěděl, neměl se zkouškami až takový problém. Podobným způsobem to pak dotáhla na úspěšnou adeptku myslivosti také autorka komentářů a produkční uvedeného cyklu. Dva body pro nás. A myslím, že od pořadu se můžeme odpíchnout při získávání duší i v případech, kdy zrovna nepracují v České televizi.

 

2.  Myslivecké písničky

Určitě má každá dechová kapela na repertoáru myslivecké písničky. Pak je třeba kapelníkům, zpěvákům, případně i dalším muzikantům vysvětlovat, že s opravdovým prožitkem a tudíž tak, aby se posluchačům skutečně líbily a oni jim upřímně zatleskali (a znova je pozvali), je mohou hrát a zpívat jedině tehdy, budou-li vědět, o čem vlastně jsou. Tedy stanou-li se sami myslivci. Příkladem může být kapelník jedné populární dechovky často vystupující na výstavě Natura Viva. A protože krátce po něm si zkoušky udělal i jeho syn, vysokoškolský student, a protože pak jsem získal dalšího kapelníka špičkové pražské dechovky, další tři body pro nás.

 

3.  Natura Viva

Když už jsme se zmínili o Lysé nad Labem, objevují se tam také nemyslivci. Pokud se objevují častěji – třeba jako spolutvůrci doprovodných pořadů – jsou samozřejmě vystaveni dlouhodobějšímu pozitivnímu působení ze strany myslivosti. Pak už stačí, jak se říká, kout železo, dokud je žhavé, a dovést dotyčného za ruku k příslušnému jednateli okresního mysliveckého spolku a vyplnit s ním přihlášku do kursu uchazečů o první lovecký lístek. Takto jsem získal jednoho producenta několika pořadů i současného moderátora (ten ale teprve začal „studovat“). A protože se v tom svezl další potomek, tentokrát dcera onoho producenta, připisuji na konto dva a půl bodu (ta půlka za aktuálního posluchače kurzu).

 

4.  Zbraně

Od milovníků zbraní a sportovní střelby je k myslivosti opravdu jen krůček. Někdy je třeba, pravda, trochu přemlouvat („na nic živého bych vystřelit nedokázal“), ale většinou se to podá. Píšu jeden a půl bodu. První můj kamarád – sběratel zbraní – se stal opravdu aktivním myslivcem. Druhého – známého advokáta – jsem jen „načal“. Práci dodělali jeho klienti, které obhajoval a kteří v nedostatku „cash“ financí nabídli jako honorář lov jelení a daňčí zvěře ve svých honitbách. Od z počátku v podstatě poplatkového lovce si ale časem našel cestu k řádnému výkonu myslivosti v mysliveckém sdružení.

 

5.  Lovečtí psi

Toto je asi nejčastější cesta k myslivosti ze zde uváděných, kterou jsem si ostatně prošel i já. Chtělo by to, aby každý, kdo si kupuje štěně psa loveckého plemene, byl hned chovatelem nasměrován k jarním svodům a ke zkouškám (bez nich ostatně většinu plemen nelze uchovnit) a aby i tam organizátoři a rozhodčí působili na „amatérské“ vůdce a lákali je k myslivosti. Ostatně jen málokteré ego unese, aby jeho pes měl lovecké zkoušky (třeba i dvoje nebo troje) a on sám nic. Jak pak vedle svého čtyřnohého kamaráda vypadá? Za nás přičítám jeden bod, ale tady by se asi obecně našlo hodně případů, jen je třeba tuhle cestu opravdu využívat.

 

6.  Myslivecké akce

Všelijaké myslivecké táboráky, poslední leče, plesy, dětské dny, hubertské mše a podobně mají vždy dva cíle: jednak předvést širokému okruhu účastníků myslivost jako zajímavého a prospěšného koníčka a myslivce jako schopné a obětavé spoluobčany a jednak přinést nějakou tu korunu do kasy mysliveckých sdružení. Je to ovšem i ideální příležitost nezůstat jen u zábavné stránky, ale vhodně vybrané účastníky také lákat do našich sítí. Pod dojmem častých přípitků bývají povolnější! Jak široké je to spektrum, napovídá skóre – jednu duši jsem ulovil na vesnickém mysliveckém táboráku v podhůří Orlických hor, druhou při akci „Pocta myslivosti“ ve Valdštejnské zahradě v Praze.

