Časopis Myslivost

Uvádění honiteb do souladu se zákonem

Myslivost 9/2012, str. 12  Milan Kubů
Píše se rok 2012 a možná se vám bude zdát, že titulek mého příspěvku není zcela v pořádku. Možná bychom se měli zabývat v této době blížícím se koncem uzavřených nájemních smluv na pronájem honiteb a to k 31. 3. 2013. Bohužel, ač se to zdá neuvěřitelné, titulek je zcela na místě. Netuším, kolik honiteb nebylo dosud uvedeno do souladu se zákonem vinou úředníků státní správy myslivosti, ale toto je další z mnoha případů.

 

Honitba X. měla být uvedena do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti na základě Návrhu na uvedení společenstevní honitby X. do souladu se zákonem ve smyslu § 69, odst. 1, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Návrh byl datován dne 16. 12. 2002, tzn. že v té době valná hromada musela rozhodnout o zachování společenstevní honitby X., která byla uznána rozhodnutím ze dne 12. 8. 1993, o celkové výměře 617 ha.

Rozhodnutím ze dne 28. 4. 2003 magistrát zcela správně akceptoval návrh doručený dne 20. 12. 2002, když uznal stav tvrzený v návrhu HS. Zcela správně magistrát v odůvodnění výslovně prohlásil, že nešlo o uznání nové honitby, ale o rozhodnutí o nové „bonitaci“ honitby, která je součástí jejího uvedení do souladu se zákonem o myslivosti, a proto se také zcela správně nezabýval signalizovanými změnami vlastnictví a nezkoumal autentičnost návrhu na zrušení společenstevní honitby.

Další kroky vedoucí k neuvedení honitby do souladu a jejímu zrušení pak byly zcela v rozporu se zákonem o myslivosti, zejména s § 69 odst. 1., zákona o myslivosti. Nebyly podstatné námitky o účastnících řízení, jakož i o výměře honitby X. zda 617 ha nebo 654 ha. O co se jednalo?

Lesy České republiky s.p. vystoupily z HS se svými 300 ha pozemků a ty „přičlenily“ ke svým dalším pozemkům, aby stvořily dvě zcela nové honitby 560 ha a 530 ha. Obě honitby byly prohnány postupně výběrovým řízením. Zbylé pozemky Magistrát „přičlenil“ do jedné další honitby 700 ha a vytvořil honitbu HP. Přestože již v té době všichni věděli, že tento postup není v souladu se zákonem, byly tyto transakce provedeny.

Závěry odvolacího orgánu, že pro vyřešení návrhu na uvedení společenstevní honitby X. je podstatné hlavně určení, zda výměra pozemků ve vlastnictví členů HS dostačuje k vytvoření této honitby (§ 17. odst. 7 zákona o myslivost) a zda tato výměra postačuje ke vzniku honebního společenstva podle § 19, odst. 1 písm a), zákona o myslivosti byly zcela chybné, neboť:

* se nejednalo o vytvoření nové honitby (honitba byla uznána v roce 1993),

* nejednalo se o vznik nového honebního společenstva (HS vzniklo za účelem vytvoření honitby X. v roce 1993 a z dokumentů nevyplynulo, že by provedlo úkon vedoucí ke zrušení a zániku honebního společenstva podle § 25 zák. č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Je potřeba mít na zřeteli, že podle § 69, odst. 2, zákona o myslivosti se právní povaha honebních společenstev vzniklých podle dosavadních předpisů řídí ustanoveními zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti.

* pokud LČR dne 3. 12. 2002 písemně oznámily ukončení členství v HS, tak jejich členství v HS skončilo k 31. 12. 2002 a HS mělo podle § 25, odst. 4, zákona o myslivosti vyplatit vypořádací podíl, jehož výši určují Stanovy HS,

* falešná argumentace odvolacího orgánu, že by měl mít každý člen právnické osoby založené v režimu předchozí právní úpravy právo svobodně se rozhodnout, zda při přeměně v „transformované“ právnické osobě, honebním společenstvu, setrvá či nikoliv je zbytečné, neboť každý člen HS se může svobodně rozhodnout, zda v HS setrvá či nikoliv.

* známý názor úředníků Ministerstva zemědělství, kdy si v rozhodnutích vytvořili svůj vlastní časový termín pro možnost vystoupení člena HS z honebního společenstva, a to před konáním „transformační“ valné hromady není obhajitelný, neboť MZe není zákonodárcem, který by mohl zasahovat do zákona o myslivosti a stanovovat svoje vlastní postupy nebo termíny pro vystoupení členů z HS a už vůbec ne se svými pozemky. Zrovna tak by mohl odvolací orgán (MZe) „tolerovat“ vystoupení z HS i s pozemky např. do 30. 8. 2002 či do štědrého dne 24. 12. 2002 Z této úřednické svévole vznikají problémy (zánik honitby, zánik HS) a z toho i pramenící žaloby od držitelů honiteb na nezákonný postup.