 

7.  Výjimečnost

Neříkám, že právě tito nováčci v našich řadách jsou ideálním posílením české a moravské myslivosti, ale neškodí, příspěvky platí, tak co? Jde o lidi, kteří se díky svým funkcím a kontům považují za důležité a jimž lze vštípit, že pokud nemají zlatou kartu golfového klubu (tam je budou lákat jiní) a lovecký lístek s členskou legitimací ČMMJ (tam je nalákáme my), zase pořád ještě tak moc „in“ nejsou. Moje zkušenost říká, že často se jen dobře vybaví a do lesa, natož pak lovit, potom ani moc nechodí. V tomto směru připisuji jeden bod.

 

8.  Potomci

To je samozřejmá záležitost, děti z mysliveckých rodin by měly v tradici pokračovat, to snad není třeba rozvádět. Však se to také všude děje. My jsme ty potomky svým způsobem také získali (viz body 2 a 3), ale už je máme započítané. Tady zatím nula.

 

9.  Příroda

Způsob velice podobný již zmíněným zbraním nebo kynologii. Platonickým milovníkům přírody je třeba vysvětlit, že jako myslivci ji mohou daleko lépe poznat a také pro ni mohou něco dobrého opravdu udělat. Přitom ani nemusí nosit pušku (protože někomu se lov opravdu příčí), stačí, když pochopí, proč ji někdo nosit musí (a sami nosí naši legitimaci). V této oblasti jsem zatím získal dva body.

 

10.  Ostatní

Už jsme se dopočítali do deseti, tak vše další shrňme pod toto všeobjímající slůvko. Patří sem například duše získané přes lovecké troubení, tedy vlastně jako v bodě 1 přes muziku. Získávat se dají vlastníci polí a lesů, které jsou začleněny do honitby, především tedy ti, kteří tam skutečně zemědělsky nebo lesnicky hospodaří – aby poznali, co to vlastně ti myslivci „na jejich“ dělají. Leckterý konflikt by se pak snadněji vyřešil.

Někdy také neuškodí mírné donucení. Já jsem se například v dětství bránil učení hry na klavír, ale časem jsem tomu přišel na chuť a jak se mi to v soukromém i profesním životě vyplatilo! Tím chci říci, že na někoho je třeba vyvinout i trochu nátlak – ale jak ho jednou zlomíme, už u myslivosti zůstane. Také manželé – myslivci (manželky – myslivkyně) by měli působit na své partnerky (partnery), aby s nimi sdíleli jejich způsob života. U rubriky „Ostatní“ je připsán zatím jeden bod.

 

Celkové skóre tedy mám (pravda, sbíral jsem ty úspěchy – s pomocí několika mysliveckých kamarádů – několik deset let) šestnáct bodů. Šestnáct nových členů Českomoravské myslivecké jednoty! Tak nevím – co si takhle dát společný úkol nebo ještě lépe závazek: „Každý náš člen získá do řad Českomoravské myslivecké jednoty jednoho nového myslivce.“ A co si dát takový závazek třeba právě teď? Řekněme v horizontu příštích tří až pěti let … A začít můžeme hned, právě v době, kdy se koná spousta mysliveckých akcí. Hned by nás bylo dost! Navíc: zatímco děti, na které dnes působíme, rozšíří naše řady, pokud se tak stane, za pět nebo deset let, takovému „dospělákovi“ můžeme obléci dres Českomoravské myslivecké jednoty do roka a do dne!

 Na závěr ovšem jeden citát (myslím, že to řekl ruský básník Majakovský): „Kdo nehoří, nemůže zapalovat.“ Tak nevím – hoříme, přátelé myslivci?

Jaroslav ŠPRONGL

Zpracování dat...