* proklamovaný nepořádek v evidenci členů HS v žádném případě nebyl a ani nemůže být důvodem pro neuvedení honitby do souladu se zákonem a tím i zánik honitby. Zánik honitby řeší § 31, zákona o myslivosti.

* odvolací orgán chybně konstatoval, že žádným svým návrhem na uvedení honitby X. do souladu se zákonem o myslivosti, ani později, neprokázalo HS držbu 500 ha honebních pozemků ve vlastnictví svých členů, což je v rozporu s rozhodnutím o uznání společenstevní honitby X. z roku 1993.

 

Po rozsudku Městského soudu v Praze bylo zrušeno Rozhodnutí žalovaného MZe z 22. 7. 2007 a Rozhodnutí MHMP ze dne 20. 10. 2005. Tímto rozhodnutím by tak honitba X. byla uvedena do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti na základě Návrhu na uvedení společenstevní honitby X. do souladu se zákonem ve smyslu § 69, odst. 1, zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti ze dne 16. 12. 2002, kdy valná hromada HS rozhodla o zachování společenstevní honitby X., uznané dne 12. 8. 1993 o výměře 617 ha. Po dojití rozsudku stačilo držiteli honitby požádat o stanovení normovaných a minimálních stavů zvěře pro tuto honitbu podle vyhl. č. 491/2002 Sb. ze dne 13. listopadu 2002 o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře a o zařazování honiteb nebo jejich částí do jakostních tříd. Tímto úkonem správního orgánu (rozhodnutím) by byla honitba X. uvedena zcela do souladu se zákonem.

Vůbec nebylo rozhodující, zda členové HS mají nebo nemají 500 ha souvislých pozemků, protože po uznání honitby (1993) mohl teoreticky z HS vystoupit kdokoliv z členů HS, aniž by to mělo vliv na změnu honitby. LČR, pokud chtěly přejít s pozemky do jiné honitby v roce 2002, měly využít vlastnického práva a svého členství v HS a iniciovat na valné hromadě zákonným způsobem zánik HS a tím i zánik honitby X.

Neuvěřitelné se stalo skutkem! Ministerstvo zemědělství podalo proti citovanému rozhodnutí městského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Argumentace MZe je již pouze rétorickým cvičením, zcela mimo realitu a to nejen v této kauze.

Ke kasačnímu důvodu podle § 103 odst. 1, písm. a s.ř.s. Ministerstvo zemědělství uvádí, že zákon o myslivosti definuje v § 18, zákona o myslivosti honitbu jako soubor souvislých honebních pozemků jednoho nebo více vlastníků, k nimž mohou být přičleněny další honební pozemky jiných vlastníků. Dovozuje, že tu jsou dva režimy vztahu vlastníka honebních pozemků k právu myslivosti podle toho, zda se jedná o pozemky „členské“ nebo „přičleněné“. Vystoupí-li vlastník honebních pozemků z honebního společenstva, nejsou již jeho pozemky „členskými“, ale „přičleněnými“, proto jejich výměra již není součástí výměry honebních pozemků ve vlastnictví členů honebního společenstva.

Ve správních rozhodnutích vydaných v tomto případě pak nedochází k žádnému střetu vlastnického práva a práva myslivosti, neboť pozemky ve vlastnictví osoby zúčastěné na řízení se neměly stát nehonebními, ale v souladu s jejím projevem vůle součástí jiné honitby. Ministerstvo zemědělství se pak domnívá, že v takovém případě se nelze dovolávat legitimního práva ve prospěch práva myslivosti, protože z hlediska zajištění péče o zvěř není rozhodující, kdo právo myslivosti vykonává, ale jen to, aby bylo řádně vykonáváno. Podle MZe je nanejvýš vhodné projev vůle vlastníka respektovat, neboť pak bude vlastníkem pociťovaný zásah do jeho práv výkonem práva myslivosti výrazně menší, než v případě zásahu nuceného. Zákon o myslivosti přitom považuje za vhodnější, aby se na výkonu práva myslivosti aktivně podíleli vlastníci honebních pozemků, když tak je zajištěna např. efektivnější prevence škod způsobených zvěří na lesních porostech a polních porostech.

Naproti tomu jednoduchá a srozumitelná argumentace žalobce – honebního společenstva X. - odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2002 (!) sp. zn. 22 Ddo 3006/2000, kde nejvyšší soud již před devíti lety dospěl k závěru, že „i po vystoupení vlastníka honebního pozemku z honebního společenstva zůstává tento pozemek součástí honitby a honební společenstvo je nadále oprávněno vykonávat na něm – a třeba i proti vůli vlastníka – právo myslivosti“. Vystoupení dosavadního člena z honebního společenstva nemá podle žalobce vliv na existenci honitby. Požadavek na minimální výměru „členských“ pozemků je stanoven jen pro vznik honitby nové, přičemž zákon o myslivosti nespojuje zánik honitby s poklesem výměry „členských“ pozemků pod minimální výměru honitby.

Městský soud zrekapituloval závěry ustálené rozhodovací praxe v odkazovaném rozsudku Nejvyššího právního soudu ČR ze dne 27. 6. 2007 č.j. 9 As 18/2007-109, www.nssoud.cz, podle kterého NSS dospěl k závěrům, že, cit.: .. z pozitivně právní úpravy pak vyplývá, že nově založená honební společenstva........musí při svém vzniku splnit zčásti stejné a zčásti odlišné podmínky, nežli společenstva vzniklá dle zákona 23/62 Sb.. To je zcela logický a předvídatelný důsledek změny společenských poměrů, jímž se přizpůsobila zákonná úprava. Za účelem zachování nutné kontinuity existence HS vzniklých dle zákona 23/62 Sb. i v režimu nové zákonné úpravy obsahuje zákon č. 449/2001 Sb. přechodné ustanovení § 69, dle něhož platí, že pokud honitba dosahuje stanovené výměry, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu honitby (ve smyslu § 17 zákon č. 449/2001 Sb.), je osoba, které byla honitby uznána, povinna podat orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb. Při transformaci HS pak není třeba vydávat konstitutivní rozhodnutí o nové registraci společenstva, ale pouze deklaratorní individuální správní akt o splnění podmínek zákona č. 449/2001 Sb. Je tomu tak i proto, že HS vzniklá podle zákona č. 23/62 Sb. účinností nové právní úpravy ze zákona nezanikly a s novou registrací by vedle sebe existovaly dva zcela identické subjekty, což je prakticky nepřípustné.

Kombinací závěrů vyslovených v nálezech Ústavního soudu a základním východiskem pro rozhodnutí v projednávané věci je vyslovena zásada, že ústavněprávní garance myslivosti a práva myslivosti jsou legitimním omezením vlastnického práva. V daném konkrétním případě se tato zásada projevuje tak, že se zánikem členství vlastníka v HS nelze spojovat vyčlenění jeho pozemků z honitby, jejímž držitelem je toto HS. Důvody spočívají jak v hmotněprávní potřebě kontinuity péče o ekosystém, tak i v procesněprávní nemožnosti změny správního rozhodnutí o uznání honitby pouhým zánikem členství vlastníka pozemku v honebním společenstvu. Pokud tedy vystoupivší členové budou mít v úmyslu vykonávat právo myslivosti v nově uznané honitbě, mohou takového stavu dosáhnout za použití institutů, které jim k tomu zákon č. 449/2001 Sb.výslovně dává, tedy zejména prostřednictvím rozdělení honitby, podaří-li se jim prosadit podání takového návrhu držitelem honitby. Kon. cit.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č.j. As 45/2010-75 ze dne 25. března 2011 poté shrnuje, že podle ustálené soudní praxe se v řízení o uvedení honitby do souladu se zákonem podle § 69 zákona o myslivosti z hlediska požadavků na tvorbu honitby zkoumají požadavky uvedené v § 17 zákona o myslivosti. Aplikace § 18 o myslivosti nemá v tomto řízení místo. Aplikovat ustanovení § 18 zákona o myslivosti, tzn. zohledňovat, zda v případě jednotlivých pozemků tvořících výměru honitby jedná o pozemky „členské“ nebo „přičleněné“, přísluší správním orgánů jen v řízení o uznání honitby nové. Takovým řízením však řízení podle § 69 zákona o myslivosti není, když honitby podléhající režimu § 69 zákona o myslivosti již vznikly podle dřívějších předpisů a nemohou tak logicky vznikat znovu. Se závěry této dosavadní rozhodovací činnosti se Nejvyšší správní soud i v nyní posuzované věci ztotožnil a neshledal důvod se od ní odchýlit. Na základě uvedených úvah a závěrů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost Mze ve všech jejich bodech nedůvodnou, proto jí podle § 110 odst. 1 věty poslední s.ř.s. zamítl.

 

Od účinnosti zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti uplynula řada let. Je s podivem, že úředníci stání správy myslivosti, navzdory mnoha soudním rozhodnutím a řadě upozornění, se do dnešního dne nesmířili s tak jednoduchým přechodným ustanovením § 69, zák. 449/2001 Sb. o myslivosti a to, že honitby a obory uznané podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány. Možná že nesmířili, možná že nepochopili, v každém případě však na úkor držitelů honiteb, kteří do dnešního dne ve svých uznaných honitbách nehospodaří.

Milan KUBŮ

jednatel OMS ČMMJ o.s. Příbram

Zpracování dat...